3 Tdo 1191/2022-439
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání,
které podal obviněný L. Z., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 5 To 51/2021-392, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2021, sp. zn. 10 T
1/2020, byl obviněný L. Z. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím
zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §
240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního
zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu dle §
21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil jednáními podrobně
popsanými ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, spočívajícím v tom, že
(zkráceně)
společně se samostatně trestně stíhanými T. B., nar. XY, V. D., nar. XY, V. K.,
nar. XY, T. L., nar. XY, L. M., nar. XY, A. P., nar. XY, M. P., nar. XY, S. P.,
nar. XY, M. P., nar. XY, a J. S., nar. XY (dále jen obvinění), jako člen
organizované skupiny s rozdělením funkcí s vnitřní strukturou dělby práce, v
úmyslu získat ze státního rozpočtu neoprávněně nadměrné odpočty daně z přidané
hodnoty (dále jen "DPH") za využití více než dvacítky společností po předchozí
vzájemné domluvě spolu s P. M., nar. XY, jehož případ byl vyloučen k
samostatnému projednání a rozhodnutí ve věci, vytvořil sérii fiktivních
účetních případů dokumentujících smyšlená zdanitelná plnění s nárokem na
nadměrný odpočet DPH při pořízení od českých dodavatelů a jeho následném
prodeji do Slovenské republiky a dále do Německa a následně od správce daně
částečně vylákali a částečně se pokusili vylákat nadměrné odpočty DPH, přičemž
celou věc zosnovali a řídili obv. A. P. a P. M. jako hlavní organizátoři
trestné činnosti.
2. Za to a za sbíhající se zločin krácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku z rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2019 pod č.j. 4 T 8/2017-3873, ve znění
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020 pod sp. zn. 3 To 67/2019,
který nabyl právní moci dne 9. 11. 2020, byl obviněný podle § 240 odst. 3 tr.
zákoníku za použití 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen podle § 58 odst. 6 tr.
zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2019 pod č. j. 4 T 8/2017-3873
ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. 3 To
67/2019, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Konečně nalézací soud podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zprostil obviněného obžaloby pro
skutek pod bodem ad 2 obžaloby, neboť žalované jednání není trestným činem.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O podaném
odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 5 To
51/2021 – 392, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který podle obviněného spočívá v nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Již na
tomto místě je nutno poznamenat, že obviněný patrně nezaznamenal novelu
trestního řádu, kterou s účinností od 1. 1. 2022 došlo k doplnění a
přečíslování dovolacích důvodů (k tomu dále v dalších bodech tohoto usnesení).
6. Obviněný uvedl, že od počátku tvrdí, že on žádné obchody
nerealizoval. Je účetním a vykonával pouze účetní úkony. Nekontroloval, zda se
obchody uskutečnily, to nebylo ani jeho povinností. S většinou spoluobviněných
se ani osobně nezná. Není pravdou, že by se měl trestné činnosti dopustit
minimálně se dvěma dalšími osobami. Soud v odůvodnění rozsudku nedokládá
konkrétní důkazy, které by upřesňovaly, kdy, kde a jak se měli na společném
postupu obžalovaní dohodnout, jakým způsobem si měli rozdělit funkce a práci,
jakou kdo měl mít úlohu.
7. Podle obviněného nebyly v řízení provedeny žádné důkazy, které by
prokazovaly jeho vinu. Obžaloba byla postavena na podkladech správce daně,
jejichž správnost nebyla žádným způsobem přezkoumávána. U hlavního líčení nebyl
proveden zásadní důkaz, a to výslech P.M., který byl navíc podle soudu hlavním
zosnovatelem posuzované trestné činnosti. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou
ocitovány výpovědi svědků, ale není podrobněji uvedeno, jak soud hodnotil
věrohodnost svědků a jaká učinil skutková zjištění. Není také uvedeno, jak
hodnotil jednotlivé důkazy, konkrétně výpovědi svědků B. a K., a jak se
vypořádal s rozpory mezi nimi.
8. Obviněný setrvává také na námitce ohledně způsobu výpočtu škody. Soud
převzal tvrzení obžaloby a správce daně, aniž by je podrobil kontrole. Obviněný
nadále považuje za sporné, zda škoda vznikla v tuzemsku a poškozeným je Česká
republika. Soudy podle obviněného nepřipustily možnost, že by vývozy dna
Slovensko proběhly a slovenská firma nezaplatila daň na Slovensku
9. Za nezákonný obviněný považuje i trest. Byť ostatní obvinění
způsobili větší škodu, soud jim uložil jen podmíněně odložené tresty odnětí
svobody. O okrajové účasti obviněného má svědčit to, že většina důkazů se
týkala jiných obviněných, nikoli jeho. Soud také nevzal v potaz odstup od doby,
kdy k trestné činnosti došlo, a délku řízení.
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího
soudu.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dovolací argumentaci obviněného a
následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupce poukázal na to, že brojí-li obviněný proti usnesení
odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, pak měl uplatnit dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dále uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle již neúčinné právní úpravy. Od 1. 1.
2022 je předmětný dovolací důvod označen písmenem h).
13. Státní zástupce dále shrnul, v čem spočívá uplatněný dovolací důvod.
Jeho podstatou je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný
nalézacím a odvolacím soudem. Obviněný přitom v podaném dovolání pouze
polemizuje se správností zjištěného skutkového stavu. Takové námitky pod
uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný přitom fakticky neuplatňuje
žádné námitky proti právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému
hmotněprávnímu posouzení a ani odpovídajícím způsobem nenamítá tzv. extrémní
nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
14. Námitky týkající se nesprávného určení výše škody a osoby poškozené
by za určitých okolností mohly naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. Argumentace obviněného však v tomto směru znovu vychází z
jiného než soudy zjištěného a odůvodněného skutkového stavu.
15. Podle státního zástupce obviněný ve svém dovolání pouze velice
obecně opakuje argumentaci, již uplatnil v odvolání a s níž se odvolací soud
odpovídajícím způsobem vypořádal, a i proto by mělo být jeho dovolání odmítnuto.
16. Námitky obviněného ohledně údajné nezákonnosti uloženého trestu
stojí mimo rámec dovolacích důvodů, což státní zástupce podrobněji rozvedl.
Námitky obviněného totiž žádný z v úvahu přicházejících dovolacích důvodů svým
obsahem nenaplňují.
17. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v
neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje
i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují
jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má být dán tehdy, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Jak již bylo uvedeno výše v tomto usnesení (bod 12.),
obviněný patrně nezaregistroval novelu trestného řádu provedenou zákonem č.
220/2021 Sb., kdy s účinností od 1. 1. 2022 došlo k doplnění a přečíslování
dovolacích důvodů. Obviněným uplatněný dovolací důvod nyní obsahově odpovídá
dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od
1. 1. 2022).
22. Nejvyšší soud k této vadě dovolání nepřihlížel a dovolání obviněného
přezkoumal jak na podkladě zmíněného dovolacího důvodu, tak z pohledu dalších v
úvahu připadajících důvodů [§ 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., k těmto
ustanovením viz dále v tomto usnesení pod bodem IV.]
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených
východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k
posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný L. Z. jím na podkladě
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v již neúčinném znění)
brojí proti výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Námitky obviněného z
hlediska tohoto rozsudku směřují jak proti výroku o vině, přičemž v tomto směru
obviněný uplatňuje výlučně námitky skutkové a procesní povahy, tak proti výroku
o trestu.
26. Kromě toho, že obviněný označil dovolací důvod podle již neúčinného
znění trestního řádu, je podanému dovolání nutno vytknout, že obviněným
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř.] je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou),
neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze
proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž
zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným
skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé
alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedeným vadám podaného dovolání
nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na
podkladě dovolání přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., respektive dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz dále v tomto usnesení).
29. Obsah podaného dovolání lze (zjednodušeně) shrnout tak, že obviněný
v něm Nejvyššímu soudu předkládá alternativní skutkovou verzi, kterou
prosazoval již v předchozích fázích trestního řízení, a to při současném
dovolávání se aplikace zásad in dubio pro reo a presumpce neviny. Námitky
obviněného jsou založeny na přesvědčení, že rozsudek nalézacího soudu je
nepřezkoumatelný, neboť soudy neprovedly obviněným navržený důkaz (výslech P.
M.) a vyšly z nezákonných odposlechů. Obviněný dále zpochybňuje způsob výpočtu
škody. Naposledy pak rozporuje uložený trest, který považuje za nepřiměřený a
nezohledňující délku řízení.
30. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že námitky týkající se
rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti
učiněných skutkových zjištění, na nichž je dovolání obviněného převážně
založeno, lze (za podmínek tam stanovených) opřít o v trestním řádu nově
zakotvený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném
od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy.
31. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022
nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a
Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného
skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného
opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i
nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných
rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého
stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o
dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy
znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z
nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně
hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní
deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky
přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud
cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v
případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených
důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo
1368/2021).
32. O takovou situaci (zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a
učiněnými skutkovými zjištěními) se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších
vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v
důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem
důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném
způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1.
2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
33. Shora blíže rozvedenou argumentaci obviněného prosazující
alternativní skutkovou verzi je tak nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou
polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci
projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše
rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem
provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se
soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto závěru
konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely,
nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se
naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo
provedeno v souladu s požadavky uvedenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto
duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně. Je proto nutno
upozornit, že obviněný v podaném dovolání v zásadě toliko opakuje obhajobu,
kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů
se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné
dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
34. Po prostudování rozhodnutí obou nižších soudů a předloženého
spisového materiálu lze konstatovat, že zejména nalézací soud na str. 85 - 144
odůvodnění odsuzujícího rozsudku pečlivě a přesvědčivě vyložil, jak hodnotil
provedené důkazy a které skutečnosti ho vedly k závěru o podobě jednání
popsaného ve skutkové větě. Stejným způsobem nalézací soud vyložil, jaké
skutečnosti svědčí o naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
35. Podrobné úvahy nalézacího soudu vyjádřené v odůvodnění jeho
odsuzujícího rozsudku, které bezpochyby odpovídá požadavkům uvedeným v § 125
odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal Vrchní soud v Praze jako soud odvolací,
který se s nimi ztotožnil a ještě je dále rozvedl (blíže viz body 10 až 12
odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s
ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto pečlivě
odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména nalézacího soudu
nemůže, a ani nemá důvod jakkoliv zasahovat. Rozhodně pak nelze hovořit o
žádném, natož zjevném (extrémním) rozporu jeho závěrů s provedeným dokazováním
ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2022, který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího
soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
36. Ke shora uvedenému lze konkrétně uvést, že obhajoba obviněného
založená na argumentaci, že o fiktivní povaze obchodních transakcí nevěděl ani
vědět nemusel, byla přesvědčivými důkazy vyvrácena. V tomto směru lze mimo jiné
poukázat na odposlech hovoru ze dne 6. 11. 2014 v 8:08:36, z něhož je zřejmé,
že obviněný Z. předal T. L. instrukce, ve kterých mu říkal, na jaké místo měla
být přeprava provedena, pro koho a kde mělo být zboží složeno, dále kdo za
zboží platil a jakým způsobem. Z celého hovoru je bez pochybností zřejmé, že L.
žádnou takovou dopravu, o které je v hovoru řeč, neprováděl, proto se musel
před podáním výpovědi nechat instruovat od obviněného Z. (srovnej body 113. a
133. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Z výpovědi spoluobviněného L. dále
vyplynulo, že obviněný Z. upravoval v případě nesrovnalostí zjištěných
finančním úřadem přepravní listy, měl také druhé razítko L. dopravní firmy a L.
předával přepravní listy již podepsané. Spoluobviněný L. výslovně uvedl, že pro
uvedené společnosti ve skutečnosti žádnou dopravu nerealizoval. Konečně lze v
tomto směru odkázat na bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, podle
něhož obviněný Z. jakožto zkušený účetní, který byl navíc za obdobné jednání
dříve odsouzen, musel bez dalšího rozpoznat, že prováděné transakce jsou
účelové.
37. K poměrně neurčitě formulované námitce obviněného vztahující se k
použití odposlechů z kauzy „F“, ve které nebyl obviněný stíhán, lze předně
uvést, že tuto námitku obviněný neuplatnil v rámci svého odvolání, ačkoliv tak
učinit mohl. Jakkoliv by bylo možné v obecné rovině tuto námitku pod druhou
alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit,
pokud by bylo obviněným tvrzeno a zejména odůvodněno, že skutková zjištění
soudů jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nemohla se ani tato
námitka stát předmětem dovolacího přezkumu, neboť jak již bylo konstatováno
shora v tomto usnesení (bod 23.) není úkolem Nejvyššího soudu, aby si tuto
dovolací argumentaci za obviněného domýšlel (k tomu viz obdobně usnesení
Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Vzhledem k tomuto
konstatování pak Nejvyšší soud k této námitce obviněného uvádí již jen to, že
pokud se obviněný dopustil zvlášť závažného zločinu, pro který mu mohl být
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest v trestní sazbě, jejíž horní
hranice činí 10 let, pak se dopustil (zvlášť závažného) zločinu, pro jehož
objasnění je odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. (za
splnění dalších podmínek zde uvedených) přípustný.
38. Pokud jde o námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, i
zde lze připustit, že tyto námitky by za určitých okolností mohly odpovídat
třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve
znění účinném od 1. 1. 2022, neboť je namítáno, že některé z navržených důkazů
nebyly nedůvodně provedeny. To však neplatí o navrhovaném výslechu svědka M.,
neboť v tomto případě se nejedná o důkaz podstatný, a to z důvodu jeho nízkého
důkazního potenciálu; s tímto důkazním návrhem se navíc vypořádal jak nalézací
soud v bodě 123. odsuzujícího rozsudku, tak soud odvolací v bodě 18. napadeného
usnesení, když tento důkaz označily za nadbytečný. Nejvyšší soud v této
souvislosti připomíná, že není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům.
Rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§ 2
odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem
„nezbytným pro rozhodnutí“ (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011,
sp. zn. II. ÚS 664/11).
39. Lze tedy shrnout, že všechny výše uvedené námitky obviněného se s
dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022
míjí.
40. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve
znění účinném od 1. 1. 2022), který obviněný obsahově uplatnil, by bylo možné
projednat pouze námitky obviněného vztahující se k otázkám způsobené škody.
Takovéto námitky by však musely směřovat k vadám majícím původ v nesprávném
hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání obviněného je však zřejmé, že
obviněný zpochybňuje jednak způsob stanovení škody, jednak subjekt, který měl
být poškozen. Činí-li tak za situace, kdy soudy provedeným dokazováním
zjistily, že k vývozu zboží na Slovensko fakticky nedošlo, pak je třeba i tyto
námitky obviněného označit za námitky čistě skutkové povahy, které nejsou
podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů.
41. Poslední okruh námitek obviněného se týká uložených trestů, tedy
trestu zákazu činnosti spočívajícího ve výkonu funkce jednatele obchodní
společnosti na dobu 5 let a trestu odnětí svobody na 3 roky, které obviněný
považuje za nepřiměřené a nezohledňující délku řízení. I v tomto případě se
však argumentace obviněného s dovolacími důvody míjí.
42. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že námitky směrující
vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle
§ 265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř.
43. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady
výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a
výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či
neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání
neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo
takovouto vadou, pro kterou by výrok o trestu musel být označen za nesprávný.
Nejvyšší soud je pro úplnost toho názoru, že pokud byl obviněnému uložen
souhrnný trest, pak se tak stalo za splnění podmínek uvedených v ustanovení §
43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
44. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn
tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto
dovolacího důvodu však nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném
nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
45. Vzhledem k tomu, že obviněnému byly za zvlášť závažný zločin
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2
písm. a) a odst. 3 tr. zákoníku uloženy zákonem předpokládané tresty (odnětí
svobody a zákaz činnosti) a tyto tresty byly uloženy v sazbě stanovené pro daný
trestný čin (zákaz činnosti na 5 let při možné výměře 1 až 10 let podle § 73
odst. 1 tr. zákoníku) a nebo dokonce pod dolní hranicí sazby (mimořádně snížený
trest odnětí svobody na 3 roky při sazbě 5 až 10 let podle § 240 odst. 3 tr.
zákoníku), pak se argumentace obviněného s uvedeným dovolacím důvodem zjevně
míjí.
46. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené
v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela
výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně
nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod
obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou
a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl
neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a
představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu
zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (viz např.
stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14,
publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
47. K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo, když
obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti těsně pod polovinou možné výměry a
trest odnětí svobody výrazně pod dolní hranicí sazby stanovené pro trestný čin,
jehož se dopustil (za použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §
58 odst. 6 tr. zákoníku). A to za situace, kdy byl obviněnému ukládán souhrnný
trest za sbíhající se trestnou činnost, obviněný se k trestné činnosti
nedoznal, neprojevil sebereflexi, jedinou polehčující okolností byl jeho
relativně řádný život a naopak byla dána řada okolností přitěžujících. K
námitce obviněného týkající se nezohlednění odstupu od spáchané trestné
činnosti lze uvést, že zohlednění této okolnosti sice nalézací soud výslovně
nezmínil, zjevně však i tato okolnost našla odraz ve velmi mírném trestu, který
byl nakonec obviněnému uložen. O extrémně přísný trest vyžadující zásah
Nejvyššího soudu se tedy zcela zjevně nejedná.
48. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je
naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od
potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro
takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto
charakteru nejsou ani obsahem dovolání obviněného.
49. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného nelze podřadit ani pod
obviněným uplatněný, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, tak jak jsou
vymezeny v § 265b odst. 1 tr. ř.i
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
50. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného
L. Z. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého
Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v
§ 265b tr. ř.
51. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2
tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud
jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k
zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu