3 Tdo 1099/2022-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2022 o
dovolání, které podal obviněný R. P., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu
ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5.
2022, sp. zn. 67 To 118/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 10/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022 zrušuje.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 2 T 10/2022
byl obviněný R. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 337
odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský
soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022, jímž
odvolání obviněného podle § 256 trestního řádu zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž
uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) trestního řádu
ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný namítl, že jeho obhájce nebyl
předvolán na veřejné zasedání, kde bylo projednáváno odvolání. Obžalovaný neměl
doručeno a nebyl přítomen. Vzhledem k tomu, že ustanovení obhájce nebylo
zrušeno, a obhájce obviněného nebyl předvolán, nebyly splněny podmínky pro
vydání napadeného usnesení odvolacího soudu. Tímto postupem bylo porušeno právo
obviněného na spravedlivý proces, kdy nemohl řádně hájit svá práva, resp. nebyl
v řízení zastoupen svým obhájcem. Dodal k tomu, že pominutím důvodu nutné
obhajoby nezaniká automaticky povinnost ustanoveného obhájce vykonávat
obhajobu. Ta zaniká až rozhodnutím soudce o zrušení ustanovení. Dokud tedy
nedojde k tomuto zrušení, musí být obhajoba poskytována bez ohledu na to, zda
jsou dány podmínky nutné obhajoby, a obhájce má nárok na odměnu a náhradu
hotových výdajů až do rozhodnutí soudu o zrušení ustanovení. Podle obviněného
není ze spisového materiálu zřejmé, že zanikly důvody nutné obhajoby. Napadené
usnesení je tak stiženo neodstranitelnou procesní vadou. Dále obviněný namítl,
že odvolací soud nesprávně posoudil skutek a nedostatečně se vypořádal s
obhajobou obviněného. Obviněný nebyl dostatečně poučen o svých právech a
následkem toho došlo k označení všech skutečností jako nesporných a obviněný
tím byl zkrácen na svých právech, jelikož nepochopil význam tohoto institutu a
bez provedení důkazů byl odsouzen. Soud při svém rozhodování porušil zásadu in
dubio pro reo, když se vůbec nezabýval spornou skutkovou verzí. Tím rovněž
porušil zásadu presumpce neviny. K tomu obviněný odkázal na judikaturu
Ústavního soudu. Soud neprovedl žádné dokazování, nezabýval se důvody, pro
které musel obviněný být v Praze, resp. proč k porušení zákazu došlo, nebo zda
byl schopen početně vyčíslit, kolik trestu zákazu pobytu vykonal. Podle
obviněného mu nebyl prokázán úmysl. Soud tak neměl dostatek podkladů pro
samotné rozhodnutí. Dle obviněného měl soud přihlédnout k tomu, že hlavní
líčení následovalo pouhých 10 minut po propuštění ze zadržení na svobodu.
Fakticky se tak jednalo o hlavní líčení konané proti zadrženému, kde je nutná
obhajoba. Zásadní pochybení spočívá v tom, že i přes skutečnost, že soud věděl,
že obviněný je ve faktickém režimu zadržení a není schopen se hájit, porušil
právo obviněného tím, že mu nebyl při řízení před nalézacím soudem přidělený
obhájce a tím došlo k faktickému porušení práva na spravedlivý proces. K tomu
obviněný rovněž odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Dále namítl, že soud ve
výměře trestu, jenž mu uložil, nereflektoval odpovídajícím způsobem povahu
skutku a skutkových zjištění, která pro to byla relevantní. Uložený trest v
rámci zákonné trestní sazby proto považuje za nepřiměřeně přísný.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí
Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022 a věc podle
§ 259 odst. 1 trestního řádu vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2
trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní
zástupce tam činný uvedl, že část námitek obviněného, soustředěná na konání
veřejného zasedání o odvolání bez vyrozumění, resp. přítomnosti obhájce předtím
ustanoveného opatřením soudu, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. c) trestního řádu, byť s modifikovanou argumentací. V rozebírané
věci se ukazuje, že obviněnému byl ustanoven obhájce JUDr. Raji Blend opatřením
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 2 T 10/2022 (dále také
„opatření o ustanovení obhájce“) pro účely postupu podle § 251 odst. 2
trestního řádu. Z tohoto opatření není evidentní, zda se vztahuje jen na
odůvodnění odvolání (odstranění vad náležitostí odvolání), anebo taktéž pro
rozšiřující možnost obhajování obviněného v odvolacím řízení. Z rozhodnutí
Městského soudu v Praze se podává, že veřejné zasedání o odvolání se konalo dne
24. 5. 2022 v nepřítomnosti obviněného, který, ačkoli byl o jeho termínu
vyrozuměn, bez řádné omluvy se k němu nedostavil. Obhájce obviněného nebyl o
veřejném zasedání vyrozumíván. Ve vazbě na řešenou problematiku státní zástupce
poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo
1739/2016, publikované pod č. 48/2017 Sb. rozh. tr., podle něhož není-li v
opatření o ustanovení obhájce jeho účel jasně a určitě vymezen, je nutno
takovou neurčitost vykládat ve prospěch obviněného jako ustanovení obhájce jak
za účelem odůvodnění odvolání, tak i obhajování v odvolacím řízení. Pokud za
takové situace odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o konání veřejného
zasedání, ačkoliv ho vyrozumět měl, v důsledku čehož obhájce při veřejném
zasedání nebyl přítomen, došlo k porušení práva na obhajobu. Jakkoli Obvodní
soud pro Prahu 1 hodlal s ohledem na předcházející postup sledovat ustanovení
obhájce jen za účelem odůvodnění odvolání obviněného, čemuž poté odpovídala i
redukce vyrozumívání o termínu konaní veřejného zasedání o podaném odvolání,
navenek zůstává faktem nejistota o tom, na jakou část řízení se konkrétně
vztahovalo předložené opatření o ustanovení obhájce. K tomu rovněž poukázal na
podobné závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp.
zn. 6 Tdo 825/2014. Současně nastává nepředvídatelná situace z pohledu výkonu
práva na obhajobu, na kterou obviněný nemusí být předem připraven. Pokud by
opatření o ustanovení obhájce dávalo výslovně najevo, že se omezuje na
odůvodnění odvolání, mohl si obviněný posléze sám zvolit obhájce pro
nadcházející odvolací řízení. Jelikož odvolací řízení bude nutné z důvodu
pochybení v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení
Městského soudu v Praze nutné provést znovu, státní zástupce nevyhodnocoval
námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
trestního řádu, neboť by tím předjímal řešení otázek, které budou předmětem
řízení před soudem druhého stupně.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného
podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022, a podle § 265k odst. 2 věta druhá
trestního řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
v souladu s § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby
věc při dodržení ustanovení garantujících právo obviněného na obhajobu v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně podle § 265r odst. 1
písm. c) trestního řádu státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v
neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Obviněný R. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2
věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti
předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v
předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně,
jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému
v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a
byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu,
bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání
opírá, lze podřadit pod jím uplatněné zákonné dovolací důvody. Toto zjištění má
zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). Ohledně
posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č.
220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci
dovolacích důvodů. Konkrétně byl do § 265b odst. 1 trestního řádu zakomponován
nový dovolací důvod označený písmenem g), který je naplněn tehdy, jestliže
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých
dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. c), g) a l) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021.
Změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném
dovolání, přičemž při klasifikaci jeho námitek pod uplatněné dovolací důvody,
stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se
uplatněné námitky s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí či nikoli, musí být
v rámci dovolacího řízení vycházeno již z trestního řádu ve znění účinném po 1.
1. 2022. Nově se tedy bude jednat o dovolací námitky obviněného dle § 265b
odst. 1 písm. c), h) a m) trestního řádu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu předpokládá, že
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný ve vztahu
k tomuto dovolacímu vznesl hned několik námitek. Námitky, kterými obviněný
brojil proti tomu, že hlavní líčení následovalo pouhých 10 minut po propuštění
ze zadržení na svobodu a měla být použita ustanovení o nutné obhajobě, neboť
fakticky se jednalo o hlavní líčení konané proti zadrženému, nelze ve vztahu k
uplatněnému dovolacímu důvodu považovat za relevantní, neboť v případě
obviněného v řízení před nalézacím soudem již nešlo ani o právní ani o faktický
stav zadržení. V tomto postupu tedy nelze shledávat porušení práva na
spravedlivý proces ani jakékoliv jiné pochybení nalézacího soudu.
K další sadě námitek obviněného, které se týkají konání veřejného zasedání o
odvolání bez vyrozumění, resp. přítomnosti obhájce předtím ustanoveného
opatřením o ustanovení obhájce, Nejvyšší soud uvádí, že tyto lze podřadit pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Nejvyšší soud ze
spisového materiálu ověřil, že obviněnému byl opatřením o ustanovení obhájce
ustanoven obhájce JUDr. Raji Blend pro účely postupu podle § 251 odst. 2
trestního řádu. Z tohoto opatření však není vůbec zřejmé, zda se má vztahovat
pouze pro odůvodnění odvolání, konkrétně k odstranění vad náležitostí odvolání,
či také pro rozšiřující možnost obhajování obviněného v odvolacím řízení. Z
odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že veřejné zasedání o
odvolání obviněného konal soud dne 24. 5. 2022 v jeho nepřítomnosti. Obviněný
byl o termínu veřejného zasedání vyrozuměn a bez řádné omluvy se k němu
nedostavil. Obhájce obviněného nebyl o veřejném zasedání vyrozumíván. V tomto
ohledu je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp.
zn. 6 Tdo 1739/2016, publikované pod č. 48/2017 Sb. rozh. tr., podle kterého
není-li v opatření o ustanovení obhájce jeho účel jasně a určitě vymezen, je
nutné takovou neurčitost vykládat ve prospěch obviněného jako ustanovení
obhájce jak za účelem odůvodnění odvolání, tak i obhajování v odvolacím řízení.
Pokud tedy v posuzovaném případě odvolací soud nevyrozuměl obhájce obviněného o
konání veřejného zasedání, ačkoliv ho s ohledem na výše uvedené vyrozumět měl,
v důsledku čehož obhájce při veřejném zasedání nebyl přítomen, bylo tímto
postupem porušeno právo na obhajobu, jenž naplňuje dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Přestože Obvodní soud pro Prahu 1 s ohledem na předcházející postup vyplynuvší
ze spisového materiálu zřejmě zamýšlel ustanovit obhájce pouze za účelem
odůvodnění odvolání obviněného, čemuž následně odpovídala také redukce
vyrozumívání o termínu konání veřejného zasedání o podaném odvolání, navenek
setrvala nejistota o tom, na jakou část řízení se konkrétně předložené opatření
o ustanovení obhájce vztahovalo. V takovém případě nemůže být vzniklá nejistota
interpretována k tíži obviněného, nýbrž v jeho prospěch. K obdobným závěrům
dospěl Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 6 Tdo 825/2014.
Rovněž je třeba zdůraznit, že daným postupem byla z pohledu výkonu práva na
obhajobu zapříčiněna nepředvídatelná situace, na kterou obviněný nemusel být
předem připraven. Pokud by totiž z opatření o ustanovení obhájce výslovně
vyplývalo, že se omezuje pouze na odůvodnění odvolání, mohl si obviněný posléze
sám zvolit obhájce pro nadcházející odvolací řízení.
S ohledem na skutečnost, že odvolací řízení bude nutné z důvodu pochybení v
procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení Městského soudu v
Praze provést znovu, neposuzoval Nejvyšší soud blíže zbylé námitky obviněného
podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h), popř. písm. m)
trestního řádu, neboť by tím předjímal řešení otázek, které budou předmětem
řízení před soudem druhého stupně.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodné ve vztahu k
použité právní kvalifikaci stran dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c)
trestního řádu, zrušil podle § 256k odst. 1, odst. 2 trestního řádu usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 67 To 118/2022, i všechna
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256l odst. 1 trestního
řádu pak přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Městský soud v Praze tedy bude muset provést odvolací
řízení znovu a neurčitost účelu, kterou je stiženo opatření Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 2 T 10/2022 o ustanovení obhájce JUDr. Raji
Blenda obviněnému, vykládat ve prospěch obviněného jako ustanovení obhájce pro
účel odůvodnění odvolání i pro obhajování v odvolacím řízení. V novém odvolacím
řízení bude nezbytné umožnit, aby byl tento obhájce při veřejném zasedání
přítomen, čili vyrozumět obhájce o konání veřejného zasedání.
Městský soud v Praze tedy opětovně projedná odvolání obviněného a rozhodne o
něm. Je přitom vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 21. prosince 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu