3 Tdo 1131/2024-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 151/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 66 T 151/2023-196, uznal obviněného J. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a spoluobviněnou N. K. (která nepodala dovolání) vinnými ze spáchání jednak přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a jednak přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tak, že dne 2. 8. 2023 okolo 03:10 hod., v XY, okr. XY, ul. XY, po předchozí domluvě, poté co J. K. uštípl držák u polootevřeného okna, vnikli do prostoru čerpací stanice Eurooil, zde postupně J. K. odebral 2 ks Pepsi 1 l v celkové ceně 20 Kč, 5 ks ledového čaje Lipton 0,5 l v celkové ceně 55 Kč, 5 ks energy drinku Semtex Canabis 0,5 l v celkové ceně 45 Kč, 2 ks energy drinku Rockstar 0,5 l s příchutí limetka v celkové ceně 30 Kč, 3 ks energy drinku Rockstar strawberry 0,5 l v celkové ceně 45 Kč, 1 ks vody Aquila – pramenitá 0,5 l v ceně 5 Kč, 6 ks brambůrků značky Strong v celkové ceně 102 Kč a 1 ks brambůrků značky Lays Salted v celkové ceně 16 Kč, během čehož mu N. K. svítila baterkou, odebrané předměty uložili do připravené tašky, poté se pokusili vypáčit dveře vedoucí do další části čerpací stanice, což se jim však nepodařilo, prostor čerpací stanice opustili, následně v zadním traktu čerpací stanice páčením poškodili vstupní dveře, které se jim však nepodařilo otevřít a rozbili skleněnou výplň okna, čímž poškozené obchodní společnosti Čepro a.s., IČ: 60193531, poškozením oken a dveří způsobili škodu ve výši 89 019 Kč a poškozené H. B. odcizením věcí škodu ve výši 318 Kč. 2. Za shora uvedené přečiny a za sbíhající se přečin podle § 201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2023, doručeným dne 16. 2. 2024, pod č. j. 20 T 139/2023-133, byl obviněný podle § 201 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2023, č. j. 20 T 139/2023-133, doručeného obviněnému dne 16. 2. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň byl uložen trest i spoluobviněné N. K.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný J. K. podal proti usnesení odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které zaměřil do výroku o vině i trestu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Ve své dovolací argumentaci uvedl, že ačkoliv prohlásil vinu, tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a ten neměl být kvalifikován jako přečin krádeže, neboť se trestného jednání dopustil za účelem opatření potravy, tedy ve stavu hmotné nouze, nikoliv s úmyslem se obohatit, a všechny věci vrátil. Současně připomněl, že i okresní státní zástupce navrhoval před nalézacím soudem uložení podmíněného trestu. Dále vyčetl soudům obou stupňů, že zcela pominuly možnost, že uložení trestu v této napadené věci je neúčelné vzhledem k souběžnému trestnímu stíhání pro jinou trestnou činnost, v jejímž rámci obviněný vykonává vazbu. Závěrem svého dovolání tedy navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, jakož i jemu předcházející řízení zrušil, aby tak byl státnímu zástupci umožněn postup podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
6. K podanému dovolání zaslala své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku, shrnula podstatu dovolací argumentace obviněného a uvedla, že jednání popsané ve skutkové větě bylo provedenými důkazy prokázáno a tomuto odpovídá i užitá právní kvalifikace. Za bezvýznamnou označila námitku, že se jednání obvinění dopustili v hmotné nouzi. Naopak zdůraznila, že odvolaní bylo podáno do výroku o trestu a odvolací soud tedy přezkoumával toliko tento výrok, čímž je omezen i dovolací přezkum také pouze na výrok o trestu. Následně tedy konstatovala, že obviněný požadoval uložení podmíněného trestu odnětí svobody. V té souvislosti pak předložila řadu rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu týkající se přiměřenosti trestu jako dovolací námitky. Poté zopakovala, že obviněnému byl uložen trest souhrnný a nalézací soud se pozorně věnoval všem okolnostem rozhodným při ukládání trestu, přičemž zdůraznila především 11 záznamů v trestním rejstříku pro různorodou trestnou činnost a spáchání nyní přezkoumávaného skutku ve zkušební době podmíněného odsouzení z jiné trestní věci. Shrnula, že uložený trest považuje za přiměřený. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila souhlas s postupem podle § 265r odst. 1 tr. ř. i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
8. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., avšak pouze ve vztahu k výroku o trestu. Co se týče výroku o vině, ten nelze dovoláním účinně napadat, neboť obviněný zaměřil již své odvolání pouze do výroku o trestu a odvolací soud přezkoumal pouze tento výrok a výlučně ve vztahu k němu se tak jedná o rozhodnutí ve věci samé v druhém stupni ve smyslu § 265a tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003). Vedle toho je pro úplnost vhodné konstatovat, že obviněný v řízení před nalézacím soudem prohlásil vinu podle § 206c tr. ř. Podle § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravnými prostředky. Obviněný tedy ani nemohl podat odvolání do výroku o vině a stejně tak je tímto okleštěn i případný dovolací přezkum toliko na výrok o trestu (srovnej a contrario usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 327/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 925/2018).
9. Dále Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
14. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora uvedených důvodů obviněný brojil i proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně (ačkoliv jej explicitně nenapadl), neboť soud odvolací jeho námitky nevyslyšel a odvolání zamítl. Tím ovšem nastala procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který najde své uplatnění za situace, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněný však tento důvod výslovně nenamítl. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku, která by zabraňovala provedení dovolacího řízení, neboť se jedná o chybu, kterou je možno označit za formální, a tedy nezabraňující v rozhodnutí.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že z důvodů podrobně rozvedených pod bodem 7. tohoto rozhodnutí je oprávněn přezkoumat toliko výrok o trestu. Pro úplnost pak Nejvyšší soud doplňuje, že obviněný ve vztahu k výroku o vině neuplatňuje námitky, kterými by zpochybňoval podmínky pro přijetí prohlášení vinu podle § 206c tr. ř., respektive jakoukoli nezákonnost tohoto postupu.
18. Na výtky uplatněné pod reklamovanými dovolacími důvody proto nahlížel pouze optikou takto přípustného rozsahu. V rámci uplatněných dovolacích námitek obviněný zdůraznil důvody, pro které mu měl být uložen trest podmíněný (trestného jednání se dopustil v hmotné nouzi, odcizené věci vrátil, státní zástupce navrhoval podmíněný trest) a taktéž připomněl, že uložení trestu v nyní projednávaném případě může být ve vztahu k jiné trestní věci neúčelné.
19. Obviněný uplatnil dovolací důvody jednak podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, tedy, že je zde dán rozpor mezi obsahem provedených důkazů a přijatými skutkovými zjištěními. Ten lze ovšem uplatnit toliko ve vztahu k výroku o vině, a to vůči skutkovým zjištěním, která jsou rozhodná pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Současně pak obviněným akcentovaná skutková zjištění stran vrácení věcí a absence úmyslu se obohatit byla reflektována v rámci úvah o závažnosti spáchaného trestného činu (bod 3. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). To svědčí o tom, že soud je přijal a žádný „rozpor“ v této otázce vztahující se k výroku o trestu tedy ani nastat nemohl.
20. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k tomu obviněný uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. K takto směřované dovolací argumentaci lze uvést, že pod tímto dovolacím důvodem lze vůči výroku o trestu brojit dovoláním zásadně pouze v případě, kdy byly nesprávně právně posouzeny jiné skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení souběhu trestných činů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2002, sp. zn. 5 Tdo 933/2002). Dovolatelova argumentace ovšem tomuto dovolacímu důvodu vůbec neodpovídá, neboť žádná z jím uplatněných námitek nesměřovala vůči právnímu posouzení, ale toliko vůči tomu, že mu byl uložen trest spojený již s jeho přímým výkonem. Nezbývá tedy než konstatovat, že obviněný v rámci svého dovolání toliko opětovně (stejně jako již v odvolání) uplatnil své výhrady vůči přiměřenosti trestu, což jsou ovšem námitky zcela míjející se se zákonnými důvody dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
21. Pro úplnost lze připomenout, že výrok o trestu lze zásadně napadat pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pouze z důvodů tam uvedených – tedy v případě uložení nepřípustného trestu nebo trestu ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Žádná námitka vznesená dovolatelem ovšem nezpochybnila ani druh a ani výměru uloženého trestu, ale jak již bylo řečeno toliko jeho přiměřenost (viz bod 20. tohoto usnesení).
22. Vzhledem k dosud uvedenému je zřejmé, že relevantním nemohl být shledán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nynější procesní situaci odpovídala jeho druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněného zamítl, avšak ten setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jak již bylo shora uvedeno, žádná z dovolacích námitek obviněného ovšem tyto dovolací důvody nenaplnila, a proto zůstal zcela oslyšen i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. Nad rámec výše uvedeného pak lze připomenout, že postup podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., kterého se obviněný domáhal ve svém závěrečném návrhu (respektive podle § 223 odst. 2 tr. ř.), je ryze fakultativní možností závislou na uvážení rozhodujícího orgánu, a nikoliv nárokovým institutem umožňujícím snížení trestu pro osoby opakovaně se dopouštějící trestné činnosti. Současně pak není nalézací soud při úvahách o trestu vázán návrhem státního zástupce.
24. Závěrem lze uvést, že z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je patrné, že tento soud se při ukládání trestu obviněnému pečlivě zabýval všemi hledisky, která je nutno vážit při stanovení druhu trestu a jeho výměry ve smyslu § 39 tr. zákoníku. Takto zhodnotil povahu a závažnost spáchaného trestného činu (bod 3. odůvodnění rozsudku okresního soudu), poměry pachatele (body 4. a 5. tamtéž), i všechny v úvahu připadající polehčující a přitěžující okolnosti podle § 41 a § 42 tr. zákoníku (tamtéž). Uložený trest se proto nejeví jako excesivní nebo nepřiměřeně přísný a plně respektuje zákonné mantinely výměry příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Veškeré úvahy, které soud k jeho uložení vedly, pak nalézací soud vyložil v rámci svého odůvodnění a dostál tak i požadavku podle § 125 odst. 1 tr. ř. a nelze mu proto nic vytknout. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
25. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
26. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu