U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2016 o dovolání
podaném R. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, sp.
zn. 5 To 135/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 211/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 1 T 211/2015,
byl R. H. uznán vinným přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného
zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009
Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj
je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž mu takto uložený
trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále mu
byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových
vozidel na dobu dvanácti měsíců.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, tak,
že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.)
napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr.
ř. nově rozhodl tak, že R. H. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců,
přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
tří roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
všech motorových vozidel na dobu pěti roků.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal R. H. dovolání, a to jako
osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech
dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný R. H. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává
z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně podotkl, že
nerozporuje zjištěný skutkový stav a naplnění skutkové podstaty přečinu
poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle §
277 odst. 1 tr. zákoníku. Soudu druhého stupně však vytkl, že ačkoli ve svém
rozhodnutí výslovně uvedl, že k naplnění skutkové podstaty obecného ohrožení
nedošlo, tak zároveň dále zmiňuje, že ke vzniku obecného ohrožení v daném
případě došlo. Obviněný tedy v tomto ohledu namítl, že ač byl fakticky odsouzen
za přečin podle ustanovení § 277 odst. 1 tr. zákoníku, tak rozhodné okolnosti
byly hodnoceny z pohledu naplnění skutkové podstaty obecného ohrožení z
nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, z čehož soud
druhého stupně vycházel při úvaze o výši trestu, který obviněný považuje za
nepřiměřeně přísný. Pokud dále soud druhého stupně rozvedl úvahy stran
potenciálního následku, tak tyto nemají oporu v provedeném dokazování. Závěrem
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek v namítaném rozsahu zrušil, a dále aby podle § 265m odst. 1
tr. ř. ve věci sám rozhodl a uložený trest (zejména trest zákazu činnosti)
snížil.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §
265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství,
avšak toto vyjádřením ze dne 24. 8. 2016 po seznámení se s obsahem tohoto
podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní
zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za
podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té
které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán
tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod
se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud
ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim
adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S
poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat
přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo
provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem
vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které
směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky,
kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněného.
Obviněnému lze sice přisvědčit v tom, že soud druhého stupně mohl jednoznačněji
formulovat některé své (právní) závěry, přesto z napadeného rozhodnutí zcela
zřetelně vyplývá, proč byl obviněný uznán vinným přečinem poškození a ohrožení
provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr.
zákoníku a nikoli obecným ohrožením z nedbalosti ve smyslu ustanovení § 273
odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dle Nejvyššího soudu přitom nelze
dovodit, že by při úvaze o trestu soud druhého stupně vycházel právě z
ustanovení § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak namítá obviněný,
který v této skutečnosti spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud však v tomto ohledu předně musí připomenout, že k výroku o trestu
se vztahují dva dovolací důvody, a to podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a
podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že
bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s
dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnil
obviněný, by byl naplněn např. takovými námitkami, kterými by bylo vytýkáno, že
skutek zjištěný soudem byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli se o
trestný čin nejednalo, anebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný
uznán vinným. V každém případě se musí jednat o námitky vůči tomu, jak byl
právně kvalifikován skutek, jímž byl obviněný uznán vinným. Takový druh námitek
však obviněný ve svém dovolání neuplatnil a jeho námitky tak nemají žádný vztah
k právní kvalifikaci skutku, kterým byl uznán vinným. „Jiné nesprávné
hmotněprávní posouzení“, jak jej uvádí § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se poté
nevztahuje na výrok o trestu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž
je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady
tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a
výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či
neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu.
Dále je namístě uvést, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky
proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak
mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci
zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze
zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015).
Nejvyšší soud tedy nemohl námitkám obviněného přisvědčit, neboť obviněnému byl
uložen trest podle zákona přípustný a ve výměře v rámci trestní sazby stanovené
pro jednání, jímž byl uznán vinným. Ostatně soud druhého stupně veškeré úvahy
stran délky trvání uložených trestů (odnětí svobody, jeho podmíněného odkladu a
zákazu činnosti) podrobně rozvádí ve svém rozhodnutí.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného
důvodu než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 9. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda
senátu