3 Tdo 1141/2008-I
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 o dovolání, které podal obviněný Z. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 69/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 50/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 6 T 50/2007, byl obviněný Z. T. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. spáchaným skutkem spočívajícím v tom, že „dne 26. 2. 2006 v P., na Call centru Č. p., a. s., v úmyslu získat peněžní prostředky uplatnil na základě pojistné smlouvy, kterou uzavřel s poškozenou Č. p., a. s., nárok na výplatu pojistného plnění ze škody, která měla vzniknout na osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, při dopravní nehodě dne 26. 2. 2006 v katastru obce R., kdy jako řidič osobního motorového vozidla Škoda Octavia, se měl leknout protijedoucího vozidla a na vozovce pokryté vrstvou sněhu vjet vpravo mimo vozovku, kde měl čelně narazit do betonového sloupu, přestože věděl, že k této dopravní nehodě nedošlo a byla z jeho strany zinscenovaná a poškozenou Č. p., a. s., mu bylo na základě jeho oznámení vyplaceno ke škodě poškozené Č. p., a. s., pojistné plnění ve výši 207.850,- Kč“. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, který mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou svým trestným činem způsobil. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu soud dále uložil peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Č. p., a. s., na náhradě škody částku 207.850,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% od 28. 7. 2007 do zaplacení. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 69/2008, jímž toto odvolání výrokem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 4. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. T. následně dovolání, které směřovalo „do všech výroků napadeného usnesení“ z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán již v předcházejícím řízení (tj. § 265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.).
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel na podkladě vlastního rozboru důkazů provedených ve věci dovodil, že v trestním řízení vedeném proti němu nebylo bezpečně a jednoznačně prokázáno, zda skutek, ke kterému došlo, je či není výše uvedeným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Podle názoru dovolatele nemá rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 podklad ve zjištěném skutkovém stavu věci a ve správném hodnocení důkazů. Vytýkané vady podle něj spočívají především v nedostatečném objasnění okolností, za kterých k nehodě došlo, a v nesprávném a účelovém vyhodnocení celé řady svědeckých výpovědí, které ve skutečnosti svědčily ve prospěch dovolatele. Ačkoliv se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s příčinami inkriminované dopravní nehody a v důsledku toho správně neposoudil jednání dovolatele i po právní stránce, přesto v navazujícím řízení o řádném opravném prostředku odvolací soud tyto nesprávné závěry akceptoval. To znamená, že vytýkané vady nezjistil a tudíž ani nenapravil. Zásadní pochybení, na kterém soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí, spočívalo podle dovolatele v tom, že přikládaly příliš velký význam a důkazní váhu posudku znalce Ing. J. Ť., ačkoliv podle dovolatele závěry obsažené v tomto znaleckém posudku logicky nevyplývají ze skutkových podkladů a v tomto smyslu je lze považovat za zjevně nepodložené a spekulativní, když znalec navíc pochybil i v tom, že některé důkazy nepřípustně sám vyhodnotil (např. výpověď svědka J. B.). Podle dovolatele jsou závěry uvedeného znaleckého posudku současně v rozporu s obsahem některých důkazů provedených ve věci. Naproti tomu posudky dvou revizních znalců podle dovolatele svědčí o tom, že dne 26. 2. 2008 došlo skutečně k dopravní nehodě, a to za okolností jím uváděných. Např. z revizního znaleckého posudku Ing. P. H., který nechal zpracovat dovolatel, mj. vyplývá, že „energetická bilance poškození vozidla Škoda a betonového sloupu byla technicky přijatelná, předstřetový pohyb vozidla mohl proběhnout v souladu s výpovědí řidiče a při střetu se sloupem mohlo dojít k aktivaci čelních airbagů“. Se závěry znalce Ing. Ť. se přitom rozcházejí i závěry znaleckého posudku Ing. O. K., který zajistil rovněž dovolatel, když tento posudek byl posléze předmětem doplněného dokazování před odvolacím soudem.
Pokud jde o svědecké výpovědi, dovolatel soudu prvního stupně vytkl, že tyto výpovědi dílem hodnotil účelově a v jeho neprospěch, přičemž ve vztahu k výpovědím jiných svědků dospěl k neobjektivizovaným a v podstatě jen hypotetickým (resp. spekulativním) závěrům.
Rozhodnutí soudů obou stupňů v dané věci jsou proto podle dovolatele nepochybně založena na porušení základních zásad trestního řízení obsažených v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. V uvedené souvislosti vyslovil s odkazem na příslušnou aktuální judikaturu Ústavního soudu přesvědčení, že mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů současně existuje tzv. extrémní nesoulad. Přitom v případě důvodných pochybností o dovolatelově vině bylo povinností soudů postupovat důsledně v souladu se zásadou in dubio pro reo a vzniklé pochybnosti hodnotit v dovolatelův prospěch a nikoliv k jeho tíži, jak to v daném případě učinily soudy obou stupňů. To podle dovolatele platí jak ve vztahu k objektivní, tak subjektivní stránce předmětného trestného činu.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky před svým rozhodnutím v souladu s ustanovením § 265r odst. 7 tr. ř. doplnil dokazování revizním posudkem znalce z oboru městské a silniční dopravy Ing. P. H. (přiloženým k dovolání) a poté aby z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 69/2008, a též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 6 T 50/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující. Dále navrhl, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. při zrušení napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze dovolací soud sám hned ve věci rozsudkem rozhodl, že se dovolatel podle § 226 písm. b) tr. ř. v plném rozsahu zprošťuje obžaloby, popř. podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby v případě rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání, přičemž s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a zejména proti hodnocení provedených důkazů – tj. ve věci podaných znaleckých posudků z oboru dopravy, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Od toho se pak odvíjí i jediná zdánlivě relevantně podaná námitka obviněného, že předmětný skutek není trestným činem a mohl by být nejvýše přestupkem spočívajícím v nenahlášení dopravní nehody orgánům Policie ČR.
S ohledem na povahu dovolatelem uplatněných námitek státní zástupce připomněl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. být nemohou, nejde-li o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Tuto námitku dovolatel sice formálně vznesl, nicméně z obsahu napadeného rozhodnutí podle názoru státního zástupce žádný extrémní rozpor nevyplývá a dovolatel sám ho shledává toliko ve skutečnosti, že soud provedené důkazy hodnotil způsobem pro něho nepříznivým.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný Z. T. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Ačkoliv dovolatel vedle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přesně neoznačil další důvod dovolání odkazem na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je ze slovního vyjádření zřejmé („bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř. byl dán již v předcházejícím řízení“), že dovolání uplatnil i z tohoto zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí, nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána, neboť odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání po provedeném přezkumu ve veřejném zasedání, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto budou skutková zjištění soudu obsažená ve výroku o vině a rozvedená v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl, že na soudy zjištěný skutkový stav věci byla nesprávně aplikována ustanovení hmotného práva a že tento nesprávný postup činí vadným jak výrok o vině, tak na něj navazující výroky napadeného rozsudku. Své dovolání založil na tvrzení, že k dopravní nehodě dne 26. 2. 2006 ve skutečnosti došlo, tzn. že nastala pojistná událost, v důsledku níž řádně uplatnil právo na pojistné plnění. Proto se nemohl dopustit trestného činu pojistného podvodu (§ 250a tr. zák.), kterým byl uznán vinným. Soudům obou stupňů vytkl způsob, jakým hodnotily provedené důkazy, zejména pak závěry technických znaleckých posudků. Podle názoru dovolatele byly jednotlivé důkazy jak z hlediska obsahu, tak případných rozporů, hodnoceny k jeho tíži, ačkoliv v pochybnostech mělo být zásadně rozhodováno v jeho prospěch. To znamená, že dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, ačkoliv se ve skutečnosti žádného trestného činu nedopustil. Jinými slovy, že provedené důkazy - po jejich řádném a objektivním vyhodnocení - závěr o jeho vině uvedeným trestným činem nedovolovaly.
Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (viz str. 3 až 6) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 3 až 13) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých konkrétních důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na základě kterých dospěly ke shodnému závěru, že obviněný (dovolatel) zinscenoval dopravní nehodu ze dne 26. 2. 2006, která se ve skutečnosti nestala. Tím podle soudů úmyslně vyvolal pojistnou událost s cílem získat pojistné plnění z uzavřené pojistné smlouvy s Č. p., a. s., na něž neměl nárok a které mu ke škodě výše uvedené pojišťovny bylo posléze vyplaceno v celkové výši 207.850,- Kč. Tato skutková zjištění pak byla soudům základem pro právní posouzení stíhaného skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. Své skutkové a právní závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanoveních § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se zároveň vypořádal s prakticky totožnými námitkami, jaké obviněný uplatnil i v rámci svého pozdějšího dovolání jako mimořádného opravného prostředku. V odvolacím řízení pak provedl k návrhu obviněného (dovolatele) i důkaz posudkem znalce Ing. O. K. a v rámci rozhodování o řádném opravném prostředku se zabýval též obsahem a významem tohoto důkazu (viz str. 4 až 6).
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr.
ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance.
Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil ve svých rozhodnutích Ústavní soud, např. v nálezu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94, v nichž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V tomto smyslu pak Nejvyššímu soudu vytkl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v některých svých rozhodnutích vykládá příliš restriktivně. V posuzované věci však podle názoru Nejvyššího soudu o takový restriktivní výklad nejde, neboť soudy učinily své skutkové závěry po vyhodnocení (analýze) celé řady provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, a tento svůj postup náležitě odůvodnily. Odvolací soud před svým rozhodnutím k návrhu obviněného (dovolatele) dokazování doplnil mj. o jím předložený (revizní) znalecký posudek. V projednávané věci se pak dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal prosazení zcela jiného skutkového základu (ve svůj prospěch), tedy v podstatě zásadního přehodnocení důkazů a následného zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy skutečností rozdílných od těch, které soudy vzaly po rozboru a vyhodnocení provedených důkazů při svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, není dána zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6). V případě obviněného Z. T. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto v souladu s citovaným ustanovením zákona rozhodl v posuzovaném případě tak, že se dovolání obviněného odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o návrh obviněného, aby v dovolacím řízení bylo dokazování doplněno přiloženým - druhým - revizním posudkem z oboru dopravy vypracovaným znalcem Ing. H., Nejvyšší soud k tomuto postupu neshledal důvody. Ustanovení § 265r odst. 7 tr. ř. totiž vymezuje, za jakých podmínek lze výjimečně před dovolacím soudem dokazování doplnit. Meze dokazování jsou zde limitovány především tím, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě právních vad určitých rozhodnutí, ale nikoliv k přezkoumávání a ověřování správnosti skutkového stavu věci, k němuž soudy dospěly postupem podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Proto se na základě § 265r odst. 7 tr. ř. zásadně nelze domáhat odstranění namítaných nedostatků ve skutkových zjištěních.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 3 Tdo 1141/2008
Datum rozhodnutí: 22.10.2008
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 250a odst. 2, 3 tr. zák.
3 Tdo 1141/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 ve věci dovolání obviněného Z. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 69/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 50/2007, podle § 31 odst. 1 tr. ř. takto:
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je soudkyně JUDr. Eva Dvořáková v y l o u č e n a z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1141/2008.
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný Z. T. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 69/2008, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 6 T 50/2007.
Dovolacím soudem je podle § 265c tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. 3 Tdo 1141/2008. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu byla věc jmenovaného obviněného určena k projednání a rozhodnutí senátu č. 3, jehož členkou je podle Rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky na dobu od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 i JUDr. Eva Dvořáková.
Ze shora citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 je zřejmé, že v označené věci rozhodoval v prvním stupni jako samosoudce Mgr. Michal Dvořák. Podle písemného vyjádření soudkyně JUDr. Evy Dvořákové je soudce Mgr. Michal Dvořák jejím synem.
Z ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. také vyplývá, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Účelem citovaného ustanovení je upevnit důvěru procesních stran i veřejnosti v nestrannost soudního rozhodování. To znamená, že zákon v taxativně vymezených případech připouští výjimku ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, tak jak je uvedeno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na principu zákonného soudce by nepochybně nebylo možné trvat v případě, že by mohly vzniknout pochybnosti o nezaujatém a nestranném (spravedlivém) rozhodování.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že blízký příbuzenský vztah mezi samosoudcem Obvodního soudu pro Prahu 4 a členkou senátu Nejvyššího soudu rozhodujícími v téže trestní věci je současně poměrem mezi orgány činnými v trestním řízení předpokládaným ustanovením § 30 odst. 1 tr. ř. a v tomto smyslu i důvodem vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení.
S přihlédnutím ke shora uvedenému rozhodl Nejvyšší soud podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že členka senátu tohoto soudu JUDr. Eva Dvořáková je z důvodu uvedeného v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve shora označené věci vedené u Nejvyššího soudu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler