3 Tdo 1188/2023

3 Tdo 1188/2023-725

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 6 To 95/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 17/2019,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. Z. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 13 T 17/2019, byl obviněný J. Z. pod body 1.) až 9.) výroku o vině uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:

1.) dne 17. 11. 2016 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 649599112 s M. B. na poskytnutí zápůjčky ve výší 21.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem M. B. a smyšleným údajem o zaměstnání a příjmech, následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 8.600 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P. s.r.o., škodu ve výši 12.400 Kč,

2.) dne 25. 11. 2016 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 648665427 s J. K. na poskytnutí zápůjčky ve výší 30.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem J. K., následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 20.500 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 9.500 Kč, 3.) dne 19. 12. 2016 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 649824609 s M. N. na poskytnutí zápůjčky ve výší 50.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem M. N. a smyšleným údajem o zaměstnání a příjmech, následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 27.200 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 22.800 Kč,

4.) dne 23. 12. 2016 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 649822207 s J. P., na poskytnutí zápůjčky ve výší 20.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem J. P., následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 15.274 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 4.726 Kč, 5.) dne 30. 12. 2016 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 649837571 s J. N. na poskytnutí zápůjčky ve výší 24.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem J. N., následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 11.300 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 12.700 Kč, 6.) dne 2. 1. 2017 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o.

s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 649824591 s M. J., na poskytnutí zápůjčky ve výší 39.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem M. J., následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 12.000 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P. s.r.o., škodu ve výši 27.000 Kč, 7.) dne 13.

1. 2017 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 649830756 s M. B. na poskytnutí zápůjčky ve výší 40.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem M. B. a smyšleným údajem o zaměstnání a příjmech, následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 7.200 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 32.800 Kč,

8.) dne 30. 1. 2017 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 650760101 s J. N. na poskytnutí zápůjčky ve výší 30.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem J. N., následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, následně jako řádné splátky zápůjčky uhradil částku ve výši 6.700 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 23.300 Kč, 9.) dne 10. 2. 2017 v XY jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. s podvodným úmyslem získat finanční hotovost uzavřel za tuto společnost fiktivně smlouvu o zápůjčce č. 650760062 s J. P. na poskytnutí zápůjčky ve výší 55.000 Kč a to bez vědomí této osoby, kdy tuto smlouvu též opatřil zfalšovaným podpisem J. P., následně ji předložil společnosti P. s.r.o., vyplacenou finanční hotovost si ponechal a použil pro vlastní potřebu, žádnou řádnou splátku zápůjčky neuhradil, čímž způsobil poškozené společnosti P.

s.r.o., škodu ve výši 55.000 Kč,

a jednáními pod body 1.) – 9.) způsobil poškozené společnosti P. s.r.o. škodu v celkové výši 200.226 Kč,

a pod bodem 10.) výroku o vině byl obviněný uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 3. 7. 2017 v době od 09:42 hodin do 10:26 hodin v Uherském Hradišti na ulici Velehradská třída 1217 v budově Policie ČR v rámci trestního řízení sp.zn. KRPZ-66374/TČ-2016-151171 vedeného policejním orgánem Policie ČR Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Uherské Hradiště, Oddělení obecné kriminality pro podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odstavec 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel podvodným vylákáním finančních částek ze smluv o zápůjčce č. 584869060 a č. 586452499 ke škodě společnosti P. s.r.o. vydávajíc se při uzavírání těchto smluv za osobu jménem P. K. při prováděné rekognici in natura jako poznávající osoba po řádném a zákonném poučení včetně poučení o následcích křivé výpovědi lživě uvedl, že smlouvu o zápůjčce sjednal za společnost P. s.r.o. s osobou vystupující jako pan K., přičemž jako tuto osobu označil poznávaného R. M., s tím, že jej bezpečně poznává, ačkoli věděl, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě, neboť předmětné smlouvy o zápůjčce č. 584869060 a č. 586452499 uzavřel obviněný pouze fiktivně na osobu jménem P. K. za účelem vylákání finančních prostředků ze zápůjček způsobem blíže popsaným pod body 1. a 2. obžaloby, a byl srozuměn s tím, že tímto jednáním může přivodit trestní stíhání R. M., přičemž tak obviněný jednal právě proto, aby nedošlo k odhalení jeho trestné činnosti popsané pod body 1.a 2. obžaloby.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti P. s.r.o., částku ve výši 200.226 Kč.

4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost P. s.r.o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 13 T 17/2019, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině.

6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 6 To 95/2023, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

7. Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 6 To 95/2023, podal obviněný J. Z. dovolání (č. l. 704–708 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

8. Podstatou námitky obviněného je, že trestní stíhání, které proti němu bylo vedeno pro skutky popsané v bodech 1.) až 9.) výroku o vině, mělo být zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí doby. Ve vztahu k jednání popsaném pod bodem 10.) výroku o vině namítl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, a už vůbec ne jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku.

9. Poté, co obviněný zrekapituloval průběh trestního řízení, uvedl, že dne 25. 5. 2018 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin podvodu spáchaný dne 8. 6. 2014, dále pro pokračující přečin podvodu spáchaný v období od 26. 2. 2015 do 3. 7. 2015, pro pokračující přečin podvodu, jenž měl být spáchán v období od 28. 1. 2016 do 10. 2. 2017 a přečin křivého obvinění, který měl být spáchán dne 3. 7. 2017. Dne 30. 10. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zpronevěry spáchaný v období od 10.

2. 2017 do 4. 10. 2018, který byl následně překvalifikován jako dílčí útok trestného činu podvodu. Dne 31. 1. 2019 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti obžalobu pro přečin podvodu spáchaný v období od 26. 2. 2015 do 3. 7. 2015, pro přečin podvodu spáchaný v období od 17. 11. 2016 do 10. 2. 2017 a pro přečin křivého obvinění spáchaný dne 3. 7. 2017. V podané obžalobě jednak došlo k redukci stíhaných skutků v důsledku zrušení trestního stíhání na podkladě stížnosti obhajoby a jednak ke změně právního posouzení a právní kvalifikace.

Skutek spáchaný dne 8. 6. 2014 nebyl v obžalobě obsažen a skutky spáchané v období od 26. 2. 2015 do 3. 7. 2015 byly státní zástupcem Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti posouzeny jako samostatné skutky a samostatné trestné činy, nikoliv jako jeden pokračující trestný čin. Stejně tak byly posouzeny skutky spáchané v období od 17. 11. 2016 do 10. 2. 2017. Podle obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti posoudil jednotlivé skutky jinak než policejní orgán a nespatřoval v jeho jednání pokračování v trestné činnosti.

S poukazem na rozhodnutí R 57/2007 konstatoval, že pokračování v trestné činnosti není znakem skutkové podstaty, ale formou provedení trestného činu, přičemž konkrétní trestný čin někdy může naplňovat znaky pokračování a někdy ne. Obviněný v obecné rovině dodal, že pro pokračování v trestném činu musí být jednotlivé útoky po subjektivní stránce spojeny jediným záměrem, k čemuž cituje rozhodnutí R 3/1972. Podle obviněného obžaloba s úmyslem pokračovat v trestné činnosti nikterak nepracovala. Po celou dobu řízení byly předmětem obžaloby a dokazování pouze samostatné a izolované skutky.

Před soudem prvního stupně nikdy nezazněla informace, že by jeho jednání mělo být posouzeno jako pokračující trestný čin. V tomto ohledu logicky ani nebylo prováděno dokazování, neboť státní zástupce ani soud v jeho jednání nespatřovali pokračování. Jednotlivými skutky se soud zabýval samostatně, nikoliv v jejich vzájemné souvislosti.

10. Na promlčení jednotlivých skutků poukazoval obhájce již ve své závěrečné řeči v hlavním líčení. Nalézací soud však tuto jeho námitku neakceptoval. Promlčení trestní odpovědnosti obviněný akcentoval zejména v podaném odvolání. Odvolací soud se však jeho námitkou nezabýval. V bodě 9. svého odůvodnění sice konstatoval, že trestní řízení bylo vedeno pro tři přečiny, a to pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. a 2. obžaloby), pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (body 3.

až 11. obžaloby) a přečin křivého obvinění (bod 12. obžaloby), což pro odvolací soud jednoznačně vyplynulo jak z usnesení o zahájení trestního stíhání, tak z podané obžaloby. Takovýto závěr však obviněný označil za zavádějící a mylný. V průběhu trestního stíhání došlo ke změně v rozsahu trestné činnosti, a to cca o 50 % oproti usnesení o zahájení trestního stíhání. Je proto logické, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti následně změnil svůj náhled na věc a právní kvalifikaci.

Za situace, kdy nalézací soud přímo ani nepřímo neargumentuje pokračující trestnou činností, nelze požadovat po obviněném ani obhajobě, aby četli mezi řádky a argumentaci soudu si domýšleli. Z usnesení o zahájení trestního stíhání a podané obžaloby nelze dovozovat, že se jedná o pokračující trestnou činnost, pokud státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti vyhověl stížnosti obviněného a zrušil z velké části trestní stíhání. To se muselo promítnout i v posouzení jednotlivých skutků.

V textu obžaloby se už s pokračováním v trestné činnosti nikterak nepracuje. Zmínka o pokračující trestné činnosti se objevila až v odůvodnění usnesení odvolacího soudu pět let po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Jedná se o zásadní novotu, která nebyla nikdy předmětem dokazování. Nelze nepřezkoumatelně konstatovat, že se jedná o pokračování v trestném činu, aniž by byl prokázán jednotný záměr a úmysl pachatele. Obviněný je proto přesvědčen, že z obžaloby vyplývá, že jde o samostatné skutky a že byl celou dobu stíhán pro samostatné a jednotlivé trestné činy.

Jednotou a totožností skutku se začal zabývat až odvolací soud v reakci na jím podané odvolání. Orgány činné v trestním řízení si tyto podstatné skutečnosti neujasnily. V důsledku toho došlo k promlčení trestní odpovědnosti všech samostatných skutků a trestných činů, což nelze zhojit zpětným označením trestné činnosti za pokračující.

11. Obviněný následně rozebírá jednotlivá jednání popsaná pod body 1.) až 9.) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu. Ve vztahu ke každému z nich konstatuje datum jeho spáchání a datum podání obžaloby, které je pro všechny body výroku o vině společné, a to 1. 2. 2019. S ohledem na ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku pak u všech těchto skutků dospívá k závěru, že odpovědnost za všechny spáchané trestné činy zanikla dnem 1. 2. 2022. U jednání popsaných pod body 2.) a 4.) pak dodal, že s ohledem na výši škody způsobené těmito útoky [9.500 Kč v případě jednání popsaného pod bodem 2.) výroku o vině a 4.726 Kč v případě jednání popsaného pod bodem 4.) výroku o vině] a zvýšením hranice škody nikoliv nepatrné nad hranici 10.000 Kč novelou trestního zákoníku účinnou od 1. 10. 2020, zanikla trestnost daných skutků s účinností zmiňované novely.

12. Obviněný závěrem namítl, že nedošlo ani k naplnění skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění. A i kdyby bylo možné dospět k závěru o naplnění základní skutkové podstaty, rozhodně nelze uvažovat o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 345 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, neboť mu „nemůže být kladena za vinu snaha zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin, neboť nebylo prokázáno, že by se obžalovaný trestného činu dopustil a byl za toto jednání pravomocně odsouzen (trestní stíhání má být zastaveno).“ Pokud by připadalo v úvahu trestní stíhání podle základní skutkové podstaty § 345 odst. 1 tr. zákoníku, pak by došlo stejně jako ve výše zmiňovaných případech k promlčení trestní odpovědnosti k datu 1. 2. 2022.

13. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 6 To 95/2023 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání ve vztahu ke všem skutkům zastavil.

14. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručenému Nejvyššímu soudu dne 15. 12. 2023, sp. zn. 1 NZO 950/2023.

15. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a stručně charakterizoval uplatněný dovolací důvod, uvedl, že námitky obviněného nejsou důvodné. Připomněl, že obviněný byl uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil devíti dílčími útoky spáchanými v době od 17. 11. 2016 do 10. 2. 2017. Promlčecí doba trestného činu podvodu v jeho kvalifikované skutkové podstatě činí s ohledem na délku hrozícího trestu (sazba 1 rok až 5 let) deset let. Pro počátek promlčecí doby u pokračujícího trestného činu je důležité, kdy pachatel ukončil jednání v rámci posledního útoku. Zánik trestnosti činu vlivem promlčení proto nemohl nikdy přijít do úvahy. I pokud by se odhlédlo od okolností zakládajících přerušení promlčecí doby, promlčení trestního stíhání by přicházelo do úvahy nejdříve v únoru 2027.

16. K námitkám dovolatele, že se nejednalo o pokračující trestný čin státní zástupce uvedl, že při posouzení této otázky lze vycházet pouze z toho, zda byly po věcné stránce naplněny podmínky pokračování podle § 116 tr. zákoníku. Je lhostejné, zdali této problematice byla či nebyla věnována pozornost v odůvodnění soudních rozhodnutí, jak byl skutek kvalifikován obžalobou (s výjimkou procesní problematiky § 190 odst. 2 tr. ř. a § 225 odst. 2 tr. ř.) či zda byl jako pokračující výslovně označen ve výrokové části rozsudku. Existence okolností zakládající objektivní souvislost je podle státního zástupce evidentní. Všechna jednání naplňují skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku byla spáchána prakticky identickým způsobem s minimálním časovým odstupem (nejdéle 24 dnů), přičemž předmětem útoku byl vždy majetek společnosti P. s.r.o. Ze stejnorodého způsobu jednání dovolatele, stejného předmětu útoku spáchaného stejným způsobem navazujícím na identicky spáchané skutky v roce 2015 lze dovodit existenci jednotného záměru opatřovat si finanční prostředky na úkor poškozené společnosti. Státnímu zástupci není zřejmé, jak konkrétně by mělo být v tomto směru doplněno dokazování, zvláště, když obviněný v přípravném řízení k věci nevypovídal a v hlavním líčení svou trestnou činnost popřel. Státní zástupce rovněž rezolutně popřel tvrzení obviněného, že státní zástupce příslušného okresního státního zastupitelství jeho trestnou činnost posuzoval jako samostatné skutky a samostatné trestné činy (tedy celkem 11 útoků jako 11 skutků a 11 trestných činů). Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti podal dne 31. 1. 2019 obžalobu pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný jednáním nyní vymezeným v bodech 1.) až 9.) výroku o vině. Nepochybně tak považoval trestnou činnost dovolatele za jeden trestný čin, a to i přestože v textu podané obžaloby neužil výslovně pojmu „pokračování“.

17. Dále státní zástupce poukázal na to, že v případě pokračujícího trestného činu je nutné škody způsobené jednotlivými dílčími útoky sčítat. Z hlediska právní kvalifikace jeho jednání je proto bez významu, že v případě dílčího útoku popsaného pod bodem 2.) výroku o vině nepřekračovala způsobená škoda hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu § 209 odst. 1 a § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

18. Za nedůvodnou shledal státní zástupce i námitku obviněného stran právní kvalifikace jeho jednání popsaného pod bodem 10.) výroku o vině jako trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť soudy vycházely z toho, že trestný čin podvodu, který zamýšlel svým křivým obviněním zakrýt, je promlčen. Dále pak zdůraznil, že výtky obviněného vůči užité kvalifikaci je nutno považovat za nedůvodné i z toho důvodu, že pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle § 345 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku není vyžadováno, aby byl pachatel za jiný trestný čin, který zamýšlel zakrýt či zlehčit, pravomocně odsouzen.

19. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně s tím navrhl, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) či c) tr. ř.

III.

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

21. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 6 To 95/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

22. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. Z. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv ve věci existoval některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se tedy užije v případě, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde o to, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena podle § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., neboť trestní řád výlučně v těchto ustanoveních taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.

24. Obviněný v podaném dovolání výslovně namítl, že trestní stíhání jím stíhaných skutků mělo být zastaveno, neboť došlo k jejich promlčení. Jádrem jeho námitky je tvrzení, že jednotlivé útoky popsané pod body 1.) až 9.) výroku o vině měly být posuzovány jako samostatné skutky a samostatné trestné činy a u každého zvlášť mělo být zvažováno případné promlčení. S námitkou obviněného se však nelze ztotožnit.

25. Nejvyšší soud uvádí, že podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány: a) útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost).

26. U tzv. pokračujících trestných činů se trestná činnost pachatelů skládá z řady dílčích aktů či spočívá v udržování protiprávního stavu, a tvoří jeden trestný čin, a trvá po delší dobu. Stadium následující po pokusu trestného činu není jednorázovým aktem, ale je rozloženo na delší časový úsek, jehož začátkem je moment dokonání trestného činu (okamžik, kdy jsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu) a koncem moment ukončení či dokončení trestného činu.

27. Škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají, což má zásadní význam u trestných činů, u nichž je znakem skutkové podstaty škoda na majetku. Všechny dílčí akty pokračování totiž tvoří jediné jednání, které pak má i jediný následek, resp. účinek. To může být skutečnost důležitá z hlediska naplnění jak základní skutkové podstaty, tak okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby („značná škoda“, „škoda velkého rozsahu“ apod. – srov. R 51/1979 a 22/1990). Tuto okolnost v definici pokračování vyjadřuje dikce, podle které „dílčí útoky pachatele musí naplňovat, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu,“ a proto není třeba u těch skutkových podstat trestných činů, aby každý dílčí útok naplňoval spodní hranici výše způsobené škody nikoli nepatrné, ale zásadně postačí, aby tuto hranici v souhrnu naplnily jednotlivé škody způsobené dílčími útoky.

Stejný princip se použije i u ostatních hranic škody (škody nikoli malé, větší škody, značné škody a škody velkého rozsahu), (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1664–1668).

28. Namítal-li obviněný, že jak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, tak nalézací soud nikdy nepracovali s tím, že se jedná o pokračující trestný čin, a všech devět útoků popsaných pod body 1.) až 9.) výroku o vině považovali za 9 samostatných trestných činů, nelze mu přisvědčit. Jak z podané obžaloby, tak z odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu vyplývá pravý opak. Obžalobu podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr.

zákoníku, kterého se měl obviněný dopustit dvěma útoky ve dnech 26. 2. 2015 a 3. 7. 2015 (body 1. a 2. obžaloby). Trestní stíhání pro tento skutek bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. za použití § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno z důvodu promlčení usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 2. 2023, č. j. 13 T 17/2019-651. Ve skutku vymezeném pod body 3. až 11. obžaloby [odpovídající bodům 1.) až 9.) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu] státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti spatřoval přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.

zákoníku a ve skutku vymezeném v bodě 12. obžaloby [odpovídající bodu 10.) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu] spatřoval zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku. >1< Již z této rekapitulace, stejně jako z právních vět a právní kvalifikace užitých v obžalobě je zjevné, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti kladl obviněnému za vinu spáchání celkem 3 skutků. Pokud by jednotlivé útoky obviněného považoval za jednotlivé trestné činy, tak by tomu jednak uzpůsobil strukturu právních vět, jednak by neužil právní kvalifikaci podle § 209 odst. 1, 3 tr.

zákoníku, ze které je zjevné, že škody způsobené jednotlivými útoky trestného činu podvodu (body 3. až 11. obžaloby) sčítal. V případě, že by uvažoval tak, jak předestírá obviněný, tak by namísto dvou trestných činů podvodu (prvního sestávajícího ze 2 útoků a druhého sestávajícího z 9 útoků) kladl obviněnému za vinu spáchání celkem 11 trestných činů podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Stejné úvahy se pak uplatní v případě odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Jak z výrokové části rozsudku, tak z jeho odůvodnění vyplývá, že soud považoval jednání obviněného pod body 1.) až 9.) výroku o vině za jediný skutek, pokračující trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.

zákoníku. Ve skutkové větě nalézací soud popsání jednotlivých útoků ukončil shrnutím, že „jednáními pod body 1.) – 9.) způsobil poškozené společnosti P. s.r.o. škodu v celkové výši 200.226 Kč“. Na to pak navazuje právní věta konstatující, že „sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu“, aby následně v při právní kvalifikaci jeho jednání nalézací soud uvedl, že obviněný spáchal „ad 1.) – 9.) přečin podvodu dle § 209 odstavec 1, odstavec 3 trestního zákoníku.“ Na to pak nalézací soud navazuje i v samotném odůvodnění svého rozsudku, když v bodě 5.

odůvodnění uvedl, že obviněný svým jednáním pod bodem 1.) až 9.) výroku rozsudku „naplnil devíti útoky po objektivní i subjektivní stránce všechny zákonné znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku.“ Z uvedeného je zřejmé, že i nalézací soud posoudil jednání obviněného popsané pod body 1.) až 9.) výroku o vině jako jediný skutek o devíti dílčích útocích, který naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pokud tedy odvolací soud v bodech 9. a 10. odůvodnění usnesení konstatoval, že od počátku trestního stíhání byl obviněný stíhán pro 3 trestné činy, tak se pro obviněného rozhodně nemohlo jednat o novum (novou informaci).

29. Ve shodě s odvolacím soudem i státním zástupcem Nejvyšší soud konstatuje, že není nezbytné vždy specifikovat, že se jedná o pokračující trestný čin, resp. neuvedení tohoto právního termínu nijak nenarušuje právní závěry o kvalifikaci jednání obviněného, když jak z užité právní kvalifikace a skutkové i právní věty je zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti k tomuto trestnému činu jako k pokračujícímu přistupovali.

30. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že k závěru, že trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku je jediným trestným činem o devíti útocích, není potřeba jakkoliv doplňovat dokazování. Všechny skutečnosti odůvodňující tento závěr jsou zřejmé a z provedeného dokazování dovoditelné. Obviněný ostatně ani nebrojí proti správnosti učiněných skutkových zjištění. Je z nich zřejmé, že všechny útoky obviněného naplňují ve svém souhrnu kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, byly spáchány ve všech případech totožným způsobem, kdy obviněný jako obchodní zástupce společnosti P. s.r.o. uzavřel za tuto společnost fiktivní smlouvy s osobami, které o tomto neměly sebemenšího tušení, tyto smlouvy opatřil falzifikovanými podpisy a smyšlenými údaji o zaměstnání a příjmech klientů, tyto smlouvy předložil společnosti P. s.r.o., nechal si vyplatit hotovost, kterou použil pro svou potřebu a částečně potom tyto půjčky splácel [s výjimkou jednání pod bodem 9.), kde neuhradil žádnou splátku], to vše s jednotným záměrem si na úkor společnosti opatřovat ke své potřebě hotovost. Předmětem útoku byla vždy pouze společnost P. s.r.o. a útoky byly spáchány v blízké časové souvislosti (většinou kolem jednoho týdne, nejdelší přetržka trvala 24 dnů). Lze konstatovat, že soudy ve věci správně posoudily jednání obviněného popsané pod body 1.) až 9.) výroku o vině jako jeden přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Právě ve vztahu k tomuto jednomu skutku kvalifikovanému jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku je nutné posoudit, zdali bylo trestní stíhání obviněného promlčeno či nikoliv.

31. S ohledem na výše řečené je tak bez významu námitka obviněného, že v případě jednání pod body 2.) a 4.) výroku o vině nepřekračuje způsobená škoda hranici škody nikoliv nepatrné a nenaplňuje tak znaky trestného činu podvodu. >2< Jak totiž bylo uvedeno již výše, tak v případě jednotlivých útoků pokračujícího trestného činu se nevyžaduje, aby každý dílčí útok naplňoval hranici škody nikoli nepatrné, ale zásadně postačí, aby tuto hranici v souhrnu naplnily jednotlivé škody způsobené dílčími útoky. Všechny dílčí akty pokračování totiž tvoří jediné jednání, které pak má i jediný následek, resp. účinek. Škody způsobené jednotlivými útoky se proto sčítají.

32. Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.

33. V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zanikne odpovědnost za trestný čin uplynutím promlčecí doby deseti let, činí-li horní hranice trestní sazby trestného činu kladeného obviněnému za vinu odnětí svobody nejméně pět let. Podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému. Podle § 34 odst. 5 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počne běžet promlčecí doba nová.

34. Promlčecí doba začíná běžet zásadně od okamžiku, kdy pachatel ukončil jednání, které je znakem objektivní stránky příslušné skutkové podstaty trestného činu o promlčení trestní odpovědnosti, o jehož spáchání jde, bez ohledu na to, kdy nastal nebo měl nastat následek; to ovšem platí jen u trestných činů, u kterých není účinek znakem základní nebo kvalifikované skutkové podstaty. Při pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku) je rozhodné, kdy pachatel ukončil jednání v rámci jeho posledního dílčího útoku. Počátek běhu promlčecí doby zde nelze odvíjet samostatně od spáchání dílčích útoků pokračujícího trestného činu, eventuálně jen některých z nich, ale až od toho okamžiku, kdy bylo ukončeno jednání u posledního dílčího útoku, anebo od okamžiku, kdy nejpozději nastal účinek vyvolaný některým z dílčích útoků, jde-li o trestný čin, u něhož je účinek znakem základní nebo kvalifikované skutkové podstaty (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 744–745).

35. Obviněný byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [za jednání popsané pod body 1.) až 9.) výroku o vině], pro který stanovuje zákon trestní sazbu odnětí svobody ve výměře od 1 roku do 5 let a ze spáchání trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku [za jednání popsané v bodě 10.) výroku o vině], pro který stanovuje zákon trestní sazbu odnětí svobody taktéž ve výměře od 1 roku do 5 let. V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku činí délka promlčecí doby jak v případě trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tak trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, 10 let. Posledního z útoků, který je obviněnému kladen za vinu stran trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, se obviněný dopustil dne 10. 2. 2017. Trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku se obviněný dopustil dne 3. 7. 2017. I kdyby Nejvyšší soud zcela pominul dikci ustanovení § 34 odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a nepřihlédnul k přerušení promlčecí doby v důsledku zahájení trestního stíhání, podání obžaloby a vyhlášení odsuzujícího rozsudku, tak by nemohl dospět k závěru, že trestná činnost obviněného byla promlčena. Promlčecí doba pro trestný čin podvodu by totiž uplynula nejdříve dne 10. 2. 2027 a pro trestný čin křivého obvinění dne 3. 7. 2027.

36. Přerušení promlčecí doby však Nejvyšší soud nemůže pominout. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. KRPZ-24687-107/TČ-2017-151181 (č. l. 361–364 spisu), které bylo obviněnému doručeno do vlastních rukou dne 28. 5. 2018, čímž byl poprvé přerušen běh promlčecí doby. K dalšímu přerušení promlčecí doby došlo dne 1. 2. 2019, kdy byla podána obžaloba (č. l. 452–460 spisu). K poslednímu přerušení promlčecí doby došlo vyhlášením odsuzujícího rozsudku č. j. 13 T 17/2019-642, tj. dnem 6. 2. 2023. Promlčecí doba obou trestných činů kladených obviněnému za vinu by tak uplynula nejdříve dne 6. 2. 2033. Posledně uvedené datum je však pouze hypotetické, neboť rozsudek nalézacího soudu byl potvrzen usnesením odvolacího soudu a nabyl právní moci dne 2. 10. 2023, když byl fikcí doručen obviněnému (jeho obhájci bylo usnesení doručeno již dne 20. 9. 2023).

37. V projednávané věci tak lze mít bezpečně za to, že promlčecí doba 10 let od dokončení trestného činu kladeného obviněnému za vinu ještě neuplynula. Nenastala tak situace, na níž reaguje ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého by mělo být trestní stíhání zastaveno jako nepřípustné z důvodu uplynutí promlčecí doby.

38. Pokud obviněný namítl, že nebyly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, tak je nutné konstatovat, že tato námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který ovšem obviněný neuplatnil. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předpokladem existence tohoto dovolacího důvodu je nesprávná

aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti, přičemž ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). I pokud by však obviněný svou námitku pod patřičný dovolací důvod podřadil, nebylo by možné jí přiznat relevanci.

39. Objektem trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku je především zájem na ochraně každé osoby před lživými útoky na její práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu. Obviněním se rozumí úmyslné označení určité osoby za pachatele trestného činu skutkovým tvrzením. Lživé obvinění se musí týkat trestného činu a musí být nepravdivé. Pachatel nemusí uvést ani znát právní kvalifikaci činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 3 Tdo 832/2007), ze kterého jiného lživě obviňuje. Postačí, uvede-li skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého trestného činu, popř. jeho přípravy nebo pokusu či účastenství na něm (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1017/2014).

40. V projednávané věci je obviněnému kladeno za vinu, že dne 3. 7. 2017 označil při rekognici osobu R. M. jako osobu, se kterou měl uzavírat smlouvu o půjčce ve dnech 26. 2. 2015 a 3. 7. 2015 (body 1. a 2. obžaloby) a která se vydávala za P. K., ač věděl, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě, resp. jedná se o lživé tvrzení. „Obžalovaný jako poznávající osoba označil R. M. jako pachatele trestné činnosti, které se R. M. nedopustil“ (bod 4. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Na způsobu a podobě lživého obvinění přitom nezáleží, neboť může být učiněno ústně, písemně, telefonicky, elektronicky (např. e-mailem nebo prostřednictvím datové schránky), ale i konkludentně za podmínky, že bude dostatečně konkrétní, jak tomu bylo i v projednávané věci, kdy obviněný R. M. ztotožnil jako osobu, která se měla dopustit trestného jednání (čímž jej obvinil ze spáchání trestného činu). Důležité tak není ani to, zda pachatel obvinil jiného z vlastní iniciativy nebo právě k dotazu (např. k dotazu vyšetřovatele při výslechu nebo právě při rekognici), anebo jestli tak učinil v rámci své obhajoby v trestní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1747/2016). Je třeba rovněž poukázat na to, že trestné je i křivé obvinění z promlčeného trestného činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 3 Tdo 832/2007). I kdyby tak byl trestný čin promlčen, nic by to na trestní odpovědnosti pachatele nezměnilo. Nicméně je důležité poukázat na to, že v době spáchání nebyl trestný čin, jenž se snažil obviněný zakrýt, ještě promlčen. Obviněný se pokusil křivým obviněním R. M. zakrýt trestnou činnost popsanou pod body 1. a 2. obžaloby, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství kvalifikoval jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (celková způsobená škoda činila 21.500 Kč). V tomto případě byl ohrožen trestní sazbou ve výměře až na dvě léta. Promlčení trestní odpovědnosti za tento trestný čin tak připadalo v úvahu nejdříve za tři roky od ukončení posledního jednání (v tomto případě tedy nejdříve 3. 7. 2018). Promlčecí doba však byla přetržena v důsledku vydání usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 5. 2018, následně dne 1. 2. 2019 podáním obžaloby. Konec promlčecí doby tak připadnul na 1. 2. 2022. V době spáchání trestného činu (tj. ke dni 3. 7. 2017) tak rozhodně nebyl čin, z jehož spáchání křivě obvinil poškozeného R. M., promlčen a trestní stíhání za tento trestný čin potenciálně hrozilo jak obviněnému, tak poškozenému. I z tohoto důvodu by bylo třeba námitku obviněného v tomto ohledu hodnotit jako neopodstatněnou.

41. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud nedovodil, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – citace ze Souboru rozh. NS č. 408, sv. 17). IV.

42. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného J. Z. odmítl.

43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 6. 2024

JUDr. Petr Šabata předseda senátu _______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<

1) Pozn. v důsledku novely trestního zákoníku provedené zákonem č. 287/2018 byla trestní sazba za spáchání trestného činu podle § 345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku snížena z původních 2 až 8 let na současný 1 rok až 5 let, v důsledku čehož již nelze tento trestný čin v této kvalifikované skutkové podstatě považovat podle § 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku za zločin, ale toliko za přečin. 2) Novelizací provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020 byla zvýšena hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věci v § 138 tr. zákoníku, v případě škody nikoliv nepatrné z 5.000 Kč na 10.000 Kč.