3 Tdo 1207/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
října 2008 o dovolání M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5
To 223/2008 ze dne 27. 5. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 196/2006,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 196/2006
ze dne 2. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy loupeže podle §
234 odst. 1 trestního zákona (v bodě 1/, dále jen tr. zák.), nedovolené výroby
a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr. zák. (bod
2/), úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (bod 3/) a úvěrového
podvodu dle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (body 4/-8/), když příslušný skutkový
děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené (a
další sbíhající se) trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v
trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně
byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne
15. 11. 2005, sp. zn. 12 T 165/2005, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2006,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dle § 228 odst. 1
tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu
škody.
O odvolání obviněného (poté, co původní rozhodnutí odvolacího i dovolacího
soudu byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2168/07 ze dne 30. 4. 2008
zrušena) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To
223/2008 dne 27. 5. 2008, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo podle § 256
tr. ř. zamítnuto odvolání směřující proti rozsudku soudu prvního stupně co do
výroku o vině stran skutku popsaného pod bodem 1/ a v souvislosti s tím i do
výroku o trestu, podal M. D., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas,
prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání
dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které
jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. K dovolacímu
důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že ze skutkového stavu tak,
jak byl soudy zjištěn, nelze jednoznačně dovodit, že skutek spáchal on. Má za
to, že jeho vinu nelze dovodit toliko z výpovědí osob, které jej měly poznat na
videozáznamu z bezpečnostní kamery, když ze znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, specializace soudní antropologie, vyplynulo, že videozáznam je
velice nekvalitní. Navíc, většina svědků, ne-li všichni z nich, kteří v
pachateli měli poznat dovolatele, užívali v době výslechů v přípravném řízení
omamné a psychotropní látky. V řízení před soudem pak vypovídali rozporně
oproti přípravnému řízení, když uváděli, že na záznamu dovolatele nepoznávají. Svědek P. J. byl nadto nejdříve v podezření, že trestný čin spáchal on. Identifikace dovolatele těmito svědky je dle něj výsledkem sugesce, neboť se
jim pochlubil (v nutkání učinit se zajímavějším), že čin spáchal. Dále je
přesvědčen, že jeho vinu nelze dovozovat ani z výsledků porovnání pachových
stop, neboť tento důkaz je neplatný pro vážné procesní vady a nemělo k němu být
vůbec přihlédnuto. Citovaný důkaz byl soudem druhého stupně proveden v novém
veřejném zasedání poté, co bylo rozhodnutí tohoto soudu zrušeno Ústavním soudem
ČR (dále jen Ústavní soud), a to jako důkaz listinný - záznamem o odběru
srovnávacích pachových konzerv ze dne 29. 3. 2006, k němuž byl vyslechnut i
kriminalistický technik npor. M. B. Věrohodnost důkazu záznamem o odběru
pachových stop je však podstatně snížena, a to hlavně s ohledem na okolnost, že
tato listina byla do spisu založena až dne 22. 5. 2008 s tím, že byla „náhle
objevena“, tedy více jak dva roky po jejím vyhotovení. Je tedy přinejmenším
podezřelé, proč se tento protokol ve spise nenacházel již od samého jeho
vyhotovení, tedy od března 2006. Jeho tvrzení, že mu pachové stopy byly
odebrány třikrát s tím, že o těchto odběrech nebyl ani vyrozuměn obhájce, čímž
bylo porušeno jeho právo na obhajobu, nemůže rozhodně být vyvráceno ani
výpovědí npor. B., že by o případném dalším odběru musel být sepsán záznam. Samotné provedení důkazu – porovnání pachových stop – proběhlo bez přítomnosti
obhájce, jenž o tomto úkonu nebyl opět ani vyrozuměn, když tento by se jej byl
zúčastnil. V této souvislosti poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS
394/97 a IV. ÚS 10/2002, z nichž plyne, že daný důkaz je nutno chápat pouze
jako důkaz podpůrný, nepřímý a v rámci zásady spravedlivého procesu je třeba ho
stavět na roveň rekognici osob. Měla by tak při něm být dána možnost účasti
obhajobě, státnímu zástupci, příp.
soudci, neboť se dle Ústavního soudu jedná o
úkon neodkladný a neopakovatelný. Protože však popsané postupy nebyly orgány
činnými v trestním řízení dodrženy, trpí provedený důkaz vadami, které
způsobily absolutní neplatnost tohoto důkazu. Jelikož vinu dovolatele není
možné dovodit ze zjištěného skutkového stavu, neměl být tento čin ani
klasifikován jako trestný čin loupeže ani jakýkoliv jiný trestný čin.
V souvislosti s tím, co bylo uvedeno, má dovolatel za to, že je naplněn rovněž
dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., kdy v řízení fakticky
obhájce neměl, ač jej mít měl. V daném případě šlo, vzhledem k právní
kvalifikaci skutku, o případ nutné obhajoby, kdy obviněný musí mít obhájce již
v přípravném řízení. Tato podmínka byla sice v jeho případě dodržena, nicméně
zvolený obhájce se nemohl účastnit procesních úkonů, při nichž došlo jednak k
trojnásobnému odběru pachových stop obviněnému, a to bez jeho poučení a bez
protokolace, když záznam o tomto úkonu byl do spisu vložen až po dvou letech od
jeho provedení. Následné porovnávání pachových stop probíhalo pak bez účasti
třetí nezávislé osoby, jakož i opět bez vyrozumění obhájce a jeho přítomnosti.
Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
zrušil a přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí podle §
265k odst. 1 tr. ř.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření k
dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že trestní řád
nepředepisuje, aby u snímání a vyhodnocování pachové stopy s pachovými vzorky
podezřelé osoby byl přítomen obhájce obviněného. K prvému úkonu (podobně jako u
neagresivního odběru tělních tekutin) může být podezřelý či obviněný podle §
114 odst. 4 tr. ř. dokonce přiměřeným způsobem donucen. Dle státního zástupce
sice může být obhájce tomuto úkonu přítomen, vzhledem k jeho povaze však je
možnost a důvodnost jeho vyrozumívání o něm přinejmenším diskutabilní. Pokud
pak jde o bezprostřední přítomnost obhájce či dalších osob u provádění pachové
zkoušky, nelze mít dle jeho názoru požadavek obviněného za důvodný. Validita
takového úkonu závisí z valné míry na vnějších podmínkách i personální kondici
služebního psa, který porovnání vzorků realizuje, a není možné - má-li mít
tento úkon vůbec smysl - tyto podmínky narušovat přítomností nepovolaných osob. Navíc povaha účasti obhájce u těchto úkonů a možnosti jeho ingerence do průběhu
procesních úkonů hovoří pro to, že namítaná neúčast obhájce nemá na průběh a
výsledky těchto úkonů žádný takový dopad, který by zásadně ovlivnil obsah z
nich vyplynuvších důkazů. Tyto námitky dovolatele tudíž nelze označit za
důvodné. Námitky obviněného vznesené ve vztahu k ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. jsou tak vesměs budovány na výhradách proti hodnocení důkazů
(svědeckých výpovědí, výsledků porovnání pachových stop, hodnocení průkaznosti
záběrů průmyslové kamery atd.). Státní zástupce konstatoval, že odvolací soud
vyhověl požadavkům vysloveným v nálezu Ústavního soudu, doplnil dostupným
způsobem dokazování ve vztahu k odběru, porovnání a hodnocení pachových stop a
zjištěné skutečnosti dostatečně podrobně a srozumitelně vyložil. Za dané
důkazní situace se státní zástupce ztotožnil se soudem druhého stupně, že ač je
obviněný usvědčován toliko nepřímými důkazy, tyto tvoří ve svém souhrnu
logickou a ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na
sebe navazujících nepřímých důkazů, o něž je možno opřít výrok o jeho vině i
pokud jde o skutek uvedený a popsaný pod bodem 1/ ve výroku citovaného rozsudku
soudu prvního stupně. S ohledem na výsledky dokazování doplněného procesními
úkony odvolacího soudu není dle státního zástupce žádného důvodu vylučovat ze
soustavy nepřímých důkazů v posuzované věci podpůrný důkaz v podobě výsledků
pachové identifikace, přestože jsou k dispozici významnější důkazy svědčící o
vině obviněného. Dodal, že dovolání odkazující na tento dovolací důvod se musí
opírat o námitky týkající se právního posouzení soudem zjištěného skutkového
stavu nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však o námitky
týkající se porušení procesních předpisů či zpochybňování skutkových okolností
případu. Navrhl proto, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané
věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného
rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací
důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato
jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci
adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde).
Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska,
zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v
souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu
s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s
poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na
kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný
neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení
ustanovení o nutné obhajobě (zejména § 36 an. tr. ř., § 42 odst. 2 zákona o
soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.). Tato situace je důvodem dovolání
bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v zákoně musel mít obviněný v
řízení obhájce, popř. zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových
důvodů. Právo na obhajobu patří totiž mezi nejdůležitější procesní práva a je
garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (např.
čl. 6 odst. 3 písm. c/ Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále
jen Úmluva), tak i ústavními předpisy (č. 140 odst. 3 Listiny základních práv a
svobod, dále jen Listina). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno
za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr.
ř. a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento dovolací důvod je ovšem užší, protože
jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud např.
obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento
dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této
době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního
rozhodnutí napadeného dovoláním.
Dovolatel v dané věci z hlediska obou uplatněných dovolacích důvodů namítl, že
jeho jednání není možno posuzovat jako předmětný trestný čin loupeže podle §
234 odst. 1 tr. zák., neboť o jeho vině soudy rozhodly na základě nezákonných
důkazů, především svědeckých výpovědí a za využití metody pachové identifikace,
tedy důkazu, ohledně kterého (způsobem jeho získání a použití) byla porušena
ustanovení garantující mu právo na obhajobu. Takto uplatněné námitky v rámci
podaného dovolání jsou právně relevantní, a to z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., současně však zjevně
neopodstatněné.
Předně, pokud jde o výhrady dovolatele týkající se výsledku odebrání a
porovnání pachových stop, tedy důkazu, který svědčí o jeho vině, nelze jim
přisvědčit. Odvolací soud se tímto důkazem znovu zabýval poté, co bylo právě z
důvodu možné nezákonnosti takto užitého důkazu předchozí rozhodnutí odvolacího
soudu zrušeno Ústavním soudem (nálezem sp. zn. II. ÚS 2168/07 ze dne 30. 4. 2008). Vytýkaná pochybení odstranil odvolací soud tím, že od příslušného
státního zástupce vyžádal záznam o odebrání pachových stop obviněného ze dne
29. 3. 2006 (viz č. l. 964) a k průběhu odebrání těchto stop vyslechl rovněž
kriminalistického technika M. B., který odběr provedl. Ze záznamu i z výslechu
tohoto svědka je zřejmé, že odběr byl proveden po řádném poučení dovolatele,
toliko jedenkrát (a ne třikrát, jak dovolatel tvrdil), trval minimálně 20 minut
(když kriminalistický technik rovněž vyloučil, že by odebrání pachové stopy
mohlo trvat pouhých 5 minut – jak tvrdil dovolatel – s tím, že za tak krátkou
dobu k sejmutí pachové stopy nemůže dojít) a byl o něm pořízen záznam, který se
spolu s odebranými pachovými stopami ve sterilizovaném obalu odeslal na
pracoviště skupiny služební kynologie. Povinnost obviněného podrobit se tomuto
odběru přitom vyplývá z § 114 odst. 2, 3 tr. ř., neboť šlo o odběr biologického
materiálu, jenž nebyl spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se
takový úkon týkal a šlo o snahu zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na
místě činu (označeného skutku). Dle § 114 odst. 4 tr. ř. je navíc při odporu
podezřelého či obviněného možné po předchozí marné výzvě tento odpor překonat,
a to způsobem přiměřeným jeho intenzitě. Dne 10. 4. 2006 bylo provedeno
porovnání pachových stop (otisků pachových stop a srovnávacích pachových
konzerv), o kterém bylo Policií České republiky, S. S. k., skupinou služební
kynologie v O., zpracováno odborné vyjádření (viz č. l. 589). Z něho plyne, že
provedeným porovnáním byla zjištěna pachová shoda u osoby M. D. Obhajoba nebyla
porovnávání pachových stop přítomna a obhájce o něm ani nebyl vyrozuměn. Dovolací soud při studiu spisu však zjistil, že ve spise není založen žádný
přípis obhájce o tom, že chce být vyrozumíván o všech úkonech přípravného
řízení ve smyslu § 165 odst. 3 tr. ř. Na č. l. 200 je založeno oznámení
policejního orgánu obhájci obviněného (v souladu se zákonem) o tom, kdy
proběhnou výslechy (tam uvedených) svědků. Policejní orgán za této situace
nebyl však povinen obhájci sdělovat konání veškerých vyšetřovacích úkonů (srov. § 165 odst. 3 tr. ř. a contrario). K tomu dovolací soud (shodně jako soud
odvolací) konstatuje, že v nálezech Ústavního soudu dovolatelem citovaných je
zastáván názor, že má-li být důkaz pachovou zkouškou v budoucnu připuštěn bez
výhrad jako jeden z důkazů, na základě nichž soud rozhoduje o vině obviněného,
měla by obhajoba mít zajištěn alespoň minimální dohled nad jeho prováděním. Nicméně, jak již řečeno, v posuzované věci sám obhájce výslovně ve smyslu § 165
odst. 3 tr. ř.
neoznámil policejnímu orgánu, že se chce účastnit všech
vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek by mohl být použit jako důkaz v řízení
před soudem. Proto policejní orgán dle § 165 odst. 2 tr. ř. sám obhájce
vyrozuměl dne 9. 5. 2006 toliko o tom, že v následujících dnech budou prováděny
výslechy svědků. Je třeba také podotknout, že (konečným) důkazním materiálem,
který soud prováděl, je v tomto případě odborné vyjádření o výsledku porovnání
pachových stop vypracované příslušným policejním útvarem (č. l. 589), které
bylo jako důkaz soudem provedeno v hlavním líčení dne 21. 9. 2006 (č. l. 778),
takže dovolatel i obhájce měli možnost se k němu vyjádřit.
V tomto smyslu dovolací soud odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 6 Tdo 1227/2003 ze dne 4. 11. 2003, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru,
že mezi vyšetřovací úkony ve smyslu § 165 odst. 2 tr. ř. nelze zahrnout postupy
policejních orgánů při zajišťování kriminalisticko – technických expertíz a
shromažďování pro ně potřebných podkladů, a dále zajišťování ohledání podle
hlavy páté, oddílu šestého trestního řádu (§ 113 – § 118 tr. ř.). Důvodem
jejich vydělení je především skutečnost, že takové úkony realizují osoby
odlišné od orgánů činných v trestním řízení (ve smyslu § 12 odst. 1 tr. ř. mezi
orgány činné v trestním řízení patří soud, státní zástupce a policejní orgán)
při provádění shromažďování materiálu později sloužícího za podklad
vyšetřovacích úkonů, který musí být nejprve odborně zpracován (posouzen,
vyhodnocen atd.). Výsledek této činnosti může pak být použit jako znalecký
posudek nebo kriminalistická expertíza či odborné vyjádření, které se mohou v
rámci trestního řízení využít. Tak například zajištění stop na místě činu, jako
je sejmutí daktyloskopických či trasologických stop nebo stěrů biologického
materiálu není vyšetřovacím úkonem, protože je provádějí odborní technici
kriminalistického ústavu, a nikoli osoba, která je pověřena vedením vyšetřování
dané konkrétní trestní věci. Teprve až odborné vyjádření nebo kriminalistická
expertíza, které na základě vyhodnocení takto zajištěného materiálu byly
zpracovány, jsou podkladem pro dokazování a mají povahu důkazu. V teorii je
dále zastáván názor, že za úkony, jejichž provedení nelze odložit a vyrozumění
obhájce zajistit (§ 165 odst. 2 tr. ř.), lze považovat (obdobně jako např.
domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků, osobní prohlídku, vstup
do obydlí) i odběr pachové stopy a další úkony směřující ke zjištění totožnosti
osoby, která se zdržovala na místě činu (§ 114 odst. 3 tr. ř.). Přítomnost
cizích osob (kromě psovoda) u těchto úkonů byla dříve odmítána s poukazem na
to, že by mohla ovlivnit aktivitu psů, v současné době zpravidla však lze
zajistit sledování úkonu obhájcem nebo i státním zástupcem a průběh porovnání
pachových stop je možné dokumentovat i videozáznamem (srov. Šámal, P., Novotný,
F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J.: Přípravné řízení trestní. Praha:
C. H. Beck, 2003, s. 321 a 430). Dovolací soud proto uzavírá, že úkon
spočívající v porovnávání pachových stop ve smyslu shora řečeného není možné
podřadit pod vyšetřovací úkony, u nichž by účast obhájce měla apriori být
zajištěna, a tuto lze proto toliko připustit. Odborné vyjádření zachycující
výsledek porovnání pachových stop není tudíž v projednávané věci důkazem
nezákonným, když při jeho opatření ani vyhodnocení nebyla porušena příslušná
ustanovení zákona, jako důkaz bylo do spisu zařazeno již v průběhu přípravného
řízení, a proti jeho zahrnutí mezi důkazy ostatní není proto možné ničeho
namítat.
S dovolatelem, i ve smyslu citovaných nálezů Ústavního soudu, lze pak souhlasit
v tom, že důkaz pachovou stopou je třeba chápat pouze jako důkaz podpůrný a
nepřímý. V dané věci ovšem také tento důkaz takovou povahu má, když nikterak
nestojí o samotě, ale je doplňován dalšími usvědčujícími důkazy, především
výpověďmi celé řady svědků. Tito svědci i přes dovolatelovo maskování tohoto na
obrazových záznamech z místa činu poznali, když se mezi nimi nacházely i osoby,
které jej dobře znaly, a jeho ztotožnění tak nebránila ani kapuce, kterou měl
dovolatel při činu přes hlavu. Z jejich usvědčujících výpovědí (učiněných
především v přípravném řízení) se pak podává i to, že dovolatel se některým z
nich dokonce chlubil, že banku vykradl a že k tomu použil maketu pistole ve
tvaru zapalovače, která mezi těmito osobami kolovala. Je třeba zdůraznit, že
dotyční svědci nebyli při podávání výpovědí pod vlivem drog, své výpovědi
učinili poté, co byli řádně poučeni o významu svědecké výpovědi a o nutnosti
vypovědět pravdu a nic nezamlčet, výslechy byly provedeny po sdělení obvinění a
za přítomnosti obhájce obviněného, který ani námitku proti tomu, že by tito
měli vypovídat pod vlivem drog v jednotlivých případech nevznášel. Dle
dovolacího soudu nebylo proto chybou soudů, pokud k takovým výpovědím
přihlíželi i přesto, že někteří ze svědků je v hlavním líčení změnili.
Je tak nutno uzavřít, že soudy při zjišťování skutkového stavu věci měly k
dispozici celou řadu nepřímých, na sebe navazujících a vzájemně se doplňujících
důkazů, které ve svém souhrnu jednoznačně svědčily o vině dovolatele daným
trestným činem. Takto nutno konstatovat, že v závěrech soudů vyjádřených v
odůvodněních jejich rozhodnutí nebyl dovolacím soudem shledán takto ani
extrémní nesoulad mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry
z nich vyvozenými. Z pohledu dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. se přitom jedná o námitky ryze procesního charakteru a pod
tímto aspektem tedy o výhrady směřující proti učiněným skutkovým zjištěním. S
ohledem na již uvedené potom takové výhrady nejsou takového druhu, aby je bylo
možné podřadit pod zvolený dovolací důvod (jsou mimo jeho rámec) a pokud by
zůstaly osamoceny, nezbylo by než podané dovolání odmítnout podle § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b
tr. ř. Dokazování přitom proběhlo za dodržení zejména i procesních pravidel
garantujících ústavně zaručené právo na obhajobu, když dovolatel od počátku
trestního stíhání měl obhájce, jemuž byla dána možnost účastnit se všech úkonů,
k nimž je dle trestního řádu oprávněn a byla mu dána rovněž možnost se k
provedeným důkazům vyjádřit, přičemž nebyly narušeny ani možnosti spolupráce a
komunikace mezi dovolatelem a jeho obhájcem. Dovolací soud se proto nemohl
shodnout ani s názorem dovolatele, že v trestním řízení by došlo k porušení
jeho práva na obhajobu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně
neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka