3 Tdo 1250/2010-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1.
prosince 2010 o dovolání podaném D. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem sp. zn. 4 To 684/2009 ze dne 23. listopadu 2009, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T
74/2008, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem sp. zn. 4 To 684/2009 ze dne 23. listopadu 2009 a rozsudek Okresního
soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 74/2008 ze dne 9. března 2009 zrušují.
II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Mostě
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu se obviněný D. K. nebere do vazby.
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 7 T 74/2008 ze dne 9. března 2009
byl dovolatel uznán vinným jednak trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona
(zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr.
zák.), jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171
odst. 1 písm. f) tr. zák., když uvedené trestné činy byly spatřovány ve
skutečnosti, že „dne 19. 8. 2007 kolem 14,00 hodin ve Věznici Bělušice, okr.
Most, kde vykonával jako odsouzený trest odnětí svobody, předal odsouzenému T.
S. cigaretové papírky, ve kterých byla ukryta dvě psaníčka s 0,18 gramů
psychotropní látky metamfetaminu, uvedené příloze zák. č. 167/1998 Sb.“ Za výše
uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
dvaceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal D. K. odvolání, o kterém
rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 4 To 684/2009 ze dne
23. listopadu 2009 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále
jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal D. K. dovolání, a to jako osoba
oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších
zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody
označil ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V důvodech
tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že se
předmětného trestného činu nedopustil a zopakoval svou dosavadní obhajobu.
Poukázal na to, že soudy (dosud ve věci činnými) nebylo prokázáno, že by drogu
vyrobil nebo že by ji do předmětných cigaretových papírků uschoval a nebylo ani
prokázáno, že by věděl, že balení cigaretových papírků drogu obsahuje.
Zdůraznil, že o předání papírků požádal jiného odsouzeného, který byl v
doprovodu příslušníka Vězeňské služby. Dále uvedl, že se soud nezabýval ani
zjištěním, jak se drogy do věznice dostaly, tak aby s nimi bylo možno dále
nakládat. Vyjádřil přesvědčení, že mu ani po doplněném dokazování nebyl
prokázán úmysl popsaným způsobem jednat, neboť nebylo prokázáno, že by věděl,
co cigaretové papírky obsahují. O předání předmětného balíčku požádal v
přítomnosti dozorce a nesnažil se balíček přehodit z jedné strany ubytovny na
druhou, jak se ze zprávy věznice podává a za dané situace tak měly soudy
postupovat podle zásady „in dubio pro reo“ a obžaloby jej zprostit. Důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolatelem spatřován ve
skutečnosti (stejně i podle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), že trestní zákoník
od 1. 1. 2010 nezná trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. a domnívá se, že skutek, jehož
se dopustil by měl být právně kvalifikován jako trestný čin přechovávání omamné
a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Poukázal na
skutečnost, že za dané situace mu byl pak uložen trest ve výměře mimo trestní
sazbu z hlediska uvedeného trestného činu. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší
soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil napadené rozhodnutí a
dále podle § 265l tr. ř. přikázal soudu prvého stupně, aby ve věci opětovně
jednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky. V tomto svém vyjádření uvedl, že k
trestnosti trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
a jedů je třeba úmyslného zavinění (§ 3 odst. 3 tr. zák.), tedy je nutná
existence zjištění, že pachatel buď chtěl porušit nebo ohrozit zákonem chráněný
zájem nebo věděl, že svým jednáním může takovéto porušení nebo ohrožení
způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tímto srozuměn. Připomněl, že
úmyslné zavinění je tvořeno složkou vědomostní, zahrnující pachatelovo vnímání,
a složkou volní, obsahující vůli pachatele, tedy jeho chtění či srozumění. S
poukazem na výše uvedené považoval státní zástupce za nutné především
konstatovat, že skutková věta výroku o vině dostatečné podklady pro posouzení
subjektivní stránky předmětného trestného činu neposkytuje a předpokládá pouze
objektivní projev jednání dovolatele, když potřebné zavinění dovodil soud
prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku. Státní zástupce však vyjádřil
přesvědčení, že na základě učiněných zjištění není možno tvrdit, že by
dovolatel relevantně věděl, že neoriginálně zabalené cigaretové papírky mohou
obsahovat metamfetamin a již vůbec nelze dovodit jeho aktivní volní vztah s
metamfetaminem nakládat. Nelze tak učinit spolehlivý závěr o úmyslném spáchání
dovolateli přisuzovaného trestného činu. Současně vyjádřil přesvědčení, že
shodně by mělo být opětovně posouzeno naplnění všech znaků skutkové podstaty
trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. f)
tr. zák., také zejména stran subjektivní stránky. S ohledem na výše uvedené
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i předcházející rozsudek
Okresního soudu v Mostě, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu
prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by Nejvyšší
soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný
opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té
které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem
na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných
skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na
jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak
při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s
provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na
označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je
napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno
namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních a jedů
podle § 187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze,
vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro
jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou
nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž
se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká,
a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení,
nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu
spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby
skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků
včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1383/2005 ze dne 25. 11. 2005
ve skutkové větě musí být výslovně obsaženy znaky skutkové podstaty tak, aby
samotný výrok mohl k jejímu vymezení obstát, co do své určitosti, přičemž
nedostatky skutkové věty nemohou být zhojeny cestou odůvodnění. Stejně tak
podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 426/2006 ze dne 19. 4. 2006
soud prvního stupně při popisu skutku nepostupuje zcela podle ustanovení § 120
odst. 3 tr. ř., jestliže neuvede, v čem spočívá objektivní a subjektivní
stránka trestného činu (skutková věta tedy neobsahuje úplný popis skutečností
rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu), jímž byl obviněný
uznán vinným. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 odst. 1 tr. zák. je trestný činem úmyslným, zákon tedy k jeho
trestnosti požaduje buď úmysl nepřímý nebo přímý. Ze skutkové věty rozsudku
soudu prvního stupně však nevyplývá, že by se tohoto trestného činu dovolatel
dopustil, byť i jen ve formě úmyslu nepřímého, přičemž jakýkoli popis úmyslného
jednání příslušná skutková věta citovaného rozsudku neobsahuje, neboť se
omezuje na pouhé holé konstatování skutečnosti, že dovolatel předal cigaretové
papírky, kde byla ukryta psaníčka obsahující metamfetamin, jinému vězni,
přičemž neobsahuje ani popis reálných skutečností, které by svědčily o jeho
(byť nepřímém) úmyslu označený trestný čin spáchat.
Zároveň je třeba uvést, že okolnosti, které by umožňovaly učinit bezpečný závěr
o tom, že dovolatel spáchal označený trestný čin nevyplývají ani z odůvodnění
rozhodnutí soudu prvního stupně, když zjevně z dosud učiněných skutkových
zjištění neplyne, jak dovolatel k cigaretovým papírkům (obsahujícím drogu)
přišel, případně že by s nimi během doby, co je měl v držení nějakým způsobem
manipuloval nebo že by měl povědomí o tom, že drogu obsahují. Učinit tento
závěr pouze ze skutečnosti, že se v dané době ve věznici drogy vyskytovaly,
nelze akceptovat. Neoriginálně zabalené cigaretové papírky mohly být takto
zabaleny z mnoha jiných důvodů, přičemž dovolatel mohl být srozuměn i s tím, že
obsahují jiné zakázané věci (např. SIM kartu, vzkaz jinému spoluvězni). Navíc
skutečnost, že papírky předal jinému vězni, který byl v tu dobu v doprovodu
dozorce (a mohl předpokládat, že při prohlídce mohou být papírky kontrolovány),
nesvědčí ani o tom, že by byl minimálně srozuměn s tím, že mohou obsahovat
drogu. Námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně absence subjektivní stránky předmětného
trestného činu jsou tedy nejen námitkami uplatněnými právně relevantně (z
hlediska deklarovaného dovolacího důvodu), ale jsou současně i důvodné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tohoto dovolacího důvodu (a současně i
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) se dovolatel domáhá na
základě tvrzení, že trestní zákoník nezná trestný čin nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jeho
jednání by tak bylo možno posoudit jako trestný čin přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedů podle § 284 trestního zákoníku, pro který je však
stanovena trestní sazba ve výši jednoho roku a takto tedy mu byl uložen trest
mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Taková námitka však důvodná není. To
proto, že nový trestní zákoník obsahuje přečin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1
trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze,
proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného
přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo
psychotropní látku, prekursor nebo jed s trestní sazbou v rozpětí jednoho roku
až pěti let nebo peněžitým trestem. Zároveň je namístě připomenout, že soud
prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly ve věci během roku 2009, tedy za
účinnosti trestního zákona a není tak ani namístě, aby se zabývaly časovou
působností zákonů v dovolatelem naznačeném směru. Proto takto vedená námitka je
zjevně neopodstatněnou.
Ohledně trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1
písm. f) tr. zák. bude nezbytné, aby nalézací soud své právní závěry učinil v
souladu s (ve věci) učiněnými skutkovými zjištěními s ohledem i na skutkové a
právní závěry učiněné ohledně trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., když i zde
bude nezbytné vycházet z učiněných skutkových zjištění zejména i co do
dovolatelem namítaného prokázání subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně (a tím i napadené rozhodnutí soudu odvolacího)
je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolací soud musel v rámci rozhodnutí o
dovolání obě tato rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušit. Z důkazů dosud
provedených ve věci nelze učinit jednoznačný právní závěr o naplnění
subjektivní stránky dovolateli přisuzovaných trestných činů a tato subjektivní
stránka nebyla v rozporu s § 120 odst. 3 tr. ř. vyjádřena ani ve skutkové větě
výroku o vině (citovaného) rozhodnutí soudu prvního stupně ani v důvodech soudy
přijatých (citovaných) rozhodnutí. V uvedeném směru pak bude zapotřebí vést
případné další dokazování a jeho výsledkům také přiměřit adekvátní právní
závěry. Vzhledem ke skutečnosti, že ke zrušení napadených rozhodnutí došlo z
podnětu dovolání D. K., Okresní soud v Mostě je v dalším řízení povinen
postupovat podle § 265s odst. 1 tr. ř. a je také povinen respektovat zákaz
reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
Podle § 265l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k
dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované
ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší
soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a takto pozbyl v
důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z rozsudku soudu
prvního stupně a v příslušném výkonu trestu na dovolateli nelze pokračovat.
Nejvyšší soud potom (za výslovného souhlasu dovolatele s projednáním dovolání v
neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř., včetně
rozhodování o jeho vazbě), následně rozhodl tak, že se D. K. z hlediska
současného stadia řízení, ve kterém se jeho trestní stíhání nachází, nebere do
vazby, protože důvody jeho vzetí do vazby z hlediska ustanovení § 67 tr. ř.
aktuálně neshledal. Proto také podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se
obviněný do vazby nebere.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
shledané vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr.
ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka