3 Tdo 1258/2013-22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o
dovolání, které podal obviněný V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 80/2013, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v
Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013.
Podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního
soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 1 T 80/2013, v části týkající se
obviněného V. S.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na
zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. S. bere do vazby z
důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 1 T 80/2013,
byl obviněný V. S. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
„1) nejméně od ledna 2011 do 17:55 hodin dne 28. 1. 2013 v místě svého trvalého
bydliště na adrese H., S. – M., neoprávněně přechovával předměty, přípravky a
prekursory určené k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, které jsou
konkretizovány v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 28. 1. 2013 a
jejichž prostřednictvím vyrobil od 68 do 204 gramů drogy pervitin obsahující
metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jako psychotropní látka zařazená do
Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž chemikálie si
opatřoval v prodejně Verkon v B. na živnostenský list dosud blíže nezjištěné
osoby a léky s obsahem pseudoefedrinu dovážel ze S. r. do Č. r. nebo je
nakupoval v lékárnách v Č. r., kdy v uvedeném období sám zakoupil nejméně 59
balení léčiva Nurofen Stopgrip, Modafen a Panadol Plusgrip, nebo tato léčiva
pro něj nakupovali
obžalovaný T. K., v období od 2. 11. 2012 do 25. 1. 2013 nejméně ve čtyřech
případech celkem 5 balení léčiva Modafen a nejméně dne 27. 1. 2013 dvě balení
léčiva v lékárně na S., které následně dovezl v blíže nezjištěném vozidle ze S.
r. do ČR,
a obžalovaná M. H., v období od 18. 12. 2012 do 23. 12. 2012 nejméně ve třech
případech v množství 4 balení léčiva Modafen a nejméně v období okolo Vánoc
roku 2012 zakoupila jedno balení léčiva v lékárně na S. a následně je dovezla v
blíže nezjištěném vozidle ze S. r. do ČR,
a takto vyrobenou drogu pervitin obžalovaný V. S. užíval jednak pro vlastní
potřebu a jednak ji na různých místech okresu H. prodával či poskytoval za
různé protislužby či zadarmo těmto osobám:
b) M. T., v období od 9. 11. 2012 do 18. 1. 2013 nejméně ve 3 případech v K. a
dalších místech předal blíže nezjištěné množství pervitinu,
c) R. F., v období od podzimu roku 2012 do ledna 2013 v obci S. – M. ve dvou
případech předal 0,2 g pervitinu za 200,- Kč a dále v lednu 2013 mu v jednom
případě telefonickou komunikací nabídl blíže nezjištěné množství pervitinu,
e) M. Š., v listopadu 2012 v obci S. – M. nejméně ve 2 případech předal zdarma
v množství od 0,4 do 0,6 g pervitinu,
f) Z. K., v období od října 2012 do ledna 2013 v obci S. – M. nejméně ve 2
případech předal zdarma 0,2 g pervitinu,
h) T. K., v listopadu 2012 v K. nejméně ve 2 případech poskytl nejméně 0,1 g
pervitinu,
ch) M. H., v období od září 2012 do ledna 2013 v K. nebo Š. nejméně v 5
případech předal zdarma blíže nezjištěné množství pervitinu,
i) P. F., v lednu 2013 v K. ve dvou případech prodal za částku 1.400,- Kč 1 g
pervitinu,
2) v přesně nezjištěné době roku 2012 v místě trvalého bydliště na adrese H.,
S. –M., na zahradě rodinného domu zasadil a vypěstoval nejméně čtyři rostliny
konopí setého, které následně v měsíci listopadu 2012 sklidil a usušil v
rodinném domě, čímž získal nejméně 2670 g sušené rostlinné hmoty, zvané
marihuana, kterou vydal dne 28. 1. 2013 při provedené domovní prohlídce, kdy
takto vypěstované konopí po přebrání, tedy listy a šišky o hmotnosti 2280 g
obsahovalo 1,66 %, tj. 37,848 g, delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen THC),
přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do
Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a THC, všechny jeho izomery
a stereochemické varianty jsou psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle
Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropských
společenství, která je přílohou č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách,
a takto vyrobenou marihuanu užíval pro vlastní potřebu či ji poskytoval zdarma
či za protislužby těmto osobám:
a) R. M., v období roku 2012 na blíže nezjištěném místě v blíže nezjištěném
počtu případů předal zdarma blíže nezjištěné množství marihuany,
b) J. P., v období roku 2012 v K. v blíže nezjištěném počtu případů v intervalu
2 x týdně předal zdarma blíže nezjištěné množství marihuany,
c) M. Š., v období od léta roku 2012 do konce roku 2012 na blíže nezjištěném
místě ve 26 případech předal zdarma 5,2 g marihuany,
d) L. G., v období roku 2012 až do dne 19. 1. 2013 na blíže nezjištěném místě
ve 2 případech předal 5 g marihuany jako protislužbu za odvedenou práci na
rodinném domě,
e) R. V., v období roku 2012 v obci S. – M. v jednom případě předal zdarma 20 g
marihuany,
přičemž jednání pod body ad 1) a 2) se obžalovaní dopustili přesto, že k
jakémukoliv zacházení či nakládání s uvedenými omamnými a psychotropními
látkami a prekursory neměli a nemají povolení dle uvedeného zákona“.
Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1
tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s
dohledem s tím, že podle § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se mu ukládá, aby
se zdržel požívání návykových látek ve zkušební době podmíněného odsouzení a
podrobil se kontrolám u PMS ČR na přítomnost návykových látek v krvi.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněných M. H. a T. K.
O odvolání státního zástupce do výroku o trestu předmětného rozsudku rozhodl ve
druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To
247/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený
rozsudek zrušil ve výroku, kterým byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání pěti roků s dohledem, a za podmínek § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř.
rozhodl tak, že obviněného V. S. podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný V. S. dovoláním, v
němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V
dovolání obviněný namítl, že se jednání uvedeného v § 283 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku nedopustil, neboť mu nebylo prokázáno, že tyto látky nabízel nebo
poskytoval jiným osobám ve značném rozsahu. Pokud jej prvostupňový soud uznal
vinným i tímto jednáním, nepodával proti rozsudku odvolání jen z toho důvodu,
že mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody s dohledem Probační a mediační
služby ČR. Jelikož státní zástupce podal v jeho neprospěch odvolání proti
výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a odvolací soud tomuto odvolání vyhověl,
nastala situace, kdy přestože nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání,
které by bylo možné klasifikovat v souladu s § 283 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku, byl mu uložen nepodmíněný trest. Za dané situace považuje uložený
nepodmíněný trest za nepřiměřený, neboť z důvodu, že se jednání podle § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nedopustil, měl mu být uložen trest v rozsahu
trestní sazby od jednoho do pěti let. Z tohoto důvodu měl podle obviněného
krajský soud odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítnout.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř.
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013,
zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí,
příp. aby Nejvyšší soud rozhodl při zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu §
265m odst. 1 tr. ř. sám v intencích podaného dovolání.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek
§ 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní
zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“) k dovolání uvedl, že z dovolání vyplývá, že proti rozsudku soudu
prvního stupně bylo odvolání podáno pouze státním zástupcem do výroku o trestu,
a to v neprospěch obviněného. Státní zástupce jako osoba oprávněná svým
procesním postupem založil meze odvolacího přezkumu soudu druhého stupně na
výrok o trestu. V takovém případě by obviněný mohl uplatnit své pozdější
dovolací námitky pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu
(zákonnosti) řízení, které mu předcházelo. Pokud však v dané věci obviněný
podal dovolání proti výroku o vině, je zřejmé, že v této části je dovolání
nutno považovat za nepřípustné.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v
neveřejném zasedání dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněný V. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr.
ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f
odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné
věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal,
že dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně
rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněnému uložen
trest. Na druhou stranu Nejvyšší soud z dovolání zjistil, že obviněný veškeré
své námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod směřuje proti výroku o
vině. Jak dále vyplývá ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 80/2013,
obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal a státní zástupce
podal odvolání výhradně proti výroku o trestu. Při zkoumání podmínek
přípustnosti dovolání přitom Nejvyšší soud vychází z toho, že dovolatel, ať se
již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním
rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento
soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle § 254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti
odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř.,
přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku,
proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim
předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Soud druhého stupně proto
přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti
nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim
předcházelo. Oddělitelným výrokem je i výrok o trestu. Jiné výroky a jim
předcházející řízení odvolací soud zásadně nepřezkoumává, i kdyby šlo o výroky,
proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal. Uvedené
obecné vymezení obsahu a rozsahu přezkoumávání rozsudku v odvolacím řízení je
však rozšířeno tam, kde je třeba respektovat obsahovou (věcnou) souvislost
jednotlivých částí napadeného rozsudku, protože výroky odvoláním napadené a
nenapadené mohou mít takovou vzájemnou návaznost, že vada jednoho z nich
ovlivňuje správnost i výroku jiného (§ 254 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Je
nepochybné, že mezi výrokem o vině a výrokem o trestu je taková vzájemná
návaznost, že vada jednoho z nich ovlivňuje správnost druhého. Jestliže tedy
obviněný namítl, že jeho jednání nebylo možné kvalifikovat jako zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, na nějž tr. zákoník
stanoví trest odnětí svobody od dvou do deseti let, nýbrž měl být správně
kvalifikován pouze jako přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, na něž stanoví
trest odnětí svobody od jednoho do pěti let, pak, pokud by byla taková námitka
shledána důvodnou, by byl výrok o trestu postavený na § 283 odst. 2 tr. zákoníku a spočívají v uložení trest odnětí svobody v sazbě od dvou do deseti
let zatížen takovou vadou, na níž měl odvolací soud reagovat rozšířením své
přezkumné činnosti i na výrok o vině.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v
dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění
podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §
265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový
stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Pokud obviněný v dovolání namítl, že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno
jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť ze
skutkových zjištění nevyplývá, že by se jednání dopustil ve značném rozsahu,
potom nejenže taková námitka odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, ale je
rovněž důvodná. Jak totiž Nejvyšší soud z rozsudku soudu prvního stupně
zjistil, obviněný se měl činu dopustit v podstatě tím, že od ledna 2011 do 28.
1. 2013 vyrobil od 68 do 204 gramů drogy pervitin obsahující metamfetamin a
takto vyrobenou drogu užíval jednak pro vlastní potřebu a jednak ji prodával či
poskytoval za různé protislužby či zadarmo dalším sedmi osobám (skutek pod
bodem 1. odsuzujícího rozsudku prvního stupně), resp. v přesně nezjištěné době
roku 2012 zasadil, vypěstoval, sklidil a usušil nejméně čtyři rostliny konopí
setého, čímž získal nejméně 2280 g sušeného konopí obsahujícího 1,66 %, tj.
37,848 g, delta-9-tetrahydrokanabinolu a takto vyrobenou marihuanu užíval pro
vlastní potřebu či ji poskytoval zdarma či za protislužby dalším pěti osobám
(skutek pod bodem 2.).
Nejvyšší soud připomíná, že v otázce, zda se v konkrétním případě jedná o
spáchání činu „ve značném rozsahu“, tedy zda došlo k naplnění tohoto znaku
kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je třeba vycházet z těch kritérií, jak byla
vymezena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo
1003/2012. Tímto rozhodnutím velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu
sjednotil jistou dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného
činu spočívajících v jeho spáchání "ve větším rozsahu", "ve značném rozsahu" a
"ve velkém rozsahu".
Rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu je
množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem
uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění určitého rozsahu trestného
činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat i z dalších okolností
(například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou
látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž
pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z okruhu osob, pro které
byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel nakládal s uvedenými
látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů
vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností). Byť
tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit naplnění určitého
rozsahu tohoto trestného činu i v případě, že hlavní kritérium spočívající v
množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jinak předpokládaným způsobem
nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další okolnosti
považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví pouze v
případě, že množství drogy jakožto hlavní kritérium pro naplnění určitého
rozsahu se v konkrétním případě skutečně dostatečně přibližuje oné stanovené
množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný, velký) spáchání tohoto
trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého množství drogy, aby tím
byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena
gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho
závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by
umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu,
a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti při odlišování
jednotlivých rozsahů tohoto trestného činu.
Znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve
velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr.
zákoníku tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky,
psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku,
které lze označit jako „množství větší než malé“. Za „větší rozsah“ se považuje
desetinásobek množství většího než malého. O „značný rozsah“ se jedná tehdy,
jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je
desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu.
Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího
nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků
charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud
zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy). Jen v
případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná
nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z
celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl,
provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde
pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo
jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Podle sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího
soudu, tak představuje u pervitinu (metamfetaminu) „značný rozsah“ množství
nejméně 200 g, což odpovídá desetinásobku „většího rozsahu“ (nejméně 20 g
pervitinu), neboť množství větší než malé u této drogy činí více než 2 g. V
případě marihuany představuje množství větší než malé více než 1,5 g účinné
látky (delta-9-tetrahydrokanabinolu), „větší rozsah“ odpovídá 15 g účinné
látky, a „značný rozsah“ proto představuje nejméně 150 g účinné látky. Z tohoto
množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet i nadále,
přestože v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS
13/12, pozbyly platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.,
kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké
je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je
obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013).
V případě obviněného sice u skutku popsaného pod bodem 1. rozsudku nalézacího
soudu činilo množství vyrobeného pervitinu „od 68 do 204 gramů“, avšak takové
stanovení rozsahu vyrobené drogy je ve skutkové větě naprosto nepřijatelné,
neboť neodpovídá požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. na zjištění skutkového stavu
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. S ohledem na zásadu in dubio pro reo
je tak třeba vycházet z toho, že obviněný vyrobil „pouze“ 68 gramů pervitinu.
To ovšem ani s ohledem na další zjištěné skutečnosti v žádném případě
nepostačuje pro naplnění znaku „značný rozsah“, pro což by obviněný musel
vyrobit takřka trojnásobné množství drogy. Stejně tak u skutku popsaného pod
bodem 2. je s ohledem na výše uvedené třeba vycházet z množství účinné látky
(tj. 37,848 g delta-9-tetrahydrokanabinolu), nikoliv z celkového množství
sušiny (tj. 2280 g). Rovněž v tomto případě vyrobené množství ani zdaleka
nedosahuje hranice pro naplnění znaku „značný rozsah“, když zjištěné množství
vyrobené drogy pouze nepatrně přesahuje čtvrtinu předpokládaného množství. Za
dané situace se nalézací soud dopustil pochybení při právním posouzení skutku,
které naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle § 265k
odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp.
zn. 8 To 247/2013, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2013,
sp. zn. 1 T 80/2013, v části týkající se obviněného V. S. Podle § 265k odst. 2
věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí
učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť
zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Hodoníně bude muset věc znovu
projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v
intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o
to, aby nalézací soud učinil ve věci jasné skutkové závěry ohledně množství
obviněným vyrobené drogy pervitin (skutek popsaný pod bodem 1.), o němž nebudou
důvodné pochybnosti. Tyto své závěry musí posléze promítnout do skutkové věty
výroku i do odůvodnění svého rozhodnutí tak, aby bylo zřejmé, o jaké důkazy
tyto závěry opírá. Pokud se nepodaří zjistit jednoznačné množství vyrobené
drogy, ale pouze její pravděpodobné rozpětí, potom je třeba za prokázané
považovat nejnižší takto zjištěné množství, neboť takovéto pochybnosti je třeba
vykládat ve prospěch obviněného, nikoliv v jeho neprospěch. Při právním
posouzení skutkových zjištění poté bude muset vycházet z významu jednotlivých
kriterií podstatných pro stanovení rozsahu této trestné činnosti, jak byla již
opakovaně prezentována v rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. zejména usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g
tr. ř.) se v tomto případě neužijí. Bylo zjištěno, že obviněný k dnešnímu dni
vykonává trest uložený mu v napadené věci rozsudkem Krajského soudu v Brně ze
dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud
zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, odpadl pro
další výkon tohoto trestu zákonný podklad.
Při svém rozhodnutí o vazbě obviněného V. S. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že
obviněný je osobou zneužívající omamné a psychotropní látky, je osobou
nezaměstnanou, přičemž podle svého vyjádření začal pervitin vyrábět z toho
důvodu, že se mu za něj nechtělo platit přemrštěné ceny a je zde tedy důvodná
obava, že by v budoucnu mohl opakovat tuto trestnou činnost, pro kterou je
stíhán, tím spíš, že již byl pro tuto trestnou činnost v minulosti stíhán a je
zřejmé, že výrobou a prodejem drog si opatřuje prostředky pro svoji obživu.
Účelu vazby přitom v jeho případě jiným opatřením dosáhnout nelze. Vzetí do
vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. ř. Proto
bylo pod bodem III. tohoto usnesení Nejvyššího soudu rozhodnuto o vazbě
obviněného, a to tak, že podle § 265l odst. 4 tr. ř. se bere obviněný do vazby
z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký