3 Tdo 1260/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
16. prosince 2004 o dovolání podaném J. K., nyní ve výkonu trestu odnětí
svobody ve věznici B., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To
195/2004 ze dne 2. 6. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp.zn. 17 T 6/2003, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se z r u š u j e rozsudek Okresního
soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 ve výroku o vině
pod bodem 4) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To
195/2004 ze dne 2. 6. 2004, ohledně J. K., kterým byl uznán vinným trestným
činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona.
Z r u š u j e s e též celé vadné řízení těmto výrokům o vině předcházející,
a to včetně sdělení obvinění J. K. ze dne 22. 9. 2003.
Podle § 265k odst. 2 trestního řádu s e z r u š u j e celý výrok o trestu,
který byl J. K. uložen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp.
zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004. Současně se
zrušují také další rozhodnutí na zrušené části tohoto rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 trestního řádu s e Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi p ř
i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265l odst. 4 trestního řádu s e obviněný J. K. n e b e r e d o v a z
b y.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze
dne 6. 4. 2004 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným
činem maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona
(dále jen tr. zák.), pod bodem 2) trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., pod bodem
3) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a konečně pod bodem 4) trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9
odst. 2 tr. zák. Uvedených trestných činů se dopustil skutky, které jsou
popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy a za
trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr.
zák., za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn.
1 T 152/2003 ze dne 13. 10. 2003 mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest
odnětí svobody v trvání třicetišesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do
věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal J. K. (a také spoluobviněný J.
B.) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To
195/2004 ze dne 2. 6. 2004, a to tak, že podle § 256 trestního řádu (dále jen
tr. ř.) obě podaná odvolání zamítl.
Shora citovaná rozhodnutí obou soudů napadl J. K. dovoláním podaným včas,
prostřednictvím obhájce a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání
vyžadovaných náležitostí. Své dovolání zaměřil pouze do výroku o vině stran
skutku popsaným pod bodem 4) citovaného rozsudku nalézacího soudu (trestný čin
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství
podle § 9 odst. 2 tr. zák.). a do výroku o trestu. Za dovolací důvody
označil ty, které jsou vymezeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) a l) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku poukázal dovolatel na to,
že v trestním řízení, které bylo pro uvedený skutek proti němu vedeno došlo k
zásadnímu procesnímu pochybení, které spočívalo v tom,že v usnesení o zahájení
trestního stíhání ze dne 22. 9. 2003 nebyl přesně identifikován skutek, kterého
se měl dopustit. V této souvislosti poukázal na ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. podle kterého musí výrok usnesení o zahájení trestního stíhání obsahovat popis
skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Uvedl, že příslušné usnesení o
zahájení trestního stíhání jeho osoby uvedené parametry nesplňuje, zejména tím,
že neobsahuje dobu, kdy se měl stát skutek pro který byl zahájeno trestní
stíhání. Poukázal na to,že uvedené usnesení uvádí, že „…je dostatečně odůvodněn
závěr, že v době od 17,00 do 23,00 v M. B., ul. N. s dosud neztotožněným
pachatelem vnikl nezjištěným způsobem, pravděpodobně za použití shodného klíče,
do objektu zastavárny „U B.“, kde poté odcizil …..“. Popsanou námitku vznesl
dovolatel i v řízení před oběma soudy, když soud I. stupně na ni nereagoval
vůbec a soud odvolací uvedl, že nejde o zásadní procesní pochybení, když ze
skutkových okolností v usnesení o zahájení trestního stíhání dostatečně plyne o
jaký konkrétní skutek se jedná, kde měl být spáchán, co mělo být odcizeno a
komu, takže záměna skutku za jiný může přicházet jen stěží v úvahu, navíc za
situace, kdy se jedná o násilné vniknutí do konkrétní zastavárny a to
ojedinělé, v kratším časovém období se neopakující. V této souvislosti
dovolatel namítl, že je právem obviněného, aby hned od počátku svého trestního
stíhání věděl co je mu kladeno za vinu a aby se tak mohl adekvátně obhajovat. Poukázal také na to, že inkriminovaný skutek popírá, s ohledem na uvedené se
tak ani nedozvěděl, kdy ke skutku došlo, neměl ani jinou možnost jak tuto
informaci získat (byl stíhán vazebně) a nemohl tak ani příslušným směrem vést
svou obhajobu. Dodal, že vloupání do uvedené zastavárny není žádnou obecně
známou skutečností a úvahy o nezaměnitelnost skutku mohlo být zřejmé policii,
nikoli však jemu, jako obviněnému, který se ani nedověděl kterého dne se měl
předmětné trestné činnosti dopustit. Má takto za to, že stran uvedeného skutku
byl trestně stíhán v rozporu se zákonem a v konečném důsledku tak krácen na
svém právu na obhajobu a to i ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv
a svobod. Usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 9. 2003 tak
nepovažuje za právně relevantní akt s účinky zahájení trestního stíhání podle §
160 tr.
ř., a proto veškeré důkazy opatřené v jeho trestní věci v souvislosti s
uvedeným skutkem pod bodem 4) citovaného rozsudku jsou procesně neúčinné a v
řízení před soudem nepoužitelné. V uvedené souvislosti také odkázal na
rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 66/2003 zabývající se
obdobnou problematikou. S ohledem na uvedené proto navrhl zrušit citované
usnesení Krajského soudu v Praze i citovaný rozsudek Okresního soudu v Mladé
Boleslavi v jeho bodě 4), jakož i vadné řízení tomuto výroku předcházející,
zrušit i příslušný výrok o trestu a Okresnímu soudu v Mladé
Boleslavi přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který
uvedl, že i on dospěl k názoru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e)
tr. ř. uplatněný prostřednictvím ustanovení podle § 265b odst. 1 písm. l)
alinea druhá tr. ř. je v rozsahu namítaném dovolatelem naplněn. Zároveň však
uvedl, že v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se
zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku mohla zásadně
ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce
zásadního významu. O takovou situaci však nejde, protože dovolateli byl jednak
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let v trestní sazbě
uvedené v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. (ta je v rozsahu od jednoho do pěti
let) a jednak dvouletý trest zákazu činnosti v sazbě, která činí podle
ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák. jeden až deset let, když tresty byly ukládány
jako souhrnné podle § 35 odst. 2 tr. zák. za vícečinný souběh celkem pěti
trestných činů. Přestože byl dovolatel citovanými rozhodnutími uznán vinným
trestným činem krádeže v rozporu se zákonem, poukázal na to, že pro uvedený
trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. je možno
vyměřit trest odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců do tří let nebo trest
peněžitý, tedy trest podstatně mírnější, než je tomu v případě odpovědnosti za
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 odst. 1 tr. zák., přičemž lze předpokládat, že pokud by soud v dané
věci ukládal podle § 35 odst. 2 tr. zák. tresty pouze za zbývající čtyři
trestné činy, pak by dovolateli s přihlédnutím ke kriteriím uvedeným v
ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák. a § 23 odst. 1 tr. zák. uložil stejné
tresty, jako v případě pravomocného výroku o trestu již citovaného rozsudku
Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Má za to, že při novém ukládání trestu by
zřejmě nebyly dány důvody pro jeho zmírnění. Dodal také, že právní názor, že
údaj o místu a čase spáchání skutku tvoří nezbytný obsah popisu skutku v
usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř., je zcela nezpochybnitelný, takže v tomto
případě nejde ani o otázku zásadního právního významu. Proto navrhl, aby podané
dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně
ovlivnit postavení obviněného a otázka, která měla být z podnětu dovolání
řešena, není po stránce právní zásadního významu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo
nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání je upravena v § 11 odst. 1 tr. ř.,
podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno, jestliže existuje některý z důvodů uvedených v
tomto ustanovení trestního řádu. Zastavení trestního stíhání se týká vždy
skutku a nikoli jeho možného právního posouzení podle ustanovení zvláštní části
trestního zákona. Výše uvedený dovolací důvod tak spočívá v tom, že příslušný
orgán v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání (§§ 172, 188,
223, 231, 257 tr. ř.) a došlo tak k jinému rozhodnutí v podobě odsuzujícího
rozsudku. Podané dovolání směřuje výlučně ohledně skutku uvedeného pod bodem 4)
rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, kdy
dovolatel namítl, že ohledně právě tohoto skutku postrádá jeho trestní stíhání
zákonný podklad, neboť ve vztahu k němu mu nebylo řádně sděleno obvinění podle
§ 160 odst. 1 tr. ř. Základní náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání
je popis skutku, neboť předmětem trestního stíhání je skutek a ten musí být
popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, když podstatnou náležitostí je
uvedení dostatečných časových údajů v rámci kterých ke skutku došlo. Pokud tato
podstatná náležitost chybí, nelze obvinění považovat zákonné ve smyslu
ustanovení § 160 tr. ř. s tím, že se v takovém případě jedná i o porušení čl. 8
Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo
zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Tomu koresponduje i základní zásada trestního řízení vyjádřená v ustanovení § 2
odst. 1 tr. ř., podle níž nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak, než ze
zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V usnesení Policie České
republiky, Okresního ředitelství, služba kriminální policie a vyšetřování M. B.
o zahájení trestního stíhání dovolatele je uvedeno toto:
Podle ustanovení § 160 odst. 1, 5 tr. ř. zahajuji trestní stíhání J. K.
(uvedeny osobní údaje obviněného) pro trestný čin krádež podle § 247 odst. 1
písm. b),odst. 2 tr. ř., neboť na základě dosud zjištěných skutečností je
dostatečně odůvodněn závěr, že:
v době od 17,00 do 23,30 hodin v M. B., ul. N. s dosud neztotožněným pachatelem
vnikl nezjištěným způsobem, pravděpodobně za použití shodného klíče, do objektu
zastavárny „U B.“, kde poté odcizil spotřební elektroniku, perkusní revolvery a
plynovou pistoli nezjištěných značek a rybářské pruty, čímž V. Š. způsobil
škodu cca 200.000,-Kč. Jak již uvedeno, skutek musí být nejen v usnesení o
zahájení trestního stíhání, ale i v dalších meritorních rozhodnutích přesně
označen s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání a to tak, aby nemohl být
zaměněn s jiným a aby byla odůvodněna jeho určitá právní kvalifikace. Skutek
samozřejmě musí být takto vymezen ve výroku toho kterého rozhodnutí, když
nestačí jeho bližší popis uvedený pouze v důvodech rozhodnutí (v dané věci však
nebyl ani takto dostatečně popsán). Jestliže tedy dojde k nedostatečnému
vymezení skutku již v usnesení vydaném podle § 160 odst. 1 tr. ř., pak důvodně
vznikají pochybnosti o tom, zda po celou dobu řízení byla zachována totožnost
skutku. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy citované usnesení Policie České
republiky neobsahovalo čas spáchání skutku, když se jedná nepochybně o
náležitost podstatnou bez které není popis skutku úplný právě i z hlediska
ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. V tomto směru lze souhlasit s vyjádřením
státního zástupce, že totiž v žádném případě neobstojí způsob, kterým se
odvolací soud snažil v posuzované věci vypořádat s faktem, že popis skutku v
usnesení vydaném podle § 160 odst. 1 tr. ř. neuváděl čas jeho spáchání. Nelze
tedy jinak než uzavřít,že nebyly dodrženy nezbytné náležitosti pro řádné
sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. v rámci citovaného usnesení, jehož
obsah tak neodpovídá zákonnému požadavku nezaměnitelnosti skutku. Řádné
zahájení trestního stíhání je nejen jeho obligatorní podmínkou a počátkem
přípravného řízení, jíž je realizována zásada zákonného procesu, ale má též
zásadní význam pro realizaci práv obviněného na obhajobu z hlediska ustanovení
§ 33 tr. ř. a tedy zejména umožnit obviněnému uvádět okolnosti a
důkazy ke své obhajobě. Citované usnesení Policie České republiky ze dne 22. 9.
2003 tak nelze považovat za právně relevantní akt,který by měl účinky zahájení
trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., z čehož plyne, že důkazy opatřené
ve věci dovolatele od zmíněného data jsou ve vztahu k inkriminovanému skutku
/pod bodem 4) citovaného rozsudku soudu prvního stupně ohledně něhož nebylo
zákonným způsobem zahájeno trestní stíhání/ procesně neúčinné a nepoužitelné v
řízení před soudem.
Ve vztahu k užití postupu podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. navrhovaného
státním zástupcem je dovolací soud toho názoru, že v dané věci není zcela
zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení
obviněného, když není na místě akceptovat jeho úvahy o budoucím rozhodnutí
soudů z hlediska uložení trestu a to ani s poukazem na srovnání trestních sazeb
u jednotlivých trestných činů i s náhledem, že je nerozhodné zda trest je
ukládán za souběh čtyř nebo pěti trestných činů. Naopak podle názoru dovolacího
soudu je na místě v tomto směru a k těmto diferencím přihlédnout, když z
hlediska dovolatele není ani zanedbatelné zda bude či nebude uznán vinným
dalším trestným činem a to majetkového charakteru, když i tato skutečnost může
být v budoucnu posuzována v souvislosti s osobou dovolatele.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání J. K. na základě popsaných skutečností
důvodným. To však pouze co se týče trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zák., když se jedná o skutek popsaný ve výrokové části
citovaného rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 4), když námitky dovolatele
směřovaly výhradně pouze proti uvedenému skutku, resp.trestnému činu, který v
něm soudy shledaly. Za tohoto stavu zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
napadené usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6.
2004 v rozsahu týkajícím se J. K. a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi
sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 v části týkající se trestného činu
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. obsažené ve skutkové i
právní větě citovaného rozsudku pod bodem 4). Nejvyšší soud zrušil též
celé vadné řízení tomuto výroku o vině předcházející, a to včetně usnesení o
zahájení trestního stíhání J. K. ze dne 22. 9. 2003 (pro trestný čin krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.) V důsledku částečného zrušení
napadeného rozhodnutí ve výroku o vině také Nejvyšší soud v souladu s
ustanovením § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu, který byl
obviněnému citovanými rozhodnutími uložen a současně také zrušil další
rozhodnutí na zrušené části tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále potom přikázal
podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodne o trestu dovolatele za trestné činy
maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.,
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle
§ 187a odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. (bod 1-3 citovaného
rozsudku), které zůstaly tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčeny.
Pokud jde o další skutek, jímž byl dovolatel uznán vinným výše uvedenými
rozhodnutími, nebrání toto rozhodnutí Nejvyššího soudu tomu, aby ohledně něho
mohlo být zahájeno trestní stíhání zákonným způsobem a to v souladu s
ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, a to v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť rozhodl o částečném
zrušení napadeného rozhodnutí podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a o přikázání věci
k novému projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř., protože je
zřejmé, že shledanou vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Protože obviněný J. K. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen
rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4.
2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze
dne 2. 6. 2004 a Nejvyšší soud k dovolání obviněného citované usnesení
odvolacího soudu a v přesně určené části i rozsudek nalézacího soudu zrušil,
včetně celého výroku o trestu, který byl dovolateli uložen, je další výkon
trestu na základě uvedených (takto nepravomocných) rozhodnutí, nepřípustný.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
V souvislosti s uvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud zjistil, že dovolatel v
současné době vykonává ve věznici S. p. R. trest odnětí svobody, který mu byl
uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.
zn. 2 T 180/2001 v délce pěti roků a šesti měsíců s tím, že výkon tohoto
trestu nastoupil dne 23. 3. 2004 a výkon tohoto trestu ukončí dnem 27. 3. 2007.
Teprve po výkonu tohoto trestu by měl nastoupit výkon trestu, který mu byl
uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T
6/2003 ve výměře třicetišesti měsíců, když právě tento rozsudek a s ním spojené
již citované usnesení Krajského soudu v Praze je předmětem rozhodování
Nejvyššího soudu,jak již uvedeno shora. Za dané situace a zejména s ohledem na
to, že dovolatel vykonává již trest odnětí svobody na základě rozsudku
Okresního soudu Mladá Boleslav sp. zn. 2 T 180/2001, jehož výkon končí dnem 27.
3. 2007 rozhodl Nejvyšší soud tak, že jej v posuzované věci nebere do vazby s
tím, že dovolatel pokračuje ve výkonu trestu uloženého mu citovaným
rozhodnutím, když o dalším trestu v jeho věci vedené u Okresního soudu v Mladé
Boleslavi pod sp. zn. 17 T 6/2003 rozhodne s ohledem na usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 3 Tdo 1260/2004 právě Okresní soud v Mladé Boleslavi znovu. To
samozřejmě i s ohledem na zásady při ukládání souhrnného trestu (§ 35 odst. 2
tr. zák.) a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1
T 152/2003 ze dne 13. 10. 2003, když trest uložený na základě tohoto
rozsudku se stal v důsledku tohoto usnesení Nejvyššího soudu znovu aktuálním.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu