3 Tdo 1320/2014-17
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2014 o dovolání, které podal obviněný D. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 6 To 80/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 48/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu s e dovolání obviněného o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2014, sp. zn. 70 T 48/2013, byl obviněný D. D. uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 14. 10. 2012 v době kolem 13:12 hodin v O.-S. O., jako řidič osobního motorového vozidla značky Škoda Felicia, na ulici M. ve směru jízdy od ulice H. ke křižovatce s ulicí H., při odbočování vlevo na vedlejší ulici H., nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu – skútru značka ZIPP B0 T2 B0, který po ulici M. a přes uvedenou křižovatku rovně řídil v protisměru ve směru jízdy od ulice P. k ulici Č. poškozený řidič P. D. v důsledku čehož vjel vozidlem do jízdního pruhu a do jízdní dráhy poškozenému a v prostoru křižovatky, kdy při střetu obou motorových vozidel došlo k pádu poškozeného na vozovku, při kterém utrpěl poranění spočívající v zlomenině levé klíční kosti se zhmožděním ramenního kloubu, zhmoždění měkkých tkání na hrudníku vlevo a zhmoždění měkkých tkání a oděrkách kůže levého bérce, jež si vyžádalo lékařské ošetření a dobu léčení v trvání nejméně 3 týdnů, po kterou byl poškozený pro omezení hybnosti levé ruky a bolestivosti poranění omezen v obvyklém způsobu života“.
Za to byl podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit škodu ve výši 6.389 Kč na účet České průmyslové zdravotní pojišťovny se sídlem v Ostravě- Vítkovicích, Jeremenkova 11.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 6 To 80/2014, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 4. 2014 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný D. D. dovoláním, jež opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) až e) a g) trestního řádu. Podle obviněného především oba soudy rozhodující ve věci chybně hodnotily záznam o dopravní nehodě, který představoval stěžejní důkaz. Nepřihlédly totiž k jeho vysvětlení, jakým způsobem byl nákres proveden a jaké postavení vozidel znázorňuje. Obviněný dále namítl, že znalecký posudek, o jehož závěry soudy opřely svá rozhodnutí, trpí hned několika vadami. Vinou orgánů činných v trestním řízení nemohl znalec prozkoumat přední SPZ osobního vozidla poškozeného, což by ovšem podle jeho názoru mohlo objasnit mechanismus střetu. Tím, že i přes jeho návrh soudy takový důkaz neprovedly, porušily povinnosti stanovené v § 2 odst. 5 trestního řádu, tedy i bez návrhu stran objasnit stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, a zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný dále poukázal na to, že i podle znalce mohlo k nehodě dojít i jinými způsoby, než popsal poškozený, a že existuje několik skutečností, které podle jeho názoru do nehodového děje nezapadají. Jedná se například o způsob dopadu poškozeného, konečnou polohu motocyklu či charakter poškození registrační značky. Při hodnocení těchto skutečností se odvolací soud opíral pouze o své úvahy, které však nebyly podloženy odborným vyjádřením ani odbornou literaturou. Skutkové závěry soudů podle obviněného popírají zásadu in dubio pro reo, když jeho verze skutkového děje je stejně pravděpodobná jako verze obžaloby.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc podle § 265l trestního řádu vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, popř. v souladu s § 265m trestního řádu sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude vyjadřovat.
Obviněný D. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) až e) a g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta, podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a podle § 265b odst. 1 písm. e) trestního řádu v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Uplatnění uvedených dovolacích důvodů ovšem obviněný ve svém dovolání nepodpořil naprosto žádnou související argumentací, a proto k nim nemohlo být dále přihlíženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 trestního řádu ve svém rozhodnutí odůvodnil. Sám pak zdůraznil významné aspekty důkazního stavu věci. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že oba rozhodující soudy zcela správně vycházely při neexistenci jakýchkoli objektivních zjištění o dopravní nehodě z prvotních údajů obviněného a poškozeného, jak byly podchyceny v nákresu o jejím průběhu a odsouhlaseny oběma účastníky. Pozdější interpretace nákresu obviněným a z ní vyplývající jeho verze průběhu a příčiny střetu s motocyklem poškozeného byla jednoznačně vyvrácena znaleckým posudkem a výpovědí příslušného znalce.
Dovolatel se ve skutečnosti domáhal pouze revize zjištěného skutkového stavu věci, což mělo vést k odlišnému, zřejmě zprošťujícímu rozsudečnému výroku. Nenaplnil proto deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nezaložil tak ani přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Pokud obviněný v dovolání zmínil i dovolací důvody pole ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) až e) trestního řádu, neuvedl konkrétně, v čem tyto dovolací důvody spatřuje. V této části tedy dovolání bylo v rozporu s ustanovením § 265f odst. 1 trestního řádu. Nebylo ani zřejmé, čeho se dovolatel domáhá.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného D. D. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 29. října 2014
Předseda senátu: JUDr. Pavel Šilhavecký