3 Tdo 1321/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 17. prosince 2003 dovolání podané obviněnou J. K., proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov
pod sp. zn. 18 T 36/2001, a podle § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. řádu
rozhodl t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 6 To
532/2001jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 10.
října 2001 sp. zn. 18 T 36/2001 se zrušují.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov se p ř i k a z u j e , aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 10. 10. 2001, sp.
zn. 18 T 36/2001 byla obviněná uznána vinnou trestným činem porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákona a odsouzena podle § 255 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v
trvání 30-ti měsíců, přičemž podle §§ 58 odst. 1 písm. a), 60a odst. 1, 2, 3
tr. zákona jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen za současného
vyslovení dohledu v trvání 3 a půl roku a uložena povinnost čtvrtletně
navštěvovat probačního úředníka a prokazovat u něj zdroj příjmů. Podle § 49
odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl současně uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí spojených s hmotnou odpovědností v
trvání 3 roky. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o náhradě
škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v době od
16. 4. 1999 do 17. 6. 1999 v K., okr. B., jako vedoucí prodejny H. s. r. o.,
provozovna K., poté, co společně s J. Z. vystavili sedm ve výroku rozsudku
uvedených faktur, J. Z. zboží uvedené na těchto fakturách vydala, aniž si
ověřila, zda faktury byly uhrazeny, ačkoli dle pokynu jednatele s. r. o. H.
mělo být zboží hrazené prostřednictvím faktur vydáváno až po té, co bude
provedena a ověřena úhrada tohoto zboží, a ačkoli si byla vědoma, že J. Z.
odebírá zboží na faktury dalších firem, přestože nemá oprávnění tyto firmy
zastupovat, přičemž J. Z. vydané zboží neuhradil, čímž způsobila s. r. o. H.
škodu ve výši 911. 006,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej
obviněná napadla odvoláním, jímž se zabýval Krajský soud v Ostravě jako soud
odvolací. Ten usnesením ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 podané
odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce
v zákonné lhůtě dovolání a to z důvodů ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V písemném
vyhotovení dovolání především namítá, že jí nebyl dostatečně prokázán výslovný
zákaz výdeje zboží před úhradou faktury, přičemž poukazuje na absenci
písemných dokladů v tomto směru a neurčitost svědeckých výpovědí. Dále uvádí,
že firma H., s. r. o. byla o jí realizovaných prodejích, byť s určitou
prodlevou, informována. S J. Z. byla uzavřena dohoda o úhradě zboží, čímž byl
prodej de facto realizován. Zaměstnavatelem jí v souvislosti s fakturami nebylo
nic vytknuto a pracovní poměr s ní byl rozvázán až po zatčení J. Z. Dovolatelka
je přesvědčena, že chybí zákonné předpoklady pro to, aby se mohla dopustit
souzeného trestného činu. Nebyla prokázána existence žádného smluvního
ustanovení, kterým by se zavazovala nevydávat zboží na fakturu dříve, než bude
faktura uhrazena, když pracovní smlouva ani dohoda o hmotné odpovědnosti tuto
problematiku neřeší. Rovněž tak neexistuje podle názoru dovolatelky žádné
zákonné ustanovení, jež by bylo použitelné pro konstrukci skutkové podstaty
podle ustanovení § 255 odst. 1 tr. zákona.
V petitu dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního i
druhého stupně zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl rozsudkem tak, že se
obviněná J. K. podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření má za
to, že podané dovolání z části obsahuje argumentaci, která fakticky směřuje
proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů a která se nekryje s
dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani
jiným dovolacím důvodem. Dovolání však považuje za důvodné, neboť skutková věta
ve výroku odsuzujícího rozsudku se podle jeho názoru nekryje s větou právní.
Popis skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly
příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán
vinným. Podle právní věty se měla obviněná K. trestného činu porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr.
zákona dopustit formou porušení smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo
spravovat cizí majetek. Z popisu skutku v projednávané věci však podle názoru
státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vůbec nevyplývá, jakou
konkrétní povinnost obviněná porušila, neboť je zde uvedeno pouze porušení
pokynu jednatele poškozené firmy. Z popisu skutku pak navíc není ani patrný
úmysl obviněné porušit povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a
způsobit tím škodu, t. j. existence subjektivní stránky trestného činu podle §
255 tr. zákona.
V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 jakož i
rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 10. října 2001,
sp. zn. 18 T 36/2001 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí, přičemž aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
O podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. července
2002 usnesením sp. zn. 3 Tdo 215/2002 tak, že podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Na podkladě ústavní stížnosti obviněné J. K. se věcí zabýval Ústavní soud České
republiky, který jejím námitkám vyhověl a svým nálezem ze dne 29. září 2003
citované usnesení Nejvyššího soudu zrušil. Ústavní soud dospěl k závěru, že
trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst.
1 tr. zákona se dopouští ten, kdo jinému způsobí škodu nikoliv malou tím, že
poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat
nebo spravovat cizí majetek. Jedním ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného
činu je tedy porušení podle zákona uložené nebo smluvně převzaté povinnosti
opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Jestliže tedy stěžovatelka v dovolání
namítala neexistenci takového ustanovení, které by jí uvedenou povinnost
ukládalo, a v podstatě tak nastolila otázku, zda v jejím případě vůbec byla
založena povinnost opatrovat a spravovat cizí věc, šlo z její strany o námitky
hmotněprávního charakteru, které spadají pod rozsah ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Existenci zákonné či smluvně převzaté povinnosti opatrovat
nebo spravovat cizí majetek je třeba dle Ústavního soudu dovozovat právním
posouzením ze skutkových zjištění, a nejde tedy o skutkové zjištění samotné,
nýbrž o závěr právní. V posuzované věci je proto nutno považovat výklad
citovaného ustanovení trestního řádu provedený Nejvyšším soudem za
restriktivní.
Nejvyšší soud se tak podaným dovoláním obviněné J. K. znovu zabýval v
neveřejném zasedání dne 17. 12. 2003 a jsa vázán právním názorem Ústavního
soudu České republiky má za to, že podané dovolání je důvodné. Skutková věta
výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. října 2002, sp.
zn. 18 T 36/2001 hovoří, o „ pokynu jednatele“ obchodní společnosti bez
jakékoliv vazby na porušení konkrétní smluvní povinnosti ve smyslu ustanovení §
255 odst. 1 tr. zákona, přičemž v právní větě předmětného rozsudku je výslovná
zmínka o porušení smluvně převzaté povinnosti opatrovat a spravovat cizí
majetek. Takto konstruovaná skutková věta neodpovídá větě právní, a tudíž
nepředstavuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby v základních rysech
obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska právní kvalifikace. Zhojení
této vady s odkazem na odůvodnění rozhodnutí není možné.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr.
řádu z podnětu podaného dovolání napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 jakož i rozsudek Okresního soudu v
Bruntále, pobočka Krnov ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 18 T 36/2001 zrušit v
celém rozsahu. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušené
usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak Okresnímu soudu v Bruntále,
pobočka Krnov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v
intencích nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. září 2003, sp. zn.
IV. ÚS 565/02 i tohoto usnesení.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný /§ 265n tr. řádu/.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h