3 Tdo 1386/2012-44
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19.
prosince 2012 dovolání, které podal obviněný V. K., proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 3 To 323/2012, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T
60/2011, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného V. K. odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 5 T 60/2011,
byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku
(dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod
bodem 1) výroku o vině z rozsudku dopustil tím, že „dne 25. 7. 2010 v době
kolem 15,40 hodin na ulici M. v O. V., nejméně po ulici M., vědom si shora
uvedeného odsouzení a uloženého trestu jakož i doby jeho trvání, řídil osobní
motorové vozidlo tovární značky Opel Astra RZ, přičemž byl zastaven a
kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v
Ostravě ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 1 T 131/2009, který nabyl právní moci dne
17. 5. 2010 uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků, do 17. 5. 2012“;
kdy byl dále uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst.
4 tr. zákoníku jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého
se dle skutkových zjištění pod body 2) a 3) výroku o vině z rozsudku dopustil
přesto, že:
2) „poté, kdy v přesně nezjištěné době koncem roku 2010 na přesně nezjištěném
místě obviněný V. K. opatřil obviněné P. V. nepravdivou dohodu o změně pracovní
smlouvy potvrzující, že je zaměstnavatel P. V., která pracuje v jeho firmě
jakožto řidič, a obviněnou P. V. vyzval, aby dohodu o změně pracovní smlouvy
podepsala, což tato učinila, obviněná P. V. dne 01. 12. 2010 v M. O. na ulici
M. č. v prostorách Autobazaru, a. s., se záměrem dosáhnout neoprávněného
prospěchu požádala zástupce společnosti GE Money Auto, s. r. o., o uzavření
smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 125.968,- Kč určeného na nákup motorového
vozidla zn. Peugeot 307 Break 1.6 16V XR, VIN, v pořizovací ceně 139.964,-- Kč,
přičemž uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání, kdy lživě předstírala, že je
zaměstnaná u firmy V. K. s dosahovaným čistým měsíčním příjmem ve výši
23.000,-- Kč a dosahovaným příjmem manželů ve výši 47.000,-- Kč, což dokládala
nepravdivou dohodou o změně pracovní smlouvy, kterou jí vyhotovil obviněný V.
K., ačkoliv nebyla vdaná a ve firmě V. K. nepracovala, přičemž žádost obviněné
P. V. o poskytnutí úvěru byla ze strany společnosti GE Money Auto, s. r. o.,
zamítnuta“;
3) „poté, kdy v přesně nezjištěné době koncem roku 2010 na přesně nezjištěném
místě obviněný V. K. opatřil obviněné P. V. nepravdivou dohodu o změně pracovní
smlouvy potvrzující, že je zaměstnavatel P. V., která pracuje v jeho firmě
jakožto řidič, a obviněnou P. V. vyzval, aby dohodu o změně pracovní smlouvy
podepsala, což tato učinila, obviněná P. V. dne 03. 12. 2010 v O. – V. na ulici
R. č. v prostorách Autobazaru J. G. A. G.A.S., se záměrem dosáhnout
neoprávněného prospěchu požádala zástupce společnosti GE Money Auto, s.r.o., o
uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 59.900,-- Kč určeného na nákup
motorového vozidla zn. Peugeot 406, v pořizovací ceně 79.900,-- Kč, přičemž
uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání, kdy lživě předstírala, že je
zaměstnaná u firmy V. K. s dosahovaným čistým měsíčním příjmem ve výši
22.000,-- Kč, a s čistým příjmem manželů ve výši 34.000,-- Kč, což dokládala
nepravdivou dohodou o změně pracovní smlouvy, kterou jí vyhotovil obviněný V.
K., ač nebyla vdaná a ve firmě u V. K. nepracovala, přičemž po zaplacení části
kupní ceny ve výši 20.000,-- Kč převzala osobní motorové vozidlo zn. Peugeot
406, a další měsíční splátky poskytnutého úvěru, vyjma finanční částky ve výši
2.930,-- Kč a 113,-- Kč neplatila, čímž způsobila společnosti GE Money Auto, s.
r. o., se sídlem P., ul. V.č., škodu ve výši 56.857,-- Kč“;
dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním
popsaným pod bodem 4) výroku o vině z rozsudku tím, že „ačkoli mu byl rozsudkem
Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 1T 131/2009, který nabyl
právní moci dne 17. 5. 2010 uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků, do 17.
5. 2012 a trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 17. 9. 2010
sp. zn. 80T 215/2010, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2010, uložen mimo
jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových
vozidel v trvání třiceti měsíců, přesto dne 27. 1. 2011 v době od 03,00 do
nejméně 06,20 hodin z města H. do města O. H. na ulici H. č. k Hotelovému domu
H. a dále zpět do města H., vědom si shora citovaných odsouzení a uložených
trestů, jakož i doby trvání trestů, řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot
406 stříbrné barvy, typ sedan nezjištěné Registrační značky“;
a taktéž přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil dle skutkových zjištění popsaným pod
bodem 5) výroku o vině z rozsudku tím, že „dne 27. 1. 2011 v době od 06,20 do
06,30 hodin v O. H. na ulici H. č. v Hotelovém domě H. v 6. patře společně po
předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti se samostatně trestně stíhaným R. D.
nar., odcizil v pokoji č., při využití situace, kdy poškozený P. K. by ve
sprše, z volně položených kalhot a bundy P. K. občanský průkaz na jméno
poškozeného, kreditní kartu Č. s. a.s vydanou na jméno poškozeného bez PIN
kódu, finanční hotovost nejméně 11.115,-- Kč a mobilní telefon zn. Samsung SGH
E250 černé barvy, IMEI s vloženou SIM kartou mobilního operátora T-Mobile a
účastnického čísla, včetně kreditu v ceně 370,-- Kč, čímž poškozenému P. K.
způsobil škodu ve výši nejméně 12485,-- Kč“.
Za skutek pod bodem 1) výroku o vině byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1
tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající
v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 33 (třicet tři) měsíců,.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve
Frýdku - Místku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 80 T 215/2010, který nabyl právní
moci dne 6. 10. 2010 a byl mu doručen dne 27. 9. 2010, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za skutky pod body 2) až 5) výroku o vině byl obviněný odsouzen podle § 211
odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s
dozorem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v
trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 101 T
45/2011, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2011, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému
uložena povinnost zaplatit P. K. na náhradě škody částku 12.485,- Kč. Podle §
229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost GE Money Auto, s. r. o., odkázána
s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 5 T
60/2011, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině pod body 2), 3) a
5) i proti výrokům o obou souhrnných trestech.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 7. 2012, sp. zn.
3 To 323/2012, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z
podnětu odvolání obviněného V. K. napadený rozsudek zrušil v obou výrocích o
souhrnném trestu odnětí svobody a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. nově
obviněného odsoudil:
- za výše uvedený přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku popsaným pod bodem 1) výroku o vině a
sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 17. 9. 2010, obviněnému doručeného dne 27. 9. 2010, sp. zn. 80 T
215/2010, podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku
k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s
dozorem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání
33 (třicet tři) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu
Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 80 T 215/2010,
který nabyl právní moci dne 6. 10. 2010 a byl mu doručen dne 27. 9. 2010, jakož
i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
- za výše uvedené přečiny úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 4
tr. zákoníku, jichž se pod body 2) a 3) výroku o vině dopustil obviněný jako
pomocník ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přečin maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
popsaným pod bodem 4) výroku o vině, přečiny krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku dle § 234 odst. 1 tr. zákoníku popsanými pod bodem 5) výroku o vině
a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v
Havířově, ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 101 T 45/2011, podle § 211 odst. 4 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu
odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému
podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 (dvacet čtyři)
měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v
Karviné, pobočka Havířov ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 101 T 45/2011, který nabyl
právní moci dne 30. 6. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. K. dovolání (č. l. 283 -
288), v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje
za to, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků pod
body 2), 3) a 5) výroku o vině a na nesprávném hmotně právním posouzení jeho
jednání v dané věci.
Obviněný namítl, že soud prvního stupně, ačkoli provedl rozsáhlé dokazování,
důkazy nesprávně vyhodnotil jak jednotlivě, tak především v jejich vzájemné
souvislosti. Odvolací soud pak toto hodnocení v celém rozsahu převzal a oba
soudy pak učinily nesprávný závěr o vině, a to především ve skutcích uvedených
pod body 2), 3) a 5) z napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o skutky pod body
2) a 3), uvedl, že setrvává na svých původních námitkách po celou dobu
přípravného, prvoinstančního i odvolacího řízení, že svědkyně P. V. pro něj po
určitou dobu pracovala jako řidič, a to v době, kdy podnikal a byl osobou
samostatně výdělečně činnou. Pokud tuto skutečnost ve svých výpovědích popírá,
pak je to motivováno především tím, že byla po nějakou dobu vedena i jako
uchazeč o zaměstnání, a kdyby jiné příjmy přiznala, ztratila by nárok na
vyplácení podpory v nezaměstnanosti či jiných sociálních dávek. Je pravdou, že
u něho pracovala toliko na ústní dohodu a její příjem mohl odhadnout toliko
hrubě, nadále však trvá na tom, že v tomto případě je stupeň nebezpečnosti jemu
vytýkaného jednání pro společnost velmi nízký, když úvěr je v současnosti řádně
splácen a v podstatě nevznikla žádná škoda. Trvá na tom, že v dané věci šlo
toliko o vztah obchodní založený úvěrovou smlouvou.
Pokud pak jde o výroky o trestu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, má
obviněný za to, že soud i bez toho, že by vyhověl návrhu a zprostil jej
obžaloby, pokud jde o skutky pod body 2), 3), a 5), uložil mu trest nepřiměřeně
přísný. V součtu uložil trest v trvání 24 měsíců odnětí svobody nepodmíněně a
zákaz činnosti v trvání v součtu 57 měsíců. Takovýto trest je ukládán v
případech dopravních nehod s fatálními smrtelnými následky či značnou škodou na
majetku. Domnívá se, že jeho jednání znaky vysokého stupně společenské
nebezpečnosti nenese. Závěrem uvedl, že soudy obou stupňů se nedostatečně
zabývaly jeho námitkami.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle ustanovení § 265k odst. 2 tr.
ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 3 To
323/2012, a v souladu s ustanovením § 265k odst. 2 tr. ř., zrušil i další
rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a podle § 265l odst. 1 tr.
ř. vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí tak, a to s vlastním závazným
právním názorem akceptujícím námitky vyjádřené v dovolání.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky
obviněného, uvedl, že dovolatel nevznáší jedinou námitku, která by se týkala
nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků
souzených přečinů, resp. účastenství na přečinu, kdy nenamítá nesprávné právní
posouzení skutku, ale domáhá se naprosto zásadní změny skutkového základu
soudních rozhodnutí.
Rovněž tvrzení o řádném splácení úvěru je v rozporu se skutkovými zjištěními
soudů, jak byla vyjádřena v tzv. skutkové větě. Podle těchto zjištění hlavní
pachatelka P. V. úvěr kromě částek 2.930,- Kč a 113,- Kč nesplácela.
Skutečnost, že úvěr nebyl řádně splácen, vyplývá též ze skutkových zjištění o
průběhu úvěrového vztahu uvedených na str. 7 - 8 odůvodnění rozsudku nalézacího
soudu. Argumentace týkající se nízké společenské nebezpečnosti jeho jednání je
nepřípadná již z toho důvodu, že trestní zákoník č. 40/2009 Sb. vychází z
formálního pojetí trestného činu, takže s korektivem společenské nebezpečnosti
vůbec neoperuje a pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, resp. zvlášť
přitěžující okolnosti, neobsahuje omezující ustanovení obdobné dřívějšímu
ustanovení § 88 odst. 1 trestního zákona. Deklarovanému dovolacímu důvodu
neodpovídají ani námitky směřující proti výroku o trestu. V rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze sice namítat nesprávnost
některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu, např.
nesprávnou aplikaci ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného nebo
společného trestu, nelze však vznášet námitky týkající se toliko přílišné
přísnosti uloženého trestu. Námitky toliko proti přílišné přísnosti trestu,
jde-li jinak o trest, jehož uložení zákon připouští a který byl vyměřen v rámci
zákonné trestní sazby, nelze vznášet ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak k nápravě vad výroku o trestu určen.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného V. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 5
3 To 323/2012, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání
obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a jeho
výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci,
jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1
písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku
rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje
náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím
svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě
uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným V. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení
může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů
[zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz
přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do
oblasti skutkových zjištění a důkazní situace.
Obviněný totiž soudům vytýká obecně nesprávné hodnocení důkazů (kdy nepřímo
zmiňuje výpověď svědkyně P. V., a dále výpovědi svědků B. V. a R. D., v jejichž
výpovědích shledává zásadní nesrovnalosti) a vadná skutková zjištění (námitka,
že se mu za vinu kladeného jednání pod bodem 5) výroku o vině nedopustil, a ve
vztahu ke skutkům pod body 2) a 3) výroku o vině zejména pak námitky stran
toho, že u něho svědkyně P. V. skutečně pracovala jako řidička na ústní dohodu,
a že úvěr je již řádně splacen), když současně prosazuje vlastní hodnotící
úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z
provedených důkazů nevyplývají, resp. že soud i přes rozsáhlé dokazování důkazy
nesprávně vyhodnotil, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti) a
vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že co se týká skutků pod body
2) a 3) výroku o vině, zaměstnával svědkyni P. V. jako řidičku, a to na ústní
dohodu v době, kdy podnikal a byl osobou samostatně výdělečně činnou, kdy tuto
skutečnost svědkyně popírá pravděpodobně proto, že byla v té době vedena i na
úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a kdyby příjmy z této činnosti přiznala,
ztratila by nárok na vyplacení podpory v nezaměstnanosti či jiných sociálních
dávek; ve vztahu ke skutku pod bodem 5) výroku o vině pak namítl, že se daného
jednání nedopustil).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení
skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří
vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše
uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně
proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr.
ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho
námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Obviněný namítl, že stupeň společenské nebezpečnosti jemu vytýkaného jednání je
pro společnost velmi nízký, resp. že jeho jednání nedosahuje potřebné míry
společenské nebezpečnosti pro společnost. Takováto úvaha je však v projednávané
věci bezpředmětná, neboť obviněný byl uznán vinným a odsouzen podle trestního
zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž trestní
zákoník opustil oproti trestnímu zákonu materiálně-formální pojetí trestného
činu a toto nahradil formálním pojetím. Trestní zákoník tak nadále s termínem
společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost neoperuje. Nelze se
tedy v případě odsouzení podle trestního zákoníku dovolávat ustanovení
trestního zákona, který nebyl v předmětné trestní věci aplikován.
Stejně tak stran stojí související argumentace, že úvěr byl zcela splacen a
nevznikla tak žádná škoda. Takováto námitka spadá pod učiněná skutková
zjištění, která však nelze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. napadat. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že v případě
trestného činu úvěrového podvodu spáchaného vylákáním úvěru v úmyslu ho řádně
nesplácet, škoda na cizím majetku vzniká již vyplacením úvěru získaného na
podkladě nepravdivých nebo zamlčených skutečností. Pokud následně dojde ke
splácení úvěru, je nutno dané považovat pouze za náhradu škody (viz např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 286/2011, sp. zn. 8 Tdo
51/2004).
K námitce obviněného týkající se neúměrně přísného trestu, Nejvyšší soud uvádí,
že teoreticky (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu.
Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním
zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr.
ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán
tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací
důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého
trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle
zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný
čin zákonem. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky
vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto
speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v
textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k
uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo
zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v
nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněnému byl uložen
přípustný druh trestu v rámci zákonných trestních sazeb stanovených za trestné
činy, jimiž byl uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci
shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem,
rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez
věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda
senátu:
JUDr. Petr Šabata