8 Tdo 286/2011

8 Tdo 286/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném

dne 13. dubna 2011 o dovoláních podaných obviněnými J. P., T. K., a I. Z.,

proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To

62/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v

Ostravě pod sp. zn. 45 T 3/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. P., T.

K. a I. Z. o d m í t a j í .

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2010, sp. zn.

45 T 3/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech I., II. zločinem

úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, a byl

podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou

roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně

odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněný T. K. byl v bodě I. uznán

vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr.

zákoníku a byl podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1

tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný I.

Z. byl v bodech II., III uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211

odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku mu

byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož

výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s

ostrahou.

Obvinění J. P. a T. K. byli zčásti další trestné činnosti, z níž

byli obžalováni obžalobou Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne

25. 4. 2008, sp. zn. 4 KZv 26/2007, podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni.

Současně rozhodl o náhradě škody.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29.

9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, z podnětu odvolání obviněných J. P., T. K. a I.

Z. a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. shora

uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259

odst. 3 tr. ř. ohledně zprošťujícího výroku o vině obviněných J. P. a T. K.

rozhodl tak, že podle § 259 odst. 1 tr. ř. v této části trestní věc vrátil

soudu prvního stupně.

V odsuzující části nově rozhodl tak, že obviněného J. P. v bodech

I., II. uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1,

odst. 4 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), a

podle § 250b odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků,

jehož výkon podle § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v

trvání čtyř roků s vyslovením dohledu nad obviněným. Podle § 49 odst. 1 tr.

zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v

zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné

výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání čtyř roků.

Obviněného T. K. uznal vinným v bodě I. trestným činem úvěrového

podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a podle § 250b odst. 4

tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl

podle § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř

roků s vyslovením dohledu nad obviněným. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50

odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu

činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné

činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání čtyř roků.

Obviněného I. Z. uznal vinným v bodech II., III. trestným činem

úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., a podle §

250b odst. 4 tr. zák. ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků,

pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s

ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest

zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu

zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v

trvání šesti roků. Rozhodl též o náhradě škody.

Podle popsaných skutkových zjištění se obvinění uvedených trestných

činů dopustili tím, že v době od 9. 6. 2004 do 10. 3. 2005 ve V.p.P., v R., v

H. M. a v dalších blíže nezjištěných místech okresu B. obviněný J. P., zaměstnán v době od 2. 1. 2004 do 31. 7. 2005 jako specialista

prodeje u České spořitelny, a. s., P., pobočka O. (dále jen „Česká

spořitelna“), oprávněný sjednávat s jinými osobami smlouvy o spolupráci za

účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny,

poté, kdy dne 29. 4. 2004 uzavřel ve V.p.P. smlouvu o spolupráci s obviněným

T. K., který tak byl oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém

produktu „Sporoservis České spořitelny, a.s.“ (dále jen „Sporoservis“), za

účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být prováděny v

jeho opravně ve V.p.P., Z., okres B., když byl současně i fyzickou osobou

podnikající na základě živnostenského listu vydaného Okresním živnostenským

úřadem v B. dne 5. 9. 2001 pod ev. č. 380100-11973-01 v předmětu činnosti

„úpravy karosérií“,

a dne 16. 11. 2004, v R., okres B., uzavřel smlouvu o spolupráci s obviněným

I. Z., který tak byl oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém

produktu „Sporoservis“ za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, když

byl současně i fyzickou osobou s živnostenským oprávněním dle živnostenského

listu vydaného Obecním živnostenským úřadem v R. dne 21. 9. 1992 pod č. oprávnění 362/92/V/Pa/3, v předmětu činnosti „koupě zboží za účelem jeho

dalšího prodeje a prodej“, s provozovnou v H. M., okres B., když však obviněný

I. Z. tehdy v tomto předmětu činnosti nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil,

neprovozoval a neměl jej v pronájmu,

v níže uvedených případech obvinění T. K. a I. Z. získávali osobní údaje a

sepisovali žádosti jednotlivých zájemců o úvěr „Sporoservis“ u České

spořitelny, a poté při vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení

České spořitelně vědomě uváděli nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu

zájemců a o jejich zaměstnání, popřípadě o osobě zájemce či účelu požadovaného

úvěru,

následně po dosažení převodu finančních prostředků ze schválených úvěrů na

jejich účty u bank prováděli v řadě případů níže uvedených hotovostní vyplácení

úvěrových finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za

situace, kdy si byli vědomi, že tyto finanční prostředky budou použity k

jinému, než deklarovanému účelu, obviněný I. Z. si zčásti tyto peněžní

prostředky ponechal nebo převzal od zájemců o úvěr jako provizi, přičemž

totožnost zájemců o úvěr a správnost údajů v úvěrových smlouvách potvrzovali

vlastnoručním podpisem a razítkem poté, kdy byla žádost o úvěr schválena

centrálou České spořitelny,

přitom si byli vědomi, že jednají v rozporu se svými povinnostmi stanovenými

Smlouvou o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly České

spořitelny, týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“,

přičemž obviněný J. P.

pak v téže době a na stejných místech prostřednictvím

počítače vyplňoval a sepisoval žádosti o výše uvedený úvěr a elektronickou

cestou vkládal takto sepsané žádosti o úvěr do počítačové sítě a předkládal je

touto cestou centrále České spořitelny v P. ke schválení úvěru, když obvinění

T. K. a I. Z. neuměli pracovat s počítačem, ač si byl vědom, že tyto žádosti o

úvěr, zasílané České spořitelně obsahují nepravdivé údaje o příjmech zájemců o

úvěr, o jejich zaměstnání, v některých případech také o osobě zájemce o úvěr a

dále nepravdivé údaje o účelu použití finančních prostředků,

přičemž obvinění takto postupovali v následujících případech:

I. obvinění T. K. a J. P.:

1. dne 9. 6. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro Z. Š. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli o tom,

že finanční prostředky z tohoto úvěru jsou ve skutečnosti určeny pro L. K., a

to na rekonstrukci jeho podniku, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil

razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále

České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 10. 6. 2004 schválení požadovaného

úvěru, dne 17. 6. 2004 došlo k převodu finanční částky 100.000,- Kč z úvěrového

účtu Z. Š. na účet obviněného T. K. u Komerční banky a.s. (dále jen „Komerční

banka“), odkud byly finanční prostředky vybrány a vyplaceny, přičemž totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne

11. 6. 2004,

2. dne 11. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 17.000,- Kč pro E. P. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že

tyto finanční prostředky jsou určeny pro K. R., nyní K. P., na kterou byl výnos

úvěru převeden dne 14. 7. 2004, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil

razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále

České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 11. 7. 2004 schválení požadovaného

úvěru, dne 14. 7. 2004 došlo k převodu finanční částky 17.000,- Kč z úvěrového

účtu E.P. na účet K. R., nyní P. u České spořitelny, totožnost klientky a

podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 11. 7. 2004,

3. dne 20. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M.L.,

dříve V., uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „malby a nátěry“, ačkoliv

věděli, že tyto finanční prostředky jsou určeny k úhradě hotovostní zálohy pro

zakoupení rodinného domku M. L., dříve V., tuto žádost obviněný T. K. podepsal

a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové

sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli schválení požadovaného

úvěru, přičemž dne 23. 7. 2004 došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z

úvěrového účtu M. L., dříve V. na účet K. R., nyní P., u České spořitelny,

odkud byla následně vybrána a prostřednictvím obviněného I. Z., který si

ponechal částku 2.000,- Kč jako provizi za zprostředkování úvěru, byl zbytek

finančních prostředků ve výši 28.000,- Kč předán v hotovosti M. L., dříve V.,

přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K.

na

úvěrové smlouvě dne 23. 7. 2004,

4. dne 26. 7. 2004 kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro

L. H. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli,

že ve skutečnosti jsou tyto finanční prostředky určeny k jinému účelu, přičemž

tuto žádost, kterou L. H. podepsala na nevyplněném formuláři, předložil po

podepsání a orazítkování obviněným T. K., obviněný J. P. již vyplněnou

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění

dosáhli schválení požadovaného úvěru, a dne 30. 7. 2004 došlo k převodu

finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu L. H. na účet obviněného T. K. u

Komerční banky, odkud byly následně peníze vybrány, a prostřednictvím

obviněného I. Z. byla finanční částka ve výši 6.000,- Kč hotovostně vyplacena

L. H. a zbytek peněz si ponechal J. K., přičemž obviněný T. K. potvrdil na

úvěrové smlouvě dne 26. 7. 2004 totožnost klientky a její podpis,

5. dne 28. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. H., uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli,

že ve skutečnosti jsou tyto finanční prostředky určeny k jinému účelu, tuto

žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění

dosáhli dne 28. 7. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 4. 8. 2004 došlo k

převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. H. na účet obviněného

T. K. u Komerční banky, odkud byly následně peníze vybrány a prostřednictvím I. Z. byla část finančních prostředků ve výši 12.000,- Kč v měsíci září 2004

předána M. H. s tím, že zbytek finančních prostředků ve výši 18.000,- Kč si I. Z. zatím ponechá pro sebe, přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obž. T. K. na úvěrové smlouvě dne 28. 7. 2004,

6. dne 28. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. R. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že ve

skutečnosti jsou tyto finanční prostředky určené k jinému účelu, tuto žádost

obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem, a obviněný J. P. ji předložil

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obžalovaní

dosáhli dne 28. 7. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 2. 8. 2004 došlo k

převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. R. na účet obviněného

T. K. u Komerční banky, odkud byla následně vybrána a prostřednictvím J. K. hotovostně předána v průběhu měsíce srpna 2004 M. R., přičemž totožnost

klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě

dne 28. 7. 2004,

7. dne 6. 8. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 20.000,- Kč pro P. K. uvedli nepravdivý údaj o žadatelce a účelu úvěru „oprava automobilu“, neboť ve

skutečnosti úvěr vyřizovala L. H., která také k žádosti obviněných podepsala

objednávku opravy automobilu a její storno, ačkoliv finanční prostředky

nežádala na opravu automobilu, ale na úhradu školného a tuto žádost obviněný

T. K. podepsal a opatřil razítkem, a obviněný J. P.

ji předložil

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění

dosáhli dne 6. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 13. 8. 2004 došlo k

převodu finanční částky 20.000,- Kč z úvěrového účtu P. K. na účet obviněného

T. K. u Komerční banky, a finanční prostředky v plné výši byly L. H. vyplaceny

v hotovosti, přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 9. 8. 2004,

8. dne 9. 8. 2004, v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro T. S. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv se jednalo o

finanční prostředky k úhradě nákladů na bydlení T. S., a částku 30.000,- Kč

obdržel T. S. hotovostně v měsíci srpnu 2004 od obviněného T. K. ve V.p.P.,

tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji

předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto

obvinění dosáhli dne 9. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 13. 8. 2004

došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu T. S. na účet

obviněného T. K. u Komerční banky, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 9. 8. 2004,

9. dne 12. 8. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 20.000,- Kč pro R. T. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že R. T. tyto finanční prostředky požaduje na úhradu svých dluhů, tuto žádost

obviněný T. K. podepsal, opatřil razítkem a současně potvrdil totožnost a

podpis klientky na úvěrové smlouvě a obviněný J. P. ji předložil

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění

dosáhli dne 12. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 18. 8. 2004 došlo k

převodu finanční částky 20.000,- Kč z úvěrového účtu R. T. na účet obviněného

T. K. u Komerční banky, odkud byla následně tato finanční částka vybrána a v

průběhu měsíce srpna 2004 v hotovosti vyplacena R. T. obviněným T. K., přičemž

současně na žádost obviněných R. T. podepsala storno objednávky opravy

automobilu,

10. dne 16. 8. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 60.000,- Kč pro V. P. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že

V. P. požaduje finanční prostředky pro svou osobní potřebu, tuto žádost

obviněný T. K. podepsal, opatřil razítkem a současně ověřil totožnost klienta a

jeho podpis na úvěrové smlouvě a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím

počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 16. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 19. 8. 2004 došlo k převodu finanční

částky 60.000,- Kč z úvěrového účtu V. P. na účet obviněného T. K. u Komerční

banky, odkud byla následně vybrána a celá finanční částka byla obžalovaným T. K. v hotovosti vyplacena V. P., který jako provizi za zprostředkování úvěru

předal obviněnému I. Z. blíže nezjištěnou částku,

11. dne 3. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 145.000,- Kč pro R. G. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv se mělo

jednat o peněžní prostředky na opravu střechy rodinného domu R. G., tuto žádost

obviněný T. K.

podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění

dosáhli dne 3. 11. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 8. 11. 2004 došlo k

převodu finanční částky 145.000,- Kč z úvěrového účtu R. G. na účet obviněného

T. K. u Komerční banky, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 3. 11. 2004, přičemž R. G. žádné finanční

prostředky z tohoto úvěru ani automobil nedostal,

a tímto jednáním, uvedeným pod bodem I. výroku rozsudku, způsobili obvinění T. K. a J. P. při sjednávání úvěrových smluv v důsledku uvedení nepravdivých údajů

škodu České spořitelně ve výši 512.000,- Kč,

II. obvinění I. Z. a J. P.:

1. dne 6. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 25.000,- Kč pro J. H.

uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z.

tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, J. H.

neměl v úmyslu žádný automobil koupit a ve skutečnosti se jednalo o peněžní

prostředky pro osobní potřebu J. H., obviněný J. P. v měsíci prosinci 2004

hotovostně vyplatil J. H. částku 22.500,- Kč, když částku ve výši 2.500,- Kč si

se souhlasem J. H. ponechala matka obviněného J. P. – E. P. – jakožto poplatek

za uzavření smlouvy o stavebním spoření, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě

centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 6. 12. 2004 schválení

požadovaného úvěru, dne 15. 12. 2004 došlo k převodu finanční částky 25.000,-

Kč z úvěrového účtu J. H. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, a.s. (dále jen

„ČSOB“), totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 6. 12. 2004,

2. dne 8. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro L.

K. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I.

Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky na úhradu projektové dokumentace

rodinného domku pro L. K. a tyto finanční prostředky byly také v hotovosti v

plné výši vyplaceny L. K. obviněný J. P., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě

centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 8. 12. 2004 schválení

požadovaného úvěru, dne 15. 12. 2004 došlo k převodu finanční částky 100.000,-

Kč z úvěrového účtu L. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a

podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 8. 12.

2004,

3. dne 13. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 15.000,- Kč pro R.

M. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv obviněný

I. Z. v tomto předmětu činnosti nepodnikal a neměl k němu živnostenské

oprávnění, a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu

R. M., kterému je předal v měsíci prosinci 2004 v hotovosti obviněný J. P.,

tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji

předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto

obvinění dosáhli dne 13. 12. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 16. 12.

2004 došlo k převodu finanční částky 15.000,- Kč z úvěrového účtu R. M. na účet

obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 13. 12. 2004,

a tímto jednáním, uvedeným pod bodem II. výroku rozsudku, způsobili obvinění I.

Z. a J. P. při sjednávání úvěrových smluv v důsledku uvedení nepravdivých údajů

škodu České spořitelně ve výši 140.000,- Kč,

III. obviněný I. Z. sám:

1. dne 23. 11. 2004, poté, kdy obviněný I. Z. nabídl P. Ch. možnost získání

finančních prostředků formou úvěru, v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši

30.000,- Kč pro P. Ch. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“,

ačkoliv se jednalo o peněžní prostředky na úhradu dlužného výživného P. Ch. a

obviněný I. Z. žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti

nepodnikal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím obviněného J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční

částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu P. Ch. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové

smlouvě dne 23. 11. 2004, přičemž P. Ch. obdržel od obviněného I. Z. v R. částku 27.000,- Kč a 3.000,- Kč si obviněný I. Z. ponechal jako provizi,

2. dne 23. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro A. H., dříve K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro otevření

obchodu A. H., dříve K., které obviněný I. Z. předal hotovostně částku 27.000,-

Kč a částku 3.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem, a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla

převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu A. H., dříve K. na účet

obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 11. 2004,

3. dne 23. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro L. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal, tuto

žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne

29. 11. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu L. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta, a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 11. 2004 a peníze v

hotovosti L. P. vyplatil,

4. dne 23. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro R. G. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši

11.526,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání jako řidiče u zaměstnavatele M. Z., ačkoliv R. G. byl jako nezaměstnaný veden na Úřadu práce v P., a dále uvedl

nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv ve skutečnosti se

jednalo o získání peněžních prostředků na otevření dílny na opravu vozidel R. G., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která však úvěr

neposkytla z důvodu neakceptování potvrzení o příjmu R. G.,

5. dne 24. 11.

2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 105.000,- Kč

pro M. R. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních

prostředků M. R., které mu ve výši 105.000,- Kč obviněný I. Z. předal v době do

30. 11. 2004, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční částka

105.000,- Kč z úvěrového účtu M. R. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

24. 11. 2004,

6. dne 24. 11. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 80.000,- Kč pro

D. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný

I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal

a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků D. P. na

provoz domácnosti, které jí ve výši 75.000,- Kč postupně předal obviněný I. Z. a částku ve výši 5.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla

převedena finanční částka 80.000,- Kč z úvěrového účtu D. P. na účet obž. I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 24. 11. 2004,

7. dne 26. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 18.000,- Kč pro V. J. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv ve

skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků V. J. k

vyřešení jeho finančních problémů a obviněný I. Z. nepodnikal v předmětu

činnosti oprava automobilů, obviněný I. Z. předal postupně V. J. částku

15.000,- Kč, s tím, že 3.000,- Kč si ponechal na náklady „za vyřizování úvěru“,

tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a

dne 16. 12. 2004 byla převedena finanční částka 18.000,- Kč z úvěrového účtu V. J. na účet obviněného Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 3. 12. 2004,

8. dne 30. 11. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro

L. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv L. K. o

žádný úvěr nežádal a nic nepodepsal a obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar

neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal, avšak ve skutečnosti se

jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků L. K. k vyřešení jeho

finančních problémů a obviněný I. Z. mu prostřednictvím J. K. hotovostně předal

částku 25.000,- Kč a zbytek si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 12.

2004 byla převedena

finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu L. K. na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 30. 11. 2004,

9. dne 30. 11. 2004 kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 40.000,- Kč pro

M. N. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný

I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal

a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků M. N. k

úhradě jeho dluhu a obviněný I. Z. mu hotovostně předal částku 36.000,- Kč, s

tím, že 4.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo a dne 3. 12. 2004 byla

převedena finanční částka 40.000,- Kč z úvěrového účtu M.N. na účet obviněného

I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 30. 11. 2004,

10. dne 5. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro P. F. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

dne 17. 12. 2004 obviněný I. Z. hotovostně vyplatil P. F. částku 29.000,- Kč a

1.000,- Kč si ponechal jako provizi, přičemž tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a ověřil totožnost klienta a jeho podpis na úvěrové

smlouvě a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 12. 2004 byla převedena finanční

částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu P. F. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

11. dne 5. 12. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro

V. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný

I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal

a v měsíci prosinci 2004 hotovostně vyplatil V. D. částku 30.000,- Kč, tuto

žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo a dne

8. 12. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu V. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 6. 12. 2004,

12. dne 5. 12. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 105.000,- Kč

pro M. F., ml. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal a M. F. požadoval finanční prostředky převážně na úhradu svých

dluhů, přičemž tuto žádost obviněný I. Z. podepsal, opatřil razítkem a potvrdil

totožnost klienta a jeho podpis na úvěrové smlouvě a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne

8.12.2004 byla finanční částka ve výši 105.000,- Kč převedena z úvěrového účtu

M. F. ml. na účet obviněného I. Z.

u ČSOB, odkud byla část finančních

prostředků v celkové výši 55.000,- Kč vybrána a v několika splátkách hotovostně

předána obviněným I. Z. M. F., ml., přičemž z této částky si obviněný I. Z. ponechal 5.000,- Kč jako provizi a zbytek finančních prostředků měl být použit

na nákup osobního automobilu od M. K.,

13. dne 5. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 60.000,- Kč pro A. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, A. P. potřebovala finanční prostředky pro osobní potřebu a obviněný I. Z. jí v

měsíci prosinci 2004 hotovostně vyplatil částku 56.000,- Kč, když částku

4.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 12. 2004 byla převedena

finanční částka 60.000,- Kč z úvěrového účtu A. P. na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 5. 12. 2004,

14. dne 5. 12. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro

A. P., dříve Z. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal, a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu

A. P., dříve Z., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 9. 12. 2004 byla převedena finanční částka

30.000,- Kč z úvěrového účtu A. P., dříve Z. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové

smlouvě dne 5. 12. 2004,

15. dne 7. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro R. H. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal,

tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a

dne 15. 12. 2004 byla převedena finanční částka 150.000,- Kč z úvěrového účtu

R. H. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové

smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 12. 2004,

16. dne 9. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro V. M. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu V. M. ve výši

12.452,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání, i když V. M. byl bez

zaměstnání a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“,

ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu

činnosti nepodnikal, V. M. o žádný úvěr nežádal a v souvislosti s úvěrem žádné

doklady nepodepsal a své osobní údaje sdělil obviněnému I. Z. a J. K. při jiné

příležitosti, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P.

ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14. 12. 2004 byla převedena finanční částka

150.000,- Kč z úvěrového účtu V. M. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

9. 12. 2004, přičemž prostřednictvím J. K. následně obdržel V. M. částku

5.000,- Kč,

17. dne 9. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 21.000,- Kč pro J. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu J. D., tuto

žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne

14. 12. 2004 byla finanční částka ve výši 21.000,- Kč převedena z úvěrového

účtu J. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, a následně v hotovosti v plné výši

vyplacena obviněným I. Z. J. D., totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 9. 12. 2004,

18. dne 9. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro J. N. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

J. N., který v listopadu 2004 postrádal po dobu několika dnů své osobní

doklady, o žádný úvěr nežádal a sám nic nepodepsal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 15. 12. 2004 byla

převedena finanční částka 100.000,- Kč z úvěrového účtu J. N. na účet

obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 9. 12. 2004,

19. dne 13. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu M. P. a

obviněný I. Z. mu téhož dne předal v hotovosti částku 27.000,- Kč a částku

3.000,- Kč si ponechal „jako provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 12. 2004 byla převedena

finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. P. na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 13. 12. 2004,

20. dne 13. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 70.000,- Kč pro M. Š. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro opravu rodinného domku M. Š. a obviněný I. Z. jí prostřednictvím J. K. předal postupně částku 67.500,- Kč a

částku 2.500,- Kč si ponechal, tuto žádost obviněného I. Z.

podepsal a opatřil

razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 12. 2004 byla převedena finanční

částka 70.000,- Kč z úvěrového účtu M. Š. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové

smlouvě dne 13. 12. 2004,

21. dne 15. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 90.000,- Kč pro F. J. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, F. J. neměl v úmyslu kupovat automobil a ve skutečnosti se jednalo o peněžní

prostředky na osobní spotřebu F. J., částku 90.000,- Kč předal obviněný I. Z. F. J. hotovostně v lednu 2005, z čehož mu F. J. vyplatil částku 5.000,- Kč jako

„provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 12. 2004 byla převedena finanční částka

90.000,- Kč z úvěrového účtu F. J. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

15. 12. 2004,

22. dne 15. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 22.000,- Kč pro H. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, H. P. neměla v úmyslu kupovat automobil a ve skutečnosti se jednalo o peněžní

prostředky na osobní spotřebu H. P., částku 20.000,- Kč předal obviněný I. Z. H. P. hotovostně v lednu 2005, přičemž částku 2.000,- Kč si ponechal jako

provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 12. 2004 byla převedena finanční částka

22.000,- Kč z úvěrového účtu H. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

15. 12. 2004,

23. dne 23. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro M. Č. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro M. Č. k jeho osobní potřebě,

přičemž v měsíci lednu 2005 obdržel M. Č. na účet svého otce částku 25.000,-

Kč, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo,

a dne 3. 1. 2005 byla převedena finanční částka 100.000,- Kč z úvěrového účtu

M. Č. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové

smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 12. 2004,

24. dne 23. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. L. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro R.

L., tuto žádost obž. I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 1. 2005 byla

převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. L. na účet obviněného

I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 12. 2004,

25. dne 23. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 85.000,- Kč pro M. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro M. P., který je chtěl získat

v hotovosti na úhradu svých finančních pohledávek, jakož i kurzu pro získání

řidičského oprávnění, případně zakoupení staršího osobního automobilu, po

schválení úvěru ve výši 60.040,- Kč, předal obviněný I. Z. M. P. ve dvou

splátkách v měsíci lednu 2005 v hotovosti celkem částku 56.000,- Kč a 4.000,-

Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil

razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 1. 2005 byla převedena finanční

částka 60.040,- Kč z úvěrového účtu M. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové

smlouvě dne 23. 12. 2004,

26. dne 5. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro A. B. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu A. B. ve výši

14.831,- Kč u firmy A., ačkoliv byl tehdy zaměstnán jako dělník u Městského

úřadu M. B. s měsíčním příjmem ve výši cca 6.000,- Kč a dále uvedl nepravdivý

údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný

autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti

se jednalo o peněžní prostředky pro A. B. na úhradu jeho dluhu za dodávku

elektrického proudu, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 11. 1. 2005 byla převedena finanční částka

150.000,- Kč z úvěrového účtu A. B. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

5. 1. 2005, avšak žádné finanční prostředky A. B. následně vyplaceny nebyly,

27. dne 5. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 70.000,- Kč pro R. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, R. D. neměl v úmyslu kupovat automobil a ve skutečnosti se jednalo o peněžní

prostředky pro R. D. k úhradě nákladů na zařízení pokoje v jeho bydlišti, po

schválení úvěru předal obviněný I. Z. R. D. hotovostně částku 65.000,- Kč a

5.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 11. 1. 2005 byla převedena

finanční částka 70.000,- Kč z úvěrového účtu R. D.

na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 5. 1. 2005,

28. dne 12. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro M. Š., uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu M. Š. ve výši

15.369,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání u společnosti Insta Olomouc,

s. r. o., i když M. Š. byl tehdy bez zaměstnání a evidován na úřadu práce, a

dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný

I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal,

tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a

dne 18. 1. 2005 byla převedena finanční částka 150.000,- Kč z úvěrového účtu M. Š. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 12. 1. 2005, přičemž však M. Š. o uzavření úvěrové smlouvy nežádal, žádné doklady nepodepsal a žádné peněžní

prostředky z tohoto úvěru neobdržel,

29. dne 14. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro A. M. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu A. M. ve výši

12.623,- Kč, i když A. M. byl tehdy bez zaměstnání a evidován na úřadu práce, a

dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný

I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal

a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro bratra A. M. – V. M.,

který postupně obdržel od obviněného I. Z. v hotovosti částku ve výši 47.000,-

Kč a zbytek peněz mu nebyl vyplacen, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 20. 1. 2005 byla převedena

finanční částka 100.000,- Kč z úvěrového účtu A. M. na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 14. 1. 2005,

30. dne 19. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní spotřebu R. P.,

kterému však obviněný I. Z., prostřednictvím J. K. v hotovosti postupně předal

pouze finanční částku ve výši 13.000,- Kč a zbytek peněz si ponechal, tuto

žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne

24. 1. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 19. 1. 2005,

31. dne 19. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro K. F. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z.

tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní spotřebu K. F., které

obviněný I. Z. předal hotovostně částku 30.000,- Kč ve dvou splátkách, tuto

žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne

24. 1. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu K. F. na účet obviněný I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy

potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 19. 1. 2005,

32. dne 31. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro S. M. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši

14.500,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání jako zedníka u společnosti

Kartal – M2, s. r. o., i když byl tehdy evidován jako nezaměstnaný na úřadu

práce a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o získání peněžních prostředků k úhradě

dluhů S. M., tuto žádost obviněný I. Z. potvrdil svým podpisem a razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, která úvěr schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a

finanční prostředky neposkytla z důvodu neakceptovatelného potvrzení o výši

příjmu S. M.,

33. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. N. ml. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků, když

obviněný I. Z., prostřednictvím J. K., postupně předal hotovostně částku

15.000,- Kč R. N. ml. a částku 15.000,- Kč si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 2. 2005 byla

převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. N., ml. na účet

obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 2. 2. 2005,

34. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro P. P. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu P. P. ve výši

13.441,- Kč a o jeho zaměstnání řidiče u společnosti Medical Invest, spol. s

r. o., i když P. P. byl tehdy bez zaměstnání a evidován na úřadu práce, dále

uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a P. P. navíc žádost o poskytnutí úvěru ani jiné doklady nepodepisoval, nepředkládal

a o žádný úvěr nežádal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem

a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, která úvěr schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a

finanční prostředky neposkytla,

35. dne 2. 2.

2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. N., st. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních

prostředků pro R. N., st. na nákup nářadí pro zámečnickou dílnu, když obviněný

I. Z. postupně předal hotovostně částku 30.000,- Kč R. N., st. a tuto žádost

obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil

on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 2. 2005

byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. N., st. na účet

obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 2. 2. 2005,

36. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro Z. C. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši

14.739,- Kč a o jeho zaměstnání jako stavebního dělníka v Z. „P. P.“ v R. u P. a dále nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal,

tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která úvěr

schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a finanční prostředky

neposkytla z důvodu neakceptovatelnosti potvrzení o příjmu Z. C.,

37. dne 7. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro O. T. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve

skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků, když

obviněný I. Z. předal následně v hotovosti částku 28.000,- Kč O. T. a částku

2.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 11. 2. 2005 byla převedena

finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu O. T. na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 7. 2. 2005,

38. dne 7. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 17.000,- Kč pro P. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. nepodnikal v předmětu činnosti oprava automobilů a ve skutečnosti se jednalo o

finanční prostředky pro osobní potřebu P. K., která prostřednictvím svého

bratra obdržela hotovostně částku 15.000,- Kč a částku 2.000,- Kč si obviněný

I. Z. ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil

razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14.2.2005 byla převedena finanční částka

17.000,- Kč z úvěrového účtu P. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

7. 2. 2005,

39. dne 14. 2.

2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro D. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv I. Z. tehdy

žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a D. D. navíc žádost o poskytnutí úvěru ani jiné doklady nepodepisoval, nepředkládal a

o žádný úvěr nežádal, tuto žádost I. Z. podepsal a opatřil razítkem a

prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 2. 2005 byla převedena finanční částka

30.000,- Kč z úvěrového účtu D. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

14. 2. 2005,

40. dne 14. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 70.000,- Kč pro M. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky na nákup koně M. K., přičemž

obviněný I. Z. mu prostřednictvím J. K. postupně předal pouze částku 60.000,-

Kč a zbytek peněz mu nevyplatil, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil

razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 2. 2005 byla převedena finanční

částka 70.000,- Kč z úvěrového účtu M. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové

smlouvě dne 14. 2. 2005,

41. dne 16. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 25.000,- Kč pro R. S. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků, když

obviněný I. Z. předal postupně v hotovosti částku 20.000,- Kč R. S. a částku

5.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a

opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení

centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 2. 2005 byla převedena

finanční částka 25.000,- Kč z úvěrového účtu R. S. na účet obviněného I. Z. u

ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na

úvěrové smlouvě dne 16. 2. 2005,

42. dne 16. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 65.000,- Kč pro M. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro syna M. K. – K.B., tuto

žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji

předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, ale

pouze ve výši 63.760,- Kč, a dne 21. 2. 2005 byla tato finanční částka 63.760,-

Kč převedena z úvěrového účtu M. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

16. 2. 2005, přičemž následně obviněný I. Z. vyplatil v hotovosti K. B.

finanční částku ve výši 57.000,- Kč a zbytek peněz si ponechal jako provizi,

43. dne 18. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro J. G. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši

17.300,- Kč a o jeho zaměstnání jako údržbáře u společnosti Christie promotion,

s. r. o., a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“,

ačkoliv J.G. chtěl získané finanční prostředky použít na zajištění bydlení,

obviněný I. Z. tuto žádost podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která úvěr

schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a finanční prostředky

neposkytla z důvodu neakceptovatelnosti potvrzení o příjmu J. G.,

44. dne 21. 2. 2005 žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro J. B. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal a J. B. požadoval finanční prostředky pro svou osobní potřebu, tuto žádost obviněný

I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line

ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 25. 2. 2005 byla

převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu J. B. na účet obviněného

I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 21. 2. 2005, přičemž následně obviněný I. Z. tyto

finanční prostředky J. B. v plné výši v hotovosti vyplatil,

45. dne 22. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. F., st. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv

obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti

nepodnikal a ve skutečnosti šlo o finanční prostředky pro osobní potřebu M. F.,

st., kterému je v měsíci březnu 2005 předal obviněný I. Z. ve výši 27.000,- Kč

a částku 3.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 25. 2. 2005 byla

převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu J. B. na účet obviněného

I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 21. 2. 2005,

46. dne 23. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 55.000,- Kč pro T. N. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro T. N. za účelem pronájmu

restaurace, přičemž obviněný I. Z. předal postupně T. N. hotovostně částku

50.000,- Kč a částku 5.000,- Kč, si ponechal jako „provizi“, tuto žádost

obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil

on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 28. 2. 2005 byla převedena finanční částka 55.000,- Kč z úvěrového účtu T. N. na účet

obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil

obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 2.

2005,

47. dne 7. 3. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro V. B. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve

skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro osobní potřebu V. B., kterému

však obviněný I. Z. předal postupně hotovostně pouze částku 8.500,- Kč a částku

21.500,- Kč si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem

a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České

spořitelny, k čemuž došlo, a dne 10. 3. 2005 byla převedena finanční částka

30.000,- Kč z úvěrového účtu V. B. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost

klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne

7. 3. 2005,

48. dne 7. 3. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 22.000,- Kč pro S. H. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a

ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro osobní potřebu S. H.,

kterému obviněný I. Z. předal nadvakrát hotovostně částku 20.000,- Kč a 2.000,-

Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil

razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále

České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14. 3. 2005 byla převedena finanční

částka 22.000,- Kč z úvěrového účtu S. H. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,

totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové

smlouvě dne 7. 3. 2005,

49. dne 7. 3. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 33.000,- Kč pro K. A. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve

skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu K. A., obviněný

I. Z. předal K. A., prostřednictvím J. K., hotovostně částku 30.000,- Kč a

částku 3.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke

schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 10. 3. 2005 byla

převedena finanční částka 33.000,- Kč z úvěrového účtu K. A. na účet obviněného

I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 3. 2005,

a tímto jednáním, uvedeným pod bodem III. výroku rozsudku, způsobil obviněný I. Z. při sjednávání úvěrových smluv v důsledku uvedení nepravdivých údajů škodu

České spořitelně, ve výši 3.193.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci obvinění J. P., T. K. a I. Z.

podali prostřednictvím obhájců dovolání, a všichni tři dovolatelé je opřeli o

důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný J. P. v dovolání vytýkal nedobrou práci orgánů policie při zajišťování

důkazů, proto také soud prvního stupně, když sám dokazování doplnil, obviněného

z řady dílčích útoků zprostil. Dovolatel zdůraznil, že hlavním aktérem celé

trestné činnosti byl J. K., který však nebyl obviněn, přestože vyhledával

sociálně slabé občany a přes obviněného I. Z. pro ně zajišťoval úvěry. Obviněný

poukázal na to, že všechny své výhrady vznesl v odvolání, avšak vrchní soud,

který o něm rozhodoval, nápravu nesjednal. Obviněný se se závěry odvolacího

soudu neztotožnil, neboť je považoval jen za výsledky dojmů a názorů, které se

ničím neopírají o skutková zjištění, z nichž vyplynul opak. Spatřoval v tom

svévoli, neboť nebyla respektována zásada presumpce neviny, a konstatoval, že

neměl povinnost kontroly vůči spoluobviněným, neboť obvinění T. K. a I. Z. byli

samostatní obchodní zástupci, jež měl na starosti, a kdyby uměli pracovat s

počítačem, nikdy by se před soud nedostal. Finanční prostředky nikomu

nepůjčoval a nebral ani žádné provize za zajištění úvěrů. Závěry Vrchního soudu

v Olomouci i odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu jsou nepřezkoumatelné,

neboť jsou v nich konstatována tvrzení, která nejsou založena na konkrétních

důkazech, a jde jen o dohady, které neodpovídají výsledkům provedeného

dokazování. Obviněný shledal, že rozsudek odvolacího soudu nerespektuje

rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 32/2008, které sjednocuje právní

posouzení účasti obchodního zástupce na poskytovaných úvěrech, a nesprávně jeho

trestnou činnost vyhodnotil jako pokračující delikt. Obviněný zdůraznil, že

vyšlo najevo, že nikdy neměl z poskytnutých úvěrů provizi, a to se mohlo

posuzovat pouze jako pomoc a nikoli jako spolupachatelství. Domáhal se tím

posouzení činu jako účastenství ve formě pomoci, a v takovém případě je nemožné

pokračování v trestné činnosti. Pokud v ojedinělých případech věděl, že je úvěr

poskytován na jiný než uvedený účel (např. bod I. 1.), šlo o výjimečnou

okolnost, neboť ve všech ostatních případech jen pomáhal dávat informace do

počítače, aniž by o této skutečnosti věděl. Podle obviněného v bodech 3. až 11.

nebyly zjištěny žádné důkazy, které by opravňovaly ho uznat vinným. V závěru

dovolání s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k

odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9.

2010, sp. zn. 3 To 62/2010, a také rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne

2. 3. 2010, sp. zn. 45 T 3/2008 (chybně uvedeno 2007).

Obviněný T. K. namítal, že ve všech bodech, jež mu jsou kladeny za vinu,

nepravdivé údaje vědomě neuváděl, neboť neměl úmysl Českou spořitelnu uvést v

omyl, či ji poškodit. Poukázal na základní podmínky Sporoservisu, obsah smluv a

výpověď obviněného J. P. a zdůraznil, že v případě záměny účelu úvěru na opravu

nebo prodej automobilu či identifikaci se jednalo pouze o administrativní chybu

a nedokonalost tehdejší internetové aplikace potřebné ke zprostředkování těchto

úvěrů. Touto aplikací nemohla České spořitelně vzniknout jakákoliv škoda. Poukázal však na to, že i když byl obchodníkem, a jednou ze základních

povinností České spořitelny je jejich proškolení při zahájení spolupráce,

takového proškolení se obviněnému nedostalo. Jako obchodní zástupce a

spolupracující osoba sice potvrzoval úvěrové smlouvy podpisem a razítkem,

nicméně žádosti i smlouvy nevypracovával, tuto činnost vykonával pracovník

spořitelny, resp. centrály České spořitelny, který měl při přijetí dokumentace

povinnost kontrolovat, zda dokumentace obsahuje všechny doklady a byla

vyhotovena v souladu s „Manuálem Finančních služeb“ České spořitelny,

příslušným produktovým listem a Uživatelskou příručkou, zda je dokumentace

správně vyplněna a zda jsou v souladu údaje v žádosti, vyrozumění a v úvěrové

smlouvě, a byla-li dokumentace v pořádku. V případě zjištění nedostatků byla

banka povinna činit další kroky, jak jí příslušné předpisy stanovily, a sdělit

obchodníkovi výsledek vyhodnocení žádosti zákazníka o poskytnutí finanční

služby, který byl pro obchodníka závazný. Z důvodu takto stanoveného postupu,

kdy zejména kontrolní činnost byla svěřena pracovníkům centrály České

spořitelny, neměl obviněný sebemenší pochybnosti o správnosti svého postupu při

následném potvrzení smlouvy o úvěru podpisem. Rovněž neměl důvod mít

pochybnosti o správnosti vyplácení přebytkových peněz, neboť smlouva ani Manuál

podle vyjádření pracovníka spořitelny to neřešily. Podle obviněného J. P. pracovníci spořitelny věděli o vyplácení nevyčerpaných finančních prostředcích

a souhlasili s tím. Obviněný tak nevěděl, že by tyto prostředky měly být

vráceny na centrálu, neboť tuto skutečnost zjistil až v průběhu vyšetřování. Podle obviněného nebylo Českou spořitelnou doloženo, že by se peníze nesměly v

hotovosti vyplácet. Obviněný zmínil, že ač byly do spisové dokumentace doloženy

podklady o odstoupení klientů od smluv o dodávkách zboží či služeb, přesto tyto

podklady v dokumentaci nejsou. O tom svědčí i vyjádření specialisty rizik M. S. Podle obviněného tuto okolnost dosvědčuje specialista pan K., který by podle

jeho slov záměnu opravy a prodeje automobilu jako podvodné jednání nehodnotil. Obviněný má za to, že nejednal v rozporu s podmínkami České spořitelny, když za

poskytnutý úvěr byla provedena koupě automobilu nebo byl automobil opraven,

popř. byla provedena jiná služba, a všechny byly podle smluvních podmínek

kontrolovány a následně schváleny. Smlouvy byly realizovány na skutečný prodej

automobilů přes autobazar jeho otce, který měl taktéž uzavřenou smlouvu o

spolupráci s Českou spořitelnou, a zmocnil obviněného k prodeji aut.

Obviněný

rovněž zdůraznil, že při úvěru poskytovaném na opravu automobilu byla s

některými klienty uzavřena i závazná objednávka. V případě, že oprava nepokryla

celou částku, byla zbylá částka vrácena klientovi, což potvrdil i obviněný J. P. ve výpovědi ze dne 7. 9. 2007, a tato výplata peněz byla prověřena i na

pobočce České spořitelny v Z. Podle obviněného tak muselo dojít k vybrání

peněz z účtu obchodníka, kam byly připsány z účtu České spořitelny a následně

jej tento vydal žadateli, aby mohl zboží či službu uhradit. Obviněný od klientů

nikdy nepožadoval ani neobdržel provizi či úplatek, jak mu bylo kladeno za

vinu, úvěry byly uzavřeny se záměrem úvěr splácet, a také tyto byly v převážné

většině splaceny. Přestože měl živnostenské oprávnění jen na klempířské práce,

vycházel z ujištění obviněného J. P., že na základě plné moci může uzavírat

úvěry i na případné prodeje vozidel. Proto, pokud měl zájemce o úvěr,

obviněnému J. P. sděloval potřebné informace, předložil podklady a ten je pak

elektronickou poštou zasílal centrále České spořitelny, neboť obviněný počítač

neuměl obsluhovat. Podle obviněného nebyla dostatečně objasněna subjektivní

stránka úmyslného trestného činu, protože žadatelé o úvěr jeho účel sami ve

smlouvě uvedli a obviněný tuto skutečnost jen potvrdil v úvěrové smlouvě a

následně již nemohl ovlivnit případné odstoupení od smlouvy. Obviněný konkrétně

poukázal, že v bodě 4. si poškozený Z. Š. automobil zakoupil později, v bodě

5. poškozená M. H. od smlouvy následně odstoupila, v bodě 6. poškozená M. R. odstoupila, což se nerealizovalo a úvěr splácí, v bodě 7. P. K., ač požadovala

storno objednávky, úvěr řádně zaplatila, obdobně je tomu v bodě 8. u T. S., v

bodě 9. u R. T. a v bodě 10. u V. P. Obviněný dále poukázal na obsah rozhodnutí

Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 982/2005, a na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. US 469/2004, zmínil též nedostatky ve vztahu k materiální stránce a na princip

proporcionality pro uplatňování nástrojů trestního práva. Zdůraznil také, že

obžaloba byla podána pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4

tr. zákoníku a ve vztahu k němu uvedl úvahy vztahující se k subjektivní stránce

u tohoto trestného činu. Ze všech rozvedených důvodů obviněný shrnul, že nebyla

naplněna skutková podstata trestného činu, který mu je kladen za vinu, po

materiální stránce, když po subjektivní stránce nebyl prokázán úmysl věřitele

poškodit, či uvádět nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, které mu byly

předloženy ať již ze strany spoluobviněného J. P. nebo klientů o úvěr

žádajících. Tyto údaje obviněný J. P. zanesl do počítače a následně měly být

pracovníky centrály zkontrolovány. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud

podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne

29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, i navazující rozhodnutí a aby podle § 265l

odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému orgánu, aby věc v potřebném rozsahu znovu

projednal a rozhodl.

Obviněný I. Z. v dovolání namítal, že jednání, jež mu je kladeno za

vinu v bodech II. a III., mělo být posouzeno jako několikanásobná pomoc podle §

10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům úvěrového podvodu podle § 250b

odst. 1, příp. odst. 3 tr. zák. Obviněný zdůraznil, že žadatelem o úvěr byla

pokaždé jiná osoba, a dovolatel nebyl účastníkem úvěrového vztahu, obzvláště

tam, kde žádosti o úvěr s klienty sepisoval spoluobviněný J. P., v takovém

případě se na uvedené činnosti podílel jen jako podřízený, který vyhověl

žádosti svého nadřízeného. Jeho jednání nemohlo být posouzeno jako spáchané

pachatelem, ale jako pomocníkem k uvedenému činu, a v takovém případě neměla

být škoda, kterou způsobil, sečtena. Pokud byla jednotlivá jednání shledána

jako trestná, měl být uznán vinným podle mírnějšího ustanovení § 250b tr. zák.

Dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 32/2008, a 7

Tdo 1263/2008, ve kterých při prakticky totožných skutkových zjištěních byla

jednání obviněných posouzena a kvalifikována jako několikanásobné trestné činy

pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší

soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, (chybně

uvedeno 29. 10. 2010), sp. zn. 3 To 62/2010 ve výroku o vině v bodech II. 1. -

3. a III. 1 – 49. a ve výroku o trestu ve vztahu k němu a věc vrátil Krajskému

soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byly opisy dovolání obviněných

zaslány, se k nim písemně vyjádřilo. Ve vztahu k dovolání obviněných T. K. a I.

Z. zpracovatel vyjádření za Nejvyšší státní zastupitelství uvedl, že vzhledem

ke skutkovému zjištění, že obvinění vědomě uváděli nepravdivé údaje o výši

měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, případně o osobě zájemce či

účelu požadovaného úvěru, považuje za bezpředmětné námitky, ve kterých bylo

poukazováno na úlohu pracovníků „centrály“, event. jejich špatnou kontrolní

činnost. Za bezpředmětnou považuje i výhradu, že nebyla obviněným požadována

provize. Jako relevantní označil námitku, že nebylo sumárně zjištěno, jaká část

úvěrů zůstala nezaplacena, a považoval za významné, aby se jí soudy z hlediska

existence formálních i materiálních znaků trestného činu podvodu podle § 250b

odst. 1, 4 tr. zák. více zabývaly. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí

Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 761/2005, 7 Tdo 837/2006, a 8 Tdo 1407/2006 a

zmínil, že s touto problematikou souvisí i otázka zavinění ve vztahu ke

způsobení škody jako znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 250b odst. 4

tr. zák., neboť i skutečnost, že úvěr není splácen, musí být kryta zaviněním,

avšak s tím, že k této okolnosti podle § 6 písm. a) tr. zák. postačuje zavinění

z nedbalosti. Ze skutkových vět avšak ani z odůvodnění napadených rozhodnutí

nevyplývají takové okolnosti, z nichž by bylo patrné nedbalostní zavinění u

obviněného T. K.. U obviněného I. Z. je uvedeno, že jeho klientela pocházela z

řad romského etnika a osob sociálně slabých, kterým z úvěru nikdy nic

nevyplatil, a tento obviněný tedy mohl předpokládat, že úvěry nebudou spláceny.

Ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 88 odst.

1 tr. zák. poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 671/2005,

podle něhož v případě podvodně vylákaného úvěru je nutné náležitě a v potřebném

rozsahu posoudit materiální stránku trestného činu, a to i ve vztahu k

základní skutkové podstatě podle § 250b odst. 1 tr. zák. Ve vztahu k

obviněnému T. K. uzavřel, že není pochyb, že tento obviněný naplnil znaky

trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., avšak má

pochybnosti o tom, zda byly naplněny znaky ve vztahu k okolnosti podmiňující

použití vyšší trestní sazby, způsobení značné škody podle odst. 4 citovaného

ustanovení. Námitku obviněného I. Z., aby se jednalo o několikanásobnou pomoc k

trestnému činu úvěrového podvodu nepovažoval za důvodnou, protože podle

skutkových zjištění byl tento obviněný oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr

smlouvy o úvěrovém produktu Sporoservis a v tomto postavení se uvedené trestné

činnosti dopustil. Uvedené jednání tak není jen podporou hlavního pachatele,

ale samo o sobě naplňuje skutkovou podstatu uvedeného trestného činu a obviněný

měl i vlastnosti speciálního subjektu, což koresponduje i s názorem vyjádřeným

v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1290/2009.

K dovolání obviněného J. P. státní zástupce uvedl, že nekoresponduje s

označeným dovolacím důvodem, pokud emotivně kritizoval orgány činné v trestním

řízením anebo když uváděl, že jen v ojedinělých přídech věděl, že účel úvěru

je jiný, nebo že nebyly zajištěny důkazy objasňující jeho vinu. Námitka, že za

vinu mu kladené jednání nemělo být posouzeno jako jeden pokračující delikt, na

označený důvod dopadá, je však neopodstatněná, protože pachatelem úvěrového

podvodu může být jen osoba, které z jejího zaměstnaneckého nebo jiného poměru k

věřiteli vyplývá oprávnění úvěrové smlouvy sjednávat. Obviněný byl zaměstnancem

České spořitelny, a to specialistou prodeje s oprávněním sjednávat s jinými

osobami smlouvy o spolupráci za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů

České spořitelny. Jeho náplní bylo aktivní vyhledávání obchodních partnerů

(nikoliv zájemců o úvěry) a následné uzavření smlouvy o spolupráci,

proškolování obchodních partnerů a poskytování podpory po celou dobu

spolupráce. I podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný J.

P. v počítači zpracovával žádosti o úvěr a neměl a ani nemohl sjednávat úvěrové

smlouvy či získávat zájemce o úvěr, a proto nesplňoval náležitosti speciálního

subjektu jako pachatele trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák.

Jednání obviněného J. P. proto mohlo být kvalifikováno jako pomoc k trestnému

činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. I když účastenství na

trestných činech různých hlavních pachatelů nelze posuzovat jako jeden

pokračující trestný čin, v daném případě nešlo o mnohonásobné účastenství ve

vztahu ke každému jednotlivému žadateli o úvěr, ale toliko o účastenství

dvojnásobné, kdy hlavními pachateli byli pod body I. (1.-11.) obviněný T. K. a

pod body II. (1.-3.) obviněný I. Z.

Z takto rozvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně obviněných T. K. a J. P.

rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, (chybně uvedeno 2. 3.

2010), sp. zn. 3 To 62/2010, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v odsuzující části

týkající se těchto obviněných zrušil a aby uvedenému soudu přikázal, aby věc v

potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ohledně obviněného I. Z. navrhl

jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

odmítnout.

Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněných jsou

přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána osobami

oprávněnými v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné

lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval,

zda byl dovolateli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn

v souladu se zákonnými podmínkami, neboť dovolání lze podat jen z důvodů

taxativně uvedených v § 265b tr. ř.

Vzhledem k tomu, že všichni obvinění svá dovolání shodně opřeli o dovolací

důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze souhrnně uvést, že tento důvod

se uplatní, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo

jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených podmínek plyne,

že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady

právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně

kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný

trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Nejvyšší soud při posuzování, zda uplatněná dovolání dopadají na obviněnými

uvedený dovolací důvod, shledal, že obvinění svými námitkami, jimiž především

brojili proti správnosti použité právní kvalifikace, kterou považovali za

nenaplněnou, vytýkali zásadně nedostatky právní povahy. Obviněný J. P. v

souladu s tímto dovolacím důvodem brojil proti tomu, že jeho jednání nemělo být

posouzeno jako trestný čin spáchaný pachatelem, ale jako účastenství v

postavení pomocníka ve smyslu § 10 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák.

Obviněným T. K. vznesené výhrady jsou právní povahy, pokud brojil proti tomu,

že po subjektivní stránce jemu za vinu kladený trestný čin nenaplnil, a to i se

zřetelem na dostatečně neobjasněnou okolnost, že některé úvěry byly a jiné

nebyly spláceny či splaceny, anebo pokud vytýkal nenaplnění skutkové podstaty

po materiální stránce. Jestliže tento obviněný v obsahu svého dovolání brojil

proti okolnostem, které mají svůj základ ve výhradách proti skutečnostem

vyjádřeným ve skutkových zjištěních, v této části dovolání označený důvod

nenaplnil, protože takové námitky právní povahu nemají. Na podkladě tohoto

dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost

skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat

úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu

ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v

aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud je

zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v

návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž

skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě

případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v

předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního

soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III.

ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Obviněný I. Z. v dovolání požadoval, aby jeho jednání bylo kvalifikováno jako

několikanásobná pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1

písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., protože zejména v případech, kdy

se činu dopustil společně s obviněným J. P., vystupoval jako jeho podřízený,

který vyhověl jeho požadavkům, když ani v ostatních případech nebyl účastníkem

úvěrového vztahu.

Protože všichni obvinění svá dovolání uplatnili v souladu se zákonným vymezením

uvedeného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou dovolání

opodstatněná.

Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b

odst. 1 odst. 4 písm. b) tr. zák., a tak je nutné obecně konstatovat, že ho

spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí

subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné

údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný

následek. Trestní odpovědnost pachatele za uvedení nepravdivých údajů v případě

trestného činu úvěrového podvodu je dána nejen v případě, že pachatel takové

údaje uvede v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, jestliže je úmyslně uvede,

sdělí, poskytne nebo doloží v některém z tzv. pomocných dokumentů, které byly

předloženy v průběhu procesu sjednávání smlouvy (viz rozhodnutí č. 36/2009 Sb.

rozh. tr.).

K dovolání obviněného J. P., který se domáhal, aby jeho čin nebyl posouzen jako

spolupachatelství podle § 9 odst 2 tr. zák. trestného činu úvěrového podvodu

podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ale jako pomoc ve smyslu § 10 písm.

c) tr. zák. k trestnému činu podle § 250b odst. 1 tr. zák., je třeba nejprve

zdůraznit, že pachatelem je podle § 9 odst. 1 tr. zák. ten, kdo trestný čin

spáchal sám. Při sjednávání úvěrové smlouvy jím může být kterýkoli z účastníků

úvěrové smlouvy. Obvykle jím bývá na jedné straně dlužník, tj. zejména fyzická

osoba, která za něj nebo za dlužníka, který je právnickou osobou s budoucím

věřitelem sjednává úvěrovou smlouvu. Na druhé straně jde o věřitele, tj.

převážně banku, u níž přichází v úvahu trestní odpovědnost některé z fyzických

osob při sjednávání úvěrové smlouvy, kdy může uvádět některé nepravdivé nebo

hrubě zkreslené údaje o podmínkách plnění úvěrové smlouvy, nebo může zamlčet

některé podstatné údaje ze všeobecných úvěrových podmínek, které jsou součástí

úvěrové smlouvy. Může to však být i jiná osoba, která se bezprostředně, ale i

zprostředkovaně podílí na sjednávání úvěrové smlouvy a v souvislosti s tím

uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Při

sjednávání úvěrové smlouvy nejde totiž jen o vlastní uzavření takové smlouvy,

ale je nutné za ně považovat i jednání, které jejímu uzavření předchází,

zejména jde o stadium, kdy jsou opatřovány údaje, na základě nichž se posuzuje,

zda lze úvěrovou smlouvu uzavřít.

Vzhledem k tomu, že se obviněný J. P. jak v případě bodu I., tak i v bodě II.

činu dopustil ve spolupachatelství buď s obviněným T. K. anebo s obviněným I.

Z., je vhodné připomenout, že podle § 9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin

spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by

trestný čin spáchala sama. Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného

činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy,

jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové

podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním

uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak

naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze

spolupachatelů je aspoň článkem řetězu přičemž jednotlivé činnosti – články

řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří

jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 36/1973 a č.

15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se

všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i

částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem

jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou

děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994

Sb.rozh. tr.).

Naproti tomu ve smyslu § 10 tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu

nebo jeho pokusu, a) kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnuje, b) jiného

navede ke spáchání trestného činu a nebo c) jinému poskytne pomoc ke spáchání

trestného činu. Účastenství je založeno na zásadě akcesority, což v obecné

rovině znamená, že trestní odpovědnost účastníka je závislá na trestní

odpovědnosti hlavního pachatele. Pokud se účastník podílí v některé z forem

uvedených v § 10 odst. 1 tr. zák. na trestných činech různých pachatelů, nelze

takové jednání posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, byť by

jinak byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. (viz

rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr.).

Podle popsaných skutkových zjištění se obviněný J. P. činů v bodech I.

a II. dopustil jako zaměstnanec České spořitelny - specialista prodeje

oprávněný sjednávat s jinými osobami smlouvy o spolupráci za účelem nabízení a

realizace úvěrových produktů České spořitelny. V tomto postavení uzavřel

smlouvu o spolupráci s obviněnými T. K. a I. Z.. Na základě uvedené smlouvy

tak byl obviněný T. K. oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěru za

účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být prováděny v

jeho opravně ve V.p.P., Z., a obviněný I. Z. byl oprávněn uzavírat se zájemci

úvěr za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, když však obviněný I.

Z. tehdy v předmětu podnikání, na který byla uvedená smlouva uzavřena,

nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil, neprovozoval a neměl jej v pronájmu.

Obvinění T. K. v bodě I. (1.-11.) a I. Z. v bodě II. (1. - 3.) poté, co

získávali osobní údaje a sepisovali žádosti jednotlivých zájemců o úvěr, a při

vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně vědomě

uváděli nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání,

popřípadě o osobě zájemce či účelu požadovaného úvěru, následně po dosažení

převodu finančních prostředků ze schválených úvěrů na jejich účty u bank

prováděli v řadě případů níže uvedených, hotovostní vyplácení úvěrových

finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za situace,

kdy si byli vědomi, že tyto finanční prostředky budou použity k jinému, než

deklarovanému účelu, přičemž obviněný J. P. pak v téže době a na stejných

místech prostřednictvím počítače vyplňoval a sepisoval žádosti o výše uvedený

úvěr a elektronickou cestou vkládal takto sepsané žádosti o úvěr do počítačové

sítě a předkládal je touto cestou centrále České spořitelny v P. ke schválení

úvěru, ač si byl vědom, že tyto žádosti o úvěr, zasílané České spořitelně

obsahují nepravdivé údaje o příjmech zájemců o úvěr, o jejich zaměstnání, v

některých případech také o osobě zájemce o úvěr a dále nepravdivé údaje o účelu

použití finančních prostředků.

Rovněž je nutné připomenout, že i ve skutkových zjištěních popsaných u

každého dílčího útoku jak pod bodem I. 1. – 11., tak i pod bodem II. 1. – 3. je

zdůrazněno, že poté, co spolupachatelé T. K. anebo I. Z. v žádosti sepsané s

klientem uvedli nepravdivé údaje, s tím, že v každém z těchto případů i

obviněný J. P. věděl, že úvěr byl poskytnut k jinému účelu, než se v žádosti

uvádí, tzn. že se nejedná o opravu automobilu u dílčích útoků pod bodem I. ani

o nákup automobilu u útoků v bodě II., písemně vyhotovenou žádost, jež mu

předali obvinění T. K. (bod I.) nebo I. Z. (bod II.) vždy předložil

prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, čímž obvinění ve

všech případech dosáhli schválení požadovaného úvěru, a poté i k převodu výši

sjednaného úvěru odpovídající finanční částky z účtu věřitele tj. České

spořitelny na uvedené účty.

Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není

pochyb o tom, že obviněný J. P. v každém z uvedených dílčích útoků byl tím, kdo

se fakticky přímo podílel na sjednávání úvěrové smlouvy a při jejím sjednání

uvedl věřiteli nepravdivé informace. Byl proto tím, kdo ve spolupachatelství s

dalšími obviněnými spáchal sám trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst.

1, 4 písm. b) tr. zák., neboť ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. vykonal činnost,

která je popsána v tomto konkrétním ustanovení zvláštní části trestního zákona.

S ohledem na takto konstatované okolnosti je vyloučeno, aby se obviněný J. P.

dopustil uvedeného trestného činu jako pomocník, neboť z žádných skutkových

okolností nevyplynulo, že by jeho jednání spočívalo toliko v tom, že by jinému

poskytl pomoc ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků,

odstraněním překážek, radou, utvrzování v předsevzetí, slibem přispět pod

trestném činu, jak předpokládá ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. u

pomocníka.

Nejvyšší soud se se zřetelem na uvedené závěry plně ztotožnil s

argumentací, kterou v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 84 a 85 rozvedl ve

vztahu k vině obviněného J. P. odvolací soud. Není totiž rozhodné, jaké

povinnosti obviněnému plynuly z dokladů, které na jeho pracovní zařazení

stanovila Česká spořitelna, ale rozhodné jsou konkrétně zjištěné kroky a

postupy, které obviněný ze své pozice zaměstnance, tj. osoby jednající za

věřitele, ve vztahu k jednotlivým konkrétním smlouvám o úvěr činil.

V projednávané věci nevznikají nesrovnalosti ani o tom, že trestná

činnost obviněných spočívala v uvádění nepravdivých informacích při sjednávání

úvěrových smluv, neboť z textu v každé z konkrétně uzavřené smlouvy je patrné,

že jde o smlouvu úvěrovou sjednanou v souladu s ustanovením § 497 obč. zák. a

jde tedy o typ smlouvy, na kterou ustanovení § 250b tr. zák. dopadá.

Na základě všech uvedených skutečností Vrchní soud v Olomouci správně

jednání obviněného J. P. posoudil jako trestný čin úvěrového podvodu podle §

250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť bylo dostatečně objasněno a prokázáno,

že obviněný naplnil po všech stránkách skutkovou podstatu tohoto trestného

činu, neboť v jeho případě došlo k sepsání úvěrových smluv na podkladě

nepravdivých skutečností a na jejich základě Česká spořitelna proplatila celkem

652.000,- Kč, což je částka převyšující hranici škody velkého rozsahu.

Ohledně dovolání podaného obviněným T. K., který se činu dopustil v

bodě I. 1. – 11. a vytýkal nedostatky jednak v subjektivní stránce a jednak v

materiálním znaku, je vhodné připomenout, že tento obviněný uvedené činy

spáchal podle skutkových zjištění tím, že poté, kdy uzavřel smlouvu o

spolupráci s obviněným J. P., který byl jako specialista prodeje u České

spořitelny oprávněn takovou smlouvu za účelem nabízení a realizace úvěrových

produktů České spořitelny sjednat, mohl uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy, a

to výhradně za účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být

prováděny v jeho opravně ve V.p.P., Z., okres B., neboť byl současně i fyzickou

osobou podnikající na základě živnostenského listu v předmětu činnosti „úpravy

karosérií“. V bodě I. 1. - 11. získával osobní údaje a sepisoval žádosti

jednotlivých zájemců o úvěr „Sporoservis“ u České spořitelny, a poté při

vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně

prostřednictvím obviněného J. P., který je vkládal od počítačové sítě, vědomě

uváděl nepravdivé údaje o účelu požadovaného úvěru, který byl specifikován jako

„oprava automobilu“, ač faktický cíl jeho použití byl zcela jiný, a takto

nepravdivý údaj potvrdil i v úvěrové smlouvě. Tím zajistil, že došlo ke

schválení požadovaného úvěru a následnému převodu konkrétně uvedené finanční

částky na jeho účet, když tyto finanční prostředky žadatelům o úvěr hotovostně

vyplatil. Přitom si byl vědom, že jedná v rozporu se svými povinnostmi

stanovenými Smlouvou o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly

České spořitelny, týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“.

Jestliže obviněný T. K. vytýkal nedostatky v subjektivní stránce, je nutné dále

zdůraznit, že zavinění je vnitřní vztah pachatele k podstatným složkám

trestného činu a podle § 3 odst. 3 tr. zák. je k trestnosti činu třeba

úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z

nedbalosti. Jak je z dikce trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst.

1 tr. zák. patrné, jde o trestný čin úmyslný. Podle § 4 tr. zák. je čin spáchán

úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit

nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým

jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je

způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

Rovněž je potřeba ke kvalifikované skutkové podstatě vyjádřené v ustanovení §

250b odst. 4 písm. b) tr. zák. spočívající ve způsobení škody značného rozsahu,

tj. škody přesahující částku 500.000 Kč, uvést, že ve vztahu k ní postačí ve

smyslu § 6 písm. a) tr. zák. nedbalost (viz § 5 tr. zák).

Závěr ohledně subjektivní stránky učinil v daném případě toliko soud prvního

stupně, když odvolací soud se od tohoto závěru nikterak neodklonil s tím, že

obviněný T. K. (avšak shodně i ostatní spolupachatelé) se uvedeného činu

dopustil v přímém úmyslu (viz straně 55 rozsudku).

Nejvyšší soud se s tímto závěrem plně ztotožnil, avšak pouze ve vztahu k

základní skutkové podstatě podle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť ze všech ve

věci zjištěných okolností, jak jsou uvedeny nejen ve výrokové části napadeného

rozhodnutí, ale i v odůvodnění obou napadených rozhodnutí, je zcela zřejmé, že

činnost, jíž se obviněný T. K. dopustil, byla vědomá a chtěná, neboť obviněný

uváděl do podkladů, které sloužily k uzavření úvěrové smlouvy, skutečnosti,

které zejména se zřetelem na účel použití úvěru nebyly pravdivé. Záměrně uváděl

okolnosti, o nichž věděl že jsou v rozporu s faktickým stavem věci, a to proto,

aby od banky předmětný úvěr vylákal. Pokud by totiž v podkladech, zejména v

žádosti uvedl za klienty účel, který měli na mysli, což byly zejména okolnosti

týkající se osobní potřeby, nemohl by takový úvěr sjednat, neboť jej k němu

podmínky, za nichž byla smlouva o spolupráci s Českou spořitelnou uzavřena,

neopravňovala, ale pro jiný než konkrétně uvedený účel, by banka požadovaný

úvěr ani neposkytla. Obviněný s ohledem na tyto souvislosti tak chtěl poškodit

banku. Pokud jde o kvalifikační znak spočívající ve způsobení značné škody,

obviněný jej rovněž zamýšlel, neboť částky, které byly vylákány, byly jím přímo

sjednány, a věděl tedy o všech částkách uvedených na předkládaných žádostech i

o tom, že pokud úvěr banka schválí, budou proplaceny, což se též ve všech

případech stalo.

Pro stručnost lze k této skutečnosti odkázat i na odůvodnění rozhodnutí

odvolacího soudu, který se na straně 86 a 87 postoji obviněného T. K. věnoval k

jeho námitce, že byla provedena storna objednávek, kde odvolací soud zdůraznil,

že svědci uvedli, že obviněného T. K. výslovně informovali o skutečném účelu

jimi zamýšleného úvěru a že na radu obviněného následně podepisovali storna

objednávek aut nebo jejich oprav. Odvolací soud z obsahu, času, kdy byla storna

učiněna a dalších zjištěných skutečností učinil závěr, že po podání závazných

objednávek a jejich následné rušení bylo součástí předem promyšleného scénáře,

s úmyslem legalizovat zjištěné protiprávní jednání.

Je tedy zřejmé, že obviněný své jednání směřoval vědomě i ke způsobení škody

převyšující hranici škody značné tj. větší než 500.000,- Kč. A takovou škodu

též zamýšlel bance způsobit. I ve vztahu k tomuto těžšímu následku obviněný

jednal úmyslně. V této souvislosti je vhodné též připomenout, že úhrada bankou

vyplacených úvěrových prostředků, jež jsou získány trestným činem podle § 250b

tr. zák., je pro právní hodnocení skutku z důvodů shora uvedených nevýznamná,

avšak lze ji posuzovat jen v rámci úvah o druhu a výši trestu, event. náhradě

škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo

1407/2006).

K námitce obviněného T. K., že nedošlo k naplnění uvedené kvalifikované

skutkové podstaty proto, že nebyly splněny podmínky § 88 odst. 1 tr. zák., je

třeba připomenout, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby

se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň

společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

V daném případě se jedná o způsobení značné škody tj. škody nad 500.000,- Kč,

která charakterizuje závažnost individuálního objektu. Tato okolnost vyjadřuje

vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (viz rozhodnutí č.

34/1982). Skutečnost, že Česká spořitelna částku 512.000,- Kč na základě

trestného jednání obviněného T. K. klientům, s nimiž obviněný sjednal shora

popsané úvěrové smlouvy, uvedenou částku vyplatila, je ve smyslu § 88 odst. 1

tr. zák. natolik závažnou okolností, že podstatně zvyšuje stupeň společenské

nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Nelze v této souvislosti

přehlédnout, že vysoká částka podvodně vylákaných úvěrů byla cíleně jednáním

obviněného sledována a zamýšlena. Je tak patrné, že v daném případě nejde o

takovou okolnost, která by odpovídala nejlehčím běžně se vyskytujícím případům,

dané kvalifikované skutkové podstaty (viz k tomu přiměřeně rozhodnutí č.

34/1976-I Sb. rozh. tr.). Naopak jde o případ, který nejenže není hraniční, ale

se zřetelem na okolnosti, za nichž byl spáchán, zejména s přihlédnutím k

četnosti vylákaných úvěrů, délku doby, a i promyšlenému způsobu provedení,

jakož i provázanosti obviněných, je zřejmé, že byly splněny podmínky § 88 odst.

1 tr. zák. a kvalifikovaná skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu u

obviněného T. K. byla nejen z hledisek významných pro posouzení subjektivní

stránky, jak je výše rozvedeno, ale z hledisek kvalifikované skutkové podstaty

ve smyslu § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. po všech stránkách naplněny.

Obviněný I. Z. ve vztahu k činu, který mu je kladen za vinu v bodech II. (1. -

3.) a III. (1. - 49.), vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace proto,

že jeho jednání mělo být posouzeno jako pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.

zák. k § 250b odst. 1, příp. odst. 3. tr. zák. K těmto výhradám dovolací soud

již v části týkající se obviněného J. P. uvedl kritéria vymezující

pachatelství, spolupachatelství a účastenství, a proto pro stručnost na ně, pro

jejich obecnou platnost, i v případě obviněného I. Z. odkazuje.

Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku odvolacího

soudu se obviněný I. Z. uvedených činů dopustil tím, že uzavřel s obviněným J.

P., zaměstnaným jako specialista prodeje u České spořitelny a oprávněným

sjednávat s jinými osobami smlouvy, smlouvu o spolupráci za účelem nabízení a

realizace úvěrových produktů České spořitelny. Obviněný I. Z. tak byl na

základě této smlouvy oprávněn uzavírat se zájemci smlouvy o úvěrovém produktu

„Sporoservis“ za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, protože byl

fyzickou osobou s živnostenským oprávněním dle živnostenského listu vydaného

Obecním živnostenským úřadem v R. v předmětu činnosti „koupě zboží za účelem

jeho dalšího prodeje a prodej“, avšak tehdy v tomto předmětu činnosti

nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil, neprovozoval a neměl jej v pronájmu. V

případech uvedených v bodech II. (1. – 3.) a III. (1. – 49.) zájemcům o úvěr,

s nimiž vešel v kontakt, sepsal žádosti o úvěr „Sporoservis“ u České

spořitelny, a poté při vyplňování žádostí o tento úvěr za účelem jejich

předložení České spořitelně vědomě uváděl nepravdivé údaje o výši měsíčního

příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, popřípadě o osobě zájemce či účelu

požadovaného úvěru. Po dosažení převodu finančních prostředků ze schválených

úvěrů prováděl v řadě případů níže uvedených hotovostní vyplácení úvěrových

finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za situace,

kdy si byl vědom, že tyto finanční prostředky budou použity k jinému, než

deklarovanému účelu. Obviněný I. Z. si zčásti tyto peněžní prostředky ponechal

nebo převzal od zájemců o úvěr jako provizi, přičemž totožnost zájemců o úvěr a

správnost údajů v úvěrových smlouvách potvrzoval vlastnoručním podpisem a

razítkem poté, kdy byla žádost o úvěr schválena centrálou České spořitelny, a

to vše s vědomím, že jedná v rozporu se svými povinnostmi stanovenými Smlouvou

o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly České spořitelny,

týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“.

Obviněný I. Z. se popsaného trestného jednání zčásti dopustil sám (bod III.) a

zčásti společně s obviněným J. P. (bod II.), přitom však ve všech zjištěných

případech poté, co obviněný I. Z. žádosti po uvedení informací od klientů

vyplnil, žádost o úvěr podepsal a opatřil razítkem, prostřednictvím obviněného

J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, a pak došlo

k proplacení úvěru.

Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že obviněný I. Z. byl při sjednávání

úvěrových smluv v postavení „obchodníka“, tedy osoby jednající za věřitele tj.

Českou spořitelnu. K výkonu této činnosti byl pověřen Českou spořitelnou na

základě Smlouvy o spolupráci, aby v souladu s podmínkami uvedené smlouvy

vyvíjel činnost při vyhledávání zájemců o Finanční služby, podával jim

informace o těchto službách, vypracovával podklady související s Finančními

službami a poskytoval bance další součinnost. Podle čl. II, odst. 2 bodu 8 v

případě, že si zákazník vybere finanční službu, byl povinen vyplnit s ním

žádost o její poskytnutí a předat ji bance způsobem uvedeným v Manuálu k

posouzení (viz č. l. 1420).

Na základě obsahu této Smlouvy o spolupráci byl obviněný fyzickou osobou

jednající za banku, neboť měl pro sjednání úvěru od zájemců o úvěr zajišťovat

potřebné podklady a tyto bance za účelem dalšího postupu předávat.

Z uvedených skutečností je zcela patrné, že obviněný se dopustil předmětného

trestného činu jako pachatel nebo jako spolupachatel, neboť sám svým vlastním

jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle

§ 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., protože za banku jako účastníka -

věřitele, v postavení fyzické osoby jejím jménem jednající, při sjednávání

úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé informace proto, aby bance způsobil značnou

škodu.

Z uvedeného tak plyne, že obviněný I. Z. po všech stránkách jako pachatel

(spolupachatel) naplnil znaky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b

odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. V takovém případě, když je sám pachatelem, je

vyloučeno, aby se uvedeného činu dopustil jako pomocník na tomto trestném činu

podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. V žádném případě se totiž nejedná o

akcesoritu účastenství, tedy závislost trestní odpovědnosti účastníka na

trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Obviněným požadovaný závěr vylučuje i

to, že pomoc, jíž se domáhá, není součástí společného jednání o něž v

projednávaném případě ve vztahu k činu spáchaného obviněným J. P. šlo, ale u

pomoci jde pouze o jednání, které nevykazuje znaky společného jednání ve

smyslu § 9 odst. 2 tr. zák., které bylo, jak je výše uvedeno v dané trestní

věci prokázáno. Soudy proto nepochybily, jestliže obviněného I. Z. uznaly

vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr.

zák.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se s dovoláním napadenými rozhodnutími

ztotožnil a považuje výrok o vině obviněných především s ohledem na použitou

právní kvalifikaci za správný, neshledal dovolání obviněných důvodnými. Protože

mohl své závěry o správnosti použité právní kvalifikace učinit jen na základě

obsahu spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí, z jejichž obsahu je zřejmé, že

se soudy se všemi pro spravedlivé rozhodnutí významnými skutečnostmi v potřebné

míře vypořádaly, dovolání obviněných J. P., T. K. i I. Z. jako zjevně

neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. dubna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová