dku Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2011, č. j. 1 To 16/2011-782, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T
4/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011, č. j. 50 T
4/2010-716, v trestní věci obviněných M. R. a Bc. J. P. byl obviněný M. R.
uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c)
trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen
„tr. zákoník“/), kterého se měl dopustit skutkem popsaným bodem 1/ výroku
rozsudku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný M. R. a státní
zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, která je podala v
neprospěch obou obviněných do výroků o vině i trestu. Vrchní soud v Olomouci
jako soud druhého stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 15. 4. 2011, č. j. 1
To 16/2001-782, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. z podnětu
podaných odvolání napadený rozsudek zrušil. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř.
nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněného M. R. uznal znovu vinným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku na částečně
modifikovaném skutkovém základě, že obviněný
„v době nejméně od konce měsíce září 2008 do 4. 4. 2010 v K. – N. M. a jinde
opakovaně neoprávněně předával se zištným úmyslem za účelem následné distribuce
nebo pro vlastní spotřebu dalším osobám marihuanu s vědomím, že tato obsahuje
psychotropní látku THC, uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zařazenou mezi
psychotropní látky v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a takto
nejméně:
- obžalovanému Bc. J. P. v době od konce měsíce září 2008 do 2. 4. 2010 nejméně
v 19 případech postupně předal nejméně 2400 gramů marihuany za cenu 130,- Kč za
1 gram s tím, že peníze mu obžalovaný J. P. předá poté, co sám marihuanu prodá,
- M. I. od 16. 3. 2010 do 2. 4. 2010 nejméně ve dvou případech předal nejprve
10 gramů marihuany a podruhé 15 gramů marihuany, celkem tedy nejméně 25 gramů
marihuany za cenu 125,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu M. I. předá dodatečně,
- I. K. v době od konce měsíce září 2008 do 2. 4. 2010 vyjma období cca 3-4
měsíců pravidelně v průměru 3x týdně poskytoval marihuanu v množství od 0,5 do
1 gramu marihuany, celkem nejméně 87 gramů marihuany za protislužby, např.
odvoz, stěhování, malování apod.,
- L. K. v době od konce měsíce září 2008 do začátku roku 2010 opakovaně v
průměru nejméně 1x měsíčně bezplatně poskytoval marihuanu ke kouření v množství
nejméně 0,5 gramu, a takto mu poskytl celkem nejméně 8 gramů marihuany,
- R. S. v přesně nezjištěné době od konce měsíce září do 2. 4. 2010 nejméně v
jednom případě prodal 3 gramy marihuany,
a dále dne 4. 4. 2010 ve svém osobním motorovém vozidle Renault Laguna, pro
účely další distribuce držel 99,7 gramů sušené rostlinné hmoty, v níž bylo
obsaženo 6,7% THC, což představuje 6,7 gramů THC,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v
Karviné, sp. zn. 5 T 151/2008, ze dne 13. 2. 2009, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 178/2009, ze dne 27. 4. 2009, uznán
vinným trestným činem nedovolaené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, za což mu byl
uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen
na zkušební dobu 4 let za současného vyslovení dohledu, a trest propadnutí
zajištěných věcí a peněz“.
Za výše popsanou trestnou činnost byl obviněný M. R. podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon
byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře
100.000 Kč, což představuje 200 denních sazeb po 500 Kč. Pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1
tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Současně
obviněnému uložil podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve
výroku rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu nabyl ohledně obviněného právní moci
dne 15. 4. 2011 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. R.
následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že odvolací soud
chybně právně kvalifikoval jeho jednání podle ustanovení § 283 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku, tj. že čin spáchal ve značném rozsahu. Argumentaci soudu, který
vycházel z toho, že pouhá mechanická aplikace násobků vypočtených z ustanovení
§ 138 tr. zákoníku, kterou zvolil soud prvního stupně, nebyla pro postižení
pachatele dostatečná, neboť při posuzování toho, zda byl čin spáchán ve značném
rozsahu, vstupují do hry i další faktory, které spadají pod kvalitativní
hledisko tohoto pojmu, označil za příliš obecnou a nepřesvědčivou,
nepřispívající k právní jistotě a k legitimnímu očekávání předvídatelného
rozhodnutí. Podle názoru dovolatele je úprava obsažená v ustanovení § 283 tr.
zákoníku v kvalifikovaných skutkových podstatách vymezených množstvím
distribuované drogy neústavní, jelikož neumožňuje pachateli trestného činu, aby
v každém okamžiku svého protiprávního jednání měl jasno v tom, v jakém rozsahu
trestnou činnost páchá a jakou trestní sazbou je tedy ohrožen. S ohledem na
závažnost zásahu do sféry osobní svobody pachatele stanovenou sankcí je
nezbytné, aby tato právní úprava byla jednoznačná a zajišťovala pachateli
legitimní očekávání výměry trestní sazby v každém okamžiku jeho protiprávního
konání. Dovolatel poukázal na to, že mu je kladeno za vinu, že měl marihuanu
předat pěti osobám v celkovém množství 2523 gramů, ovšem z toho spoluobviněnému
P. 2400 gramů. Pro účely další distribuce pak měl držet 99,7 gramů této
psychotropní látky. Celkem šlo tedy o 2622,7 gramů marihuany. Při ceně
stanovené odvolacím soudem 200 Kč/g by se sice jednalo o částku převyšující
500.000, - Kč, avšak správně je potřeba při výpočtu postupovat způsobem
rozvedeným soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku na straně 26 a
množství vypočítávat při zachování stanovených poměrů a současném respektování
nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které stanoví hranici množství většího než
malého u marihuany představující hodnotu více než 15 g sušiny. Při tomto
postupu by značný rozsah odpovídal orientačně množství 3750 gramů sušiny, z
čehož vyplývá, že dovolatel značného rozsahu při nedovoleném nakládání s touto
psychotropní látkou nedosáhl.
Pokud jde o právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku, dovolatel připustil, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v
Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009, za
distribuci marihuany, ovšem dle jeho názoru zůstává otázkou, zda se v daném
případě nejedná o pokračující trestný čin společně s protiprávním jednáním, za
které již byl odsouzen citovaným rozsudkem. Jím mu byla kladena za vinu
distribuce marihuany v období do 2. 4. 2008 a nynějším rozsudkem stejné jednání
za období od září 2008, kdy v mezidobí byl ve vazbě. Pokud by se jednalo o
jediný pokračující trestný čin, pak by bylo namístě zrušit výrok o vině z
předchozího odsouzení a rozhodnout výrokem novým za celé období protiprávního
jednání a ukládat společný trest. V takovém případě by ovšem aplikace
ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v úvahu nepřicházela. Na straně
druhé však dovolatel připustil, že při takovém postupu (právním posouzení) by
se již skutečně o značný rozsah jednalo a namístě by bylo celý pokračující
trestný čin kvalifikovat podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
S ohledem na výše uvedené důvody proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší
soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu
předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, zrušil a věc „vrátil“ soudu
prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř.
vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“). Poukázal na to, že Vrchní soud v Olomouci při vymezení
naplnění znaku „značného rozsahu“ postupoval v intencích usnesení Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, a ze dne 15.
6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011. Při daném posouzení odhlédl od mechanických
kvantitativních hledisek, resp. proporcionálních vodítek, která Nejvyšší soud v
rámci uvedených rozhodnutí naznačil, zatímco vycházel především z faktorů
kvalitativního rázu. Spáchání činu ve značném rozsahu tak dovodil především
délkou doby páchání trestné činnosti, majetkovým profitem s přihlédnutím k
množsví drogy, s níž obviněný pro účely jejího dalšího prodeje disponoval,
které natolik značně převýšilo jednotlivou denní dávku, že bylo potencionálně
způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob, jakož i značně převýšilo množství
větší než malé. Současně podpůrně zohlednil i další okolnosti, za nichž byl
předmětný čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým obviněný s psychotropní
látkou nakládal. S jeho závěry se státní zástupce plně ztotožnil. Míra a
intenzita projednávané trestné činnosti obviněného (dovolatele), zejména pak s
přihlédnutím k opakovanosti, dlouhodobosti, množství zákazníků a objemu
obchodu, dosáhly stupně, který bylo namístě posoudit jako nadstandardní, což
činí jednání obviněného závažnějším a s ohledem na poruchový následek (v
trestně právním smyslu) významnějším, tedy jinak řečeno značně rozsáhlým, a
tudíž odpovídajícím aplikované kvalifikované skutkové podstatě.
Pokud obviněný ve svém dovolání zpochybnil užití právní kvalifikace svého
jednání podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, resp. namítl, že nebylo
posuzováno jako dílčí útok pokračující formy trestné činnosti, pro kterou byl
odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T
151/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009,
sp. zn. 6 To 178/2009, státní zástupce má zato, že nebyla zachována obligatorní
blízká časová souvislost coby podmínka pokračování, vymezená v ustanovení § 116
tr. zákoníku. Délka takřka šestiměsíční prodlevy mezi ukončením předchozí
trestné činnosti a počátkem páchání nyní posuzovaného jednání charakteristiku
blízké časové souvislosti nenaplňuje. Vrchní soud v Olomouci tedy posoudil
jednání dovolatele zcela správně i v tomto ohledu.
Státní zástupce proto své vyjádření uzavřel s tím, aby Nejvyšší soud České
republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako
zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby tak bylo za podmínek §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Souhlas s
projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší
soud České republiky dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem,
než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. (§ 265r
odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný M. R. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr.
ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v
ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu
druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti
rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový
stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst.
5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak,
jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve
výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že
dovolatel svou námitkou, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen jako
zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami i podle písm. c)
odst. 2 § 283 tr. zákoníku, ačkoliv tato kvalifikace neměla oporu ve skutkových
zjištěních uvedených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, uplatnil důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně. Stejně tak lze
pod citovaný důvod dovolání podřadit námitku, že jeho jednání nemělo být právně
kvalifikováno podle písm. b) odst. 2 § 283 tr. zákoníku, ale jako dílčí útok
pokračující trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu
v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009.
Nejvyšší soud však nepřiznal těmto námitkám dovolatelem přisuzované
opodstatnění.
K námitce, že stíhané jednání mělo být právně posouzeno toliko jako dílčí útoky
pokračujícího trestného činu, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu
v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009, je nutno
připomenout, že mezníkem, který ukončuje jeden trestný čin, je sdělení
obvinění, neboť podle § 12 odst. 11 tr. ř. „pokračuje-li obviněný v jednání,
pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání jako
nový skutek“. To má samozřejmě i hmotně právní dopad, neboť i když trestná
činnost po sdělení obvinění plynule navazuje na předchozí, netvoří obě části
jeden trestný čin (srov. Šámal a kol. Trestní zákoník I, Komentář, 1. vydání
2009, C. H. BECK, str. 128, 129).
Pokud tedy obviněný (dovolatel) distribuoval drogy i poté, co byl v srpnu 2008
propuštěn z vazby ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T
151/2008, kdy vazebnímu stíhání nutně předcházelo sdělení obvinění pro spáchání
jiného drogového deliktu (trestného činu), nejednalo se již v daném případě o
pokračování v trestné činnosti, ale o nový, samostatný trestný čin.
K námitce obviněného, že skutková zjištění učiněná soudem, konkrétně pak
množství drogy, s níž neoprávněně nakládal způsobem popsaným ve výroku
odsuzujícího rozsudku, neumožňovala právně posoudit jeho jednání podle § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť jím nenaplnil kvalifikační znak „ve
značném rozsahu“, je nutno uvést následující:
Úvodem je nutno předeslat, že pojem „značného rozsahu“ jako okolnost
podmiňující použití vyšší trestní sazby dosud činí ve výkladové praxi soudů
určité obtíže.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází z toho, že u tzv. „drogových
deliktů“ je v každém konkrétním případě při posouzení toho, zda jej pachatel
spáchal ve větším, značném či velkém rozsahu, třeba hodnotit vedle kvantity
drogy, s níž bylo nedovoleně nakládáno, i další skutkové okolnosti. Např. podle
rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 12. 5. 2010 určitý
typ rozsahu (větší rozsah, značný rozsah, velký rozsah) nezávisí jen na
konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je ji třeba
dovodit i z dalších okolností konkrétního případu (např. z toho, o jakou z
omamných nebo psychotropních látek se jednalo, z výše peněžní částky, kterou
pachatel výrobou či prodejem omamné nebo psychotropní látky utržil nebo utržit
chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s touto látkou neoprávněně nakládal,
eventuálně pro jaký či jak velký okruh osob byla určena a jaká byla intenzita
možné újmy, jež z účinků inkriminované drogy hrozila. V usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, je k trestnému činu podle §
283 odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku poukazováno na to, že u konopí
(marihuany) se podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 1,5
g jako nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako
droga, aby její množství bylo považováno za „množství větší než malé“. Větší
rozsah zde činí alespoň dvacetipětinásobek množství většího než malého, tj.
nejméně 37,5 g této látky. Přiměřeným vyjádřením rozdílu mezi spácháním
trestného činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ je tak
v případě marihuany alespoň dvacetipětinásobek většího rozsahu, což odpovídá
937,5 g. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zároveň vyslovil názor, že zákonný
znak „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je
do jisté míry obecného charakteru, avšak svým smyslem jednoznačně nesměřuje k
tomu, aby byl vykládán výlučně v návaznosti na množství (hmotnost) drogy, s níž
pachatel neoprávněně nakládá. Jinak by totiž zákonodárce užil jiného vyjádření,
které by se omezovalo právě jen na hmotnost drogy.
Pojem „rozsah“ přitom nelze mechanicky zaměňovat s pojmem „množství“. To
znamená, že i když se množství drogy nepochybně zohlední jako jedno z
neopominutelných kritérií zákonného znaku „ve značném rozsahu“, je nutno brát v
úvahu i všechna další shora uvedená kritéria. Současně je třeba podpůrně
zohlednit i okolnosti, za kterých byl inkriminovaný čin spáchán, zejména
způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné
skutečnosti (v právní nauce srov. Šámal a kol. Trestní zákoník II, komentář, C.
H. BECK, 1. vydání 2010, str. 2622).
Podle skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení
jeho jednání, dovolatel v době nejméně od konce září 2008 do 4. 4. 2010 (tj.
téměř po dobu devatenácti měsíců) opakovaně neoprávněně předával dalším osobám
marihuanu v celkovém objemu přesahujícím množství 2500 g a dalších téměř 100 g
sušené rostlinné hmoty, v níž bylo obsaženo 6,7% THC, přechovával ve svém
osobním automobilu. Byť marihuanu předal toliko pěti osobám, nelze odhlédnout
od faktu, že valnou většinu zjištěného množství drogy (konkrétně 2.400 g)
předal postupně nejméně v 19 případech spoluobviněnému Bc. J. P. k další
distribuci pro blíže neurčený okruh osob s úmyslem získat částku ve výši
několika set tisíc korun (nejméně 130,- Kč za 1 gram), kterou mu měl
spoluobviněný postupně zaplatit poté, co drogu prodá. Se stejným záměrem pak
„prodal“ 25 g marihuany za cenu 125,- Kč za 1 gram M. I. a dalších 99 g
marihuany pro účely další distribuce držel ve svém osobním motorovém vozidle.
Při obecně známém faktu, že z jednoho gramu marihuany lze vyrobit např.
minimálně 2 až 3 cigarety (tzv. jointy), je zřejmé, že droga v množství
představujícím stovky dávek, pokud měla být dále distribuována, mohla ohrozit
na zdraví větší okruh ji konzumujících osob. Všechny shora uvedené rozhodné
skutečnosti dovolatel znal a trestnou činnost realizoval s jejich vědomím.
Musel tedy počítat i s tomu odpovídajícími důsledky v rovině trestní
odpovědnosti. S otázkou dovolatelem namítaného nedodržení „práva legitimního
očekávání“ se náležitě vypořádal již odvolací soud na str. 26 napadeného
rozhodnutí. Protože Nejvyšší soud jeho závěry považuje za správné, je na ně
možno plně odkázat.
Lze tedy uzavřít, že konkrétně zjištěné množství inkriminované drogy, ve
spojitosti s dalšími důležitými okolnostmi, jako je délka doby, po kterou
dovolatel trestnou činnost páchal, dále pravidelnost, s níž drogu poskytoval
dalším osobám, ať už k další distribuci (spoluobviněnému Bc. P. či M. I.) nebo
za protislužby (I. K.), nebo bezplatně (L. K.), jakož i širší okruh osob,
kterému distribuovaná marihuana měla být určena (prodána), i značná výše
peněžní částky, kterou dovolatel podle zjištění soudů v rámci svého
„obchodování“ hodlal a mohl utržit, právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, plně odůvodňovala.
Protože Nejvyšší soud - s ohledem na důvody jednotlivě rozvedené shora -
dospěl k závěru, že za soudy zjištěného skutkového stavu věci byl obviněný M.
R. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku uznán
vinným právem, resp. mu nepřisvědčil v tom, že napadené rozhodnutí či řízení
jemu předcházející bylo zatíženo vadami vytýkanými na podkladě dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rozhodl o jeho dovolání tak, že se
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Toto
své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler