lání, které podal obviněný R. Ž., proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 1/2012, a
rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá.
I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 50 T 1/2012,
byl obviněný R. Ž. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1. odst. 3
zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném v
jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1,
odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil dle skutkových zjištění jednáním
spočívajícím v tom, že „v přesněji nezjištěné době od 18. 3. 2011 do 28. 3. 2011 v P.-L., ul. T., doposud nezjištěným způsobem vnikl do přízemního bytu,
jehož je majitelem, avšak který od října 2010 na základě ústní dohody užívala
poškozená T. B., a z předmětného bytu odcizil věci, které zde měla poškozená
uloženy, a to spodní prádlo, ponožky, punčochy, 1 ks plavek, 4 ks korzetů, 9 ks
kalhot, 7 ks různých bund a kabátů, 3 ks různých sak, 1 ks černé kožené bundy,
3 ks různých šatů, 20 ks trik, 6 ks oblečení ORSAY (3 ks trik, 2 ks pulli, 1 ks
bundy), 3 ks mikin JEANSLAND, 1 ks svetru CLOCKHOUSE, 3 ks roláků, 4 páry
kožených rukavic, 5 ks šál, 1 ks šátku, 9 ks různých čepic, 7 ks různých pásků,
1 ks kožichu - králík, 1 ks kožichu - norek, 12 ks různé dámské obuvi, 1 ks
bačkor, 1 pár kolečkových in-line bruslí + 3 ks chráničů, 6 ks různých kabelek,
1 ks batohu, návleky na holeně, vše v hodnotě 54.925,- Kč, dále vybavení
domácnosti, a to závěs bílé barvy, průhlednou zlatavou záclonu, posilovací
stroj, houpací síť, osobní váhu, matraci o rozměrech 200 x 160 cm zn. Sultán,
stojací lampu se čtecí lampičkou, zrcadlo o rozměrech 100x70 cm, zrcadlo v
červeném rámu 160x60 cm, zrcadlo o rozměrech 170x70 cm, skleněný stolek s
úložným prostorem, skleněný stůl 100x100 cm s podstavcem ve tvaru písmena Z,
nízkou dvouskříňku se 4 zásuvkami, dvoukřídlovou policovou zavírací skříňku,
teflonovou pánev a různé kuchyňské nádobí (mlýnek, česnekovač, hrnce, tyčový
mixér, skleněné talíře, skleněné číše, hrnky), vše v celkové hodnotě 19.850,-
Kč, bílou elektroniku, a to mikrovlnou digitální troubu zn. Whirpool, lednici
zn. Haier 60x60x60 cm, elektrický dvouplotýnkový vařič, malý vysavač přes
rameno - 220V, vše v celkové hodnotě 4.420,- Kč, dále datové kabely, USB
propojovací kabely, anténní kabel, DTV - USB zařízení na přenos digitálního
signálu, osobní počítač se soubory, 2 ks klávesnice, myš, černé reproduktory 2+
1, LCD televizor zn.
Sencor s vestavěným DVD přehrávačem, radiobudík CR75P, 50
ks DVD, 800 ks CD s fotkami, dokumenty, hudbou a instalační CD, vše v celkové
hodnotě 12.770,- Kč, dále různé čistící prostředky, drogistické a kosmetické
zboží v celkové hodnotě 3.000,- Kč, ložní prádlo, ručníky, 4 ks dek, 4 ks
polštářů, vše v celkové hodnotě 5.270,- Kč, dekorační předměty, a to 13 ks
obrazů, 1 ks paravánu z 15 ks obrazů, 1 ks vlastního návrhu na přebal knihy, 1
ks grafiky-perokresba kopie Dürer, rámeček s rodinným fotem, keramická dóza,
ebenová skříňka s mosaznými motivy, malá šperkovnice, keramická hlava čerta na
svíci, cínová plastika draka, malý stojan na 2 svíčky, 1 ks koberečku v rozměru
100x50 cm složeného z nalepených mincí různého druhu, mechanický budík,
zvonkohra, keramický podkvětináč, vše v celkové hodnotě 23.440,- Kč, 1 ks
stříbrné náušnice ve tvaru kočky, 1 ks řetízek se čtvercovým přívěškem s
měsíčním kamenem, 1 ks rhodiované náušnice, dvojitý rhodiovaný náhrdelník, 3 ks
náhrdelník s modrou perletí, náhrdelník a náušnice s hematity, náhrdelník a
náušnice s karneoly, perleťový náhrdelník, prsten a náhrdelník s karneoly,
článkový náramek, přívěšek a náušnice s onyxy, přívěšek s onyxem a růženínem,
náhrdelník s ametystem s náušnicemi a přívěškem, 1 ks přívěšku a prstenu,
prsten s vltavínem, 1 ks tzv. jedového prstenu s motivem slunce, vše celkové
hodnotě 21.708,- Kč, 8 ks pokojových květin v celkové hodnotě 3.500,- Kč,
ostatní věci - pistolovou kuši, hrnek s osobním fotem, puzzle Pán prstenů,
černé plastové auto zn. Bugina na dálkové ovládání, 2 balení vykládacích karet,
petanque koule v pouzdře, zelenou kabelku s elektronickými fotografiemi,
akvárium s příslušenstvím včetně mloka Axolotla mexického, různou odbornou
literaturu, osobní písemnosti a dokumenty, 3 ks vstupenek do kryogenní jeskyně
vše v celkové hodnotě 16.920,- Kč, dále rytecké nářadí, kufřík se zlatnickým
nářadím (pilka lupínková, jehlové pilníky, pinzety, kontrapinzety, fluoron,
borax, letovací destička, pilníky velké, kleštičky), 7 ks různých kleštiček, 3
ks pinzety, 2 ks nůžek na zlatnický materiál, 4 ks nůžek, 12 ks různých
pilníků, 2 ks lupínkové zlatnické pilky, letovací pistole, sekera, kombinační
kleště, nůžky na plech, kufřík s ruční bruskou a nástavci, kufříky s drahými
kameny, stříbrný plech a drát, stříbrný materiál na objednanou zakázku,
temperové barvy, olejové barvy, vše v celkové hodnotě 28.520,- Kč a finanční
hotovost ve výši 10.000,- Kč, čímž způsobil poškozené T. B., dle znaleckého
posudku na odcizených věcech škodu ve výši 204.323,- Kč a dále ke škodě K. V. odcizil z bytu notebook zn. Acer Extenca, černé barvy v hodnotě 7.000,- Kč,
kabel ASUS Crosslink Plus v hodnotě 410,-Kč a LCD Monitor zn. ASUS, bílé
barvy v hodnotě 500,- Kč, čímž K. V. způsobil škodu v celkové výši 7.910,- Kč“.
Za to byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku
odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož
výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr.
ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- T. B., bytem P., P., částku 220.613,- Kč s úrokem z prodlení ve výši
7,75% p.a. ode dne 17. 2. 2012 do zaplacení;
- K. V., bytem D. D., P., částku 7.910,- Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený K. V. odkázán se zbytkem svého nároku
na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 50 T
1/2012, podal obviněný R. Ž. odvolání směřující do výroků o vině a trestu.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5
To 250/2012, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek
zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. na podkladě shodného
skutkového stavu znovu rozhodl tak, že se obviněný R. Ž. shledává vinným
spácháním přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a podle §
205 odst. 3 tr. zákoníku se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 15
(patnácti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst.
1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody ve shodě s výrokem soudu prvního stupně.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5
To 250/2012, podal obviněný prostřednictvím svého právního zástupce obsáhlé
dovolání (č. l. 368 - 384), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení.
Obviněný v rámci dovolání projevil nesouhlas s procesem dokazování v předmětné
věci. Uvedl, že závěr o jeho vině je založen na tvrzeních poškozené,
fotografiích a účtenkách, výpovědích svědků a znaleckém posudku. Předmětné
fotografie byly digitálně upraveny a nelze z nich dovodit, že tyto věci vůbec
existovaly v předmětné době, že byly ve vlastnictví poškozené, že se nacházely
v bytě a už vůbec z nich nelze dovozovat, že tyto věci se nacházely v bytě v
době, kdy je dle poškozené měl zadržovat, resp. z bytu vyklidit. Bez odborné
expertizy lze k těmto fotografiím jako k důkazům těžko přistupovat. Pokud jde o
účtenky, tak tyto dokazují, že na účtenkách označené věci byly někým zakoupeny,
kde a kdy a jejich prodejní cenu. Nelze z nich však již většinou zjistit, kdo
je koupil, a bez výjimky pak žádná účtenka nedokazuje, zda tyto věci v rozhodné
době existovaly, zda je v předmětné době poškozená vlastnila, či držela a zda v
této době byly v bytě. Není naprosto zřejmé, a soud prvního stupně to ani
neuvádí, z čeho dovozuje fakt, že poškozená věci vlastnila. Fotografie
dokládají spolehlivě jen momentální držbu těchto věcí. Obviněný je přesvědčen,
že soud prvního stupně postavil svou kvalifikaci trestného činu a současně výši
škody na pouhé spekulaci, která zcela postrádá oporu v provedených důkazech. Kritický postoj zaujímá obviněný i vůči výpovědím svědků, kdy podrobně rozebírá
jednotlivé výpovědi a vypichuje konkrétní skutečnosti, které dle jeho
přesvědčení dokládají nevěrohodnost těchto výpovědí. V této souvislosti zejména
zmiňuje osobu zmocněnce poškozené a jím pořízené zápisy, které označuje za
účelově zpracované, mající za cíl přispět k prosazení majetkového nároku
poškozené. Soud uvedl, že opatřování důkazů zmocněncem poškozené považuje za
nešťastné, kdy však za stěžejní shledává jejich výpověď před soudem. Tento
závěr soudu prvního stupně se ale dle obviněného nijak nevypořádává se
skutečností, že vyslechnutí svědci byli ovlivněni již před svou výpovědí. Soud
neměl k těmto výpovědím přihlížet, stejně tak měl zkoumat věrohodnost
poškozené, kdy však takový důkaz s nedostatečným odůvodněním zamítl. Stejně tak
obviněný napadá důvěryhodnost výpovědi matky poškozené. Ve vztahu k výpovědi
poškozené uvedl, že závěr soudu o tom, že poškozená neměla žádný motiv k tomu,
aby se mu mstila, přestože současně připustil, že obviněný prokazatelně řešil
pracovní spor s poškozenou, za postrádající vnitřní logiku. Obviněný má za to,
že je zcela evidentní, že obviněná měla nejen motiv útočit na jeho osobu, ale
že i tak činí, což vyplývá z mnoha faktů, zejména pak z podání proti jeho
osobě. Je zřejmé, že je to právě poškozená, která se snaží napadat jej všemi
prostředky. Současně neprokázala své vlastnické právo k věcem, o kterých tvrdí,
že byly v jejím vlastnictví a nacházely se v bytě. Dále se obviněný vyjádřil ke
znaleckému posudku na určení výše škody, kdy zpochybnil jeho závěry i metody v
něm užité s tím, že není zřejmé, jakým způsobem byla hodnota věcí určena. V
této souvislosti poukázal i na údajnou finanční hotovost, kterou dne 13. 3.
2011 ve výši 10.000,- Kč darovala poškozené její matka, a kterou poškozená
vyžaduje v rámci přiznání náhrady škody, kdy namítl, že není pravděpodobné, aby
poškozená tuto částku měla dne 18. 3. 2011 v celé výši, pokud tvrdila, že jí
byla darována, neboť byla bez prostředků. Obviněný je přesvědčen, že nebylo
prokázáno, jaké věci se v rozhodné době v bytě nacházely, či zda se tam vůbec
nacházely, a tudíž ani že by se těchto věcí zmocnil. Stejně tak nebylo
prokázáno, jakou hodnotu ve skutečnosti měly poškozenou uvedené věci. Vyjádřil
se i k osobě poškozené a její věrohodnosti, kdy v této souvislosti uvedl, že
byla v práci konfliktní osobou, dále zpochybnil jí uvedený soupis věcí, resp. majetku, který se měl v bytě nacházet, s tím, že jeho hodnota se vzhledem k
jejím výdělkům nezdá adekvátní. Obviněný se též domnívá, že soud měl zkoumat
drogovou minulost poškozené. Zdůraznil, že navrhl vypracování znaleckého
posudku ohledně věrohodnosti poškozené a dále odborné expertízy stran
doložených fotografií, což však bylo soudem prvního stupně zamítnuto. K
prokázání svých tvrzení dále v odvolacím řízení navrhl provést důkaz spisem
Obvodního soudu pro Praha 9 sp. zn. 53 C 86/2011, a spisem PČR MO J. č. j. ORIII-5809-19/PŘ-2011-001310. Obviněný má za to, že v dané věci byla
rozhodnutím soudu prvního stupně, mimo jiné, porušena zásada in dubio pro reo,
neboť citované pochybnosti jsou ve zjevné převaze nad skutečně zjištěným stavem
věci, kdy napadené rozsudky trpí vadami zejména pro nejasnost nebo neúplnost
skutkových zjištění, a dále proto, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi
významnými pro rozhodnutí. Závěrem obviněný namítl, že se odvolací soud
nevypořádal s námitkami vznesenými v rámci odvolání, stejně jako navrhovanými
důkazy, resp. řádným odůvodněním, proč tyto neprovedl, tedy že odůvodnění
napadeného rozsudku je nedostatečné a postupem soudů bylo porušeno jeho právo
na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012, zrušil, stejně jako vadné řízení, které
předcházelo vydání tohoto rozsudku.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2
tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky.
Přípisem ze dne 8. 11. 2012, doručené Nejvyššímu soudu dne 12. 11. 2012,
Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně
vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo
rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v
neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5
To 250/2012, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen
trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej
bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v
souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného částečně směřují
právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům
vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména pokud jde o fotografie a stvrzenky,
kterými poškozená prokazovala vlastnictví předmětných věcí v bytě, a důkazy
opatřené zmocněncem poškozené, kdy namítá ne zcela nezávazné opatření protokolů
o jednání se svědky, dále výpovědi svědků, zejména J. I., J. S., Z. P., Z. B.,
L. S. a J. N., které označil za nevěrohodné a předem ovlivněné, a tudíž v
projednávané věci nepoužitelné, dále výpovědi matky poškozené, kterážto nemá
objektivní náhled na věc stran řízení týkající se její dcery, stejně jako
výpovědi samotné poškozené, o níž je přesvědčen, že se jej snaží napadat všemi
možnými prostředky; dále znaleckého posudku na určení výše vzniklé škody, kdy
obviněný napadá nejen závěry, ale i metodiku v něm užitou; spadá sem dále
námitka neprovedení navrhovaných důkazů, konkrétně pak vypracování znaleckého
posudku ohledně věrohodnosti poškozené a odborné expertízy ohledně doložených
fotografií), a vadná skutková zjištění (zejména okolností stran toho, jaké věci
poškozené se nacházely v bytě, resp. otázky vlastnictví k těmto věcem a
zjištění, zda se v předmětné době opravdu nacházely v bytě obviněného; dále
okolností pracovního sporu mezi ním a poškozenou, její osobnosti a možného
motivu msty z její strany, stejně jako její věrohodnosti a reálné finanční
situace; námitka týkající se finanční hotovosti nacházející se údajně v bytě,
resp. zda vůbec či v jaké reálné výši poškozená těmito finančními prostředky
disponovala; námitka nedostatečného šetření týkajícího se drogové minulosti
poškozené, resp. skutečnosti, zda poškozená neužívala drogy i v předmětné
době), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným
důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů
nevyplývají, resp. soudy postavily právní kvalifikaci skutku na pouhé
spekulaci, která postrádá oporu v provedených důkazech) a vlastní verzi
skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že skutek, pro který byl uznán
vinným, nespáchal, a trvá na tom, že mu není známo, kdo je majitelem věcí
zajištěných u něho dne 30. 9. 2011 při domovní prohlídce, kdy poškozená doposud
své vlastnické právo k těmto věcem nedoložila a on neměl důvod tyto věci
odcizovat).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení
skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti
nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných -
důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal
přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto
pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán
konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého
stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného
skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel
by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž
dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí
však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud
zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
obviněný R. Ž. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná
aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o
hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně
jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje
hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §
2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.
Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti
dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných
skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci
hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod procesní ustanovení
spadá i námitka stran nedodržení zásady in dubio pro reo uplatněná obviněným v
souvislosti s provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem. Porušení
určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli
však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně
stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a),
b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na
spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu
rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor
spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na
obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném
z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění
soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se
obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn
přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy
pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv
spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy
nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv.
extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými
důkazy na straně druhé.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud se k
existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu
pro Prahu 9, která se stala podkladem napadeného rozsudku Městského soudu v
Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.
Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím
hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými
okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich
vyplývalo.
Je namístě uvést, že obviněný totožné námitky uplatnil v převážné části již v
rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se jimi zabýval zcela
dostatečným způsobem.
K námitkám týkajícím se provedených důkazů Nejvyšší soud podotýká, že
ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru
důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu
určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení
zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být
nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již
provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění
dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování
skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy
potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak
spadá do jeho výlučné kompetence. Lze shrnout, že účelem dokazování v trestním
řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti
a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.
ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou
okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Ačkoliv soud není
povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho
rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění
ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu
např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního
soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS
84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo
nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý
proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými
skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). O
takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Soud prvního stupně při svém rozhodování ve výroku o vině rozsudku vycházel z
jím provedeného dokazování, zejména pak z výpovědí poškozené T. B. a
poškozeného K. V., svědků D. K. – matky poškozené, Z. P., J. I., Z. B., J. S.,
L. S. a J. N., kteří se vyjadřovali zejména k majetku poškozené, resp. věcem
nacházejících se v bytě či vlastněných poškozenou, dále S. Š. – sousedky
poškozené, zasahující policistky – svědkyně L. P., a M. S. – zaměstnance
obviněného a současného nájemníka bytu. Dále soud provedl důkaz znaleckým
posudkem u oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na použité a
partiové zboží, klenoty a hodiny vypracovaný H. S., a další listinné důkazy,
zejména pak protokol o provedení domovní prohlídky vč. fotodokumentace ze dne
30. 9. 2011 v bytě obviněného, usnesení o vydání věcí i s protokolem o předání
nalezených věcí poškozené, kopie objednávky na zhotovení šperků, pracovní
smlouvy poškozené se společností A JE To, s. r. o., a dalších (str. 6 až 7
rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se vyjádřil i k navrhovaným důkazním
prostředkům, kdy uvedl, že považoval za nadbytečné vyslýchat paní Ž., stejně
jako zamítl jako nadbytečné vypracování znaleckého posudku na osobu poškozené a
odbornou expertízu ke zpracování fotografií, „protože jednání obžalovaného není
dokládáno pouze výpovědí poškozené, ale i dalšími důkazy“ (str. 7 rozsudku
nalézacího soudu).
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků
dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým
stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního
rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje,
jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené
poškozenou T. B. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než
obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného
hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se
spravedlivým procesem.
Obviněný v rámci vznesených námitek zpochybnil závěry o výši způsobené škody a
taktéž vznesl námitku, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného
činu, jímž byl uznán vinným, kteréžto lze obecně podřadit pod jím uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tak nicméně učinil
způsobem zcela neregulérním. Námitky obviněným vznesené jsou založeny na
podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového
stavu věci, a tedy čistou spekulací. Soudy při určení výše škody vycházely z
vypracovaného znaleckého posudku stvrzeného znalkyní v hlavním líčení, kdy tato
přesvědčivým způsobem vyložila použitou metodiku, a Nejvyšší soud na jejích
závěrech neshledává žádného pochybení.
Obviněný nevznáší v rámci dovolání konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých
by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších
stupňů a jeho právním posouzením. Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání
formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči
právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého)
stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti
uplatnil pouze námitky skutkové, založené na zpochybnění celé důkazní situace,
jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch,
a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se
trestného činu nedopustil.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými
zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a
nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným
podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání
obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného R. Ž. odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a