3 Tdo 1507/2015-72
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 3. 2016 o dovolání,
které podal obviněný B. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky
v Olomouci, ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 2 To 119/2015, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 2/2012, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného B. Ch.
odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 2 T 2/2012, byl
obviněný B. Ch. na podkladě skutkového stavu podrobně popsaném ve výroku
rozsudku uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci na zločinu podvodu podle §
24 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb, trestního zákoníku (dále jen „tr.
zákoník“), k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti)
měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dále byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu, jakož i všechna
rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne
13. 9. 2012, sp. zn. 2 T 91/2011, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2014, ve
spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 26. 5.
2014, sp. zn. 55 To 87/2013, a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1.
2012, sp. zn. 2 T 189/2010, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2012.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. Z., a M. Š.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 2 T
2/2012, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne
17. 7. 2015, sp. zn. 2 To 119/2015, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání
obviněného B. Ch. a obviněných A. Z. a M. Š. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný B. Ch. dovolání (č. l.
1480-1481), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a)
tr. ř., maje za to, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce.
Obviněný namítl, že podle rozvrhu práce dostupného na internetových stránkách
Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, měl rozhodovat senát ve složení:
předseda senátu Mgr. Aleš Rýznar, JUDr. Jiří Straňák, Mgr. Michal Jelínek.
Avšak za nepřítomného JUDr. Straňáka byla členem senátu JUDr. Lenka Konrádová,
která je jinak členem senátu 68 To. Změna rozvrhu práce, která by oznamovala
skutečnost o tom, že dojde k jinému obsazení soudu, však uveřejněna nebyla.
Součástí základního práva na zákonného soudce podle článku 38 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je i zásada přidělování soudní
agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce
soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny,
patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně
zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený
rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může
se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených
soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu
podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené,
pracovní cesta apod.).
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
usnesení krajského soudu zrušil podle § 265l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal
Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“).
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že
námitka obviněného je dovolacím důvodem, který je uveden ve druhé alternativě
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy že soud nebyl náležitě obsazen.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je soud
rozhodující ve věci nesprávně obsazen také tehdy, jestliže nebyl obsazen v
souladu s rozvrhem práce vydaným předsedou soudu pro projednání s příslušnou
soudcovskou radou – viz § 41 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o
soudech a soudcích) – dále jen „zákon o soudech a soudcích“. Zastoupení soudců
se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými
rozvrhem práce. Tvrzení dovolatele o pochybení soudu je pak třeba ověřit
výjimečným doplněním dokazování podle § 265r odst. 7 tr. ř. v průběhu
neveřejného zasedání dovolacího soudu. K uvedenému státní zástupce připomněl,
že podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 15/2014,
by k naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačovalo, pokud by odvolací soud
předmětnou změnu ve složení senátu zúčastněným stranám pouze dostatečně a včas
nesignalizoval za situace, že by jinak tato změna proběhla řádným způsobem.
Jestliže bude zjištěno, že členka senátu odvolacího soudu JUDr. Konrádová
rozhodovala o odvolání, aniž by jí byla tato věc přidělena podle předem
stanovených pravidel určených rozvrhem práce, bude důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. a) tr. ř. naplněn a dovolání bude důvodné. V takovémto případě
navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího
soudu zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i veškerá rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V opačném případě státní zástupce navrhuje podané dovolání podle § 265j tr. ř.
zamítnout jako nedůvodné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne
17. 7. 2015, sp. zn. 2 To 119/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a
odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti
rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým
byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst.
1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku
rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje
náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím
svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě
uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným B. Ch. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl
věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo
samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Podle obsahu uvedených námitek je zřejmé, že obviněný nevytýkal, že šlo o věcně
nepříslušný soud, ale to, že odvolací soud nebyl v době rozhodování jeho věci
náležitě obsazen. K uvedené problematice lze uvést následující.
Pro posouzení, zda byl soud náležitě obsazen, je třeba vycházet z ustanovení §
27, § 31 a § 35 zákona o soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné
vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce,
jenž byl sestaven ve smyslu § 41 a § 42 a násl. zákona o soudech a soudcích,
neboť jen tak je zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 Listiny, podle něhož
„nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Podstatou náležitého obsazení
soudu je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího
soudu ad hoc (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III.
ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a
soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní
příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov.
rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/1995, ze dne
29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/1996, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS
200/1998, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/1998).
Součástí tohoto základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování
soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu
práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1
Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu
včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát
stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném
složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu
určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce
z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci,
dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení
senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (srov.
nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/2003).
V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že trestní věc
obviněného B. Ch. byla Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, jako
odvolacímu soudu předložena dne 21. 5. 2015 (č. l. 1425) a zapsána byla pod sp.
zn. 2 To 119/2015. Veřejné zasedání bylo nařízeno předsedou senátu 2 To Mgr.
Alešem Rýznarem na den 17. 7. 2015 v 8.00 hodin (č. l. 1433). Jako další
členové senátu se jej účastnili JUDr. Michal Jelínek, trvale přidělený do
senátu 2 To, a JUDr. Lenka Konrádová, trvale přidělena do senátu 68 To.
Protokol obsahuje průběh veřejného zasedání, z nějž důvody změny v obsazení
senátu patrny nejsou a nevyplývají ani z jiné části obsahu spisu (č. l.
1434-1435).
Nejvyšší soud si za účelem objasnění obviněným vytknutých nedostatků, jakož i s
ohledem na uvedená zjištění plynoucí z obsahu spisu, zajistil Rozvrh práce
Krajského soudu v Ostravě, platného i pro pobočku v Olomouci, pro rok 2015 ve
znění jeho dodatků, zejména dodatku č. 9 účinného od 1. 7. 2015, vše dostupné
na www stránkách příslušného soudu, a též si vyžádal vyjádření trestního úseku
tohoto soudu a potřebnou dokumentaci.
Z rozvrhu práce Nejvyšší soud shledal, že odvolací senáty Krajského soudu v
Ostravě, pobočky v Olomouci, jsou senáty 2 To, 55 To a 68 To, kteréžto tvoří
vždy v kolonce „předseda senátu/členové senátu“ tři jména, z nichž je vždy
první podrženo. Podržené jméno přísluší předsedovi senátu. V první kolonce
„oddělení zastupuje“ jsou pak ve sloupci pod sebou uvedeny jednotlivé senáty, z
nichž první je vždy podtržen a značí tak senát, k němuž jsou přiděleni uvedení
soudci, druhý a třetí jsou pak senáty zastupující. Dále se z rozvrhu práce
podává, že „v případě dočasné nepřítomnosti předsedy senátu nebo soudce, nebo
je-li předseda senátu nebo soudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení
podle § 30 odst. 2 tr. ř., určí zastupujícího předsedu nebo soudce v souladu s
pravidly stanovenými rozvrhem práce místopředseda pro věci trestní“.
Předseda senátu 2 To Mgr. Aleš Rýznar Nejvyššímu soudu k citovanému rozvrhu
práce zaslal bližší informace stran obecných zásad pro zastupování tehdy
platného rozvrhu práce, a dále přílohu obsahující pracovní rozpis zástupců či
jednajících dní pro jednotlivé senáty pro období červenec až srpen 2015 a
absenční kartu JUDr. Jiřího Straňáka pro rok 2015. V rámci vyjádření uvedl, že
rozhodnutí místopředsedy Krajského soudu v Ostravě pro věci trestní týkající se
určení zastupujícího soudce není k dispozici, neboť tato praxe nebyla běžná.
Současně uvedl, že zástup JUDr. Lenky Konrádové namísto JUDr. Jiřího Straňáka
nebyl nikterak nahodilý, ale vyplýval z předem sestaveného rozvrhu zástupců
soudců čerpajících dovolenou v měsících červenec a srpen 2015, kterýžto, jak
uvedeno výše, byl Nejvyššímu soudu v příloze zaslán. Tento rozvrh byl
vypracován přímo předsedy odvolacích senátů. Uvedl též, že předmětný rozpis
akcentuje mimo jiné i pravomoc předsedy senátu, vyplývající rovněž z rozvrhu
práce, totiž postupovat tak, aby byla zachována plynulost vyřizování věcí
přidělených do jednotlivých senátů, přičemž rozpis měla k dispozici pro potřeby
zajištění administrativy také trestní kancelář.
Z obsahu předmětného „rozvrhu zástupců“ se podává, že již dne 9. 6. 2015 bylo
stanoveno, že dne 17. 7. 2015 bude v senátě 2 To zastupovat jeden člen senátu
68 To, neboť řádný člen senátu 2 To JUDr. Jiří Straňák v termínu od 7. 7. 2015
do 17. 7. 2015 čerpal řádnou dovolenou, jak potvrzuje zápis v absenční kartě
jmenovaného. Mgr. Aleš Rýznar v rámci podaného vysvětlení uvedl, že člen
zastupujícího senátu 68 To JUDr. Vladimír Sedláček taktéž čerpal řádnou
dovolenou, a to od 7. 7. 2015 do 24. 7. 2015. Uvedená informace se podává i z
„rozvrhu zástupců“, kde je JUDr. Vladimír Sedláček označen pod zkratkou „SE“.
Jedinou osobou zastupujícího senátu 68 To tak byla určena JUDr. Lenka
Konrádová, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by bylo třeba k projednání trestní
věci obviněného B. Ch. zástupu předsedy senátu 68 To.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud zjistil, že v projednávané věci
důvodem, proč se nemohl člen senátu 2 To JUDr. Jiří Straňák veřejného zasedání
dne 17. 7. 2015 zúčastnit, byla jeho řádná dovolená, což je okolnost, pro
kterou nemůže jinak řádný člen senátu nebo jeho předseda konkrétní věc
projednávat v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a
soudcích. V takovém případě je potřeba, aby nastoupil náhradní soudce. Soudem
pak bylo postupováno v souladu se zavedenou a v rámci dovolacího řízení
doloženou praxí pro zastupování v rámci senátů, jak rozebráno výše. Nejvyšší
soud poznamenává, že se navíc jednalo o frekventovanou dobu letních prázdnin,
kdy předsedové senátů přistoupili k vypracování konkrétního systému pro
zastupování s ohledem na zvýšené požadavky při čerpání řádných dovolených s
dostatečným předstihem. V projednávané věci tudíž nedošlo k zásadnímu a
podstatnému porušení podmínek vymezených § 41 a násl. zákona o soudech a
soudcích.
Nejvyšší soud však nad rámec uvádí, že za jistou nedůslednost lze označit to,
že soudy uvedenou změnu v projednávané věci zúčastněným stranám dostatečně a
včas nesignalizovaly. Jak se dává z judikatury Nejvyššího soudu (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 15/2014), nejedná se však o
vadu, kterou by bylo možné podřadit pod označený dovolací důvod, neboť
nepředstavuje nedostatek, jenž by sám o sobě svědčil o nenáležitém obsazení
senátu. Bylo jen v zájmu dostatečné informovanosti zúčastněným stranám sdělit
tuto změnu v obsazení senátu např. v počátku veřejného zasedání, čímž by se
uvedené pochybnosti včas odstranily.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného B. Ch. odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 3. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu