USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2024, č. j. 8 To 259/2024-141, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 24 T 37/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. B. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 24 T 37/2024, uznal obviněného A. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
dne 17. 3. 2024 v 18:00 hodin na ulici před domem na adrese XY, soudní okres Plzeň-jih, přistoupil ke své bývalé přítelkyni P. K., narozené XY, strhl jí z krku dámský stříbrný řetízek délky 45 cm s přívěskem, a s řetízkem z místa odjel, čímž způsobil P. K. škodu ve výši 2 149 Kč.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon takto uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené na náhradě škody částku 1 500 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, jímž napadl výrok o vině. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 8 To 259/2024–141, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že dovoláním napadl výrok o vině. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný namítl, že soudy nevzaly v úvahu absenci důkazů prokazujících jeho vinu, protože svá rozhodnutí stavěly pouze na tvrzení poškozené a SMS komunikaci, která však není podle jeho názoru usvědčující, protože se dá různě interpretovat. Podle jeho přesvědčení jde o důkazy nedostatečné k prokázání jeho viny a odsouzení za trestný čin. Dovolatel nepovažuje závěry znaleckého zkoumání jeho duševního stavu v jiné trestní věci za relevantní k osvětlení otázky, zda se předmětného trestného činu dopustil či mohl dopustit. Stejně tak rozporoval hodnocení odvolacího soudu jeho vystupování před soudem, kde měl podle odvolacího soudu projevovat svou afektivní labilitu, když je jeho právem hájit se jakýmkoli způsobem, který uzná za vhodné. Postup soudů cítil jako křivdu, když není možné z jeho emotivního jednání při veřejném zasedání dovozovat jeho vinu. Obviněný vyjádřil nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, že měl u soudu opakovaně lhát.
6. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zruší a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikáže Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.
8. Státní zástupce ve svém vyjádření připomenul zákonné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., o které obviněný opírá své dovolání a uzavřel, že na jejich základě není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, stejně jako nelze dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů.
9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce došel k závěru, že v projednávané věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. A naopak konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a také provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř.
10. Dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že při rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu je soudy zjištěný skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
11. Státní zástupce neshledal v podaném mimořádném opravném prostředku žádné relevantní námitky, protože obviněný pouze rozporuje provedené důkazy a z nich vyplývající závěry. Státní zástupce naopak vyjádřil souhlas se závěry soudů nižších stupňů a shrnul, z jakých důkazů soudy vycházely.
12. K námitce zaujatosti soudů při rozhodování z důvodu sebeprezentace obviněného státní zástupce uvedl, že naopak soudy rozvedly, jaké důkazy byly provedeny a jaké závěry z nich byly dovozeny, přičemž pro potřeby svých rozhodnutí zjišťovaly osobní, majetkové a další poměry obviněného a zkoumaly jeho věrohodnost. Právní kvalifikace podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je přiléhavá.
13. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože nenaplňuje žádný dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [příp. i jiným než navrženým způsobem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolaní proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uplatňuje výlučně námitky skutkové povahy. Tyto námitky obviněného pak směřují výhradně do výroku o vině.
23. Podanému dovolání je předně třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je nutno tyto dovolací důvody posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
24. Přestože obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
25. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvádí, že soudy nevzaly v úvahu absenci důkazů prokazujících jeho vinu a rozhodovaly pouze na základě tvrzení poškozené a SMS komunikace, která není podle jeho názoru usvědčující, kdy současně nepřihlédly ke skutečnostem a důkazům, které svědčí v jeho prospěch, respektive další skutečnosti hodnotily v jeho neprospěch.
26. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách vztahujících se k vadnému důkaznímu řízení. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu.
27. Přestože obviněný v podaném dovolání výslovně neoznačil, pod kterou variantu dovolacího důvodu svoji dovolací argumentaci podřadil, dá se z obsahu dovolaní dovodit, že uplatňuje pouze první alternativu uvedeného dovolacího důvodu, tedy tzv. zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními.
28. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
29. Je třeba zdůraznit, že „Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). Dokazování je totiž doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazu vyplývajícího z důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.
30. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívalo ve zpochybnění hodnocení důkazů a z toho vyplývajících skutkových zjištění soudů. Soud prvního stupně se s touto námitkou, která ve své podstatě směřuje proti ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., vypořádal v bodě 4. svého rozsudku, kde logicky, úplně a správně odůvodnil skutkové závěry, které učinil na základě provedeného dokazování. Obdobně se s těmito námitkami vypořádal i odvolací soud, který se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožnil.
31. Nejvyšší soud k takto pojaté dovolací argumentaci obviněného uvádí, že takováto argumentace není argumentací ve prospěch obviněným (implicitně) dovozovaného zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. Ve své podstatě totiž jde o pouhou polemiku s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, včetně toho, jakým způsobem a z jakých důvodů soudy hodnotily osobu obviněného a jeho věrohodnost. Toto konstatování lze paušálně vztáhnout ke všem námitkám obviněného podrobně zmíněným výše pod bodem 5. tohoto usnesení.
32. Nejvyšší soud může naopak konstatovat, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, jak jim ukládá § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnotily důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají, což dokládá i srozumitelné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde je možné sledovat myšlenkové procesy a hodnotící úvahy soudu ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. S prakticky totožnými námitkami obviněného se pak vypořádal i odvolací soud.
33. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud shledal jakékoliv vady na skutkových zjištěních z pohledu první alternativy důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo konstatováno, argumentace obviněného je pouze a jen polemikou s hodnocením důkazů soudů, což uvedený dovolací důvod nenaplňuje.
34. K obviněným dále uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze nejprve v obecné rovině uvést, že ten je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištění skutkový stav.
35. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil pouze formálně, to při odhlédnutí od toho, že neoznačil, kterou variantu tohoto dovolacího důvodu uplatňuje. Především však obviněný neuplatnil takovou dovolací argumentaci, která by mohla podléhat z uvedeného dovolacího důvodu věcnému přezkumu Nejvyššího soudu. Skutečnost, že trestnou činnost popírá, s tvrzením, že se posuzovaného jednání nedopustil, znamená, že obviněný uplatňuje toliko námitku skutkové povahy. Takováto námitka však není námitkou právní, a to ani pokud by obviněný mínil zpochybnit objektivní stránku trestného činu krádeže. Obviněný totiž nevznáší konkrétní výhrady k právním závěrům soudů ohledně toho, že „si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil…“, tedy neargumentuje ve prospěch závěru, že není naplněn obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, a to jednání (pachatele). Lze tedy uzavřít, že pro věcný přezkum ze strany Nejvyššího soudu nepostačuje, aby byl zákonný dovolací důvod v dovolání jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly, což v této trestní věci shledáváno není (k tomu viz bod 20. tohoto usnesení). Pokud jde o argumentaci k naplnění objektivní stránky posuzovaného trestného činu krádeže, pak lze v tomto směru zcela odkázat na závěry soudů nižších stupňů, s nimiž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
36. Lze tedy uzavřít, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nevznesl obviněný žádnou relevantní námitku. Současně ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovou vadou.
37. Zcela závěrem lze konstatovat, že obviněným vznesené námitky, a to jak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze pod tyto dovolací důvody podřadit. Pro úplnost lze uvést, že je není možné podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
38. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu