Judikát 3 Tdo 161/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11.03.2026
Spisová značka:3 Tdo 161/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.161.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Důvody dovolání
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. § 148 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
3 Tdo 161/2026-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný E. A. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 5 To 223/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 177/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného E. A. S. odmítá. Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 3 T 177/2024, byl E. A. S. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoníku“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že ve Zlíně dne 18. 7. 2023 v době kolem 21:45 hodin na silnici č. XY ulici XY poblíž domu č. p. XY řídil ve směru jízdy z ulice XY na XY osobní automobil zn. Volkswagen Golf, RZ XY, v majetku J.
V., přičemž nesledoval řádně situaci v silničním provozu a při přejíždění z levého průběžného jízdního pruhu do pravého průběžného jízdního pruhu narazil pravou boční částí jím řízeného vozidla do levé přední boční části vozidla zn. Škoda Karoq, RZ XY, řízeného R. L., jedoucí v pravém jízdním pruhu, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), v důsledku čehož R. L. utrpěla zejména podvrtnutí krční páteře s citelným omezením v běžném způsobu života po dobu delší než 7 dnů spočívajícím zejména v nutnosti nošení krčního límce, bolestech hlavy, nutnosti užívání analgetik, problémech se spánkem a nemožnosti se plně starat o syna, který je v invalidním důchodu 3.
stupně.
2. Za to byl obviněný podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30.000 (třicet tisíc) Kč.
3. Podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest sestává ze 100 (sta) denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 300 (tři sta) Kč.
4. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo zaplatit peněžitý trest v měsíčních splátkách po 3.000 Kč, počínaje 25. dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku s tím, že výhoda splátek odpadá v případě nezaplacení dílčí splátky včas.
5. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 3 T 177/2024, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
8. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8.
10. 2025, sp. zn. 5 To 223/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II.
9. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 5 To 223/2025, podal obviněný dovolání (č. l. 179–180 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku, které podle něho spočívá v tom, že „soudy věc kvalifikovaly jako Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, ale toto soudy takto neměly nikdy kvalifikovat, neboť v daném případě nešlo vůbec o trestněprávní jednání“. Soudy nesprávně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně kvalifikovaly skutek. Byl tak porušen článek 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o presumpci neviny a zásada in dubio pro reo. V této souvislosti obviněný bez bližší argumentace cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11.
11. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025 (nesprávně uvedeno 10. 09. 2025), sp. zn. 5 To 223/2025, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 3 T 177/2024, a věc vrátil soudu prvního stupně.
12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 16. 12. 2025, sp. zn. 1 NZO 991/2025.
13. Státní zástupce úvodem zopakoval dosavadní průběh řízení. Následně uvedl, že z obsahu formulace užité obviněným lze dovodit, že uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tř. ř., neboť odkazuje na nesprávné právní posouzení věci. Státní zástupce zkopíroval celé pasáže dovolání, z nichž se podává argumentace obviněného s tím závěrem, že přestože byl obviněný zastoupen obhájcem, který rovněž dovolání zpracoval, tento se s obsahem rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně a Krajského soudu v Brně předem pravděpodobně dostatečně neseznámil.
To lze dovodit z toho, že v dovolání poukazuje na jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. I pokud by se podle státního zástupce jednalo o pouhý překlep při vyhotovování dovolání, zmiňovaný dovolací důvod byl obhájcem označen jen formálně bez toho, že by byl řádně podložen konkrétními argumenty. Státní zástupce pak pro pořádek uvedl, že námitky uplatněné v dovolání současně nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř.
14. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr.
ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
16. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 5 To 223/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
17. Nejvyšší soud v ustálené rozhodovací praxi setrvale poukazuje na to, že dovolání je specifickým a přísně formalizovaným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň je třeba, aby deklarovaným dovolacím důvodům, které nemohou být uplatněny jen formálně, vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele.
18. V podaném dovolání obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento však obviněný uplatnil bez toho, aby jej podpořil odpovídající argumentací. Zákonný důvod dovolání totiž nemůže být toliko deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022).
19. Předně je třeba uvést, že jednání obviněného bylo kvalifikováno pouze jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Poněkud matoucí je proto v dovolání užitá zmínka o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. I pokud by se jednalo o překlep při vypracování dovolání, jak uváděl státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, na závěru Nejvyššího soudu to ničeho nemění.
Obviněný totiž v podaném dovolání pouze formálně uvedl, že v projednávané věci „nešlo vůbec o trestněprávní jednání“, aniž by předložil jakoukoli bližší argumentaci, proč by jednání popsanému ve skutkové větě rozsudku neměla užitá právní kvalifikace odpovídat. Stručný odkaz na to, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, opět bez jakékoli bližší konkretizace důkazů a alespoň náznaku toho, v čem takové nesprávné vyhodnocení důkazů mělo spočívat, nelze vyhodnotit jako dostatečně konkrétní právní argumentaci, na kterou může Nejvyšší soud reagovat. Odkaz na nález Ústavního soudu bez jakéhokoli bližšího upřesnění, proč by měl být ve vztahu k projednávané trestní věci významným či určujícím, je rovněž zcela nedostatečný.
20. V dovolání nejsou obsaženy žádné námitky, se kterými by se mohl Nejvyšší soud vypořádat. Skutku, tak jak je popsán ve skutkové větě rozsudku, totiž soudy užitá právní kvalifikace jako přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku odpovídá. Je možno odkázat na zcela dostačující a pečlivé odůvodnění soudem prvního stupně (zejména body 6. – 8. odůvodnění rozsudku), kde se soud vypořádal se všemi provedenými důkazy, tyto vyhodnotil v souladu s pravidly obsaženými v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr.
ř., vypořádal se s obhajobou obviněného, otázkou příčinné souvislosti, a následně zjištěný skutkový stav zastřešil odpovídající právní kvalifikací, přičemž se neopomněl vypořádat ani s otázkou zavinění. Rovněž zcela dostačujícím způsobem odůvodnil jím uložený peněžitý trest (bod 9. odůvodnění rozsudku) a rozhodnutí o adhezním nároku (bod 10. odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se s postupem a užitou právní kvalifikací zcela ztotožnil a rovněž se plně a dostatečně vypořádal s argumentací obviněného užitou v řádném opravném prostředku (zejména body 5.
– 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud nepokládá za potřebné k argumentaci soudů nižších stupňů cokoli dodávat. IV.
21. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody, kdy obhájce jménem obviněného neuplatnil ani jednu námitku, která by odpovídala některému z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného E. A. S. odmítl.
22. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. 3. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu