3 Tdo 1637/2016-25
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o
dovolání, které podal obviněný L. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 67/2016, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, a jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Okresnímu soudu v
Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016,
byl obviněný L. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky
podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr.
zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v
tom, že „dne 17.4.2016 kolem 20.45 hodin v obci R., okres K., řídil osobní
motorové vozidlo PEUGEOT 306, po předchozím požívání alkoholických nápojů ve
stavu, pro který nebyl schopen se bezpečně účastnit silničního provozu, když
při policejní silniční kontrole bylo opakovanými orientačními dechovými
zkouškami přístrojem DRÄGER ve 20.48 hodin a ve 20.54 hodin v jeho dechu
zjištěno 1,25 promile a 1,26 promile alkoholu, s naměřenými hodnotami souhlasil
a následný odběr, za účelem ověření výše hladiny alkoholu v krvi, nepožadoval“.
Za to byl obviněný L. B. odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle § 67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku
byl obviněnému uložen peněžitý trest v 50 denních sazbách po 100 Kč, celkem
5.000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku měl být peněžitý trest zaplacen v
pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných do každého 20. dne v
měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Podle § 69 odst.
1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) týdnů.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu
činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 16
(šestnácti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T
67/2016, podal obviněný L. B. odvolání směřující do všech výroků napadeného
rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5
To 371/2016, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o uloženém peněžitém trestu.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 96–98 ), v rámci
něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněný prvně poukazuje na rozpor výrokové části rozhodnutí odvolacího soudu
s jeho odůvodněním, kdy odvolací soud konstatoval správnost a úplnost
skutkových zjištění nalézacího soudu, přičemž napadené rozhodnutí zrušil v
oddělitelné části výroku o trestu mimo jiné podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.
ř., aniž by toto blíže konkretizoval.
Obviněný má za to, že skutkové závěry nalézacího soudu o jeho vině nemají oporu
v provedeném dokazování, což ostatně namítal i v rámci odvolacího řízení.
Nalézací soud závěr o naplnění skutkové podstaty přečinu jemu kladenému za vinu
postavil pouze na tom, že byla provedena dechová zkouška, při níž byly naměřeny
hodnoty 1,25 a 1,26 promile alkoholu. Nalézací soud dále vycházel z výpovědi
obviněného, že vypil tři piva, ale již bez bližšího uvedení, o jaký druh piva a
s jakým obsahem alkoholu se jednalo. Stejně tak nalézací soud neučinil žádná
skutková zjištění ze zaprotokolované výpovědi nstržm. B. D., učiněné v rámci
hlavního líčení, jenž vypověděl, že na jízdě obviněného nebylo nic zvláštního,
jel rovně, choval se slušně. Ze skutkových zjištění a rozsudku tedy není
patrno, jaké množství alkoholu vypil a jak dlouho před jízdou, a jak a do jaké
míry jim byl při jízdě ovlivněn.
Dále obviněný uvedl, že již v přípravném řízení a poté i v řízení před soudem
předložil orgánům činným v trestním řízení listinu k provedení jako důkaz, a to
Pracovní postup č. 114-MP-C008-08 Českého metrologického institutu k
zabezpečení jednotné koncepce měření v dopravě, z které vyplývá, že hodnota
1,27 promile alkoholu v dechu je hodnotou, u níž lze při dechové zkoušce učinit
závěr, že hodnota alkoholu v krvi je rovna či větší hodnotě 1 promile alkoholu.
Uvedenou listinu nalézací soud v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. neprovedl a
nikterak se s jeho obranou nevypořádal, ačkoliv jde o důkaz v jeho prospěch.
Uvedený pracovní postup je v praxi využívám policii a také v rámci znalecké
činnosti, a následně aprobován v rozhodovací praxi soudů. Vypracování
znaleckého posudku nalézací soud odmítl s odůvodněním, že by sice mohl
korigovat hodnotu zjištěného alkoholu, avšak je zřejmé, že tato hodnota by
neklesla pod 1 promile alkoholu, což je zcela v rozporu se zásadami vyjádřenými
v § 2 odst. 4, 5 tr. ř.
Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (i jeho skutkové věty) je zřejmé, že
tento zcela zaměňuje hodnotu alkoholu v krvi s hodnotou alkoholu v dechu,
ačkoliv se jedná o podstatnou skutečnost, zejména ve vztahu k ustálené
judikatuře, kdy za trestný čin pod vlivem návykové látky se považuje hodnota
nejméně 1 promile alkoholu v krvi řidiče, nikoli v dechu. Ale především,
ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku nepodmiňuje trestní odpovědnost množstvím
alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ale stavem vylučujícím způsobilost k
řízení motorového vozidla, kdy dle ustálené judikatury je třeba toto v každém
konkrétním případě zjišťovat a dokazovat.
Dále obviněný uvedl, že nikterak nepopírá požití alkoholu před jízdou, kdy však
vzhledem k výše uvedenému stran přepočtu hladiny alkoholu v dechu na hladinu
alkoholu v krvi má za to, že hladina alkoholu v krvi v jeho případě
nedosahovala ani hodnoty 1 promile. Soudům vytýká, že nepostupovaly s ustálenou
soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k zodpovězení otázky, zda byl ve stavu
vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, což je obligatorním znakem
skutkové podstaty trestného činu jemu kladenému za vinu.
Závěrem obviněný uvedl, že oba soudy dostatečně neobjasnily všechny skutečnosti
svědčící pro závěr, zda řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím
způsobilost, tedy zda naplnil po všech stránkách znaky přečinu ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst.
1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn.
5 To 371/2016, i rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp.
zn. 9 T 67/2016, stejně jako rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
dále, aby Okresnímu soudu v Kroměříži podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za
podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu
zastupitelství, které jej obdrželo dne 10. 11. 2016 (č. l. 99). Dne 1. 12. 2016
bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp.
zn. 1 NZO 1357/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného L. B.
nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve
věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v
neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To
371/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr.
ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního
stupně pouze ve výroku o trestu a jeho výkonu, čímž vytvořil obdobnou procesní
situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d
odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost
výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které
splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal
prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr.
ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným
ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným L. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné
zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) –
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První
alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení
mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo
pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného
přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného
je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a
také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první
alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě,
tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů
dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.,
kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů
nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z
konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na
tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného
hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o
dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v
celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně,
jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací
v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem
(např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli
však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně
stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a),
b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného L. B. je důvodné.
Ze skutkových zjištění soudu nalézacího vyplývá, že obviněný se po požití
alkoholických nápojů dostal do stavu, pro který nebyl schopen bezpečně řídit
osobní automobil, přičemž při následné silniční kontrole byla opakovanými
orientačními dechovými zkouškami zjištěna hladina alkoholu v dechu ve výši 1,25
a 1,26 promile, kdy nepožadoval ověření výše alkoholu v krvi prostřednictvím
odběru krve.
V projednávané věci lze shrnout relevantní námitky obviněného v konstatování,
že soudy vycházely toliko z výsledku dechové zkoušky a výpovědi obviněného a
nstržm. B. D., kdy není najisto postaveno, zda v době řízení motorového vozidla
byl ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1
tr. zákoníku, tedy zda byly naplněny všechny znaky předmětné skutkové podstaty
daného trestného činu.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se
dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil
vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť
různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se
zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě
zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost
vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného
činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není
schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických
schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání
nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo
způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v
každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R
23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké
zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (viz
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, str. 2790–2791).
Pokud je tento přečin spáchán řízením motorového vozidla po požití alkoholu,
vyžaduje se zásadně, aby řidič měl v krvi nejméně 1 g/kg alkoholu. V tomto
ohledu se vychází z poznatků lékařské vědy, podle nichž žádný jedinec není
schopen bezpečně řídit motorové vozidlo při dosažení uvedené hranice. S
dosažením této hranice jsou totiž vždy spojeny takové účinky alkoholu na lidský
organismus, které naplňují znak „stav vylučující způsobilost“. Tento znak je
naplněn již dosažením uvedené hranice. Závěr o naplnění uvedeného znaku ale
není vyloučen ani v případě, že v krvi řidiče je nižší hladina alkoholu než 1
g/kg, jestliže se této hodnotě blíží a není nižší než 0,8 g/kg a jestliže v
konkrétním případě je vliv alkoholu na konkrétního řidiče takový, že vylučuje
jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (viz rozh. č. 26/2008 Sb. rozh. tr.).
V projednávané trestní věci se soud prvního stupně zaměřil na skutečnost, že se
obviněný podrobil dechové zkoušce a podepsal úřední záznam, na kterém byly
zaneseny naměřené hodnoty. U obviněného byly provedeny dvě dechové zkoušky v
rozmezí přibližně pěti minut, kdy první naměřená hodnota činila 1,25 promile
alkoholu v dechu a druhá naměřená hodnota 1,26 promile alkoholu v dechu. Je
podstatné uvést, že výše uvedený judikatorní závěr stran naplnění znaku „stav
vylučující způsobilost“ se vztahuje k hodnotě 1 promile alkoholu v krvi řidiče,
nikoliv v jeho dechu. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro
trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku není
vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a
vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy.
Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje
způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl
pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Na takový stav lze usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi
řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující
způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče
motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů
požitých řidičem před jízdou, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z
celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod. Vedle svědeckých výpovědí,
lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť
nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k
výkonu činnosti podle § 274 tr. zákoníku, též výsledek dechové zkoušky, zejména
pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat
množství požitého alkoholu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3.
2011, sp. zn. 11 Tdo 1491/2010).
Ze stručného odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vyplývá, že
soudy své skutkové závěry, podle nichž obviněný předmětného dne, kdy byl na
zjištění obsahu alkoholu v těle vyšetřován zasahujícími policisty, byl při
řízení osobního automobilu ovlivněn alkoholem v takové míře, že to vylučovalo
jeho způsobilost řídit motorové vozidlo, učinily na podkladě výsledků opakované
orientační dechové zkoušky na alkohol získané měřením provedeným orgány policie
za použití přístroje značky Dräger, podle níž koncentrace alkoholu v dechu
obviněného činila výše uvedené hodnoty, a výpovědi obviněného, kterýžto v
hlavním řízení vypověděl, že před jízdou požil alkohol, a to 3
jedenáctistupňová piva (č. l. 70). Poukázaly také na výpověď zasahujícího
policisty nstržm. B. D. (č. l. 71), nicméně se v odůvodnění rozhodnutí omezily
toliko na jeho výpověď ve vztahu k odmítnutí vyšetření krve obviněným. V této
souvislosti je však třeba poukázat na úřední záznam o kontrole řidiče
podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo
během jízdy (č. l. 3), ze kterého se podává, že obviněný nebyl vyzván k
lékařskému vyšetření s následným odběrem biologického materiálu, kdy současně
nepožadoval lékařské vyšetření s následným odběrem biologického materiálu. Z
uvedeného záznamu nelze bez pochybností dospět k závěru, že vyšetření krve
odmítl. Skutečnost, že obviněný nepožadoval odběr krve na zjištění hladiny
alkoholu v krvi, není pro posouzení věci natolik podstatná, jelikož i dle
nového trestního zákoníku stále platí, že orgány činné v trestním řízení jsou
povinny zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V návaznosti na uvedené tedy
nelze brát v potaz ani tu skutečnost, že obviněný v průběhu řízení ustoupil od
svého návrhu na vypracování znaleckého posudku stran přepočtu hodnoty alkoholu
v dechu na hodnotu alkoholu v krvi. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí
ne zcela jasně a přesvědčivě předkládá své úvahy stran potenciálních závěrů
znaleckého posudku, kdy provedení důkazů znaleckým posudkem považoval za
nadbytečné.
Na tomto místě lze uzavřít, že z provedeného dokazování nevyplývají natolik
konkrétní skutečnosti, jež by bylo s to odůvodnit závěr, že obviněný řídil
motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr.
zákoníku. Soudy se omezily toliko na výsledky dechové zkoušky a výpověď
obviněného a zasahujícího policisty, kdy je třeba zdůraznit, že v případě
výpovědi nstržm. B. D. (č. l. 71) soudy zcela neakceptovatelně použily pouze tu
část jeho výpovědi ve vztahu k údajnému odmítnutí krevní zkoušky a již nikoli
tu část jeho výpovědi vztahující se ke způsobu jízdy obviněného, důvodu
silniční kontroly či chování obviněného během silniční kontroly. Jak již bylo
uvedeno výše, jedná se, za daného stavu věci, mimo jiné, o podstatné
skutečnosti vedoucí k závěru, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost
ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, a
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp.
zn. 9 T 67/2016, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Kroměříži
nařídil, v souladu s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení, aniž by dovolací soud předvídal výsledek řízení, bude nalézací
soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu
zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným
právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jedná se zejména
o náležité zjištění skutkového stavu věci, zejména ve vztahu ke zjištění, zda
se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k předmětné činnosti.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného a zjištěné
Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o
dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto
rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu