3 Tdo 230/2024-I.-636
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 v řízení o dovolání, které podal obviněný V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 3/2023, takto:
I. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. K. z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. bere do vazby.
II. Podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contrario se nabídka I. B. na převzetí záruky za chování obviněného V. K. nepřijímá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. 7. 2023, sp. zn. 2 T 3/2023, byl obviněný V. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), mu bylo dále uloženo zaplatit poškozené O. O. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a proti výroku o náhradě nemajetkové újmy i poškozená. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, podal obviněný V. K. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 3 Tdo 230/2024, tak, že podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, a to ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, a dále zrušil všechna rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Vzhledem k tomu, že se obviněný V. K. v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci uložen, bylo nutné podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
5. Podle § 68 odst. 1 tr. ř. lze vzít do vazby toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. Podle § 68 odst. 2 tr. ř. nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 2 léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 3 léta.
6. Podle § 67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
7. Předně je nutno konstatovat, že v této trestní věci již bylo jednou pravomocně rozhodnuto o vině obviněného zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž důvodem zrušení pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem je toliko skutečnost, že se soud druhého stupně nevypořádal s důkazními návrhy uplatněnými obviněným v odvolacím řízení, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. Věc tedy byla soudu druhého stupně vrácena toliko za účelem rozhodnutí o těchto důkazních návrzích, nikoliv z důvodu, že by panovaly závažné pochybnosti o vině obviněného žalovaným skutkem. Dosud zjištěné skutečnosti tedy přinejmenším nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. V tomto směru může Nejvyšší soud odkázat co do skutkových a právních závěrů jednak na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jednak na odůvodnění odvolacího soudu.
8. Dále může Nejvyšší soud konstatovat, že v trestní věci obviněného existuje důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. Existence tohoto vazebního důvodu je i v této fázi trestního stíhání odůvodněna tím, že obviněný je v této trestní věci stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který je ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě dvě léta až deset let, a již jednou mu byl pravomocně uložen poměrně citelný trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíců. Dále je pak skutečností, že obviněný je cizí státní příslušník, který v České republice před vzetím do vazby přebýval na ubytovně pro zahraniční pracovníky, přičemž na Ukrajině, odkud pochází, má manželku a dvě děti. Nelze proto přeceňovat prohlášení obviněného, že na Ukrajinu se již nechce vrátit. Obava z toho, že obviněný z České republiky, kde ho nic nedrží, uprchne a vrátí se do regionu, kde má veškeré rodinné zázemí (a kde válečný konflikt neprobíhá), je zcela reálná. Skutečnost, že obviněný nemá v České republice stálé bydliště, dokresluje i prohlášení I. B., že obviněného u sebe (v XY) ubytuje, ačkoliv obviněný prohlašuje, že se vrátí na ubytovnu do XY. Podle názoru Nejvyššího soudu souhrn těchto zjištění odůvodňuje existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř., neboť lze nepochybně dovodit jistou obavu, že by obviněný v obavě před svým trestním stíháním nebo zejména trestem mohl uprchnout.
9. Je skutečností, že u obviněného shledávaný vazební důvod lze nahradit zárukami předpokládanými trestním řádem v ustanoveních § 73 a 73a tr. ř., resp. jej lze nahradit uložením některého z předběžných opatření uvedených v § 88c tr. ř.
10. Nejvyšší soud pečlivě tyto záruky, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, zvažoval, zejména pak nabídku jeho švagra I. B. na převzetí záruky za chování obviněného. Nejvyšší soud je však toho názoru, že ani tato opatření nemohou, a to ani v současné době ve stávající fázi trestního stíhání, rozptýlit obavy z toho, že by obviněný mohl uprchnout, aby se vyhýbal trestnímu stíhání či hrozícímu trestu ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. Nabídku I. B. na převzetí záruky za chování obviněného nebylo možno převzít již z toho důvodu, že I. B. žije v XY, která je poměrně vzdálena od XY, kam se podle svého vyjádření obviněný hodlá vrátit na ubytovnu. Možnosti I. B. působit na obviněného jsou proto značně limitovány. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že odvolací soud se při dalším přezkoumávání trvání důvodů vazby bude muset případnými opatřeními nahrazujícími vazbu pečlivě zabývat, a to již z důvodu poměrně dlouhého trvání vazby před prvním pravomocným odsouzením.
11. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud po zrušení výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, z usnesení soudu druhého stupně a v souladu s § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný, u kterého je dán vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř., bere do vazby, když nebyla přijata nabídka I. B. na převzetí záruky za chování obviněného V. K. [§ 73 odst. 1 písm. a) tr. ř.].
12. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že uvalení vazby na obviněného není v rozporu s ustanovením § 72a odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin. Obviněný je přitom pro takový zvlášť závažný zločin v této trestní věci stíhán. Podle § 72a odst. 2 věta první tr. ř. připadá z doby uvedené v odst. 1 jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny řízení před soudem. Ze spisového materiálu pak vyplývá, že obviněný se ve vazbě nacházel již v době, kdy na něj byla dne 5. 1. 2023 podána obžaloba a ve vazbě setrvával až do nařízení výkonu trestu poté, co bylo dne 28. 8. 2023 jeho odvolání zamítnuto. Z uvedeného vyplývá, že zákonná dvouletá doba možného trvání vazby v případě obviněného překročena nebyla.
13. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že o vazbě obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání (ve kterém bylo současně rozhodnuto o jeho dovolání), a to na základě předchozího písemného vyjádření obviněného k rozhodování o vazbě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 3 Tdo 230/2024
Datum rozhodnutí: 27.03.2024
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Dokazování, Znásilnění
Dotčené předpisy: § 185 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: C
6 7
3 Tdo 230/2024-632
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 3/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se částečně zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, a to ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. 7. 2023, sp. zn. 2 T 3/2023, byl obviněný V. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
dne 18. 9. 2022 okolo 2:00 hodin na adrese XY, v obci XY, okres XY, v posledním neprůchozím pokoji v obytné části rodinného domu, kde na manželské posteli v důsledku ovlivnění alkoholem spala poškozená O. O., tuto během spánku vysvlékl z legín, silonek i kalhotek, dále ji roztáhl nohy a pokusil se o soulož proniknutím penisu do její vagíny, což se mu plně nepodařilo, poškozená se v důsledku bolesti v podbřišku probudila a začala obviněného odstrkovat rukama, on jí na to levou rukou zakryl ústa a řekl jí, aby mlčela nebo ji podřeže, pravou rukou jí roztahoval a držel nohy, měnil úchopy rukou, kdy jí nohy držel střídavě pravou nebo levou rukou, do vaginy plně proniknul svým penisem a vykonal soulož blíže nezjištěným počtem kopulačních pohybů, to za stálého odporu poškozené spočívajícím v jeho odstrkování a kopání, kdy zhruba po 15 minutách jednání ukončil a z pokoje odešel.
2. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), mu bylo dále uloženo zaplatit poškozené O. O. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a proti výroku o náhradě nemajetkové újmy i poškozená. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že se soud druhého stupně nevypořádal s jím uplatněnými důkazními návrhy. Došlo tak podle něj k porušení zásady in dubio pro reo.
5. Obviněný má za to, že z provedeného dokazování nevyplývá, že z jeho strany došlo k užití násilí, pohrůžce násilím ani že poškozenou donutil k pohlavnímu styku. Soudy podle něj nezohlednily zásadní skutečnosti, které činí výpověď poškozené nedůvěryhodnou, resp. vyvolávají vážné a důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Výpověď poškozené je jednak nekonzistentní, je v rozporu s výpověďmi jiných svědků a není podpořena žádnými hmotnými důkazy. Poškozená svoji verzi skutkového děje měnila, když nejprve svědkyni P. sdělila, že jí jeden z mužů zacpal pusu rukou, přilehl k ní, stáhl jí legíny i kalhotky, ve kterých spala, a vykonal soulož, načež toto zopakovala při podání vysvětlení. Po zahájení trestního stíhání však již uváděla, že ji vzbudila až vykonávaná soulož, přičemž tato verze klade na obviněnou menší nároky, pokud jde o její detailnost. Změna výpovědi je tak podle obviněného účelová. V souvislosti s úředními záznamy a jejich použitelností při hodnocení věrohodnosti svědka obviněný poukázal na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1230/2016, a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 2884/16, podle kterých není možné obsah úředního záznamu zcela přejít. Soudy obou stupňů se však se skutečností, že poškozená popisovala v průběhu trestního řízení skutek rozporně, nevypořádaly a trvaly na její věrohodnosti. Věrohodnost poškozené dále podle obviněného výrazným způsobem snižuje výpověď jejího manžela S. A., jehož výpověď se s výpovědí poškozené dostává do rozporu ohledně nože, kterého se poškozená bála, ohledně následné komunikace s obviněným i ohledně dopadu na psychiku poškozené a četnost jejích návštěv u psychologa. Soudy rovněž pominuly význam výpovědi svědka H., který vypověděl, že poškozená mezi jednou a druhou hodinou ráno přišla rozesmátá ke dveřím jejich pokoje a dožadovala se příchodu obviněného. Výpověď poškozené není kromě výpovědi jejího manžela podporována žádnými jinými důkazy a jde proto o situaci tvrzení proti tvrzení. Nebyly vypracovány znalecké posudky ani nebyly zjištěny stopy na těle poškozené. Věrohodnost výpovědi poškozené je proto natolik sporná, že nebylo možné dospět k závěru o vině obviněného. Soudy verzi poškozené hodnotily jednostranně a vycházely z její pravdivosti.
6. Obviněný konečně upozornil na to, že soudy adekvátně nereagovaly na jím uplatněné důkazní návrhy. Jejich rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. Jde především o znalecký posudek psychologický, psychiatrický a gynekologický a opakovaný výslech poškozené, svědka H. a obviněného. Tyto důkazy obviněný navrhoval v rámci podaného odvolání, avšak odvolací soud jim nevyhověl, aniž by se k nim byť jen vyjádřil. Tím podle obviněného řízení zatížil vadou opomenutých důkazů. Uvedené důkazní návrhy přitom mohly přispět k plnému objasnění projednávané věci.
7. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Státní zástupce uvedl, že obviněný primárně brojí vůči hodnocení důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním. Zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přitom přicházel v úvahu jen v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řešené kauze tedy především na základě obviněným tvrzeného zjevného rozporu. Avšak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O takový případ se však podle státního zástupce v posuzované věci nejedná. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není podle něj v řešeném případě dána.
10. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí podle státního zástupce naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy považují trestnou činnost obviněného po skutkové stránce za spolehlivě prokázanou. Lze podle něj odkázat zejména na výpověď přímé svědkyně, poškozené O., která je vnitřně bezrozporná a plně koresponduje prakticky se všemi dalšími relevantními skutečnostmi, jak soudy přesvědčivě vysvětlily. Současně platí, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by podstatným způsobem snižovaly věrohodnost poškozené O. Zároveň v řešeném případě nejde o důkazně komplikovanou situaci tvrzení proti tvrzení, neboť výpověď poškozené nestojí osamoceně, nýbrž koresponduje s dalšími důkazy. Pakliže obviněný označuje některé důkazy, které podle jeho názoru vinu neprokazují, státní zástupce konstatuje, že jej současně ani neospravedlňují a viny nezbavují, zároveň nikterak podstatně nesnižují věrohodnost poškozené. Vzhledem k tomu se státní zástupce domnívá, že na základě soudy označených usvědčujících důkazů je možno označit obhajobu obviněného, že se násilného jednání nedopustil, za vyvrácenou provedeným dokazováním. Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají, přičemž z nich vyplývá, že k pohlavnímu styku mezi obviněným a poškozenou došlo, a to za okolností popsaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, tedy včetně násilného jednání.
11. Z hlediska námitky opomenutých důkazů pak státní zástupce uvedl, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by mohla naplnit v zásadě jen tehdy, pokud by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V řešeném případě je přitom zřejmé, že důkazní návrhy obviněného byly nadbytečné, neboť skutkový stav byl zjištěn spolehlivě, úplně a v rozsahu nezbytném pro spravedlivé rozhodnutí. Nadbytečné důkazy z povahy věci nemohou být důkazy podstatnými, a proto ustálená soudní praxe nepovažuje neprovedení nadbytečných důkazů za vadu důkazů opomenutých. Pokud krajský soud učiněným důkazním návrhům, resp. jejich zamítnutí nevěnoval v odůvodnění dostatečný prostor, je to sice možno považovat za určité pochybení, avšak to samo o sobě k naplnění předmětného dovolacího důvodu nestačí, protože návrhy je možno označit za nadbytečné.
12. Jelikož namítanou vadu zjevných rozporů či opomenutých důkazů státní zástupce neshledal, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
19. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný V. K. jím brojí proti výroku o vině zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. proti tomu výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Namítá přitom jednak to, že odvolací soud se nevypořádal s jeho důkazními návrhy, a jednak poukazuje na některé skutkové okolnosti, které podle jeho názoru snižují věrohodnost poškozené. Trvá na tom, že pohlavní styk mezi ním a poškozenou byl dobrovolný, že jde o situaci tvrzení proti tvrzení a že byla porušena zásada in dubio pro reo.
20. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mj. zamítnuto jeho odvolání, nýbrž i proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě nemajetkové újmy. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
21. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, ta je skutkové a procesní povahy, neboť obviněný jednak nesouhlasí s tím, že soudy vyhodnotily výpověď poškozené O. jako věrohodnou, a jednak namítá vadu opomenutých důkazů.
23. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou opomenutých důkazů, kterou bylo možno podřadit pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ta je naplněna tehdy, jestliže ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Po prostudování předloženého spisového materiálu a napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak Nejvyšší soud zjistil, že tato dovolací námitka je opodstatněná.
24. Je skutečností, že obviněný v rámci svého odvolání navrhl, aby byl znovu vyslechnut svědek H., a to za účelem upřesnění, kdy a za jakých okolností viděl rozesmátou poškozenou, jak hledá obviněného, a dále sám obviněný a poškozená O., která měla být konfrontována s rozpory mezi její výpovědí a výpovědí jejího manžela. Navrhl rovněž, aby byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, který by se vyjádřil k otázce stop na těle poškozené a k akutní vaginitidě, a znalecký posudek psychologický a psychiatrický za účelem zkoumání zejména věrohodnosti poškozené. Obviněný konečně navrhl zkoumání své věrohodnosti pomocí tzv. polygrafu.
25. Z protokolu o veřejném zasedání konaném u odvolacího soudu dne 28. 8. 2023, jakož i ze zvukového záznamu z něj, pak bylo zjištěno, že konstatování uvedené v tomto protokolu, že návrhy na doplnění dokazování nejsou, neodpovídá zcela skutečnému průběhu předmětného veřejného zasedání. Bylo naopak zjištěno, že obhájce obviněného, ačkoliv k přímému dotazu předsedy senátu odvolacího soudu prohlásil, že v danou chvíli nemá důkazní návrhy, jednoznačně uvedl, že důkazní návrhy jsou obsaženy v podaném odvolání, na které při jeho následném přednesu odkázal. Za takové situace, kdy obviněný ani jeho obhájce nevzali důkazní návrhy zpět, naopak obhájce ve veřejném zasedání výslovně odkázal na písemné vyhotovení odvolání, ve kterém byly důkazní návrhy uplatněny, bylo povinností odvolacího soudu se vznesenými důkazními návrhy zabývat. To platí tím spíš za situace, kdy navrhované důkazy se týkaly klíčové otázky věrohodnosti poškozené, jejíž výpověď je jediným přímým usvědčujícím důkazem v této trestní věci. Pokud tak soud druhého stupně neučinil a o uplatněných důkazních návrzích nerozhodl, resp. tyto zcela pominul, zatížil tím své rozhodnutí vadou opomenutých důkazů, která vede k naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. V této souvislosti je nutno odmítnout argumentaci státního zástupce uplatněnou ve vyjádření k podanému dovolání, podle které za situace, kdy uplatněné důkazní návrhy jsou podle názoru státního zástupce nadbytečné, nelze hovořit o vadě opomenutých důkazů. Jakkoliv je totiž skutečností, že nadbytečnost navrhovaného důkazu je jedním z uznávaných důvodů jeho neprovedení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09), je rovněž skutečností, že soud musí o uplatněných důkazních návrzích rozhodnout vždy, a to i tehdy, jestliže považuje určitý důkaz za nadbytečný, a toto své rozhodnutí musí zdůvodnit v odůvodnění rozsudku (srov. § 125 odst. 1 věta druhá tř. ř., které se podle § 138 tr. ř. použije přiměřeně i na usnesení). Neprovedení navrhovaných důkazů je totiž možno akceptovat pouze tehdy, jestliže bylo o důkazních návrzích řádně rozhodnuto a toto rozhodnutí bylo přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Bez vypořádání určitého důkazního návrhu ze strany soudů nižších stupňů navíc Nejvyšší soud nemůže věcně přezkoumat, zda neprovedení navrhovaných podstatných důkazů bylo důvodné či nikoliv [srov. třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jinými slovy, aby Nejvyšší soud takový přezkum mohl provést, je nutné, aby se soudy nižších stupňů nejprve samy uplatněnými důkazními návrhy zabývaly a své úvahy vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí. Tak tomu však v nyní projednávaném případě nebylo, neboť odvolací soud uplatněné důkazní návrhy zcela pominul.
27. Vzhledem k tomu, že již tato vada, která vede k naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., má za následek zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného, a s ohledem na to, že v dalším řízení se odvolací soud bude pečlivě zabývat uplatněnými důkazními návrhy a potřebou jejich provedení v kontextu celkové důkazní situace týkající se otázky věrohodnosti poškozené, považoval Nejvyšší soud prozatím za předčasné zabývat se zbývající částí dovolací argumentace obviněného. Podrobit tuto dovolacímu přezkumu z hlediska namítaného zjevného (extrémního) rozporu mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem totiž bude možné teprve tehdy, kdy bude ustáleno dokazování zejména z hlediska jeho rozsahu, a kdy budou řádně vypořádány všechny uplatněné důkazní návrhy.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
28. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud částečně zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, a to ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
29. V dalším řízení bude úkolem Krajského soudu v Praze, aby posoudil potřebnost provedení obviněným navrhovaných důkazů z hlediska zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Přitom bude pečlivě přihlížet k dosavadním výsledkům dokazování a v tomto kontextu zváží, zda poznatky, které by mohly z navrhovaných důkazů plynout, by mohly něčeho změnit na závěru o skutkovém stavu, zejména pokud jde o otázku věrohodnosti poškozené O. Pokud dospěje k závěru, že jsou dány důvody pro nevyhovění uplatněným důkazním návrhům, toto rozhodnutí řádně zdůvodní v rámci odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud se také vypořádá s obviněným zmiňovanými judikatorními závěry týkajícími se rozporů mezi obsahem úředního záznamu o podaném vysvětlení a protokolu o výpovědi svědka, které rovněž prozatím zůstaly stranou jeho pozornosti.
30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
31. O vazbě obviněného, který v době rozhodování Nejvyššího soudu vykonával uložený trest odnětí svobody, bylo rozhodnuto samostatným rozhodnutím (§ 265l odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu