3 Tdo 242/2010
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 7. dubna 2010 dovolání obviněného V. H., proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 4 To 589/2009, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplících pod sp. zn. 6 T
240/2007, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 4 To 589/2009, a rozsudek Okresního soudu
v Teplicích ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 6 T 240/2007.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích p ř i k a z u
j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 6 T 240/2007,
byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a)
tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„dne 9. 3. 2007 v době kolem 16.45 hod. v okrese T. na cestě z D. do T. měl u
sebe 3 ks alobalových balíčků s obsahem hnědé pevné látky o celkové hmotnosti
39 gramů (stopa č. 1), 12,2 gramů (stopa č. 2) a 4,3 gramů (stopa č. 3) včetně
obalů (celkem 55,5 gramů), přičemž balíčky dobrovolně vydal policejnímu orgánu,
kdy chemickým zkoumáním byla v balíčcích prokázána přítomnost heroinu o obsahu
účinné látky 5,12 - 5,66 gramu ve všech balíčcích o hmotnosti 48,2 gramů
zjištěné látky bez obalů (obsah báze heroinu 9,55 plusmínus 5% v prvém balíčku
- stopa č. 1, 15,85 plusmínus 5% ve zbývajících balíčcích - stopa č. 3).“
Za tento trestný čin byl obviněný podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k
trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst.
2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na
území okresu T. v trvání čtyř let.
Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to
látky obsahující heroin o celkové hmotnosti 44,04 gramů.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání jak do výroku o vině, tak do
výroku o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 9. 2009,
sp. zn. 4 To 589/2009, podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. H. prostřednictvím
svého obhájce dovolání opřené o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má
za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu obviněný opakuje své tvrzení, že balíčky nalezl na toaletě benzínové
pumpy a chtěl je odevzdat policii. Dále namítá, že i kdyby akceptoval skutková
zjištění učiněná soudy, stejně by nebyly naplněny objektivní znaky skutkové
podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán
vinným. Jeho výhrady směřují proti naplnění znaku „přechovávání omamné látky
pro jiného“ a znaku „spáchání činu ve větším rozsahu“.
Ve vztahu ke znaku „přechovávání omamné látky pro jiného“ namítá, že k jeho
naplnění dochází v případě určité dispozice s touto látkou, nepostačí pouhé
její držení. S ohledem na krátkou dobu (několik desítek minut), po kterou měl
mít balíčky s heroinem u sebe, podle něj tento znak naplněn nebyl. V této
souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 115/2003,
které za dobu držení omamné látky nezbytnou k naplnění znaku „přechovávání“,
považovalo dobu několika hodin.
Obviněný je toho názoru, že nedošlo ani k naplnění znaku „spáchání činu ve
větším rozsahu“, neboť samotné množství nalezené látky není dostatečným
podkladem pro použití kvalifikované skutkové podstaty. Podle konstantní
judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005) je třeba
přihlížet také ke druhu a kvalitě látky a podpůrně zohlednit další skutečnosti
jako jsou okolnosti, za kterých byl čin spáchán, doba, po kterou s uvedenými
látkami pachatel nakládal, počet osob, jímž látku opatřil, prodal, pro které ji
přechovával apod. Dovolatel s ohledem na výše uvedené dovozuje, že jelikož
nebyla tato podpůrná kritéria naplněna, nemohl soud dospět k závěru, že se
takového jednání dopustil ve věštím rozsahu. Soud podle něj nesprávně
neaplikoval na jeho případ privilegovanou skutkovou podstatu dle § 187a tr. zák.
Obviněný spatřuje rozpornost rozsudku v tom, že zatímco z jeho skutkové věty
není zřejmé, že by heroin přechovával pro jiného, v právní větě je tento znak
obsažen. Tuto skutečnost namítal již ve svém odvolání, avšak odvolací soudu
tuto námitku oslyšel.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a
rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila
podle § 265h odst. 2 tr. ř. Uvádí, že námitky obviněného považuje za
odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu (s výjimkou skutkové námitky v
úvodu dovolání) a za částečně důvodné.
Co se týče znaku přechovávání ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zák. má za
to, v souladu s názorem odvolacího soudu na str. 5 jeho rozhodnutí, že k
naplnění tohoto znaku postačí i doba několika desítek minut, po kterou má
možnost pachatel s drogou nakládat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které v
této souvislosti obviněný poukazuje, není podle ní identické s posuzovanou
věcí, a navíc ani nebylo publikováno Nejvyšším soudem ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na výklad této
problematiky v Komentáři k trestnímu zákonu, který je odlišný, když uvádí, že
délka přechovávání je z hlediska formálních znaků trestného činu nerozhodná a
má význam pouze pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost (viz
Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář díl II., 4.
přepracované vydání. C. H. Beck, str. 1050). V této části tedy námitky
obviněného nepovažuje za důvodné.
Nicméně dává obviněnému za pravdu, že ve skutkové větě není ani
náznakem obsažen znak „přechovávání pro jiného“, když jsou zde uvedeny pouze
údaje o držení drogy obviněným a o jejím množství. Přechovávání pro jiného by
se podle ní dalo dovodit z množství zadržené drogy, které představovalo cca 170
běžných dávek průměrného konzumenta, jen z ní ale nelze striktně vyloučit
možnost předzásobení se obviněného za účelem uspokojení své vlastní potřeby. Na
podporu závěru o přechovávání pro jiného by bylo možno argumentovat záznamem
telefonních odposlechů o opakovaném nákupu, ale nic z toho okresní soud
nepromítl do skutkové věty svého rozsudku, přestože právě jeho výrok je
konstitutivní a esenciální částí odsuzujícího soudního rozhodnutí. Ke
skutečnostem uvedeným v odůvodnění lze přitom přihlížet jen pokud rozvíjejí
zjištění alespoň částečně zmíněná ve skutkové větě rozsudku. Z tohoto důvodu
proto považuje námitky dovolatele proti nesouladu obsahu skutkové a právní věty
ve vztahu ke znaku „přechovávání pro jiného“ za důvodné.
Naproti tomu námitky proti naplnění znaku „spáchání ve větším rozsahu“
za důvodnou nepovažuje, jelikož množství látky zadržené ve spojení s druhem
vždy bude zásadním a rozhodujícím kritériem pro posouzení existence uvedeného
zákonného znaku. V projednávaném případě považuje množství zadržené látky
odpovídající cca 170 dávkám heroinu za přechovávání ve větším rozsahu.
S ohledem na výše uvedené navrhla nejvyšší státní zástupkyně Nejvyššímu soudu,
aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a
podle § 265m odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je
přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném
místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný V. H. ve
svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b
odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací
důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl
nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného
činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak
jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost
skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Jak ostatně v dovolání konstatuje sám dovolatel, předložením své vlastní
skutkové verze, by deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný z důvodů
uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., nenaplnil. Nicméně další námitky obviněného
vztahující se k právnímu posouzení skutku již pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. spadají a Nejvyšší soud je shledal částečně důvodné.
Není tomu tak, pokud jde o naplnění znaku přechovávání omamné látky pro jiného
z pohledu nutné délky doby přechování. Z pohledu naplnění tohoto formálního
znaku skutkové podstaty na délce přechovávání v podstatě nezáleží, pachatel
dokonce ani látku nemusí mít přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci,
že s ní může disponovat. Doba této dispozice však hraje roli při posuzování
stupně společenské nebezpečnosti (škodlivosti) takového jednání (viz Šámal, P.,
Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl II. 6. přepracované
vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1156). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Tdo 115/2003, na které dovolatel poukazoval, by k naplnění tohoto
znaku nemělo stačit chvilkové držení látky. Případ, kterým se uvedené
rozhodnutí zabývalo, však byl skutkově odlišný, když pachatel zde držel látku
po zcela přechodnou dobu a pouze za účelem jejího balíčkování, takže mělo být
posouzeno jako pomoc ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §
187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Situace v případě obviněného V. H. měla
být alespoň podle stávajících skutkových zjištění nižších soudů odlišná. Podle
nich sice držení látky trvalo jen desítky minut, ale tato doba se odvozovala
od zákroku policie, která její držení obviněným ukončila.
Nedostatek však spatřuje Nejvyšší soud v tom, že skutková věta rozsudku, jak to
namítá dovolatel a shodně konstatuje ve svém vyjádření i nejvyšší státní
zástupkyně, nekoresponduje právní větě, konkrétně znaku přechovávání pro
jiného. Naplnění tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu, jímž byl
obviněný uznán vinným, ze skutkové věty zřejmé není. Nutno přitom zdůraznit, že
právě tento znak odlišuje skutkovou podstatu dle § 187 tr. zák. od mírněji
trestné skutkové podstaty dle § 187a tr. zák. Přitom nalézacímu ani odvolacímu
soudu nelze vytknout, že by se touto otázkou nezabývaly. Ty jí (viz str. 6
rozsudku, resp. str. 5 usnesení) věnovaly dostatečnou pozornost a z provedených
důkazů dovodily, že obviněný přechovával heroin primárně pro jiného a nikoli
pro sebe. Tento pro posouzení jednání obviněného důležitý závěr je však
explicitně obsažen toliko v odůvodnění obou rozhodnutí, přičemž Nejvyšší soud
zhojení takového nedostatku skutkové věty rozsudku cestou odůvodnění nepovažuje
za dostačující. Odůvodnění rozhodnutí je vždy třeba pojímat jako vyložení
(demonstraci) myšlenkových úvah, jež vedly k výroku rozhodnutí, přičemž právě
ve výroku (jeho skutkové větě) musí být znaky skutkové podstaty výslovně
obsaženy tak, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému
vymezení, co do své určitosti obstát (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.
ÚS 565/02, IV. ÚS 182/04 a další). Za této situace nezbylo než rozhodnutí
odvolacího i nalézacího soudu zrušit za účelem uvedení skutkové a právní věty
do souladu.
Naproti tomu dovolateli nebylo možno přisvědčit ohledně jeho další
námitky, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno podle § 187 odst. 2 písm. a)
tr. zák., tj. jako spáchání činu ve větším rozsahu. Obviněným citované
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005 (publikované ve Sb. rozh.
tr. pod č. 1/2006) stanoví, že naplnění znaku spáchání ve větším rozsahu je
nutné především dovodit z množství omamné nebo psychotropní látky a s ohledem
na její druh a kvalitu, a dále (zejména v případech, kdy množství nelze zcela
přesně zjistit) podpůrně zohlednit další okolnosti charakterizující spáchání
činu jako způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou
tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, prodal nebo pro ně přechovával atp.
Z tohoto vyplývá, že primárně, dovolují-li to provedené důkazy, se má při
vyhodnocování znaku většího rozsahu vycházet z množství a druhu posuzované
látky. V projednávaném případě bylo podle zjištění soudů u obviněného zajištěno
48,2 gramu látky s obsahem účinné látky heroinu v množství nejméně 5,12 gramů
(cca 170 dávek běžného konzumenta). Držení takového množství obviněným H. bylo
možno ve světle tehdy respektované judikatury odvozené od Pokynu obecné povahy
nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008, který posloužil jako vodítko pro
sjednocení rozhodování soudů v této agendě, kvalifikovat jako spáchání činu ve
větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž nebylo třeba
detailněji zkoumat další – podpůrná – kriteria zmíněná shora.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů (podstatná vada skutkové věty rozsudku okresního
soudu) proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného V. H. podle § 265k
odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 9.
2009, sp. zn. 4 To 589/2009, a současně i rozsudek Okresního soudu v Teplicích
ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 6 T 240/2007.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na část zrušeného
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Teplicích pak Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr.
ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na okresním
soudu bude, aby odstranil rozpor mezi skutkovou a právní větou, který vyvstal v
původním rozsudku ohledně znaku „přechovával pro jiného“. Nejvyšší soud
současně zdůrazňuje, že při novém projednání věci musí okresní soud vzít v
úvahu, že výpověď svědka R.B. lze pro budování nových skutkových zjištění
použít v omezeném rozsahu (z odůvodnění původního rozsudku se jeví, že okresní
soud z ní vycházel v plném rozsahu). Jde totiž o výpověď policisty, který se
zapojil do operativního šetření v předmětné věci a byl z tohoto důvodu v
kontaktu s obviněným před zahájením trestního stíhání. Je tudíž nutno mít na
zřeteli, že lze vycházet jen z těch částí výpovědi, které se netýkají
skutečností, které zjistil z vysvětlení získaných v posuzované věci dle §
158 odst. 3 tr. ř. (k tomu viz č. 26/1989 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud současně upozorňuje na to, že s ohledem na účinnost
trestního zákoníku (zak. č. 40/2009 Sb. ve znění předpisů pozdějších) bude při
novém rozhodnutí ve věci nutno ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák., resp. § 2 odst.
1 trestního zákoníku vážit, zda nová právní úprava není pro obviněného
příznivější. To bude aktuální zejména v případě možnosti posouzení jednání
obviněného dle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kde se změnil
text této jinak obdobné skutkové podstaty z původního „ve větším rozsahu“ na
nynější „ve značném rozsahu“. Okresní soud tedy bude muset zvážit, jak se tato
nová právní úprava promítne na případ obviněného. Pro informaci okresního soudu
ve vztahu k definici nových zákonných pojmů užívaných trestním zákoníkem pro
případy držení omamných a psychotropních látek – ve větším rozsahu, ve značném
rozsahu a ve velkém rozsahu, vydaly Národní protidrogová centrála a odbor
bezpečnostní politiky ministerstva vnitra stanovisko, které se snaží nabídnout
kvalifikované vodítko pro sjednocení posuzování uvedených pojmů. Bude ovšem
otázkou dalšího vývoje, zda se soudy s tímto dokumentem ztotožní a vezmou ho za
základ svého rozhodování.
Nejvyšší soud musel vzhledem k tomu, že zrušil i výrok o trestu odnětí
svobody, který se na obviněném vykonával, rozhodnout o případné vazbě
obviněného podle § 265l odst. 4 tr. ř.
Z možných důvodů vazby připadal v posuzovaném případě podle Nejvyššího
soudu toliko důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř., tj. že obviněný uprchne
nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul hrozícímu trestu. Ostatně z tohoto
důvodu byl také v průběhu řízení před soudem prvého stupně vzat do vazby.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že hrozba vysokým trestem, která by dle
uvedeného ustanovení trestního řádu mohla vzetí obviněného do vazby
odůvodňovat, není již v současném stádiu řízení tak aktuální jako tomu bylo v
době vzetí obviněného do vazby. Nutno mít na zřeteli, že z uloženého trestu,
který nemůže být v novém řízení zpřísněn (§ 265s odst. 2 tr. ř.), obviněný již
zhruba jeden rok vykonal. Nová právní úprava navíc dává obviněnému určitou
šanci na příznivější posouzení věci vzhledem k tomu, že zákonný pojem „ve
značném rozsahu“ se nemusí krýt s původním pojmem „ve větším rozsahu“ a
existují určité náznaky (viz shora zmíněné stanovisko), že nová úprava by mohla
být pro obviněného příznivější. Nejvyšší soud má konečně za to, že i předchozí
vzetí obviněného do vazby mělo na něj určitý výchovný dopad, který, jak patrno
ze spisu, projevoval ve svých vyjádřeních po vzetí do vazby. Nejvyšší soud
proto obviněného tímto upozorňuje, že zavdá-li svým chováním pro to důvod, nic
nebrání, aby jej okresní, resp. krajský soud vzaly opětovně do vazby. V
současném stádiu řízení však Nejvyšší soud jednoznačné důvody pro vzetí
obviněného do vazby neshledal.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr