3 Tdo 275/2025-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2024, č. j. 3 To 179/2024-152, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 45/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 4. 2024, č. j. 2 T 45/2024-92, byl obviněný P. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že
v době nejméně od 10. 12. 2023 do 16. 1. 2024 v XY, okres XY, ani jinde, bezdůvodně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 8. 2023, sp. zn. 2 T 33/2023, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2023, i přesto, že byl k nástupu do výkonu trestu vyzván Okresním soudem v Bruntále s poučením o trestních následcích v případě neuposlechnutí, výzvu převzal osobně dne 5. 10. 2023 s tím, že má nastoupit do Vazební věznice v Ostravě do 5 pracovních dnů od doručení výzvy, dne 9. 12. 2023 pak převzal po zamítnutí žádosti o povolení odkladu výkonu trestu i další výzvu soudu, aby do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil ihned, což neučinil a v závěru musel být do věznice dodán až dne 16. 1. 2024 na základě příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 1. 2024.
2. Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 3 (tří) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které nasměřoval do všech jeho výroků. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 9. 2024, č. j. 3 To 179/2024-152, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení odvolacího soudu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c) a m) tr. ř.
5. První okruh námitek vytýkal soudům obou stupňů, že neobjasnily přezkoumatelnost rozhodnutí o námitce podjatosti policejního komisaře. Obviněný spatřoval jeho podjatost v tom, že upozornil obviněného a jeho obhájce na možnost prostudovat spis bezodkladně po zahájení trestního stíhání, aniž by byl proveden jediný výslech obviněného. Tento postup pak aproboval i stížnostní orgán, který neshledal pochybnost o možnosti policejního orgánu provádět nestranně šetření. Své zamítavé rozhodnutí neopřel o potřebný a nezbytný výklad reagující na konkrétní důvody předestřené obviněným v jeho námitce. Soudy pak pochybily také, když tuto námitku nepřezkoumaly, ačkoliv měla být spolu se stížností a rozhodnutím stížnostního orgánu součástí spisu. Tím nerespektovaly požadavky na řádné odůvodnění svých rozhodnutí, která jsou v důsledku této vady nepřezkoumatelná. Obviněný je toho názoru, že vyšetřování lze označit stěží za skončené, což policejní orgán oznámením o možnosti prostudovat spis fakticky udělal, pokud není proveden výslech obviněného a ten tak neměl možnost se k obvinění vyjádřit.
6. Druhým okruhem námitek pak obviněný tvrdil porušení svých práv na obhajobu a spravedlivý proces, kdy mu v souvislosti s prodlením s vyřízením žádosti o přiznání bezplatné obhajoby, nebylo umožněno zvolit si obhájce podle vlastních preferencí. K přiznání tohoto nároku došlo až ve fázi odvolacího řízení, ačkoliv žádost byla podána již v řízení přípravném. Obviněný zcela odmítl podle jeho názoru formalistické odůvodnění odvolacího soudu založené na poukazu na to, že po celou dobu nevyjádřil obviněný jakékoliv námitky či nedůvěru ke svému ustanovenému obhájci a vyjádřil naopak souhlas se závěrečnou řečí ustanoveného obhájce. Takové závěry jsou svévolné, v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zatíženy zjevným logickým rozporem a bez opory v konkrétních skutkových zjištěních.
7. Závěrem pak připomněl, že pochybení lze spatřovat i v postupu odvolacího soudu ve vztahu k námitkám vůči protokolu o hlavním líčení, neboť nalézací soud protokol dosud neopravil. Před svým rozhodnutím měl odvolací soud vrátit věc soudu prvního stupně k rozhodnutí o zmíněných námitkách a opravení předmětného protokolu.
8. Ze všech shora uvedených důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a aby Okresnímu soudu v Bruntále přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku, shrnul podstatu dovolacích námitek obviněného a uvedl, že podstatná část textu dovolání je doslovně shodná s textem odvolání. S těmito námitkami se vypořádal již odvolací soud v bodě 13. a 14. odůvodnění svého usnesení. Zdůraznil, že obviněný si ani po půl roce od přiznání nároku na bezplatnou obhajobu jiného obhájce nezvolil, proti ustanovenému obhájci nevznášel námitky a nic nenasvědčovalo narušení důvěry mezi nimi.
10. K podjatosti policejního orgánu připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nastává tehdy, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán. V dovolatelově věci rozhodovaly meritorně soudy a jejich podjatost namítnuta nebyla. Jeho námitka tak nekorespondovala s žádným dovolacím důvodem.
11. K výměně obhájce pak připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1100/2019. Samotnou prodlevou soudu při rozhodování o bezplatnosti obhajoby nemůže být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tím spíše za situace, kdy obviněný obhájce měl. Současně mu důvěřoval natolik, že jej pověřil i sepisem dovolání. Dovolatel tedy nebrojil proti tomu, že by neměl obhájce, ale toliko proti průtahům v rozhodování o přiznání bezplatné obhajoby, ani v tomto ohledu tedy nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Pokud by snad dovolací soud dospěl k opačnému závěru, tedy, že uplatněnému dovolacímu důvodu výše uvedená námitka odpovídala, pak ji nutno podle mínění státního zástupce označit za neopodstatněnou.
12. Státní zástupce tedy navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňovaly jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c) a m) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. postihuje situace, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
19. Konečně pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. najde své uplatnění, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až l).
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadl usnesení odvolacího soudu, zároveň ovšem (zcela přiléhavě) uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jehož prostřednictvím lze brojit i vůči rozsudku soudu prvního stupně, což dovolatel svojí argumentací učinil. V rámci uplatněných dovolacích důvodů obviněný vznesl výlučně námitky procesního charakteru, aniž by je podřadil pod konkrétní zvolené dovolací důvody, což ovšem nebránilo Nejvyššímu soudu v rozhodnutí.
23. Konkrétně obviněný vytkl soudům, že nikterak nereagovaly na jeho výhrady vůči rozhodnutím o námitce podjatosti policejního komisaře, když těmto vytýkal nepřezkoumatelnost. Podle obviněného tak soudy zatížily své rozhodování vadou, neboť nedostály standardům odůvodnění rozhodnutí podle § 125 odst. 1 tr. ř., potažmo podle § 134 odst. 2 tr. ř. Dále pak vyčetl soudům obou stupňů prodlení s rozhodnutím o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Takovým postupem bylo podle jeho mínění zasaženo do jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces. Konečně pak brojil i vůči postupu odvolacího soudu, který nevrátil věc soudu prvního stupně k rozhodnutí o námitkách proti protokolaci.
24. Pokud takto Nejvyšší soud zrekapituloval (s určitou mírou zjednodušení) dovolací argumentaci obviněného, pak musel konstatovat, že obviněný ve své podstatě pouze opakoval skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplynulo, že s těmito námitkami se soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly a správně je označily za nedůvodné. Již s ohledem na to lze usuzovat na neopodstatněnost podaného dovolání. Platí totiž, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán. Musí jít o orgán, který ve věci rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, které je dovoláním napadeno. Nepostačuje, aby kterákoliv osoba účastnící se na řízení byla vyloučena, třebaže činila jiná než meritorní rozhodnutí (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157).
26. Z argumentace obviněného vyplynulo, že pod tento důvod subsumoval své výhrady vůči rozhodnutí o námitce podjatosti policejního komisaře, neboť je přesvědčen, že tato nebyla dostatečně vypořádána.
27. Předně byl Nejvyšší soud nucen konstatovat, že způsob, jakým je dovolací argumentace v tomto ohledu vystavěna, svědčil závěru, že obviněný brojil toliko vůči důvodům rozhodnutí, neboť v podstatě vyčetl soudům prvního i druhého stupně nepřezkoumatelnost rozhodnutí založenou na nedostatku odůvodnění. V tomto směru by bylo možné takové výhrady označit za nepřípustné ve smyslu § 265a odst. 4 tr. ř. Zároveň pak i za (věcně) nesprávné, neboť odvolací soud náležitě vyložil důvody, pro které odvolací námitce obviněného nevyhověl (viz bod 13. odůvodnění usnesení krajského soudu).
28. S velkou dávkou tolerance lze na argumentaci obviněného nahlížet i optikou toho, že se domáhal materiálního posouzení vznesené námitky podjatosti, ani tak ovšem tato námitka a důvody, které obviněný pro tvrzenou podjatost předložil, nemohly naplnit reklamovaný dovolací důvod. Ten by nalezl své uplatnění (pouze) v situaci, kdy by vyloučený orgán rozhodoval o meritu věci. Policejní komisař ovšem takovým orgánem není. Blíže srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157.
29. Platí, že z rozhodování je vyloučen ten, u něhož jsou pro jeho poměr k věci nebo osobám pochybnosti o tom, že může nestranně rozhodovat (§ 30 odst. 1 tr. ř.), nebo jelikož už byl účasten některých úkonů a rozhodnutí v předcházejících fázích řízení vyjmenovaných v § 30 odst. 2 tr. ř. Právě a jen z těchto důvodů je možno při konkrétních skutkových okolnostech usuzovat, že pochyby o možnosti orgánu rozhodovat nestranně jsou natolik závažné, že je nutné jej pro podjatost vyloučit. Ani v tomto směru tedy nebylo možno přiznat argumentaci obviněného jakoukoliv relevanci, neboť ta se omezovala toliko na protest vůči stanovení termínu prostudování spisu. Obviněný tedy neuvedl žádné okolnosti, v nichž by spatřoval poměr policejního komisaře k věci či osobám, ze kterých by současně mohlo být usuzováno na to, že nebude ve věci postupovat nestranně (jak ovšem vyžaduje § 30 odst. 1 tr. ř.). Naopak Nejvyšší soud přisvědčil postupu policejního komisaře, protože jeho úkolem bylo provést vyšetřování a zajistit okruh důkazů nutných pro rozhodnutí o vině. Bylo jen na něm, potažmo na dozorujícím státním zástupci, jakým způsobem si rozvrhnul svoji práci. Pokud je z podstaty věci okruh v úvahu připadajících důkazů značně omezený, nic nebrání policejnímu orgánu utvořit si představu o tom, v jakém časovém horizontu bude vyšetřování skončeno a v tomto smyslu vyrozumět obviněného o možnosti prostudovat spis. Takovým postupem není nikterak omezeno žádné z práv obviněného, který byl následně vyslechnut a bylo mu umožněno vznášet na svoji obranu důkazní návrhy. Trestní řízení není vázáno zásadou koncentrace řízení, natož pak v rámci řízení přípravného. Současně je nutno reflektovat i tu okolnost, že obviněný byl v průběhu vyšetřování omezen na osobní svobodě, a úkony byly proto konány ve věznici. Za takové situace je zcela logické a v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivity a rychlosti trestního řízení, při současném plném zachování práv obviněného, pokud policejní komisař umožnil prostudovat spis obviněnému bezprostředně po jeho výslechu, kterému byl přítomen i obhájce obviněného. Tomu následně k jeho výslovné žádosti poskytl spis k prostudování i následující den (viz č. l. 63). Kromě shora uvedených procesních limitů dovolacího přezkumu vznesené argumentace, se tedy tato ukázala i jako zcela nesprávná a nedůvodná.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán za situace, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě garantující právo na obhajobu jako jedno z esenciálních procesních práv.
31. Z dovolací argumentace obviněného bylo možné vyvodit, že v rámci nadepsaného dovolacího důvodu vytkl soudům prodlení s rozhodnutím o přiznání bezplatné obhajoby. Takováto námitka ovšem dovolacímu důvodu vůbec neodpovídala. Obviněný totiž po celou dobu řízení obhájce měl (viz ustanovení obhájce ze dne 5. 2. 2024 na č. l. 13). Ten své povinnosti obhájce plnil, účastnil se úkonů, poskytoval obviněnému poradenství, uplatňoval jeho práva. Zároveň z postupu obviněného je pak patrno, že mezi nimi nebylo v postupu rozporů a nebyly známy ani žádné indicie pro narušení jejich vzájemného vztahu. O tom svědčila nejen ta okolnost, že si dovolatel obhájce ponechal i po přiznání nároku na bezplatnou obhajobu v odvolacím řízení, ale také v rámci řízení o dovolání. Byť lze tedy připustit, že rozhodnutí o přiznání bezplatné obhajoby doznalo prodlení a lze si představit efektivnější reakci všech činných orgánů, práva obviněného byla v plné míře zachována. V podrobnostech lze odkázat na bod 14. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tak nebyl naplněn.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
32. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádné z obviněným uplatněných námitek nenaplnily reklamované dovolací důvody, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
K dalším dovolacím námitkám
33. Námitka obviněného požadující vrácení věci soudu prvního stupně k opravě protokolu o hlavním líčení pak vůbec nedosáhla limitů dovolacího přezkumu, neboť je ryze technickým požadavkem, který současně nemá nejmenšího vlivu na postavení či práva obviněného. Je sice pravdou, že obviněný vytkl nesoulad mezi poučením o svých právech zachycených v písemném protokolu o hlavním líčení a skutečným poučením, ovšem Nejvyšší soud po seznámení se se záznamem z hlavního líčení dospěl k totožnému závěru jako soud odvolací (viz bod 14. odůvodnění usnesení krajského soudu). Tedy uzavřel, že obviněnému byla dána poučení podle § 33 tr. ř. a § 206a tr. ř., která jsou dostatečná pro zachování veškerých jeho práv. Pokud se pak v protokolu o hlavním líčení vyskytl i odkaz na § 92 tr. ř. a § 95 tr. ř., nelze toto vnímat jako vadu podřaditelnou pod kterýkoliv ze zákonem stanovených dovolacích důvodů nebo jako pochybení zasahující do základních práv obviněného zejména na spravedlivý proces. Obě zmíněná ustanovení totiž upravují postup při výslechu obviněného a neobsahují specifický katalog práv obviněného, o kterých by jej bylo nutno poučovat před zahájením hlavního líčení.
34. Na závěr považoval Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že způsob, jakým obviněný vystavěl své výhrady, svědčí o jeho snaze prolomit důsledky pravomocného rozhodnutí poukazem na tvrzené vady ryze formálního až formalistického charakteru, které povětšinou nebyly založeny na skutečných pochybeních, ale toliko na tom, že postupy orgánů nekorespondovaly s představami a očekáváními obviněného a jeho obhájce. Takovou argumentaci ovšem bylo nutno kategoricky odmítnout. Dovolací řízení je mimořádným opravným prostředkem povolaným k revizi závažných chyb, které mohou mít vážné důsledky pro správnost a spravedlivost trestního řízení. V žádném případě není arbitrem „čistoty procesního postupu“ ke spokojenosti obviněného, zejména za situace, kdy ani potencionálně by vyhovění veškerým požadavkům dovolatele nemohlo mít
ani teoretický dopad do jeho postavení. Lze tedy shrnout, že obviněným vznesené námitky nenaplnily žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
35. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b tr. ř.
36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 4. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu