3 Tdo 29/2025

3 Tdo 29/2025-2953

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný Mgr. Martin ŠAŠEK, trvale bytem Slavašovská 575, 266 01 Beroun-Závodí, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 10 To 196/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 33/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Mgr. Martina Šaška odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 8 T 33/2024, byl obviněný Mgr. Martin Šašek uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že nejméně od 19. 6. 2020 do 22. 6. 2020 v provozovnách tří trafik v ulici XY, XY, v ulici XY, XY a v ulici XY, XY, jako provozovatel sázkových terminálů společnosti FORTUNA GAME, a.s., IČO 430 03 575, se sídlem Praha 1, Nové Město, Na Florenci 2116/15, 110 10, které provozoval jako „Prodejce“ na základě smluv o spolupráci ze dne 15. 3. 2019 uzavřených mezi společností GOLDEN FLEECE TRADE s.r.o., IČO 27874630, se sídlem Slavašovská č. p. 575, 266 01 Beroun, zastoupenou jednatelem obviněným Mgr. Martinem Šaškem, a společností FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, když jako provozovatel měl přístup k terminálům a dle smluvních podmínek měl za povinnost pravidelně a bez zbytečného odkladu, řádně odvádět společnosti FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, odvody, tyto neodvedl, přičemž se konkrétně jednalo o částku ve výši 692.199,- Kč z terminálu umístěného v trafice v ulici XY, XY, částku ve výši 242.407,- Kč z terminálu umístěného v trafice v ulici XY, XY, a částku ve výši 699.123,- Kč z terminálu umístěného v trafice v ulici XY, XY, tedy uvedené částky v celkové výši 1.633.729 Kč si ponechal a využil přesně nezjištěným způsobem pro svoji vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, způsobil škodu v celkové výši 1.633.729,- Kč.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 8 T 33/2024, podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu.

5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 10 To 196/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání (č. l. 2934–2939 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný ve skutečnosti, že odvolací soud se nevypořádal se závěrem celního úřadu, že společnost FORTUNA GAME a.s. (dále jen „společnost Fortuna“), při slosování porušila ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 186/2016, o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), když prováděla slosování na adrese neznámé a nepřístupné veřejnosti, a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak podle obviněného dáno tím, že soudy nevzaly v úvahu ustanovení § 28 odst. 1 tr. zákoníku o krajní nouzi, kdy neodvedením vkladů pouze hájil vlastní majetkové právo.

8. Poukázal na to, že tím, že společnost Fortuna prováděla slosování v rozporu s ustanovením § 25 odst. 1 zákona o hazardních hrách, k čemuž v roce 2021 doložil Celnímu úřadu důkazy, které pořídil na podzim roku 2020, veřejnost si nemohla ověřit pravdivost tažených čísel. Zpráva Celního úřadu, kterou obdržel v průběhu roku 2021, sdělovala, že bylo shledáno porušení zákona společností Fortuna, její námitky byly zamítnuty a „je předávána k potrestání“. Na podkladě této zprávy bylo v roce 2021 odloženo trestní oznámení na jeho osobu podanou společností Fortuna. V důsledku porušení zákona podle obviněného měly sázky povahu bezdůvodného obohacení a měly být vráceny sázejícím. Obviněný nicméně o vrácení prostředků, které u něho prosázeli anonymní sázející, žádat nemusel, protože tyto sázky (vklady) poté, co zjistil, že společnost Fortuna porušuje zákon, preventivně neodvedl. Má za to, že na ně společnosti Fortuna nevznikl právní nárok a on tedy ani neměl povinnost vklady anonymních sázejících odvést. Obviněný namítá, že se nemohl před konáním hlavního líčení seznámit se závěrečnou zprávou Celního úřadu, resp. mu to nebylo ze strany okresního soudu umožněno. Závěry této zprávy však byly v rozporu s jím předanými důkazy, neboť jejím závěrem bylo, že provádění slosování bez možnosti účasti veřejnosti není ani přestupkem, přičemž okresní soud se s touto zprávou a jejími závěry spokojil a zcela rezignoval na zkoumání takovéhoto „závěru“ Celního úřadu. Na rozpor mezi předanými důkazy a závěry oddělení kontroly nijak nereagoval ani odvolací soud. Obviněný trvá na tom, že svým jednáním pouze hájil vlastní majetkové právo. Dále rozvádí svou hypotézu stran precedentu, který závěrečná zpráva Celního úřadu a soudní rozhodnutí v projednávané věci vytváří ve vztahu k otázce zveřejňování výsledků jednotlivých losování i bez přítomnosti veřejnosti. Rovněž uvádí, že jím podniknutý pokus o sebevraždu nemá nic společného s činností společnosti Fortuna. Soudům rovněž vytýká, že se nevypořádaly s otázkou existence skutečných finančních prostředků a nijak neprokázaly, že by přijal finanční prostředky od anonymních sázejících, těm je nevrátil a použil je pro vlastní potřebu. Bez důkazů však bylo konstatováno, že sázky prováděl pouze on sám, a tedy je oním anonymním sázejícím. Uvedl, že se tak dělo na žádost sázejících z důvodu časové náročnosti opakovaní sázek, kdy případné výhry do 25.000 Kč není nutno vyplácet oproti ztotožnění výherce, a tedy pro zachování anonymity sázejících se sází vícekrát po menších obnosech. Závěrem obviněný upozornil, že důkazy, které předal Celnímu úřadu, nejsou součástí spisu.

9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 11. 2024, sp. zn. 1 NZO 860/2024.

11. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a obecná východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedl, že sám obviněný se v rámci hlavního líčení před Okresním soudem v Berouně doznal k činu, resp. část skutečností prohlásil za nespornou, čímž byl vymezen rozsah dokazování před soudem prvního stupně v projednávané věci. Lze poukázat na vypořádání repetitivní obhajoby vedené naznačeným směrem zejména v bodě 10. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Berouně a v bodě 9. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze. Ostatně obviněný byl uznán vinným zcela v souladu s podanou obžalobou. Lze ještě zdůraznit, že soud si opatřil i výsledky avizovaného šetření Celního úřadu, kam obviněný podal oznámení o neregulérnosti sázek, přičemž z jeho závěrů vyplývá absence zjištění o zásadním pochybení obchodní společnosti Fortuna.

12. Státní zástupce stran námitky, že obviněný jednal v krajní nouzi podle § 28 tr. zákoníku, uvedl, že obviněný odkazoval na právní institut krajní nouze nepatřičným způsobem, přičemž v posuzovaném případě je zřetelná absence již podmínky existence přímého, bezprostředního nebezpečí. Poukázal na to, že celní úřad neshledal zásadní nedostatky ohledně zmiňované ovlivnitelnosti nebo manipulaci slosování probíhající u společnosti Fortuna v dikci zákona o hazardních hrách. Připustit lze leda dílčí pochybení v prezentování místa, kde probíhalo veřejné slosování. Naopak obviněný záměrně neodvedl finanční prostředky poškozené obchodní společnosti Fortuna, které mu byly svěřeny na základě smlouvy v souvislosti s provozováním terminálů hazardních her, a tyto použil pro vlastní potřebu. Oznámení o údajné manipulaci slosování, které se ani nepotvrdilo, formuloval až s více než půlročním odstupem od doby, ve které zpronevěřil finanční prostředky nalézající se ve vlastnictví společnosti Fortuna. Podle státního zástupce jde o účelově pojaté tvrzení, resp. snahu dodatečně ospravedlnit neoprávněné majetkové dispozice. Co se týče požadavku subsidiarity, jde o další přistupující podmínku pro jednání v krajní nouzi, kterou by bylo nezbytné se zabývat. Ani v tomto ohledu nelze obviněnému vůbec přisvědčit, neboť se před majetkovou dispozicí neobrátil s konkrétním podezřením na orgán dozoru nad prováděním hazardních her.

13. Státní zástupce s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Mgr. Martina Šaška odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

III.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 10 To 196/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

16. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Mgr. Martinem Šaškem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

17. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale také proti rozhodnutí soudu nalézacího, který jej uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

18. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

19. Je namístě rovněž upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které obviněný uplatnil již v odvolání, jak činí obivěný v projednávané věci. Obviněný totiž ve většině vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci obhajoby již od počátku řízení, tedy takové, s nimiž se již na podkladě řádného opravného prostředku vypořádal soud odvolací.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

22. Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

23. Námitku existence procesně nepoužitelných důkazů ani námitku tzv. opomenutých důkazů obviněný nevznáší. Zpochybnil toliko hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů, konkrétně pak „závěrečnou zprávu Celního řadu“, kdy se jedná o usnesení Referátu 12.1 Hazardu Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 2748-3/2022-510000-12.1 (dále jen „usnesení Celního úřadu“; č. l. 2815–2818 spisu), jehož závěry považuje za rozporné s důkazy, které předal oddělení kontroly Celního úřadu on sám.

24. Předně je třeba poukázat na to, že samotný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

25. Z předchozího odstavce tedy vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V projednávané věci Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor neshledal, neboť skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy.

26. Je nutno uvést, že obviněný v rámci hlavního líčení před Okresním soudem v Berouně prohlásil některé skutečnosti za nesporné, kdy se doznal k tomu, že peníze zaplacené za uzavřené sázky vybral, byl si vědom svého závazku tyto odvést společnosti Fortuna, nicméně je v souladu se smlouvami o spolupráci uzavřenými mezi společností Fortuna a společností GOLDEN FLEECE TRADE s.r.o., kterou zastupoval, neodvedl. Dokazování tak bylo vedeno pouze stran obhajoby obviněného, která byla založena na tom, že byl s vybranými vklady oprávněn nakládat jakýmkoli způsobem, neboť existovalo podezření, že společnost Fortuna manipuluje výsledky losování, což dovozoval z toho, že mu nebylo umožněno se slosování osobně účastnit, jelikož neprobíhalo veřejně, resp. na adrese uváděné na webových stránkách společnosti. Ve zkratce možno uvést, že z podnětu obviněného byla Celním úřadem zahájena kontrola činnosti společnosti Fortuna, na jejímž podkladě vzniklo důvodné podezření z porušení právních předpisů společností Fortuna (konkrétně porušení podmínek stanovených v základních povoleních k provozu hazardní hry, v čemž bylo možno spatřovat porušení ustanovení § 25 a § 26 zákona o hazardních hrách), přičemž po podání námitek proti kontrolním zjištění a jejich vypořádání (tj. zamítnutí) ze strany Celního úřadu byl předmětný spisový materiál postoupen k projednání přestupku oddělení správního trestání Celního úřadu pro hlavní město Prahu, které následně vydalo předmětné usnesení, které obviněný označuje jako závěrečnou zprávu. Obviněný tak v podstatě rozporuje závěr tohoto usnesení Celního úřadu, že se přestupek odkládá z důvodu, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci, neboť je přesvědčen o jeho věcné nesprávnosti. Z hlediska procesu dokazování nicméně není možno dospět k závěru, že by uvedený důkaz, který si soud prvního stupně vyžádal k tvrzením vzneseným obviněným v rámci jeho obhajoby, byl jakkoli vadně proveden či hodnocen. Usnesení Celního úřadu, obviněným označované jako závěrečná zpráva, bylo provedeno jako listinný důkaz, přičemž skutečnosti z něho se podávající, nebylo namístě jakkoli zpochybňovat. Jednalo se o pravomocné rozhodnutí pověřeného orgánu státní správy. Usnesení Celního úřadu bylo doplněno dalšími listinnými důkazy vážícími se k celému průběhu řízení, od podání podnětu obviněným až po vydání předmětného usnesení. Z těchto listin se nepodává nic o tom, že by kdykoli během řízení bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že společnost Fortuna porušila zákon o hazardních hrách. Nadto je třeba uvést, že předmětem dokazování v projednávané trestní věci nebylo zjišťování, zda společnost Fortuna porušila zákon o hazardních hrách či nikoli, ale trestná činnost obviněného, tedy to, zda se dopustil trestného činu zpronevěry, pokud společnosti Fortuna neodvedl vklady v souladu s uzavřenými smlouvami.

27. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

28. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též

jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

29. Pod předmětný dovolací důvod je možno s určitou dávkou benevolence podřadit námitku, že soudy nevzaly v úvahu alternativu, že jeho jednání bylo jednáním v krajní nouzi podle § 28 tr. zákoníku, neboť se toliko snažil s ohledem na porušování zákona o hazardních hrách ze strany společnosti Fortuna ochránit své majetkové zájmy a zájmy anonymních sázejících.

30. Krajní nouze je definována ustanovením § 28 odst. 1, 2 tr. zákoníku jako situace, kdy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem, o krajní nouzi nejde, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

31. Krajní nouzí se označuje takový stav, kdy je možné chránit zájem, který chrání trestní zákoník, jen tím, že se obětuje jiný takový zájem. Jde tu tedy o střet zájmů společnosti na ochraně různých společenských vztahů. Jednomu zájmu chráněnému trestním zákoníkem hrozí porucha, která může být odvrácena pouze tak, že dojde k narušení jiného takového chráněného zájmu. Čin, jímž je odvrácena taková porucha, je oprávněný, a již proto nemůže být trestným činem. Stav krajní nouze vylučuje protiprávnost i společenskou škodlivost, neboť při jednání v krajní nouzi jde naopak o ochranu společenských hodnot, byť projevujících se v konkrétním případě i v individuálních zájmech, poněvadž ochrana života, zdraví, ale i majetku jednotlivce je nepochybně v zájmu celé společnosti. Po subjektivní stránce úmysl při jednání v krajní nouzi zahrnuje všechny její podmínky, zejména že tu je přímo hrozící nebezpečí zájmu chráněnému trestním zákoníkem, které nelze za daných okolností odvrátit jinak, a které ten, komu nebezpečí hrozí, není povinen snášet. Nebezpečí musí hrozit zájmu chráněnému trestním zákoníkem a musí hrozit přímo, bezprostředně. Podmínkou krajní nouze dále je, že nebezpečí za daných okolností nelze odvrátit jinak (tzv. subsidiarita). O krajní nouzi však nejde, je-li následek, způsobený odvracením nebezpečí, zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (tzv. proporcionalita) (srov. č. 26/1972 Sb. rozh. tr.).

32. S námitkou obviněného se nelze ztotožnit. Není jasné, jaký zájem chráněný trestním zákonem měl obviněný svým jednáním odvracet. Nadto zcela jistě nebyla splněna podmínka bezprostředního nebezpečí, které mělo hrozit. Ke spáchání trestné činnosti došlo ve dnech 19. 6. 2020 až 22. 6. 2020, přičemž obviněný se na Celní úřad (Odbor pro kontrolu a dohled nad sázkovými hrami) obrátil až dne 22. 1. 2021, tedy o více než 6 měsíců později. Stalo se tak v těsné časové návaznosti na jeho první výslech formou úředního záznamu, který byl učiněn na policii dne 19. 1. 2021 poté, co na něho bylo společností Fortuna podáno trestní oznámení. Obviněný tedy začal jednat až poté, co byla jeho neoprávněná majetková dispozice odhalena a začala se prověřovat. Je možno se ztotožnit s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně v bodě 10., že pokud měl obviněný podezření o manipulaci s výherními čísly, a dle svým slov měl k tomuto důkazy, měl dostatek času obrátit se na příslušné orgány, ať už se jednalo o Celní úřad či přímo policii. Obviněný však během oněch 6 měsíců žádné kroky nepodnikl. Vybrané vklady jednoduše zadržel, resp. neodvedl v souladu s uzavřenými smlouvami se společností Fortuna, přičemž „užil tyto finanční prostředky k neznámému účelu, s největší pravděpodobností blížící se jistotě, užil tyto finance pro vlastní potřebu“. Jak se podává z provedeného dokazování, Celní úřad neshledal jakékoli zásadní nedostatky při vedení předmětné sázkové hry společnosti Fortuna. Ačkoli obviněný opakovaně tvrdí, že Celní úřad potvrdil, že společnost Fortuna porušila zákon, z usnesení Celního úřadu, které bylo výstupním rozhodnutím celého kontrolního a následně přestupkového řízení, se nic takového nepodává. Ani kdykoli během řízení u Celního úřadu, jak již bylo rozvedeno výše, nebylo konstatováno, že se společnost Fortuna dopustila jednání, jímž by byl porušen zákon o hazardních hrách, tedy, že by slosování výherních čísel bylo jakkoli zmanipulované či ovlivněné. Důvodné podezření ze spáchání přestupku takovým rozhodnutím samozřejmě není. Jediné dílčí pochybení společnosti Fortuna se týkalo uveřejnění nesprávného místa, kde probíhalo veřejné slosování. Z listinných důkazů včetně usnesení Celního úřadu, jehož vydáním bylo ukončeno přestupkové řízení, se nicméně podává, že nesprávné uvedení místa slosování bylo zjevnou nesprávností, jíž se nedopustil provozovatel hry, tedy společnost Fortuna, ale Ministerstvo financí v rámci vydání rozhodnutí o změně herního plánu.

33. Nad rámec výše uvedeného, je možno dodat, že obviněný se v rámci dovolání domáhá toho, aby Nejvyšší soud rozhodl, zda společnost Fortuna porušila ustanovení zákona o hazardních hrách či nikoli. Zcela zjevně si tak není vědom toho, co je předmětem tohoto trestního řízení. Obviněným v projednávané věci není společnost Fortuna, ale obviněný. Porušení či neporušení zákona o hazardních hrách společností Fortuna bylo předmětem dokazování jen v tom směru, aby byly objasněny některé skutečnosti týkající se jednání obviněného. Soud přitom vycházel z podkladů pověřeného orgánu státní správy, v jehož kompetenci bylo o této otázce pravomocně rozhodnout. Jak správně uvedl odvolací soud v bodě 9. odůvodněné svého usnesení, „i kdybychom hypoteticky připustili, že společnost Fortuna porušovala zákon o hazardních hrách závažnějším způsobem, ani to by v žádném případě obžalovaného neopravňovalo k tomu, aby s penězi vloženými do sázek nakládal v rozporu se smlouvami, které za svoji společnost s a.s. Fortuna uzavřel, a podle nichž veškerá finanční hotovost přijatá v obchodním místě v souvislosti se zajišťováním sázkové činnosti byly vlastnictvím a.s. Fortuna Game“. Nejvyšší soud dodává, že usnesení Celního úřadu týkající se individuálního případu s jedinečnými specifikacemi (např. zjevná nesprávnost, jíž se dopustilo Ministerstvo financí), není možno chápat jako rozhodnutí zakládající do budoucna precedent, jak naznačuje obviněný.

34. Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že obviněný uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) trestního ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – uvedeno v Souboru rozh. NS č. 408, sv. 17).

IV.

35. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný Mgr. Martin Šašek, odmítl.

36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 2. 2025

JUDr. Petr Šabata předseda senátu