3 Tdo 3/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.
února 2004 o dovolání, které podal ing. J. Ch., proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě, sp. zn. 5 To 86/2003 ze dne 29. 4. 2003 jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod sp. zn.
101 T 237/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e), f) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, sp. zn. 101 T
237/2001 ze dne 27. 11. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nekalé
soutěže podle § 149 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kdy uvedeného
trestného činu se dopustil jednáním, které je přesně popsáno ve výrokové části
(skutkové větě) citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest
odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal ing. Ch., rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 86/2003 ze dne 29. 4. 2003
a to tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné
zamítl.
Proti citovanému usnesení podal včas, prostřednictvím své obhájkyně a za
dodržení všech dalších zákonem požadovaných náležitostí, dovolání, když za
dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) a k) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku potom
uvedl stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., že citovaná
rozhodnutí obou soudů obsahují neúplný výrok s tím, že ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně není uveden odkaz na přesné ustanovení právní normy, kterou
dovolatel svým zaviněným jednáním porušil, chybí také forma, v jaké se měl
dovolatel dopustit trestného činu a jaký vznikl následek. Pouze v důvodech
rozsudku je neurčitě uvedeno, že inkriminovaného jednání se dovolatel dopustil
„v rozporu zejména s ustanovením § 44 a následujících obchodního zákoníku“ a
vytýkané nedostatky odvolací soud ve svém usnesení neodstranil. V argumentaci
věnované dalšímu dovolacímu důvodu (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) poukázal na
to, že podle jeho přesvědčení nešlo v daném případě o jednání v hospodářské
soutěži, která předpokládá, že jde o subjekt, který koná veškerou samostatně
provozovanou hospodářskou činnost směřující k vytváření zdrojů příjmů
zhodnocováním zboží nebo výkonů, bez rozdílu, zda jde o činnost upravenou
živnostenským zákonem nebo jiným právním předpisem. Dovolatel ani společnost A.
P. spol. s r. o. nebyly v hospodářské soutěži a nešlo tak o konkurenční
podnikatelské subjekty. Ani jeden z nich nebyl soutěžitelem, a proto jednání
dovolatele nemohlo být v rozporu s dobrými mravy soutěže. Uzavřel své námitky s
tím, že ostatně žádné dopisy, kladené mu k tíži, nenapsal, nepodepsal a ani
neodeslal, když v trestním řízení ani originál takového dopisu nebyl předložen.
S poukazem na uvedené pak navrhl (žádá), aby Nejvyšší soud „zrušil usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2003, č. j. 5 To 86/2003 a rozsudek
Okresního soudu v Karviné, pob. v Havířově ze dne 27. 11. 2002, č. j. 101 T
237/2001-408, které mu předcházelo, a aby vydal rozhodnutí, kterým obžalovaného
zprostí obžaloby, protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným
činem“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že z hlediska
věcného naplnění použitých dovolacích důvodů lze akceptovat pouze výtku
nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a to jenom částečně. K namítané neúplnosti citovaného rozsudečného výroku či
jeho absenci jako celku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že takovou námitku dovodit nelze a v daném případě tak byl
tento dovolací důvod uplatněn pouze formálně. Trestný čin nekalé soutěže podle
§ 149 tr. zák. má pro svůj odkaz na právní režim tzv. nekalostního jednání
pachatele nepochybně povahu blanketní normy, v daném případě však nelze na
tomto podkladě dovozený požadavek popisu přisouzeného skutku posouvat nad rámec
podmínek ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Způsob popisu přisouzeného skutku je
dostatečně konkrétní tak, aby nemohl být zaměněn se skutkem jiným a současně
pokrývá všechny tři znaky generální klausule pojmu nekalé soutěže. K
argumentaci dovolatele stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., a to především k námitce, že v posuzované věci nešlo o jednání v
hospodářské soutěži, poukázala státní zástupkyně ve svém vyjádření k podanému
dovolání na to, že i přes zdůrazněný vztah k firmě poškozeného právě z titulu
dovolatelovy funkce ve vedení družstva Š. je nezbytné vycházet z tehdy
existujícího ekonomického klimatu mezi nimi jako podnikatelskými subjekty, a to
ve smyslu výkladu označeného pojmu z hlediska teoretických a praktických
poznatků k němu se vážících a plně odpovídajících jeho interpretaci ve smyslu
odůvodnění rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 6 Tdo 72/2003 ze dne 29. 1. 2003. Šlo
tedy nepochybně o vztah dvou subjektů hospodářského podnikání v oblasti
obchodování s potravinami, a tedy o postavení soutěžitelů v právním slova
smyslu. Z něj plynoucí a v uvedených ekonomických podmínkách zcela přirozený
proces střetu zájmů mezi subjekty trhu nepochybně znamenal vznik konkurenčního
prostředí, které nebylo poznamenáno ani seskupením soutěžitelů uvedeného typu v
Družstvu Š., fungujícím jako zájmové obchodní sdružení rozdílných
podnikatelských subjektů. Také rozpor s předpisy, upravujícími soutěž v
hospodářském styku, je zřetelný konstatováním objektivně nepravdivého
dovolatelova sdělení, rozeslaného více jak dvaceti obchodním partnerům
poškozeného, které přivodilo nejen ztrátu hlasovacího práva jejího jednatele,
ale především zhoršení postavení jeho firmy při obchodování na trhu. Je přitom
nepochybné, že některé z takto informovaných partnerských obchodních
společností přestaly poškozené firmě dodávat zboží, a to právě v důsledku
dovolatelova jednání, které spáchal s ohledem na uvedené za podmínek § 4 písm. b) tr. zák., přičemž také došlo uvedeným způsobem k poškození její dobré
pověsti a k ohrožení jejího chodu. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku sice
chybí bližší konkretizace jednání, které je objektivně v rozporu s předpisy
upravujícími soutěž v hospodářském styku, avšak ani tato vada není s ohledem na
ustanovení § 265a odst.
4 tr. ř. dovoláním napadnutelná, přesto však lze
dovodit, že přisouzené jednání je podřaditelné pod ustanovení § 44 odst. 2
písm. f) obchodního zákoníku, resp. jeho § 50 odst. 1, jako zlehčování. Relevantní je podle názoru státní zástupkyně, i když dovolatelem formálně –
striktně vzato – nevytýkaná, diskrepance mezi v rozsudku obsaženou skutkovou a
právní větou. Přes pouhý odkaz na přisouzený rozpor s dobrými mravy soutěže v
návaznosti na popis skutku, podmínkám ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. plně
vyhovující popis skutku skutečně neodpovídá k němu přiřazené právní větě, když
ta je pouhým opisem znaků skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže
uvedeným v § 149 tr. zák. Přesto však ani s ohledem na uvedené nelze
přehlédnout jinak zcela přiléhavou právní kvalifikaci dovolatelova jednání,
přičemž shledaný formální nedostatek nemůže projednáním dovolání ovlivnit
dovolatelovo postavení ani vyvolat potřebu řešení otázky zásadního právního
významu. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f), b) tr. ř. odmítl a učinil tak
podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tak
nutné posoudit, zda konkrétní důvody, o které je dovolání opíráno, lze podřadit
pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Dovolání v tomto směru je určeno k nápravě právních
vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení
skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy nikoli z
hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku
obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
okolnosti relevantní z hlediska obecných norem hmotného práva.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným, lze mít za to, že dovolací důvod
uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn
právně relevantně. Při posouzení jeho opodstatněnosti však Nejvyšší soud dospěl
k závěru, že je zjevně neopodstatněný. Na tomto místě je nutné uvést, že i
Nejvyšší soud si dovede představit podrobnější a pregnantnější popis skutku
uvedeného ve výroku nalézacího soudu s odkazem na příslušné ustanovení právní
normy, kterou dovolatel svým jednáním porušil a v jaké formě se tak stalo, když
nepochybně trestný čin nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. je trestným činem s
blanketní dispozicí. Na druhé straně však nelze dovodit z uvedeného popisu
skutku, že by byl tak vágní a neurčitý do té míry, že na jeho základě nelze
dospět k závěru o vině uvedeným trestným činem tak, jak jej nakonec soudy
shledaly. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že předpisy upravujícími
soutěž v hospodářském styku se rozumí ustanovení § 44 až § 52 obchodního
zákoníku. Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu
s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo
spotřebitelům. Právní úprava ochrany proti nekalé soutěži v obchodním zákoníku
potom záleží ve vymezení tzv. generální klauzule jednání nekalé soutěže (§ 44
odst. 1 obch. zák.). Musí jít vždy o jednání v hospodářské soutěži, jednání
musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a musí být způsobilé přivodit újmu
jednotlivým soutěžitelům nebo spotřebitelům. Argumentace dovolatele spočívající
v tom, že mezi Družstvem Š. a společností A. P. spol. s r. o. nebyl vztah
soutěžitelů neobstojí. Oba tyto subjekty byla ve svém hospodaření (podnikání)
zjevně samostatné a pouze na trhu spolupracovaly, šlo o vztah dvou subjektů
hospodářského podnikání v oblasti obchodování s potravinami, a tedy s
postavením dvou soutěžitelů v právním slova smyslu, střetávajících se na trhu v
rámci konkurenčního prostředí a nemohlo být poznamenáno ani seskupením
soutěžitelů uvedeného typu v Družstvu Š., které fungovalo jako zájmové obchodní
sdružení rozdílných podnikatelských subjektů. Jinak řečeno, oba subjekty sice
spolupracovaly, nebyly však jeden k druhému ve vztahu podřízenosti a jeden
subjekt nebyl součástí druhého. Je naprosto zřejmé, že v takovém případě by
rozeslání popsaného sdělení více než dvaceti obchodním partnerům o tom, že
došlo k pozastavení dodávek přes Družstvo Š. firmě A. P. spol. s r. o.,
postrádalo jakýkoli smysl. Prokazatelné zaslání onoho sdělení o zařazení firmy
A. P. spol. s r. o. do kategorie dlužník, i když dovolatel jako nepochybný
autor tohoto sdělení věděl, že uvedená společnost, jakožto jeden z členů
družstva své závazky plní, je právě oním jednáním, které je v rozporu s dobrými
mravy soutěže. Stejně tak je nepochybné, že v důsledku tohoto sdělení skutečně
některé z takto informovaných firem společnosti A. P. spol. s r. o. zboží
přestaly dodávat, když tato skutečnost ani dovolatelem zpochybňována není, když
ostatně veškeré své námitky směřuje pouze k tomu, že mezi oběma subjekty nebyl
soutěžní vztah.
Skutkový stav věci, zjištěný po vyhodnocení provedených důkazů,
jež byl formulován ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v
jeho odůvodnění (i když v tomto směru si lze představit argumentaci pečlivější
a obsáhlejší) obsahuje podle shora uvedených kriterií všechny základní skutkové
okolnosti, které ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty
trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. V popisu skutku je v rozsahu
předpokládaném v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. uvedeno, v čem mělo spočívat
konkrétní nekalosoutěžní jednání dovolatele (vědomé jednání s tím, že výrazně
zhorší postavení uvedené firmy, a tedy směřující vůči konkrétnímu subjektu při
obchodování na trhu, když takto jednal v rozporu s předpisy upravujícími
ochranu hospodářské soutěže). Stejně tak svým jednáním přivodil zamýšlený
následek spočívající v pozastavení dodávek zboží A. P. spol. s r. o. některými
firmami, které nepravdivě informoval. Z popisu skutku a ze skutečností
plynoucích z rozsudku plyne, že zjištěné skutkové okolnosti umožňují závěr o
zavinění dovolatele, a to nejméně formou nepřímého úmyslu (§ 4 písm. b/ tr. zák.), jakož i o příčinném vztahu mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Nelze proto přisvědčit námitkám dovolatele, že předmětný skutek postrádá
náležitosti vztahující se ke všem znakům skutkové podstaty uvažovaného
trestného činu. Z odůvodnění napadaného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že
skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné a shodl se s
nimi, i když i odůvodnění jeho rozhodnutí nelze označit za zcela přiléhavé a
reflektující uvedené nedostatky rozsudku soudu prvního stupně. Lze souhrnně
rozhodnutím soudů obou stupňů vytknout, že v jejich odůvodnění v části, v níž
posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona, nebylo
podrobněji rozvedeno, jakými úvahami se ve svých závěrech řídily (§ 125 odst. 1
tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř.), avšak tento formální nedostatek z výše
uvedených důvodů neměl v dané věci vliv na dovolatelem namítaný rozpor mezi
popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací.
Obdobné úvahy lze vztáhnout i na nepříliš přesně vyjádřenou námitku stran
specifikace jednání dovolatele z hlediska jeho popisu v právní větě uvedeného
rozsudku. Lze souhlasit s tím, že ta byla vytvořena opisem znaků skutkové
podstaty trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., aniž by přesně
reflektovala jednání popsané ve skutkové větě citovaného rozsudku. V této
souvislosti je však zřejmé, že v daném případě je na místě jednání dovolatele v
těchto souvislostech posoudit jako zlehčování z hlediska ustanovení § 44 odst.
2 písm. f), resp. § 50 odst. 1 obchodního zákoníku. Takovéto pochybení je však
nutné posuzovat ve světle jinak zcela přiléhavé právní kvalifikace jednání
dovolatele, jak již shora uvedeno s tím, že tento formální nedostatek nemůže
projednáním dovolání zásadně ovlivnit jeho postavení s tím, že otázka, která má
být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu (§ 265i
odst. 1 písm. f/ tr. ř.).
Za daného stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu ani jím přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně, přes shora řečené,
nebyly zatíženy vadami, s nimiž dovolatel ve smyslu uplatněných dovolacích
důvodů spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku, resp. namítal
absenci či neúplnost výroku citovaného rozhodnutí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §
265i odst. 1 písm. e), f) tr. ř. odmítnout, přičemž tak učinil za dodržení
podmínek vymezených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravnýprostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka