3 Tdo 321/2025-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podala obviněná E. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 1. 2025, č. j. 14 To 321/2024-353, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 16/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. B. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 17. 10. 2024, č. j. 1 T 16/2024-329, byla obviněná E. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustila způsobem podrobně popsaným ve výrokové části rozsudku pod body I., II. a III. v době od 1. 2. 2024 do 7. 2. 2024. Za to byla odsouzena podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 34 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému J. K. na náhradě škody částku 8 900 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 14 To 321/2024-353, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Josefa Chlubny dovoláním, a to s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
4. V odůvodnění jen velmi stručně uvedla, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala pouze do výroku o trestu, neboť po zahájení hlavního líčení a řádném poučení ze strany soudu prohlásila svou vinu a soud toto prohlášení přijal. Odvolací soud pak své rozhodnutí odůvodnil tím, že uložený trest odnětí svobody na 34 měsíců není nepřiměřený s ohledem na předchozí trestnou činnost obviněné, když se jedná o sankci uloženou nepatrně nad polovinou zákonné trestní sazby podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku. V napadeném výroku o trestu a jemu předcházejícím řízení neshledal žádná pochybení. Obviněná je však nadále přesvědčena, že v rámci odvolacího řízení mělo být přihlédnuto k významné polehčující okolnosti spočívající v jejím úplném doznání a prohlášení viny. Sama přitom navrhovala, aby jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody na 30 měsíců. „V rámci zákonné lhůty ustanovenému obhájci zaslala dne 20. 2. 2025 písemné zdůvodnění, proč chce podat dovolání, kdy toto je přílohou tohoto dovolání“. Na podání dovolání trvá a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zrušil.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněné nejprve připomněla usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v tehdy účinném znění), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Shodně rozhodl i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. Obě citovaná rozhodnutí pak zmínil Nejvyšší soud například i ve svém usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, v němž striktně odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu pod některý z dovolacích důvodů. Ústavní soud potvrdil shora uvedenou zásadu ve svém nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, publikovaném pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, když konstatoval, že uplatnění diskrece při ukládání trestu,
děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení a nepřiměřenost trestu tak zásadně nemůže naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v tehdy účinném znění).
6. V rámci dovolacích důvodů se tedy Nejvyšší soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Přiměřenost trestu může posoudit pouze ve dvou případech – jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené citovaným nálezem Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 492/2017, a jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. Trest uložený obviněné E. B. je však zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu. Soud prvního stupně řádně posoudil skutečnosti významné pro určení druhu trestu a jeho výměry, přičemž vzal v úvahu i doznání obviněné a prohlášení viny. K tomu však došlo až u hlavního líčení, zatímco v přípravném řízení nevypovídala, a proto nelze konstatovat, že by její doznání usnadnilo průběh zejména přípravného řízení. Obviněná se dopustila tří úmyslných trestných činů, a to celkem šesti dílčími útoky. Přes svůj relativně nízký věk má již 20 záznamů v opisu rejstříku trestů, trestnou činnost páchá již od roku 2007 a je nutné na ni pohlížet jako na recidivistku, zejména ve vztahu k majetkové a násilné trestné činnosti. V minulosti jí byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, aniž by vedly k její nápravě, úmyslnou trestnou činnost páchala dál. Postižena byla i za přestupková jednání a ze zprávy věznice, kde aktuálně vykonává trest odnětí svobody, je poukazováno na její čtyři kázeňské tresty a aktuální zařazení do třetí diferenciační skupiny. Současně je třeba poukázat na to, že u poškozeného J. K. zneužila jeho duševní choroby za účelem svého obohacení. Odvolací soud správně nepřisvědčil námitce obviněné, že pro výkon trestu neměla být zařazena na venkovní pracoviště, které jí umožnilo opustit věznici, neboť byla poučena o způsobu výkonu trestu na nestřeženém pracovišti. Dobrodiní ve formě práce mimo areál věznice svým útěkem zmařila. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl uložen zcela správně ve snaze zabránit obviněné v dalším páchání trestné činnosti a rozhodně nelze hovořit o tom, že by šlo o trest nepřiměřeně přísný. Jeho výměra byla stanovena nepatrně nad polovinou zákonné trestní sazby uvedené v § 337 odst. 3 tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo třeba napravit cestou dovolání. Deklarovaný dovolací důvod nebyl naplněn.
7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího senátu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Dovolací soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest.
9. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněnou vznesené námitky obsahově vyhovují jí deklarovanému dovolacímu důvodu. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatelky.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Důvodnost dovolání
11. Vzhledem ke konkrétnímu, a nutno předeslat že značně strohému, obsahu dovolání je třeba nejprve připomenout ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumává napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení jen v rozsahu a z důvodů, které jsou v dovolání uvedeny. Není povolán k přezkumné činnosti ve větším rozsahu z vlastní iniciativy a samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval. Současně platí, že lze přihlížet pouze k námitkám (jejich konkrétnímu zdůvodnění), které jsou obsaženy přímo v textu dovolání.
Dovolací námitky nelze opírat o odkaz na skutečnosti či argumenty uvedené v řádném opravném prostředku, v jiných podáních učiněných v dřívějších fázích trestního řízení, v závěrečné řeči, resp. konečném návrhu, přednesených před soudem prvního či druhého stupně apod. (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., aj.). Tím spíše pak není přípustné, aby obhájce v dovolání, které podává jménem klienta, argumentačně odkazoval na obsah jejich vzájemné korespondence.
Podle § 265d odst. 1 věty první tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Již ze znění tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že postup, který v posuzované věci zvolil obhájce Mgr. Ing. Josef Chlubna, nelze akceptovat. Není možné připustit takovou praxi, kdy část „dovolání“ (nota bene část podstatnou, resp. zásadní) fakticky zpracuje obviněný a obhájce pak na tuto „pasáž“ jen jednoduše (bez dalšího) odkáže.
12. Za dané situace postačí jen na okraj zmínit, a že ani „argumenty“, které jsou obsaženy v přípise obviněné obhájci ze dne 20. 2. 2025 (č. l. 377 procesního spisu), označenému ani jakémukoli jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. Jde pouze bližší vysvětlení (či spíše o těžko srozumitelný pokus o takové vysvětlení), proč obviněná soudem uloženou sankci subjektivně vnímá jako příliš přísnou. Nejvyššímu soudu přitom není vůbec jasné, proč obviněná, která za přiměřený považuje trest odnětí svobody na 30 měsíců (viz bod VI.
na str. 2 dovolání), trest o pouhé čtyři měsíce delší považuje naopak již za natolik nepřiměřený, že nemůže obstát a měl by být zrušen v řízení o mimořádném opravném prostředku. Jakákoli relevantní argumentace v tomto směru absentuje. Obviněná zjevně nechápe ani základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o trestu – viz například její přesvědčení, že jí měl být správně uložen souhrnný trest, pokud byla nově odsouzena pouze pro přečiny a trest odnětí svobody, který aktuálně vykoná (v době rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně vykonávala), jí byl uložen za zločin.
To je v dané souvislosti samozřejmě irelevantní, nehledě k tomu, že předmětné (v této trestní věci nově souzené) skutky spáchala v době od 1. 2. do 7. 2. 2024, tedy dávno po vyhlášení odsuzujících rozsudků v jejích předchozích trestních věcech (kde jí byly uloženy aktuálně vykonávané nepodmíněné tresty odnětí svobody). K těmto odsouzením došlo v době od února 2022 do dubna 2023. Podmínky ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení souhrnného trestu tak nemohly být v žádném případě splněny.
13. Reklamace údajné nepřiměřené přísnosti trestu pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ovšem ani pod jakýkoli jiný) každopádně nespadá. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod a jemu odpovídající tvrzení však dovolatelka neuplatnila (uplatnit zjevně ani nemohla). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 – § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je totiž možné (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nic z toho však zjevně nepřichází do úvahy.
14. Určitý průlom (úspěšné uplatnění námitky nepřiměřenosti uloženého trestu, nikoli však opřené o některý z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů) je možný jen ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb). Nejvyšší soud proto napadený rozsudek přezkoumal z toho pohledu, zda trest uložený dovolatelce není natolik přísný, nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, že by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe. K takovému závěru však nedospěl.
15. Trest, který byl obviněné uložen, nevybočuje z rámce běžně se vyskytujících případů a je odpovídající jak povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, tak i poměrům pachatelky. Rozhodně nejde o potrestání nepřiměřeně přísné, a už vůbec ne natolik, že by atakovalo principy přiměřenosti trestních sankcí. Nelze přehlédnout, že obviněné, která je poměrně výraznou obecnou i speciální recidivistkou (před tímto odsouzením měla v opisu rejstříku trestů, i přes svůj relativně nízký věk, již dvacet záznamů), byl ukládán úhrnný trest za celkem tři úmyslné trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu. Jestliže jí byl za této situace (a při zohlednění dalších skutečností významných z hlediska potrestání, které byly zmíněny soudy nižších stupňů) uložen trest odnětí svobody na 34 měsíců, tedy sankce vyměřená jen mírně nad polovinou zákonné trestní sazby, pak rozhodně nejde o extrémně přísné a zjevně nespravedlivé potrestání. Platí to i při zohlednění skutečnosti, že v hlavním líčení obviněná prohlásila svoji vinu.
16. S odkazem na výše uvedené lze souhrnně konstatovat, že konkrétní námitky obviněné (pokud je tedy za konkrétní vůbec lze označit) nespadají pod žádný z taxativně vypočtených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
17. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného zákonodárcem v § 265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ondřej Círek