3 Tdo 414/2011-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4.
května 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch
obviněného P. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze
dne 24. 11. 2010, sp. zn. 42 To 355/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 T 85/2010, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 13 T
85/2010, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem šíření pornografie
podle § 205 odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného
do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem přechovávání dětské
pornografie podle § 205a tr. zák., jichž se dopustil tím, že „nejméně v období
od 13. 11. 2007 do 5. 3. 2009 v internetové kavárně v městské části P. v P., v
místě svého bydliště na ul. S. ve Ž. n. S. nebo na přesně nezjištěném místě v
P. za použití počítačů umístěných na výše uvedených místech prostřednictvím
elektronické pošty používaje jednak přijal a nejméně do dne 10. 3. 2009
přechovával celkem nejméně 76 zpráv obsahujících soubory pornografických
fotografií a videonahrávek, na kterých byly zachyceny děti při souloži s
dospělými, orálním pohlavním styku s dospělými a jiných sexuálních praktikách
nebo v různých sexuálně vyzývavých pozicích,
a jednak přinejmenším v období od 27. 6. 2008 do 3. 3. 2009 některé z těchto
zpráv, nejméně v pěti případech, odeslal na e-mailové adresy užívané dosud
neznámými osobami, a to dne 27. 6. 2008 v 18.26 hodin a 18.31 hodin na
e-mailovou adresu dne 10. 1. 2009 v 11.12 hodin na e-mailovou adresu dne 14. 1.
2009 v 11.45 hodin na e-mailovou adresu a dne 3. 3. 2009 na e-mailovou adresu“.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 tr.
zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §
58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
2 (dvou) let. Současně byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty, a to 3 ks CD-R, které byly zajištěny dne 14. 10. 2009 při
domovní prohlídce, a které jsou přílohou spisu.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou plně převzal skutková tvrzení z obžaloby
státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze
dne 1. 6. 2010, sp. zn. ZT 442/2009, neakceptoval však státním zástupcem
navrhovanou právní kvalifikaci, pokud státní zástupce požadoval, aby byl
obviněný P. L. uznán vinným trestným činem šíření pornografie spáchaným v
kvalifikované skutkové podstatě podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b)
tr. zák., tedy, že se činu dopustil veřejně přístupnou počítačovou sítí.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou podal státní zástupce
Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou v neprospěch obviněného
odvolání (č. l. 161 – 164), které zaměřil do výroků o vině i o trestu. Státní
zástupce v odvolání uvedl, že trvá na tom, aby byl skutek právně posouzen jako
trestný čin šíření pornografie spáchaný v kvalifikované skutkové podstatě podle
§ 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť obviněný P. L. se
svého jednání dopustil veřejně přístupnou počítačovou sítí.
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, na podkladě podaného odvolání rozsudkem
ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 42 To 355/2010, zrušil podle § 258 odst. 1 písm.
b), d) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Současně podle § 259 odst. 3 písm.
a) tr. ř. odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 55
odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to
CD-R č. 2/95, CD-R č. 2/98, CD-R č. 2/101, obsahující dětskou pornografii.
Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zák. odvolací soud dále vyslovil zabrání 1 ks
pevného disku Western Digital WD1600JS 160GB-SATA, a 1 ks paměťové karty San
disk o kapacitě 2GB, z PC AT Computers, zajištěných při domovní prohlídce dne
9. 10. 2009.
Nutno upozornit, že takto byl rozsudek odvolacího soudu vyhlášen podle
protokolu na č. 1. 176 spisu, když v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího
soudu je pouze uvedeno, že "se napadený rozsudek zrušuje".
II.
Proti usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v
neprospěch obviněného, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku.
Poté, co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a
argumenty soudů obou stupňů, kteréžto vedly k výroku o vině obviněného, uvedl,
že nelze souhlasit se závěry soudů obou stupňů, podle kterých nebyl naplněn
znak spáchání činu „veřejně přístupnou počítačovou sítí“, čímž by byla naplněna
skutková podstata trestného činu šíření pornografie spáchaného v kvalifikované
skutkové podstatě podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák.
Uvedl, že veřejně přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení
počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým
přístupem. Veřejně přístupnou počítačovou sítí je především Internet jako
světová informační počítačová síť a jiné podobné informační systémy. Namítl, že
dle vymezení skutku ve výroku o vině vyplývá, že obviněný P. L. nejméně v pěti
případech odeslal na e-mailové adresy užívané dosud neznámými osobami zprávy
obsahující soubory fotografií a videonahrávek s tematikou dětské pornografie.
Již z této skutečnosti jednoznačně vyplývá, že šlo o spáchání činu veřejně
přístupnou počítačovou sítí. Ustanovení § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák.
postihuje takové způsoby šíření pornografie, které pachateli umožňují, aby s
pornografickým dílem v krátkém čase seznámil velké množství osob; jeho
formálním znakem však není zveřejnění díla ve smyslu jeho zpřístupnění
komukoli. Znak "činí veřejně přístupným" je obsažen toliko v § 205 odst. 2
písm. a) tr. zák., a to alternativně jako jeden z řady dalších forem jednání,
kterým může být uvedená skutková podstata naplněna. Nejvyšší státní zástupce
vyslovil přesvědčení, že mimořádná účinnost elektronické komunikace, kterážto
je do značné míry i anonymní, zřejmě vedla zákonodárce k tomu, aby šíření
pornografických děl prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě učinil
přísněji trestným nežli "prosté" šíření pornografie. Poukázal také na
judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (ve věci sp. zn. 6 Tdo 1135/2010).
Nejvyšší státní zástupce namítl, že argumentace soudů obou stupňů, která se
soustředila na skutečnost, že k pornografickým dílům měli přístup pouze jejich
konkrétní adresáti, nikoli široký, předem nevymezený okruh osob, proto do
značné míry není rozhodná z hlediska naplnění znaku spáchání činu
prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě. Argumentace soudů plně
nepřihlíží k některým specifikům e-mailové komunikace. Rozdíl mezi e-mailovou
komunikací, která je základním komunikačním prostředkem na Internetu, a
komunikací formou klasické poštovní zásilky (dopisu, balíku) zasílané
prostřednictvím veřejného přepravce konkrétnímu adresátovi spočívá nejen v tom,
že e-mailové zprávy musí projít cizími počítači v síti před tím, než dosáhnou
cílový počítač, což výrazně zjednodušuje možnost obsah zprávy zachytit a
přečíst ji. Jde též o to, že naprostá většina providerů kopie všech e-mailových
zpráv ukládá (zálohuje) na svoje servery před doručením a tyto zálohy často
ponechává na serveru řadu měsíců po doručení zprávy, a to i v případě, že ve
schránkách odesílatele i příjemce jsou již vymazány. Samotní uživatelé taktéž
často ponechávají e-mailové zprávy uložené ve svých schránkách, což ostatně
nepochybně činil i obviněný P. L., jehož trestná činnost spočívala m. j. v
přechovávání 76 zpráv obsahujících pornografická díla. Zde k nim pak mohou
získat přístup i jiné osoby než ty, kterým byly určeny. V této souvislosti
nejvyšší státní zástupce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci,
sp. zn. 11 Tdo 349/2008, ze kterého vyplývá, že po doručení do e-mailové
schránky již elektronická pošta nepožívá ochrany tajemství dopravovaných zpráv
ve smyslu tehdy platného § 239 odst. 1 tr. zák.
S ohledem na uvedený právní názor se nejvyšší státní zástupce domnívá, že
souzený skutek vylíčený ve výroku o vině měl být právně kvalifikován jako
trestný čin šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b)
tr. zák.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v
Brně, pobočka v Jihlavě, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí
obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu. Dále navrhl,
aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu k
novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl za podmínek § 265h odst. 2 tr.
ř. zaslán k vyjádření obviněnému a jeho právnímu zástupci, kteří jej shodně
obdrželi dne 24. 3. 2011. Obviněný se vyjádřil v tom smyslu, že podané dovolání
nepovažuje za důvodné. Právní úvahy soudů obou stupňů považuje za věcně
správné, neboť zasílání e-mailových zpráv v omezeném počtu konkrétním adresátům
nelze posuzovat jako veřejné zpřístupňování prostřednictvím počítačové sítě ve
smyslu § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. E-mailová korespondence je zcela
soukromá, určená vždy konkrétnímu adresátovi. Uživatel si e-mailovou schránku
pořizuje s dobrou vírou v ochranu přepravovaných zpráv, přinejmenším v tom
rozsahu, že se k obsahu žádný jiný uživatel nedostane. Útoky počítačových virů
pak sice nelze vyloučit, nicméně takovou eventualitu, pokud skutečně nastane,
nelze klást za vinu běžnému uživateli.
Obviněný s ohledem na výše uvedené vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné zamítl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem
uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán
tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou
právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále
vadu jiného hmotně právního posouzení – která spočívá v nesprávném posouzení
některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale
významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva
trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy
neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně
proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Dovolatel daný dovolací důvod uplatnil s tím, že jím namítané nesprávné právní
posouzení spočívá v tom, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou posoudil souzený
skutek pouze podle základní skutkové podstaty trestného činu šíření pornografie
uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák., a nepřihlédl k tomu, že
čin byl spáchán veřejně přístupnou počítačovou sítí ve smyslu ustanovení § 205
odst. 3 písm. b) tr. zák. Stejnou vadou pak bylo zatíženo i napadené
rozhodnutí odvolacího soudu, který k odvolání okresního státního zástupce sice
rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil, výrok o vině však ponechal
beze změny.
Trestného činu šíření pornografie se v základní skutkové podstatě podle § 205
odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze,
nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo
jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné
pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě.
V kvalifikované skutkové podstatě podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. se
tohoto trestného činu dopustí ten, kdo čin uvedený v odst. 2 spáchá tiskem,
filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným
obdobně účinným způsobem.
Pokud se týká dosavadního řízení, soud prvního stupně na rozdíl od podané
obžaloby nekvalifikoval jednání obviněného P. L. jako spáchané v kvalifikované
skutkové podstatě podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák., tedy tak, že obviněný
činy spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Dospěl k závěru, že znak
„veřejně přístupnou počítačovou sítí“ nebyl naplněn.
Odvolací soud pak v rámci přezkumu rozsudku nalézacího soudu dospěl k závěru,
že nalézací soud v právní kvalifikaci skutku nijak nepochybil. Konstatoval, že
e-mailové zprávy byly odesílány ze soukromé schránky obviněného P. L., kterážto
byla chráněna heslem, do soukromých schránek konkrétních příjemců, které byly
taktéž chráněny heslem, bez jehož znalosti nelze obsah e-mailové schránky
zpřístupnit. Uvedl, že formu e-mailové korespondence je možné přirovnat ke
korespondenci ve formě dopisu, který je určen konkrétnímu adresátovi. Ačkoli je
tedy internet veřejně přístupnou počítačovou sítí, e-mailové zprávy a jejich
obsah posílaný prostřednictvím internetu nejsou veřejně přístupné. Odvolací
soud dále vyslovil názor, že předmětný skutek nelze považovat za čin spáchaný
veřejně přístupnou počítačovou sítí, jak vyžaduje skutková podstata § 205 odst.
3 písm. b) tr. zák., a současně se ztotožnil s názorem nalézacího soudu v tom
směru, že jako spáchané veřejně přístupnou počítačovou sítí by bylo možno
posoudit jednání obviněného pouze tehdy, kdyby materiály umístil na webové
stránky, které jsou běžně přípustné blíže neurčenému a neomezenému okruhu
uživatelů internetu.
Při výkladu jednotlivých právních pojmů, jež citovaná ustanovení trestního
zákona zmiňují, je především třeba vycházet z jejich vymezení. Je-li zmiňováno
dítě, rozumí se, že jde o osobu mladší osmnácti let. Pornografickým dílem je
jakýkoli předmět, který je-li pozorován ať přímo nebo prostřednictvím
technického zařízení, zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a
podněcuje samotný sexuální pud. Současně takové dílo podle převládajících
názorů většiny členů společnosti hrubě porušuje uznávané morální normy dané
společnosti a vyvolává v nich pocit studu. Pro pornografický charakter je
rozhodující obsah celého díla, nikoli jen jeho určitá část, výseč, kapitola
nebo úryvek apod.
Pod pojmem uvádí do oběhu se rozumí jednání pachatele, kterým se má předmět
dostat postupně do rukou více lidí, ať již v originále, nebo v kopiích; nešlo
by o oběh, pokud by se měl s pornografickým předmětem seznámit jen úzký okruh
lidí, uzavřená společnost apod., avšak na druhé straně není třeba, aby se s ním
skutečně širší okruh lidí seznámil, postačí pouhé uvádění do běhu, tedy počátek
tohoto oběhu. Pod znakem rozšiřování je třeba chápat šíření zejména pomocí
veřejných sdělovacích prostředků, tedy tiskem, rozhlasem, televizí, jakož i
jakákoli jiná distribuce po živnostensku (srov. též Šámal, P., Púry, F.,
Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2001, str.
1228 - 1229).
Veřejně přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do
sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem,
jakým je především internet a jiné podobné informační systémy. Z technického
hlediska je veřejně přístupná počítačová síť soustavou serverů, datových
komunikací a k nim připojených počítačů. Z organizačního hlediska jde o
provozovatele jednotlivých sítí a podsítí, zprostředkovatele připojení i
uživatele a další subjekty. Internet jako světová informační počítačová síť
vznikl propojováním původně privátních, specializovaných a autonomních datových
sítí (vojenské, školní, energetické apod.) a později již veřejných takovýchto
sítí (přístupných většinou za úplatu každému zájemci) s postupnou změnou jejich
charakteru (přechod na jednotný protokol řízení přenosu Transmission Control
Protocol/Internet Protocol, budovaných na principu dobrovolných dohod atd.),
včetně užívání zdarma. Rozhodujícím okamžikem byl vznik služby WWW (World Wide
Web), která byla vytvořena v internetu na bázi počítačových serverů (části
Internetu) ukazujících jeden k druhému s využitím tzv. hypertextových odkazů,
podpory multimédií a integrování různých služeb. Veřejně přístupnou počítačovou
sítí výslovně nejsou pouze uzavřené počítačové sítě některých právnických osob,
státních orgánů nebo jiné organizace, které nesplňují podmínku veřejné
přístupnosti (srov. též Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon.
Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2001, str. 1231 - 1232).
Z hlediska zachovávání dopravovaných e-mailových zpráv lze říci, že naprostá
většina providerů kopie všech e-mailových zpráv ukládá na svoje servery před
jejich doručením a tyto zálohy následně ponechává na serveru, a to často po
dobu i více měsíců po samotném doručení zprávy, a to i v případech, že tyto
zprávy jsou již ve schránkách odesílatele i příjemce vymazány. Ochrana
dopravované e-mailové zprávě je tak poskytována v době jejího „podávání“, tedy
v průběhu doručování. Konec tohoto procesu je nutno vnímat v okamžiku doručení
do e-mailové schránky příjemce. Do schránky má příjemce zprávy přístup, který
je zabezpečen pomocí hesla, může se přitom do schránky dostat z kteréhokoli
počítače připojeného k Internetu (srov. také usnesení NS ČR ze dne 21. 5. 2009,
sp. zn. 11 Tdo 349/2009). V této souvislosti nelze pominout i problém virů,
tj. krátkých počítačových programů určených k provedení úkonů nad rámec vůle
uživatele, které mohou mít kromě vlivu na narušení nebo likvidaci instalovaných
programů, také vliv i na odesílání uložených dat a programů uživatele bez jeho
výslovného pokynu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn.
4 Tz 79/2010).
Lze souhlasit s nejvyšším státním zástupcem v tom, že e-mailová komunikace
umožňuje, aby pachatel neporovnatelně jednodušším a rychlejším způsobem nežli v
případě šíření pornografických děl v hmotné podobě, např. cestou "klasické"
poštovní zásilky, rozesílal elektronická pornografická díla velkému počtu
subjektů; pouhou manipulací na počítači lze takováto díla v minimálním časovém
úseku dopravit na prakticky neomezenou vzdálenost, kdy jde současně o
komunikaci do značné míry anonymní, když pachateli postačuje znalost e-mailové
adresy a nemusí znát fyzickou totožnost příjemce.
S ohledem na výše uvedené je zaslání pornografického díla elektronickou poštou
uvedením do oběhu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě a toto
jednání podle právní úpravy platné do 31. 12. 2009 naplňovalo skutkovou
podstatu trestného činu šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), odst.
3 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud však má za to, že v projednávaném případě nebyl znak „veřejně
přístupnou počítačovou sítí“ naplněn. Přestože obviněný využil k šíření
pornografických děl e-mailových zpráv zasílaných prostřednictvím sítě internet,
z povahy těchto zpráv vyplývá, že k jejich obsahu si mohou legálně zjednat
přístup pouze odesílatel a příjemce, popřípadě snad omezený okruh osob činných
pro poskytovatele připojení, resp. že k pornografickým dílům měli přístup
toliko konkrétní adresáti e-mailových zpráv, nikoli široký, předem nevymezený
okruh osob, jak by tomu bylo v případě, že byl skutek spáchán např. televizí,
filmem nebo vystavením takového pornografického díla na veřejně přístupných
stránkách internetu. Obviněný tak využil k šíření pornografických děl veřejně
přístupnou počítačovou síť ovšem způsobem nikoli veřejně přístupným.
Nad rámec výše uvedeného je potřeba zmínit, že trestného činu šíření
pornografie podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo takový
čin spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou
sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Za jiný obdobně účinný způsob jako je tisk, rozhlas, televize nebo veřejně
přístupná počítačová síť, se považuje taková forma přenosu nebo jiného předání
určité písemné, zvukové nebo hlasové informace, jestliže je zpřístupněna
většímu počtu příjemců, tedy veřejnosti ve formě blíže neurčitého počtu lidí,
přičemž nezávisí na tom, zda přístup veřejnosti je zcela volný, nebo je omezen
např. zaplacením určitých poplatků, tzv. klubovou příslušností apod. Dále sem
lze zařadit i místní rozhlas, vysílací stanici apod. (viz Šámal, P., Púry, F.,
Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované
vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1232).
Pokud se za znak jiného obdobně účinného způsobu považuje např. nahrávka na
gramofonové desce, magnetofonovém pásku, magnetofonové kazetě, t. j. druh
záznamové techniky, pak je nutné zvažovat, zda mezi ně nelze zahrnout i
počítačové soubory (vytvořené, zachycené, nebo jinak získané) do e-mailové
adresy a jejím prostřednictvím předávané, když stejně jako u osobně vytvořeného
záznamu na magnetofonovém pásku jde i u počítačového souboru v e-mailové adrese
o záznamy, které se vytvářejí soukromě a informace na nich uložená, pokud není
nabízena, přenechávána nebo zpřístupňována osobě mladší osmnácti let [§ 205
odst. 2 písm. a) tr. zák.], nepožívá ochrany trestního zákona. Teprve tehdy,
je-li nabízena, přenechávána nebo zpřístupňována osobě mladší osmnácti let, se
stává trestnou. Stejná situace jako u předání předmětné informace většímu počtu
příjemců např. přehráním filmu nebo videozáznamu apod. nastane, jestliže se
počítačové soubory rozešlou prostřednictvím e-mailové pošty většímu počtu
e-mailových adresátů. V takové situaci by bylo možno i elektronickou poštu
považovat za okolnost naplňující znak jiného obdobně účinného způsobu ve smyslu
§ 205 odst. 3 písm. b) tr. zák.
V projednávaném případě se však obviněný trestné činnosti dopustil tím, že „v
pěti případech, odeslal na e-mailové adresy užívané dosud neznámými osobami, a
to dne 27. 6. 2008 v 18.26 hodin a 18.31 hodin na e-mailovou adresu, dne 10. 1.
2009 v 11.12 hodin na e-mailovou adresu dne 14. 1. 2009 v 11.45 hodin na
e-mailovou adresu a dne 3. 3. 2009 na e-mailovou adresu“. Zde je třeba poukázat
na to, že se jednalo pouze o pět prokázaných případů přeposlání e-mailové
zprávy, kdy adresáti těchto zpráv nebyli identifikováni, resp. totožnost osob,
jimž byly zprávy určeny, nebyla zjištěna. Přestože by bylo možno hovořit o tom,
že v obecné rovině jednání obviněného znaky skutkové podstaty podle § 205 odst.
3 písm. b) tr. zák. naplňuje, s ohledem na počet e-mailových adres, na které
byly zprávy zasílány, nelze dospět k závěru, že jeho jednání současně vykazuje
takovou hromadnou účinnost, jakou má na mysli ustanovení § 205 odst. 3 písm. b)
tr. zák.
V projednávaném případě nelze dospět k závěru, že by počítačové soubory byly
rozeslány prostřednictvím e-mailové pošty většímu počtu e-mailových adresátů. S
ohledem na rozsah spáchané činnosti tak nebyla naplněna podmínka pro přísnější
právní kvalifikaci dle kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 3
písm. b) tr. zák.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud
neshledal, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zatíženo vytýkanými
vadami.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného P. L. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata