3 Tdo 425/2025

3 Tdo 425/2025-364

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podala obviněná K. F. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 80/2024, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, a současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304. II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kolíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304, uznal obviněnou K. F. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou přečinem ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že: dne 21. 9. 2023 kolem 11:59 hodin řídila ulicí XY ve směru jízdy k ulici XY v XY, okres XY, osobní motorové vozidlo značky BMW X6, registrační značky XY, majitele společnosti MONETA Auto, s.r.o., IČ 601 12 743, se sídlem Vyskočilova 1442, 140 00 Praha, v průběhu jízdy dala znamení o změně směru jízdy vlevo s úmyslem odbočit v křižovatce s ulicí XY na přilehlé parkoviště, snížila tedy rychlost jízdy a téměř zastavovala, když však zjistila, že parkoviště je obsazené, v reakci na to bez dostatečného časového předstihu změnila znamení o směru jízdy na odbočování vpravo, nedbala přitom zvýšené opatrnosti a začala bezprostředně stáčet kola a odbočovat vpravo v době, kdy již byla z pravé strany podjížděna za ní jedoucím motocyklem značky Harley Davidson, registrační značky XY, řízeným J. K., narozeným XY, jemuž tak uzavřela jízdní koridor, na což nemohl pro krátký časový interval reagovat, došlo ke střetu pravého boku jejího vozidla a levého boku motocyklu, který i s řidičem spadl na pravý bok a on utrpěl zlomeninu klíční kosti vlevo, zlomeninu třetího a čtvrtého žebra vlevo a pohmožděniny, kdy podstatné omezení v běžném způsobu života a doba léčení přesáhly šest týdnů.

2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v délce 18 měsíců. Dále byl obviněné uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 18 měsíců. Obviněná byla též odsouzena k náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 2 968 Kč a poškozenému J. K. ve výši 79 976 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, jímž napadla všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f) , odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalované zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy ve vztahu k poškozenému J. K. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněných výrocích o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu k poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a výroku, jímž byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, znovu rozhodl, že je obviněná povinna zaplatit poškozenému J. K. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 72 376 Kč a se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání. Obviněná dovoláním napadla výrok o vině, o trestu i o náhradě škody. Dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Obviněná namítá zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu s obsahem provedených důkazů, konkrétně se skutečnostmi vyplývajícími z kamerového záznamu. Dovolatelka je přesvědčena, že z kamerového záznamu vyplývá, že poškozený porušil minimálně dvě důležité povinnosti. Jednak poškozený předjížděl na přechodu pro chodce, což mu zakazuje ustanovení § 17 odst. 5 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále též ZoSP), což podle obviněné považuje judikatura za porušení důležité povinnosti. Dále uvedla, že pro předjíždění vpravo nebyly splněny zákonem výslovně stanovené podmínky podle § 17 odst. 1 ZoSP, když poškozený předjížděl vozidlo, které mělo pouze zapnutý směrový ukazatel vlevo. Obviněná argumentuje tím, že ani v jediném momentě neměnila směr jízdy vlevo, zapnutý ukazatel blikající vlevo byl prvotně dán při předjíždění cyklistky a vozidlo obviněné neustále směřovalo vpravo. Tedy poškozený mylně vyhodnotil její záměr odbočit vlevo a porušil podmínky pro předjíždění vpravo ve smyslu § 17 odst. 1 ZoSP. Podle obviněné i takové jednání vyhodnocuje konstantní judikatura jako porušení důležité povinnosti. Své tvrzení opírá o protokol o dopravní nehodě ze dne 21. 9. 2023, v němž je uvedeno podezření z porušení ustanovení § 4 písm. a) a b), § 17 odst. 1 a § 17 odst. 5 písm. d) ZoSP řidičem motocyklu.

6. Dále dovolatelka spatřuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým zjištěním v závěru nalézacího soudu o 20% spoluzavinění na straně poškozeného. V tom zároveň lze nalézt nesprávné posouzení skutku –

dopravní nehody a nesprávné hmotněprávní posouzení, když jsou opomenuty přiléhající ustanovení zákona o silničním provozu a je užito ustanovení obecné [konkrétně § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP], využitelné podle dovolatelky za daných okolností stěží subsidiárně. Podle dovolatelky soudy bagatelizovaly porušení dvou důležitých povinností ze strany poškozeného a nevypořádaly pro průběh dopravní nehody důležitý fakt, že poškozeného jízda v místě, kde nebyl dostatečný a bezpečný prostor pro jím zvolený manévr, byla riskantní.

7. Obviněná nad rámec dovolání vyjadřuje nesouhlas s hodnocením skutku, když soudy vycházely z její výpovědi podle § 158 tr. ř. o tom, jak subjektivně vnímala dopravní situaci, ale výpověď poškozeného, kde uvádí, že nevěděl skutečnosti ohledně ne/blikajícího ukazatele směru vlevo, opomenuly.

8. Dovolatelka je přesvědčena, že vypočítaná 20% spoluúčast poškozeného na dopravní nehodě nesprávně hodnotí jednání druhého účastníka nehody, protože motocyklista vycházel jen z ukazatele směru, přičemž na místě byly pochybnosti o dalším směru jízdy vozidla před ním.

9. Zejména s ohledem na vysokou míru spoluzavinění poškozeného má dovolatelka za to, že nalézací soud nesprávně právně kvalifikoval její jednání i podle druhého odstavce § 147 tr. zákoníku a tím zatížil rozsudek vadou nezákonnosti. Dovolatelka je přesvědčena, že protiprávní jednání poškozeného přerušilo příčinnou souvislost mezi jejím jednáním porušujícím důležitou povinnost a následkem. A poukázala na to, že k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se má přihlédnout jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje společenskou škodlivost trestného činu pro společnost, což v její trestní věci nenastalo, resp. takové okolnosti a jejich vyvození nejsou z rozhodnutí soudů patrné.

10. V závěru dovolatelka vyslovila domněnku, že soudy prvního a druhého stupně porušily principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy (nález Ústavního soudu č. 34/1995 Sb. n. u. ÚS).

11. Obviněná proto navrhla, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze napadený dovoláním a současně též rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304, a přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.

13. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentaci nelze přiřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože otázka míry zavinění účastníků dopravní nehody je otázkou hmotněprávní, nikoli otázkou učiněných skutkových zjištění. Presumuje tedy, že když dovolatelka hovoří o extrémním nesouladu, má na mysli právní posouzení porušení jednotlivých povinností ze strany účastníků dopravní nehody a z toho plynoucí právní posouzení skutku. A také dovozuje, že dovolatelka nepopírá své zavinění, ale jen porušení důležité povinnosti.

14. Státní zástupce shrnul zavinění obou účastníků dopravní nehody a s přihlédnutím k souvztažné judikatuře dovodil, že zavinění poškozeného bylo v projednávané věci vyšší než 20 %, a proto je dovolání důvodné. Státní zástupce vychází z úvah ohledně zavinění jednotlivých účastníků nehody, kdy obviněná jednala v nevědomé nedbalosti a poškozený naopak úmyslně (bod 9. vyjádření). S ohledem na toto zjištění odkazuje na nález Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 3159/15 ze dne 25. 10. 2016), z něhož vyplývá navýšené zavinění poškozeného při poměru nedbalostní neopatrnosti a úmyslného protiprávního jednání. Dále porovnává projednávanou trestní věc s dalším judikátem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 7 Tdo 1202/2023), aby demonstroval porovnávání poměru zavinění účastníků dopravních nehod v praxi. V závěru svého vyjádření uvádí, že spoluzavinění obou zúčastněných bylo stejné, a tedy nelze posoudit jednání obviněné také podle odstavce 2 přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku.

15. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek (nesprávně uvedené „usnesení“) odvolacího soudu zrušil a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

17. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam, neboť odvolací soud rozhodl rozsudkem pouze v marginální části (dílčí část nároku na náhradu škody) a ve zbytku odvolání obviněné důvodnost nepřiznal, čímž nastala obdobná situace, jako by odvolání zamítl. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

19. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

23. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání

24. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná sice napadá rozsudek odvolacího soudu, z její argumentace je však také zřejmé, že dovolání zaměřila i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Z obsahu jejího dovolání je dále zřejmé, že obviněná na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uplatňuje námitky ve své podstatě toliko právní povahy, které směřují (toliko) do výroku o vině.

25. Pokud obviněná ve svém dovolání uplatnila toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., pak je třeba jejímu dovolání třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněná uplatnila uvedené dovolací důvody, je nutno tyto posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněná svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, které založilo obdobnou situaci jako by bylo zamítnuto její odvolání (viz bod 17. tohoto usnesení), nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ji uznal vinnou žalovaným skutkem a uložil jí trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

26. Přestože tedy obviněná uvedený dovolací důvod neuplatnila, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř (k tomu viz dále v tomto usnesení).

27. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, konkrétně se skutečnostmi vyplývajícími z kamerového záznamu. Obviněná je přesvědčena, že z kamerového záznamu je jednoznačně patrné porušení minimálně dvou důležitých povinností ze strany poškozeného. Konkrétně jde o § 17 odst. 5 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen ZoSP), tedy předjíždění na přechodu pro chodce, což podle dovolatelky vyplývá i z protokolu o dopravní nehodě. Dále pak poškozený porušil § 17 odst. 1 ZoSP, tedy zákonné podmínky pro předjíždění vpravo. I zde dovolatelka odkazuje na protokol o dopravní nehodě, v němž je řidič motocyklu označen jako podezřelý z porušení mj. výše uvedených ustanovení ZoSP (viz protokol o dopravní nehodě ze dne 21. 9. 2023).

28. Nejvyšší soud považuje za nutné k takto koncipovaným námitkám obviněné v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve v obecné rovině uvést, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu, to však opět ve vztahu rozhodným skutkovým zjištěním.

29. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

30. S ohledem na výše uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolací námitky obviněné žádné z variant uvedeného dovolacího důvodu neodpovídají.

31. Námitky obviněné předně nelze podřadit pod druhou a třetí variantu uvedeného dovolacího důvodu. V tomto směru obviněná konkrétní námitky nevznáší. Pokud obviněná vznáší námitky v rámci první varianty uvedeného dovolacího důvodu, pak lze opět nejprve v obecné rovině uvést, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

32. Tato obecná východiska je pak nutno konfrontovat s podstatou dovolacích námitek obviněné. Tyto námitky se ve skutečnosti vztahují k míře zavinění účastníků dopravní nehody, což není otázka skutkových zjištění a jejich případného rozporu s provedenými důkazy, ale jedná se o otázku

hmotněprávní. Z argumentace dovolatelky totiž vyplývá, že napadá a nesouhlasí s právním posouzením porušení povinností podle ZoSP jednotlivými účastníky dopravní nehody, zejména otázku (ne)posouzení porušení povinností uložených ZoSP řidiči motocyklu, přestože bylo vysloveno podezření na jejich porušení již v protokolu o dopravní nehodě sepsaného policejním orgánem. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že takto uplatněné námitky nejsou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné.

33. Tyto námitky jsou však podřaditelné pod další obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci něhož namítá nesprávné právní posouzení skutku. Konkrétně obviněná brojí proti aplikaci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu ustanovení § 147 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož pachatel spáchá čin uvedený v odstavci 1 tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že mezi jejím jednáním porušujícím důležitou povinnost a následkem není žádná příčinná souvislost, respektive je přerušena závadným protiprávním jednáním poškozeného. Zároveň namítá, že nelze v konkrétním případě, který je projednáván, uvažovat o podstatném zvýšení společenské škodlivosti trestného činu, aby byla aplikována okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, nehledě na skutečnost, že není podle ní patrné, jaké konkrétní okolnosti vedly soudy k tomuto právnímu posouzení. Je tedy zřejmé, že takto obviněná uplatňuje toliko námitky právní povahy, které pod dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnit lze.

34. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164.].

35. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotněprávní posouzení. Jeho podstatou je aplikace hmotného práva, typicky trestního zákona a v případě dopravní nehody též zákona o silničním provozu, na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, Nejvyšší soud přezkoumává to, zda skutek, tak jak ho zjistily soudy, naplňuje znaky trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou.

36. Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví. Jde-li o dopravní nehodu v provozu na pozemních komunikacích, musí být těžká újma na zdraví způsobena zaviněným (nedbalostním) protiprávním jednáním pachatele. Působí-li i jiná příčina, např. protiprávní jednání samotného poškozeného, musí protiprávní jednání pachatele vykazovat takový stupeň příčinného významu, který je pro vzniklý následek dostatečný k trestní odpovědnosti. Spáchání činu v důsledku porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona pak předpokládá kvalifikovaná skutková podstata uvedená v § 147 odst. 2 tr. zákoníku. Za porušení důležité povinnosti lze považovat jen porušení takové povinnosti, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, a jejím porušením tedy může snadno dojít k takovému následku (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 28. 7. 1963, sp. zn. 1 Tz 36/63, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 6 Tdo 229/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1244/2011).

37. Výčet všech „důležitých povinností“ řidiče motorového vozidla není možný, protože vždy bude záviset na okolnostech toho kterého případu a na následném posouzení, zda porušení zjištěné povinnosti je i v daném případě porušením důležité povinnosti ve smyslu § 147 odst. 2 tr. zákoníku. Za porušení důležité povinnosti při provozu na silnicích lze považovat zejména takové porušení povinnosti řidiče motorového vozidla, které se zřetelem na sílu, rychlost a hmotnost motorových vozidel může mít za následek vážnou dopravní nehodu a které podle všeobecné zkušenosti takový následek skutečně často mívá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 14. 9. 1971, sp. zn. 2 Tz 85/71, zpráva Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 6. 1975, Tpjf 20/75, publikována pod č. 38/1975 Sb. rozh. tr., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 6 Tdo 419/2014), respektive porušení takové povinnosti má zpravidla za následek vznik reálného nebezpečí pro lidský život a zdraví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, publikované pod č. 45/2005-II. Sb. rozh.tr., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1046/2009, publikované pod č. 7/2011 Sb. rozh. tr.).

38. Aby bylo možné pachateli přičítat porušení určité důležité povinnosti, je navíc nezbytné, aby toto porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou následku (účinku). Naopak v případech, kdy se na jeho vzniku významným způsobem spolupodílelo jednání poškozeného, pachateli porušení důležité povinnosti přičítat nelze (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 950/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 4 Tdo 157/2023).

39. V dané trestní věci soudy konstatovaly, že obviněná při svém odbočovacím manévru porušila povinnost stanovenou v § 30 odst. 2 ZoSP, tedy způsob dávání znamení (bod 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), a povinnost stanovenou v § 21 odst. 1 ZoSP, tedy pravidla odbočování (bod 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Dopravní nehoda byla podle soudu přímým důsledkem tohoto porušení pravidel silničního provozu a zranění poškozeného (v rozsudku je nesprávně uvedeno „obžalovaného“ – bod 17. druhá věta) vzniklo v přímé příčinné souvislosti s protiprávním jednáním obviněné. Soud shledal spoluzavinění na straně poškozeného, který „zcela nevyhověl“ zákonným požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP, podle nichž je každý povinen mj. chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. Manévr poškozeného v podobě podjíždění vpravo byl přitom znalcem i zpracovatelem odborného vyjádření hodnocen jako riskantní. Soud vyhodnotil spoluzavinění poškozeného na vzniku dopravní nehody 20 % (bod 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

40. Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, v jakém poměru se na vzniku nehody podíleli oba účastníci nehody. Pro posouzení uvedené otázky je významné především to, zda a jaké povinnosti uložené ZoSP porušil ten který účastník nehody, a následně to, zda a jaký příčinný význam pro vznik nehody mělo to či ono porušení zmíněných povinností.

41. Povinnosti, které porušila obviněná, jsou v rozhodnutí soudu prvního stupně podrobně popsány, vč. následků jejího protiprávního jednání (srov. body 13. až 16. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), stejně jako v rozhodnutí soudu odvolacího (srov. bod 7. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

42. Pokud jde o porušení povinností na straně poškozeného, podle soudů „zcela nevyhověl“ požadavkům podle § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP a jediné, co mu tak lze podle soudů přičítat, je určitá míra neopatrnosti, pokud se rozhodl pro podjíždění poměrně úzkým prostorem, který měl k dispozici mezi vozidlem řízeným obviněnou a chodníkem. Nicméně zásadní pro vývoj nehodového děje jsou, podle soudů, pochybení obviněné.

43. Otázka spoluzavinění je i otázkou přiměřenosti důvodů spoléhání se řidiče na dopravní kázeň ostatních účastníků silničního provozu ve smyslu § 5 písm. a) ZoSP a její správné řešení je podmíněno pečlivým objasněním okolností konkrétního případu. Právě otázkou přiměřenosti se však soudy v dané věci dostatečně nezabývaly.

44. Jde-li o posouzení trestní odpovědnosti řidiče za nehodu, k níž došlo v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, je nutné zohlednit jednak to, zda se řidič svým jednáním dopustil porušení konkrétních právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jakož i to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k nehodě dojde. V takovém případě se uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Tz 20/81).

45. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že k odbočení doprava se obviněná rozhodla tzv. na poslední chvíli. Svou pozornost soustředila na situaci v protisměru, naopak za sebou nepostřehla pohyb motocyklu řízeného poškozeným. Poškozený mohl podle znaleckého posudku Ing. Vladimíra Kučery z oboru silniční dopravy zabránit nehodě, pokud by nepřistoupil k předjíždění na přechodu a v křižovatce, což zapovídá ustanovení § 17 odst. 5 písm. d) ZoSP, když předjížděl automobil obviněné na přechodu pro chodce a v křižovatce. Poškozený byl podle protokolu o šetření dopravní nehody podezřelý z porušení ustanovení § 17 odst. 1 ZoSP, protože pro předjíždění zprava nebyly splněny zákonné podmínky. Jízdu, resp. předjížděcí/podjížděcí manévr poškozeného byl znalcem Ing. Vladimírem Kučerou i zpracovatelem odborného vyjádření Ing. Františkem Štefáčkem navíc označen za velmi riskantní. Jednak proto, že se taktéž rozhodl pro podjetí na poslední chvíli (jak vyplývá z výslechu znalce), a navíc pro takový manévr neexistovala minimální boční vzdálenost motocyklu od automobilu, která je podle znalce 1,5 metru a v dané konkrétní dopravní situaci byla mezera pro objetí automobilu, resp. mezera mezi automobilem a zvýšeným obrubníkem jen 1,1 metru, čímž sám poškozený přispěl k vytvoření kolizní situace (jak vyplývá z odborného vyjádření). Poškozený si tak svým jednáním vynutil zkrácení bezpečného odstupu od automobilu. Nutno také podotknout, že poškozený mohl vzniklé situaci – střetu s automobilem obviněné zabránit, pokud by si v době, kdy započal podjížděcí manévr, počínal obezřetně. Navíc poškozený měl podle zpracovatele odborného vyjádření reagovat nejen na blinkr, ale i brzdění vozidla, než přistoupil k předjíždění zprava. Dovolatelka v této souvislosti trefně modeluje relativně stejnou situaci, však vzniklou z jiné příčiny (nikoli odbočování automobilu vpravo), kdyby se např. musela vyhnout uliční vpusti a nepatrně volant vychýlila vpravo. Pak by muselo taktéž dojít k tečnému střetu s motocyklistou, protože on nedodržel požadovanou mezeru pro předjetí automobilu zprava.

46. Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav je dostatečně prokázán kamerovým záznamem z místa činu, o jehož podobě v zásadě není sporu. Spoluzavinění poškozeného nebyla věnována dostatečná důkazní pozornost, když soudy nižších stupňů ignorovaly námitky obviněné ohledně porušení povinností vyplývajících poškozenému ze ZoSP. Dovolatelka tak nemohla předpokládat, že bude v daném místě předjížděna zprava, proto zahájila odbočovací manévr. Toliko ze své nepozornosti a na jejím základě soudy dovozované (nevědomé) nedbalosti zúžila jízdní koridor poškozeného, který naopak úmyslně realizoval riskantní manévr předjíždění zprava, přičemž si musel být ze své pozice předjíždějícího účastníka silničního provozu vědom nedokonalých či nepřípustných dopravně- situačních podmínek pro tento manévr (přechod pro chodce, křižovatka, omezený prostor pro předjíždění).

47. Pokud se tedy na vzniku určitého následku podílelo vícero různých příčin, jak tomu zjevně bylo v této trestní věci, pak lze závěr o porušení důležité zákonné povinnosti, tj. zákonného znaku trestného činu, učinit až po pečlivém vyhodnocení všech konkrétních okolností včetně míry významu a důležitosti každé jednotlivé příčiny pro vzniklý následek (nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 323/23, bod 33.).

48. Ve světle výše uvedených skutkových závěrů se nejeví spoluzavinění poškozeného na vzniku dopravní nehody a jejích následků tak výrazně nižší než u obviněné, jak dovodily soudy nižších stupňů. Námitky dovolatelky, které směřují do míry spoluzavinění, tak jsou zjevně opodstatněné, protože nebyly zohledněny, ať už jde o předjíždění poškozeným vpravo na křižovatce a přechodu pro chodce, v nedostatečném prostoru pro provedení takového manévru a nedostatečné obezřetnosti z jeho strany, protože se v rozhodné chvíli orientoval pouze na základě světelného znamení automobilu, které signalizovalo odbočování. Soudní znalec i zpracovatel odborného vyjádření, kteří ve věci podávali znalecký posudek a odborné vyjádření, označili manévr poškozeného za velmi riskantní. Nelze ani přehlédnout, že zatímco obviněná jednala z nevědomé nedbalosti, poškozený provedl riskantní manévr úmyslně v důsledku špatně vyhodnocené dopravní situace, na jejímž následku má svůj podíl. Při zohlednění těchto skutkových zjištění, které soudy odpovídajícím způsobem nevyhodnotily, připadá do úvahy jiná míra zavinění poškozeného, a to podstatně větší než dovozených 20 %. Takováto vyšší míra spoluzavinění poškozeného by pak mohla vést k jiné právní kvalifikaci skutku.

49. S ohledem na výše uvedené zjištění a vyslovené závěry tak Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10 To 20/2025-334, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 80/2024-304. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. pak zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

50. V rámci nového řízení tedy bude třeba, aby se Okresní soud v Kolíně vázán shora formulovaným právním názorem Nejvyššího soudu znovu zabýval otázkou, v jakém poměru se na vzniku nehody podíleli oba účastníci nehody. Konkrétně řečeno, jmenovaný soud bude muset řešit, zda a jaké povinnosti uložené ZoSP porušil ten který účastník nehody, a následně to, zda a jaký příčinný význam pro vznik nehody mělo to či ono porušení zmíněných povinností. S tím souvisí i následná právní kvalifikace skutku, včetně ne/přičtení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona, a to zejména s ohledem na stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr. (respektive další judikaturu uvedenou zejména v bodě 36. tohoto usnesení).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 26. 6. 2025

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu