U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2013 o
dovolání, které podal obviněný J. A., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 To 262/2012, jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T
14/2011, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. o d m í t á
.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 5. 2012, sp.
zn. 104 T 14/2011, byl obviněný J. A. uznán vinným trestným činem krádeže podle
§ 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona,
účinného do 31. 12. 2009 dále jen („tr. zák.“), kterého se dle skutkových
zjištění dopustil tím, že „v době od 1. 9. 1998 do 9. 6. 2008 v úmyslu sebe
obohatit a způsobit tak škodu obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., v O.
- L., okres K., v rodinném domě na ulici L. čp. užívaného obviněným a členy
jeho rodiny, prostřednictvím neměrné odbočky vytvořené na připojení hlavního
domovního elektrického vedení vodičů Al 10 mm?, která byla vytvořena na místě
před elektroměrovým rozvaděčem tak, že na hlavním přívodním elektrickém vedení
byla ve všech třech fázích porušená izolace a byl zde prostřednictvím
elektrosvorek (T odbočka) napojen neměřený kabel CYKY 4B x 4 mm?, který byl
sveden do sklepních prostor domu, kde byl zaústěn jističi 3 x 20A do domovního
rozvodu elektřiny, což umožňovalo napájení neměřenou elektrickou energií celého
objektu rodinného domu, přičemž uvedené napojení bylo provedeno nezjištěnou
osobou, neoprávněně odebíral neměřenou elektrickou energii, čímž způsobil
poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem D., T., IČ, škodu
nejméně ve výši 538.923,- Kč“.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí
svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst.
1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 5.
2012, sp. zn. 104 T 14/2011, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2012, sp.
zn. 5 To 262/2012, a to tak, že odvolání obviněného J. A. zamítl podle § 256
tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, sp.
zn. 5 To 262/2012, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č.
l. 944 - 949), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 22. 1. 2013,
sp. zn. 104 T 14/2011, bylo rozhodnuto, že obviněný je dle čl. IV. odst. 1
písm. b) účasten Amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, kdy mu byl
prominut nevykonaný trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem
Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 5. 2012, č. j. 104 T
14/2011-864, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012,
sp. zn. 5 To 262/2012 (č. l. 926). Proti tomuto usnesení si podal obviněný
stížnost (č. l. 929 – 930), kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15.
2. 2013, sp. zn. 5 To 56/2013, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako
podanou osobou neoprávněnou. V rámci podané stížnosti obviněný mimo jiného
uvedl, že na projednání podaného dovolání trvá, resp. má zájem na tom, aby
dovolací řízení proběhlo, neboť jeho prostřednictvím hodlá dosáhnout zrušení
předchozích meritorních rozhodnutí, jimiž byla vyslovena vina vytýkaným
trestným činem krádeže.
Obviněný je toho názoru, že se obecné soudy při provádění a posléze hodnocení
důkazů dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu
(nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04 ze dne 3. 2. 2005 a sp. zn. III. ÚS 2110/07 ze dne 28. 5. 2009). Namítá, že v průběhu dokazování nedošlo k
prokázání rozhodných skutečností dle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť soud
nezjistil a neobstaral skutková zjištění v rozsahu, který je nezbytný pro jeho
rozhodnutí a o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný se proto domnívá, že z
provedeného dokazování nebyl prokázán skutkový stav tak, jak soud uvádí, a
proto nemohl na základě těchto zjištění konstatovat, že se dopustil trestného
činu krádeže, tak jak jím byl uznán vinným. Předně se neztotožňuje s
argumentací Krajského soudu v Ostravě o zákonnosti provedení tzv. prohlídky
odběrného místa, která se uskutečnila dne 9. 6. 2008 v rodinném domě u manželů
A., zejména se závěrem, že „k vykazování z objektu došlo až v důsledku zjištění
neoprávněně zřízené odbočky neměřené elektřiny“. Uvedl, že videozáznam z tohoto
zásahu byl pořízen bez jeho souhlasu a souhlasu jeho manželky, což lze dokázat
jen samotným přehráním záznamu DVD nosiče z tohoto zákroku. Stejně tak byli
pracovníci ČEZ vykazováni z domu svědkem L. A., kdy tito mu sdělili, že
neodejdou, že budou provádět obnažování kabelů, dokud nezjistí neoprávněný
odběr. Součastně je tento vyzýval, aby nenatáčeli na videokameru, na což vůbec
nereagovali. Staré rodiče proto chránil tím způsobem, že pracovníkovi, který
prováděl videonahrávku, vyrazil kameru z ruky a fyzicky jej chtěl vystrčit z
domu ven, čemuž se pracovník ČEZ intenzivně bránil. Ve stejném směru vypovídala
i svědkyně Mgr. M. C., kterážto uvedla, že vyzývala, aby pracovníci ČEZ dům
opustili, aby ji nenatáčeli na kameru, když nebyla náležitě oděna a byla
těhotná a krátce před porodem, na což pracovníci rovněž nijak nereagovali. Nejedná se navíc o osamocené tvrzení rodinných příslušníků, protože o těchto
skutečnostech se zmiňují sami pracovníci ČEZ, kteří prováděli tzv. kontrolu
odběrného místa. Obviněný dále poukazuje na to, že zákon č. 458/2000 Sb., tzv. energetický zákon (dále jen „energetický zákon“) neobsahuje ustanovení
zaručující pracovníkům ČEZu právo proti vůli konečného odběratele elektřiny a
jeho rodinných příslušníků pohybovat se v domě, provádět fotodokumentaci
spotřebičů a pořizovat jiné obrazové záznamy, neboť pracovníci distribuční
společnosti žádné subjektivní oprávnění k překonání odporu majitele domu
nemají. Obviněný je toho názoru, že mělo být postupováno podle § 158 tr. ř.,
kdy měly být zahájeny úkony trestního řízení a v součinnosti se službukonajícím
státním zástupcem měl být v režimu neodkladných a neopakovatelných úkonů vydán
příkaz k domovní prohlídce. Po vydání příkazu k domovní prohlídce, veškeré
důkazy, které by byly následně v trestním řízení zjištěny a zajištěny, by mohly
sloužit k prokázání či vyvrácení tvrzení obviněného. To se však v daném případě
nestalo, když za stejnou lze dle jeho mínění považovat i situaci stran jeho
tzv.
doznání, které bylo učiněno pod nátlakem, jestliže mu ze strany pracovníků
ČEZu bylo sděleno, že se musí přiznat k tomu, že zřídil neoprávněně odbočku a
že jinak „elektřinu do domu nedostane“. Dále mu bylo sděleno, že když se navíc
přizná k tomu, že to udělal, původně vyčíslenou částku 566.000,- Kč mu budou
ochotni snížit o 200.000,- Kč, na což jim sdělil, že „když to tak chtějí, aby
si to tak napsali“. Naštěstí si k tomuto jednání vzal svědky, a to svého syna
L. A. a zejména pak svědka Mgr. J. O., což patrně udělal velice dobře, protože
jinak by mu toto nikdo neuvěřil. Tento svědek pak vypovídal o tom, jakým
způsobem bylo vedeno jednání se zástupci firmy ČEZ, a. s., v J. n. N., kdy za
společnost ČEZ, a. s., jednal K. V., kdy přítomen byl i jeho svědek M. N. Mgr. J. O. uvedl, že padlo něco takového jako že „...nezaplatíte, nepůjde vám
proud“, a že tedy obnovení dodávky proudu bylo podmíněno jeho doznáním a
uzavřením dohody nebo uhrazením škody. Obviněný pak podrobně popsal okolnosti
svého vynuceného doznání, kdy bylo pro něho prioritou, aby byla obnovena
dodávka elektrické energie, což se však doposud nestalo a dům se tak stal
neobyvatelným. Není proto možné dovozovat, že by se efektivně a pro účely
trestního řízení doznal. Je evidentní, že s pracovníky ČEZ, a. s., jednal ve
svém domě pod psychickým nátlakem, což bylo dokázáno a s V. a N. jednal pod
hrozbou, že pokud se nedozná, nebude s ním uzavřena dohoda o náhradě škody,
která byla podmínkou obnovení dodávky elektrické energie. Obviněný se proto
domnívá, že se v projednávané věci jedná o porušení zásady „nemo tenetur se
ipsum accusare“, neboť v dané věci nebyl povinen tyto úkony ze strany
pracovníků ČEZ, a. s., trpět. Jedná se o nezákonný důkaz, který byl proveden a
z něhož obecné soudy vycházely při svém závěru o vině a pokud je zřejmé, že se
jednalo o nezákonný důkaz, pak veškeré další důkazy navazující na tento
nezákonný důkaz, jsou rovněž nezákonné a soud z nich nemůže docházet při
hodnocení důkazů. Pokud pak soudní znalec vychází při vypracování znaleckého
posudku z fotodokumentace, ze záznamu DVD, které byly předloženy pracovníky
ČEZ, a. s., navíc bez vědomí osob na nich zachycených, jedná se taktéž o
nezákonný důkaz, neboť znalec se vyjadřuje k něčemu, co bylo získáno nezákonně
a znalecký posudek nelze užít jako důkaz, neboť nezákonnost tohoto důkazu
znamená podstatnou vadu řízení. V této souvislosti pak poukazoval na nález
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1414/07, který (v jím řešeném případě)
vyhodnotil videozáznam pořízený při porušení práva na ochranu osobních údajů
jako absolutně neúčinný důkaz a tím i jako důkaz nepoužitelný s tím, že se
soudy mají vypořádat se všemi námitkami obhajoby k okolnostem pořízení takového
důkazu se vážícími, když obecné konstatování o použitelnosti tohoto důkazu bez
náležité argumentace nemůže z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces
obstát.
Obviněný dále brojí proti výši vyčíslené škody, kdy uvádí, že důkazy, které
byly provedeny, neumožňují učinit závěr o vzniku škody a o tom, že měl celý dům
napojen na neoprávněný odběr elektřiny. Protože orgány činné v trestním řízení
toto nezjistily, aplikovaly na výši způsobené škody vyhlášku - prováděcí
předpis, dle kterého, pokud je neoprávněný odběr zjištěn, je odběratel povinen
uhradit skutečně vzniklou škodu a nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada
škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, tedy tak, jak
spočítal znalec Libor Mácha. Tento sice u hlavního líčení vysvětloval postup,
nicméně uvedl, že neoprávněný odběr elektřiny se nedá zjistit ani vypočítat, a
škodu proto vyčíslil dle vyhlášky účinné v době spáchání skutku. Dle
prováděcího předpisu je nutno zjistit a nahradit skutečně vzniklou škodu a
takto je ČEZ, a. s., povinna její výši, a v daném případě tuto povinnost mají
orgány činné v trestním řízení, vyčíslit na základě změřených nebo prokazatelně
jinak zjištěných údajů o neoprávněném odběru dodavatelem. Jak je tedy
evidentní, orgány činné v trestním řízení nezjistily, zda neměřená odbočka byla
připojena vůbec někdy v minulosti k elektrickým spotřebičům v domě, ke kterým,
jakou tyto měly vatáž. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno připojení a odběr
elektrické energie v hodnotě, která je významná z hlediska trestního práva,
tudíž nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu a není
důvod ani aplikovat prováděcí vyhlášku k Energetickému zákonu, která stanoví
postup při vyčíslení škody vzniklé neoprávněným odběrem.
Obviněný dále soudům vytýkal nepřipuštění jím navrhovaného svědka I. V.,
revizního technika, který vypracoval odborné vyjádření, které bylo založeno do
spisu, dle něhož v domě nebyly známky po jakémkoliv nelegálním kabelovém
rozvodu a pokud by energie byla rozvedena po celém domě, musel by přívodní
kabel být použit za jím popsaných speciálních technických podmínek, když
prostory domovního rozvaděče a jeho technický stav tuto činnost zcela
objektivně vylučovaly. V této návaznosti také uplatnil důkazní návrh na jeho
výslech v postavení svědka. V uvedené souvislosti namítl, že takovým důkazem
mohla být potvrzena či vyvrácena jeho obhajoba, že tzv. černý odběr elektrické
energie byl v prostorách jeho domu technicky neuskutečnitelný. Současně
obviněný poukázal na nedostatky metodiky výpočtu nelegálně odebraného množství
elektrické energie při jeho dlouhodobém způsobu praktikování a tím i při
nevýrazných rozdílech v evidované části skutečné spotřeby elektrické energie v
domě. Z provedených důkazů vyplývá, že má stále stejný odběr elektrické
energie. Škodu, která je důležitá pro právní kvalifikaci skutku, stanovil soud
prováděcí vyhláškou v takové míře a v takové výši, že pokud by takovéto
množství energie při spotřebě v jeho domácnosti odebíral, muselo by se tak dít
po dobu 300 let.
Dále má obviněný za to, že soud nesprávně aplikoval ustanovení trestního
zákona, pokud jej uznal vinným za dokonaný trestný čin. Ve skutkové větě
rozsudku a následně i v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě je
zřejmé, že byl odsouzen za možnost napojit dům na neměřenou odbočku. Ze zákonně
provedených důkazů nevyplývá, že by bylo prokázáno, že takto učinil, a jednání
tak mohlo být nanejvýš posouzeno jako příprava či pokus trestného činu.
Poukázal dále na skutečnost, že odbočka byla zřizována v přesně neurčené době
na žádost jeho manželky A. A. elektroinstalační firmou, nikoli však proto, aby
touto odbočkou byl neoprávněně odbírán elektrický proud, nýbrž právě proto, aby
bylo zřízeno nové odběrné místo. Ani on ani jeho manželka či dcera až do dne 9.
6. 2008 netušili, že by se mělo jednat o něco neoprávněného, když toto
realizovali elektrikáři s řádně vystavenou fakturou za provedené práce.
Obviněný shrnul, že k trestnému činu krádeže je zapotřebí z hlediska
subjektivní stránky - zavinění (v tomto konkrétním případě ve formě úmyslu)
spočívající v úmyslu nejen připojit se neoprávněně na distribuční soustavu, ale
také z této soustavy neoprávněně odebírat elektrickou energii, nicméně v celém
trestním řízení nebylo připojení a ani aktivní odběr elektrické energie
prokázány, a tudíž ani účinek trestného činu, tzn. vznik škody. Shora popsanými
nezákonnými důkazy bylo prokázáno pouze vyvedení kabelu mimo měřenou část
elektrorozvodů v domě, avšak nebylo prokázáno jakékoliv připojení ve smyslu
odběru elektrické energie. O tomto svědčí celé provedené dokazování, jakož
paradoxně i znění skutkové věty rozsudku, kde byl de facto odsouzen za to, že
měl možnost takto neoprávněně proud odebírat. O tom, že neoprávněný odběr nebyl
realizován, svědčí mj. i faktury, které do trestního spisu založila svědkyně A.
A. a které se týkají odběrného místa na ulici L. v O. za období následující po
tzv. zjištění neoprávněného odběru. Skutek je kvalifikován jako dokonaný
trestný čin, ačkoliv bylo prokázáno, že obviněný tuto odbočku sám nezřídil. V
době zřízení odbočky byl v lázních, odbočku zřídila jeho manželka spolu s
dcerou. Dále nebylo prokázáno, že by někdy v minulosti byl připojen na tuto
odbočku jakýkoliv spotřebič a tudíž nebylo prokázáno připojení a odběr mimo
měřenou část elektrorozvodů v domě. Obviněný namítá extrémní nesoulad mezi
skutkovými zjištěními a následnými právními závěry soudu. Orgánům činným v
trestním řízení se nepodařilo prokázat skutečnosti rozhodné pro právní
posouzení skutku jako krádeže, kdy jeho doznání k něčemu, co neudělal, bylo
vynucené okolnostmi. Pokud soudy poukazují na důkaz provedený v rámci nezákonné
domovní prohlídky, následně výslechy svědků - pracovníků společnosti ČEZ Měření
a následně i jeho „doznání“ v J. n. N., jedná se o důkazy zatížené procesní
vadou, což má za následek jejich absolutní neúčinnost. Pokud soud z těchto
důkazů vychází, postupuje v rozporu s platným trestním řádem a dospívá na
základě těchto nezákonných důkazů k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v
Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka
v Havířově, a aby věc v tomto rozsahu vrátil zpět Okresnímu soudu k opětovnému
projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že z
dovolací argumentace nevyplývá, že by obsahovala námitky o chybějících znacích
přisouzeného trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. tak, aby odpovídala obsahovému zaměření použitého dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o nesprávném právním posouzení skutku. V
souvislosti se zpochybňovaným skutkovým podkladem výroku o jeho vině je třeba
dle státní zástupkyně odmítnout ten jeho názor, že by soudy při vyhodnocení
provedeného dokazování vycházely z důkazů opatřených procesně nepřípustným
způsobem, a tím i vyloučených z procesu zjišťování skutkového stavu věci. Jeho
zásadně popíravá výpověď v postavení obviněného byla naprosto transparentním
způsobem vyjádřena v úvodní části odůvodnění odsuzujícího rozsudku, aniž by
její důkazní hodnota mohla být ovlivněna jeho údajným „doznáním“ při jednání se
zástupci společnosti ČEZ Distribuce, a. s., ze dne 30. 6. 2008, které nebylo a
z hlediska trestního řádu ani nemohlo být považováno za procesně způsobilý
důkaz. Ostatně nalézací soud se v uvedeném směru zcela jasně vyjádřil, když na
straně druhé z téhož hlediska použitelnosti neshledal, že by pořízené nahrávky
na CD nosičích o průběhu kontroly odběrního místa v prostorách dovolatelova
domu ze dne 9. 6. 2008 byly použity jako důkaz ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. bez předchozího respektu k zákonným pravidlům ochrany osobních údajů (§ 16 zák. č. 101/2000 Sb.), popř. na úkor zásahu do nedotknutelnosti dovolatelova obydlí
(§ 25 odst. 4 písm. g/, § 49 odst. 6 zák. č. 458/2000 Sb. v akt. znění). Vyhodnocením střetu zájmu na ochraně jak osobní integrity, tak i soukromí
dovolatele a jeho rodiny, vyznívajícím ve prospěch zájmu na řádném objasnění
předmětné trestní věci, se nalézací soud zabýval velmi podrobným způsobem v
rámci odůvodnění rozsudku, takže mu chybějící argumentaci ve smyslu
poukazovaného nálezu Ústavního soudu ČR nelze s úspěchem vytýkat. V posuzovaném
směru pak nelze opomenout ani výsledek přezkumné činnosti odvolacího soudu. Z
hlediska celkové míry důkazní podloženosti výroku o dovolatelově vině je třeba
zdůraznit, že soudy obou stupňů při prověřování jeho obhajoby vycházely nejen z
výše zpochybněného dokazování, ale zejména také z tomu odpovídajících výpovědí
tří pracovníků provozovatele distribuční soustavy, z jimi pořízené
fotodokumentace, z výpovědi službukonajícího inspektora OO PČR v O., z výpovědí
tří strážníků Městské policie tamtéž, ze znaleckého posudku Libora Máchy, jakož
i ze svědectví na věci nezúčastněného právníka Mgr. J. O. a z důkazů dalších
(zejména ze svědectví členů rodiny obviněného), které vyhodnotily způsobem
předepsaným v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Na uvedeném podkladě pak přijaly
ten podstatný skutkový závěr, že k neoprávněnému odběru elektřiny v
dovolatelově domě docházelo prostřednictvím speciálního modu operandi v jejich
rozhodnutí popsaného s tím, že umožňoval napojení celého objektu rodinného domu
na neměřený zdroj elektrické energie a že jeho technické zázemí bylo důmyslně
ukryto v úložných prostorách obytné části domu.
K neprovedení navrhovaného výslechu svědka I. V. pak státní zástupkyně uvedla,
že k otázce vypovídací hodnoty takto navrženého dokazování se v kontextu s
aktuálním důkazním stavem věci poněkud stručněji vyjádřil soud nalézací na č.
l. 5 uprostřed svého rozsudku, když tato otázka následně byla z podnětu
uplatněné odvolací argumentace podrobněji řešena až na úrovni druhostupňového
soudu. Ten zdůraznil, že jmenovaný revizní technik svoje odborné vyjádření
zpracovával až po uvedení elektroinstalace do legálního stavu v souladu se
změnou osoby odběratele, a tedy vycházel z jiného objektivního stavu. Došlo-li
k uvedené legalizaci odběrního místa již dne 15. 6. 2008, pak žádný ze soudů
nemohl ve věci následně přibranému znalci z oboru ekonomika a energetika Liboru
Máchovi vytýkat, že při zpracování svých odborných závěrů se namísto osobní
návštěvy místa činu spokojil s pouhou dokumentací stavu již neexistujícího. Ve
vztahu k metodice výpočtu nelegálně odebraného množství elektrické energie
státní zástupkyně uvedla, že při jeho dlouhodobém způsobu praktikování a tím i
při nevýrazných rozdílech v evidované části skutečné spotřeby elektrické
energie v domě, soudy mohly plně akceptovat ten znalcův postup, který byl
uskutečněn podle § 51 odst. 2 věta druhá energetického zákona ve smyslu tam
odkazovaného prováděcího předpisu (§ 14 odst. 1 resp. odst. 2 - 5 vyhl. ERÚ č.
51/2006 Sb.) a tím také podmíněn nemožností stanovení reálně způsobené škody. Z
uvedeného důvodu pak nebylo možno přihlížet k uplatněným výhradám, týkajícím se
dílčích okolností (dlouhodobý pobyt v lázních, průměrná spotřeba domácnosti,
wattáž elektrospotřebičů, souběžné využívání kotle na tuhá paliva apod.),
ovlivňujících skutečnou výši způsobené škody a podléhajících odlišnému režimu
jejího stanovení podle § 51 odst. 2 věta prvá energetického zákona.
Státní zástupkyně se neztotožnila ani s tvrzením obviněného o nesprávné
aplikaci ustanovení trestního zákona, pokud byl uznán vinným dokonaným trestným
činem, přestože byl podle skutkové věty výroku o vině uznán vinným za pouhou
možnost napojit dům na odbočku neměřené elektřiny. Uvedla, že obviněný
nevycházel důsledně z přisouzeného znění tzv. skutkové věty výroku o vině,
jestliže podle ní byl uznán vinným, že vzhledem k tam popsanému technickému
způsobu, umožňujícímu mu odběr neměřené energie, tuto neoprávněně odebíral a
tím v návaznosti na tam vyčíslený škodlivý následek naplnil po stránce skutkové
přisouzenou větu právní o tom, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a
takovým činem způsobil značnou škodu. Za námitky, zcela vybočující nejen z
rámce předmětného řízení o dovolání, ale míjející se se samotným předmětem výše
označeného trestního řízení, vedeném o vytýkaném a později i přisouzeném skutku
(realizovaném zcela mimo dohodnuté smluvní podmínky odběru), jsou pak ty, které
tzv. řeší podmínky vyvození případné trestní odpovědnosti jeho manželky A. A.,
a to právě z toho titulu, že v textu smlouvy o odběru elektrické energie tato
vystupuje v postavení odběratelské smluvní strany.
Státní zástupkyně dospěla k závěru, že obviněným uplatněné námitky nezakládají
jak použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o nesprávném
právním posouzení skutku, popř. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
tak ani žádný jiný z katalogu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) –
l) tr. ř. a tedy ve vztahu k nim tak nejsou naplněny podmínky dovolacího
přezkumu a to ani z již výše uvedeného výjimečného důvodu zásahu do skutkového
stavu věci v dovolacím řízení. Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní
zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení
§ 265b odst. 1 tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, sp. zn.
5 To 262/2012, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu,
který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy
v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst.
1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným J. A. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení
může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů
[zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz
přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Přestože obviněný uplatnil námitku, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou
podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, tj. trestného činu krádeže
podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., zejména pak jeho subjektivní
stránku ve znaku úmyslného zavinění spočívající v úmyslu nejen připojit se
neoprávněně na distribuční soustavu, ale také z této soustavy neoprávněně
odebírat elektrickou energii, kteroužto lze v obecné rovině pod jím uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, učinil tak
obviněný způsobem neregulérním, když argumentace jím uvedená napadá konečná
skutková zjištění učiněná ve věci a důkazní situaci jim předcházející. Zejména
je namístě upozornit, že při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o
existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je
dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily
soudy prvního a druhého stupně. Předpokladem existence dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak nesprávná aplikace hmotného práva, ať již
jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné
skutkové okolnosti. Obviněný však soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů
(zejména pokud jde o jeho výpověď a dále výpovědi svědků – jeho manželky A. A.,
dcery M. C., syna L. A., Mgr. J. O., K. V. a M. N., P. H. a S. K.; dále námitky
stran znaleckého posudku na propočet škody Libora Máchy a neprovedení
navrhovaného důkazu výslechem revizního technika I. V.), včetně způsobu jejich
pořízení (nepoužitelnost záznamu DVD nosiče z prohlídky tzv. odběrného místa ze
dne 9. 6. 2008 pro nezákonnost tohoto zákroku; námitka nedostatečných podkladů
pro vypracování znaleckého posudku) a vadná skutková zjištění (kdy vedle obecné
námitky nedostatečného rozsahu zjištění skutkového stavu obviněný zejména
namítal, že se uvedeného skutku nedopustil, žádný neoprávněný odběr elektrické
energie nebyl realizován a nebyl si vědom skutečnosti, že by se v domě
nacházela k tomuto účelu zřízená přípojka), když současně prosazuje vlastní
hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že provádění a
posléze hodnocení důkazů obecnými soudy byly v rozporu s ústavními principy
řádného a spravedlivého procesu, kdy z provedeného dokazování nebyl prokázán
skutkový stav tak, jak soud uvádí) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy
obviněný trvá na tom, že se uvedeného skutku nedopustil, o zřízení neoprávněně
vyvedeného kabelu mimo měřenou část elektrorozvodů v domě nevěděl, tuto odbočku
sám nezřídil, jelikož byla zřízena jeho manželkou spolu s jejich dcerou v době,
kdy on sám byl v lázních).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení
skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil
na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž
na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení
soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto pod shora
uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán
konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého
stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného
skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel
by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž
dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí
však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud
zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
obviněný J. A. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná
aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o
hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně
jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje
hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §
2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.
Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti
dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných
skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci
hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých
procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených
jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d),
e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007,
sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na
spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu
rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor
spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na
obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném
z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění
soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod. K zásahu do skutkových zjištění soudů je dovolací
soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této
oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na
limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními
předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv.
extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými
důkazy na straně druhé.
Obviněný námitku extrémního nesouladu vznesl s tím, že se orgánům činným v
trestním řízení nepodařilo prokázat skutečnosti rozhodné pro právní posouzení
skutku jako krádeže, kdy jeho doznání k něčemu, co neudělal, bylo vynucené
okolnostmi, byly použity důkazy získané nezákonným postupem a zatížené
procesními vadami.
Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními
Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, která se stala podkladem
napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými
důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou
obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce
obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v
souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale
v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Nejvyšší soud se tak ztotožňuje se
závěrem odvolacího soudu, že „se okresní soud zásadně, formálně, správně a
logicky vypořádal se všemi podstatnými okolnostmi významnými pro rozhodnutí o
vině a trestu, přičemž uvedl, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil a k jakým
skutkovým a právním závěrům dospěl. Okresnímu soudu nelze vytýkat, že by
některý významný důkaz nebo okolnost pominul, že by některý důkaz hodnotil v
rozporu s jeho obsahem nebo z důkazu vyvodil závěry, které z nich logicky
nevyplývají. … Lze konstatovat, že skutková zjištění, která okresní soud
učinil, jsou správná a úplná, neboť mají oporu ve výsledcích dokazování“ (str.
3 až 4 odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu).
K námitkám týkajícím se provedených důkazů Nejvyšší soud podotýká, že
ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru
důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu
určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení
zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být
nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již
provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění
dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování
skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy
potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak
spadá do jeho výlučné kompetence. Lze shrnout, že účelem dokazování v trestním
řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti
a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.
ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou
okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Ačkoliv soud není
povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho
rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění
ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu
např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního
soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS
84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo
nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý
proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými
skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). O
takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Namítá-li pak obviněný, že nebyl připuštěn jím navrhovaný důkaz výslechem I.
V., kterýžto dle jeho tvrzení byl s to osvětlit některé důležité skutečnosti,
pak je třeba odkázat na odůvodnění nalézacího soudu na str. 5 rozsudku, kdy
tento navrhovaný důkaz zamítl jako nadbytečný. Uvedené rozhodnutí odůvodnil
tím, že „pokud jde o I. V., pak odborné vyjádření vypracované dotyčným je
součástí spisového materiálu, bylo u hlavního líčení konstatováno a na
celkových závěrech soudu by výslech jmenovaného svědka nemohl nic měnit“.
Uvedené odborné vyjádření I. V., revizního technika elektrických zařízení, ze
dne 15. 6. 2010 je součástí spisu (č. l. 708 až 709) a ve spisu je též na č. l.
718 až 719 založeno vyjádření poškozeného k tomuto odbornému vyjádření.
Odvolací soud pak k totožné námitce obviněného uvedl, že „zpracovatel neměl k
dispozici veškeré podklady vyplývající z příslušného spisu. Zejména pak nebyl
seznámen s kompletní dokumentací pořízenou při kontrole odběrného místa dne 9.
6. 2008“, kdy reagoval na námitky stran odborného vyjádření tím, že opětovně v
rámci veřejného zasedání vyslechl znalce Libora Máchu, přičemž na podkladě této
výpovědi dospěl k závěru, že námitky učiněné v tomto směru jsou zcela účelové,
kdy navíc bylo vycházeno ze zcela odlišného objektivního stavu. Nalézací i
odvolací soud tedy neprovedení obviněným navrhovaného důkazu odůvodnily zcela
dostatečně.
Soudy se dále vyjádřily i k tzv. vynucenému doznání, na které opakovaně
obviněný odkazoval. Zde je třeba zcela jednoznačně odmítnout dovolatelovu úvahu
v tom smyslu, že by připuštění nezákonného odběru elektrické energie z jeho
strany, ke kterému byl dle svých slov donucen výhrůžkami a zastrašováním ze
strany pracovníků ČEZ Distribuce, a. s., během jednání ohledně náhrady škody
dne 30. 6. 2008, mělo trestněprávní dopad. Již sám nalézací soud dané uvedl v
rámci odůvodnění rozsudku na str. 5, kdy řekl, že „tam učiněné „doznání“
nemohlo být a ani nebylo hodnoceno jako doznání ve smyslu trestního řádu“. Na
uvedené doznání tedy nebylo soudy odkazováno, neboť se nejednalo o doznání z
hlediska trestněprávního relevantní, jednalo se toliko o skutečnost uvedenou ve
výpovědích některých svědků (Mgr. J. O., K. V.) a takto také bylo posuzováno.
Nejvyšší soud se konečně neztotožnil ani s opakovanou námitkou stran
neoprávněně pořízených důkazů, resp. provedení šetření v domě obviněného dne 9.
6. 2008. S ohledem na skutečnost, že obviněný v rámci dovolání v podstatě
opakuje námitky uplatněné jím v rámci řádného opravného prostředku, kterými se
odvolací soud dostatečným a pečlivým způsobem zabýval, Nejvyšší soud v tomto
bodě odkazuje na pečlivé odůvodnění odvolacího soudu, zejména pak na str. 5 až
6 odůvodnění napadeného usnesení, kde odvolací soud vyložil, z jakých důvodů
danou námitku neshledal opodstatněnou a naopak shledal, že pracovníci ČEZ, a.
s., v rámci provádění šetření nejednali mimo rámec oprávnění jim daných zákonem
č. 458/2000 Sb., stejně jako na str. 4 až 5 rozsudku nalézacího soudu, který
vyložil, na podkladě jakých úvah zmíněné záznamy jako důkaz použil, zejména pak
s odkazem na možný střet zájmů na ochraně soukromí obviněného a jeho rodiny a
řádném objasnění předmětné trestní věci. Je namístě uvést, že převážná část
námitek na podporu tvrzení obviněného v tomto bodě spadá svým obsahem pod
učiněná skutková zjištění.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků
dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým
stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního
rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje,
jednak obviněného a jednak poškozené společnosti, se soudy přiklonily k verzi
uvedené poškozenou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než
obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného
hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se
spravedlivým procesem.
Pod uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s ohledem
na argumentaci obviněného s jistou mírou benevolence podřadit námitku stran
určení výše škody, resp. způsobu jejího určení.
Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se
dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí-li
takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Dle § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky od
50.000,- do 500.000,- Kč.
Nalézací soud při určení výše škody vycházel ze znaleckého posudku Libora
Máchy, znalce z oboru ekonomika a energetika, odvětví ceny a odhady nákladů a
cen v oblasti energetiky a vytápění (založeno na č. l. 133 až 139), jakož i
jeho výpovědi před soudem. Znalec uvedl, že o tom, že se jednalo o neoprávněný
odběr, nemá pochybnosti. Dále v rámci znaleckého posudku uvedl, že existují tři
metodiky zjištění výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie
za uvedené období, s tím, že metodiku dle ročních spotřeb nelze v dané věci
uplatnit. Ve vztahu k metodice podle elektrospotřebičů pak poukázal na absenci
údajů o watáži elektrospotřebičů z poskytnutého soupisu, tedy nedostatečnost
podkladů. Současně uvedl, že pro možné paušální vyčíslení škody způsobené
neoprávněným odběrem elektrické energie je nutné vycházet z ustanovení § 14
odst. 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb., kdy je cena elektrické energie v souladu s
uvedenou vyhláškou oceněna pevnou cenou pro zúčtovací odchylky a ostatní
regulované ceny. V rámci své výpovědi odůvodnil, proč tuto metodu použil,
stejně jako proč nepoužil vyhlášku č. 297/2001 Sb. Nejvyšší soud se s úvahami a
závěry nalézacího soudu stran určení výše škody, kdy bylo vycházeno ze
znaleckého posudku, ztotožňuje a odkazuje na podrobné rozvedení námitky v rámci
odůvodnění odvolacího soudu (str. 7 až 8 napadeného usnesení), kdy i tato
námitka byla obviněným uplatněna v rámci řádného opravného prostředku.
Závěrem Nejvyšší soud ve vztahu k námitce nesprávné aplikace ustanovení
trestního zákona, kdy měl obviněný za to, že byl nesprávně uznán vinným
dokonaným trestným činem, přestože byl dle skutkové věty výroku o vině uznán
vinným jen možností napojit svůj dům na odbočku neměřené elektřiny, uvádí, že
obviněný se v této úvaze mýlí. Dle skutkové věty rozsudku byl obviněný uznán
vinným na podkladě jednání, které spočívalo v tom, že v úmyslu obohatit sebe a
způsobit tak škodu obchodní společnosti ČEZ distribuce, a. s., v rodinném domě
užívaným obviněným a členy jeho rodiny, prostřednictvím neměřené odbočky,
neoprávněně odebíral neměřenou elektrickou energii, čímž způsobil poškozené
společnosti škodu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými
zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a
nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, kdy současně právně
relevantní námitky shledal neopodstatněnými, dospěl k závěru, že obviněným
podané dovolání není zatíženo namítanými vadami, což znamená, že dovolání
obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného J. A. odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a