3 Tdo 471/2023-469
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. E. T., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 4 To 340/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 51/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. T. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 31. 8. 2022, č. j. 25 T 51/2022-365, byl obviněný M. E. T. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž uvedených trestných činů se dopustil tím, že dne 26. 11. 2021 v době od 17:34 hodin do 17:52 hodin na ubytovně v ulici XY v Chomutově vědom si silné podnapilosti D.
A. J., narozené XY, se kterou ponejprve popíjel pivo a vodku, vstoupil bez jejího souhlasu do jejího pokoje č. XY na uvedené ubytovně, kde poškozená usnula, zde se vysvlékl, poté se odebral vysvlečený do svého pokoje a vzápětí se vrátil do pokoje poškozené a svlečený si přilehl k ní do postele k jejím zádům, vysvlékl jí kalhoty a kalhotky, ve kterých spala, a začal vykonávat na ní pohlavní styk, při kterém poškozená ležela na zádech a obžalovaný ležel na ní, když se poškozená probrala a uvědomila si, že obžalovaný s ní vykonává pohlavní styk, začala na něho křičet „ať jí nechá“, snažila se ho odstrčit, na což nereagoval, tak ho poškrábala na krku, obžalovaný ji však chytil za ruce, které jí držel za hlavou, aby jí znemožnil se bránit, řekl jí, že jí stejně nikdo nebude věřit, udeřil jí pěstí do tváře pod levé oko, kde jí způsobil drobné poranění a pokračoval v souloži, přičemž poškozené se podařilo oprostit od rukou obžalovaného, vyskočila z postele a křičela na obžalovaného, aby z pokoje odešel, což tento učinil a z pokoje odešel.
2. Za to byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 4 To 340/2022-416, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Argumentace obviněného směřuje výlučně proti výroku o vině.
5. V trestním řízení nebyla podle obviněného jeho vina prokázána nade vší pochybnost. Je přesvědčen, že ve věci učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
6. Soud prvého stupně založil dokazování na výpovědi poškozené, ta je ale v rozporu s ostatními v této věci provedenými nepřímými důkazy (výpovědi E. B. a J. Š., ambulantní zpráva o gynekologickém vyšetření, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika). Svědkyně B. vypověděla, že žádný křik neslyšela, obviněný jí neřekla, že byla znásilněna. Svědek Š. vypověděl, že viděl poškozenou brečet na schodech ještě před tím, než mělo dojít ke znásilnění. Dále měl podle obviněného vypovědět, že mu poškozená o znásilnění nic neřekla.
7. Výpověď poškozené je podle obviněného nelogická – vzbudil ji vstup osoby do pokoje, ale nevzbudilo ji, když ji měl obviněný svléct. Poškozená v žádném z výslechů netvrdila, že by ji obviněný udeřil. Podle ambulantní zprávy o gynekologickém vyšetření byly genitálie poškozené beze stop po aktuální souloži, soudy však ze zprávy účelově vyvodily opačný závěr. Přitom se podle obviněného jedná o otázku znaleckou, jejíž hodnocení soudům nepřísluší. Bez znaleckého zkoumání nelze podle obviněného učinit ani závěr, že obviněný využil opilosti poškozené.
8. Odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika podle obviněného nepotvrdilo, že by se profil DNA obviněného nacházel na stěrech z genitálu poškozené, ani na jednotlivých částech jejího oblečení. Zajištěný profil DNA mohl náležet jakémukoliv muži, např. příteli poškozené.
9. Odvolací soud podle obviněného hodnotil věrohodnost a důkazní váhu jeho výpovědi podle toho, v jaké fázi trestního řízení a v jaké důkazní situaci tuto svou výpověď učinil. To odporuje právu obviněného odepřít výpověď, vyplývajícímu z čl. 37 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod.
10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že v rozhodnutích obou soudů absentují úvahy týkající se jeho úmyslu k přečinu porušování domovní svobody. Skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit úmysl obviněného, ve skutkové větě absentují.
11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Podle státní zástupkyně námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
14. Obviněný byl z trestné činnosti usvědčen především výpovědí poškozené D. A. J. s tím, že tato výpověď zcela korespondovala s ostatními provedenými důkazy, zejména s výpověďmi svědků E. B. a J. Š. ve spojení s kamerovým záznamem, který je důkazem veskrze objektivní povahy, a dále s lékařskými zprávami o výsledcích vyšetření poškozené na gynekologicko-porodnickém oddělení a na chirurgickém oddělení nemocnice v Chomutově. Použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
15. Deklarovaný důvod dovolání podle státní zástupkyně naplněn nebyl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby soud rozhodl v neveřejném zasedání. Ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
24. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. brojí proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Obsah podaného dovolání lze (zjednodušeně) shrnout tak, že obviněný v něm Nejvyššímu soudu předkládá alternativní skutkovou verzi, kterou prosazoval již v předchozích fázích trestního řízení a podle níž mu poškozená dobrovolně poskytla orální sex. K této skutkové verzi by soudy došly, pokud by důkazy hodnotily způsobem, který prezentuje obviněný. Namísto toho však soudy podle obviněného učinily skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
26. Nejvyšší soud si nemohl nevšimnout, že obviněný v podaném dovolání opakuje námitky, které již uplatňoval v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se již soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
27. Obviněný v rámci svého dovolání namítá zejména to, že soudy učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti je třeba uvést, že do skutkových zjištění učiněných nižšími soudy může Nejvyšší soud zasáhnout pouze tehdy, je-li řízení stiženo některou z nejzásadnějších vad důkazního řízení, tak jak jsou vymezeny v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod (zavedený do trestního řádu s účinností od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.
29. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
30. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že obviněný v dovolání (až na jednu níže uvedenou výjimku) neoznačil žádná konkrétní skutková zjištění, která by z provedených důkazů nevyplývala při žádném z logicky přijatelných způsobů výkladu. Jakkoliv tedy jeho námitky formálně lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní dovolací argumentace nepřekračuje meze prosté polemiky s provedeným hodnocením důkazů a citovaný dovolací důvod nenaplňuje.
31. Jedinou námitkou, kdy obviněný argumentoval způsobem odpovídajícím uplatněnému dovolacímu důvodu (tedy uvedl konkrétní skutkové zjištění, které podle něj nevyplývá z žádného z důkazů), je námitka, že z ambulantní zprávy o gynekologickém vyšetření vyplývá, že na genitálu ani v pochvě nebyly nalezeny žádné známky poranění, kdy gynekologický nález nesvědčí pro proběhlý trestný čin znásilnění. Soudy však podle obviněného z této ambulantní zprávy vyvodily opačný závěr. Obviněný je přesvědčen, že hodnocení uvedených okolnosti nepřísluší soudu, ale jedná se o otázku znaleckou.
32. Nejvyšší soud ve spise ověřil, že v předmětné ambulantní zprávě je uvedeno zejm. následující: „Na genitálu ani v pochvě nebyly nalezeny známky poranění. Patrné poranění v oblasti obličeje. Gynekologický nález nesvědčí pro proběhlý trestný čin násilnění, ale s jistotou ho nevylučuje. Bez známek stop po aktuální souloži.“
33. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje předmětnou ambulantní zprávu třikrát, ani jednou ji však nepoužívá izolovaně jako důkaz o tom, že někdo (nebo dokonce konkrétně obviněný) měl s poškozenou pohlavní styk. Soud zprávu poprvé zmiňuje v bodě 31. odůvodnění v souvislosti se skutkovým zjištěním, že obviněný poškozenou udeřil do obličeje. Podruhé soud v bodě 33. odůvodnění konfrontuje obsah zprávy s výpovědí obviněné a konstatuje, že absence známek po násilí podporuje verzi poškozené, podle níž obviněný se souloží započal v době, kdy poškozená ovlivněná alkoholem spala. Potřetí soud zprávu zmiňuje v bodě 34. odůvodnění v tom smyslu, že předmětná zpráva nemohla obviněného vyvinit, neboť ambulantnímu lékaři nepřísluší bez příslušné znalecké odbornosti, znalosti okolností a důkazů hodnotit, zda k trestnému činu došlo či nikoliv. Navíc byla-li v pochvě poškozené zjištěna mužská DNA, je vyloučen závěr, že nebyly nalezeny stopy po aktuální souloži.
34. Otázka, zda případně zjištěná zranění na genitálu či pochvě mohla být způsobena souloží (násilně vynucenou), je jistě otázkou znaleckou. Za situace, kdy žádná zranění zjištěna nebyla, což odpovídá verzi poškozené, že obviněný se souloží započal v době, kdy ovlivněna alkoholem spala, a současně byla v pochvě poškozené zjištěna mužská DNA, se Nejvyššímu soudu jeví znalecké zkoumání jako nadbytečné. Obviněný ostatně nezmiňuje, jakými konkrétními otázkami by se měl znalec zabývat. Pokud obviněný považoval za nutné, aby se k věci vyjádřil znalec, nic mu nebránilo, aby v tomto směru navrhl dokazování doplnit. To však neučinil. Ani relevantně uplatněné námitce obviněného týkající se ambulantní zprávy o gynekologickém vyšetření tak Nejvyšší soud nepřisvědčil.
35. Veškeré ostatní námitky obviněného proti zjištěnému skutkovému stavu pak nepřekračují meze prosté polemiky s dokazováním, které provedly nižší soudy. Po prostudování rozhodnutí obou nižších soudů a předloženého spisového materiálu lze konstatovat, že nalézací soud provedl důkladné dokazování a náležitě se vypořádal s veškerými relevantními námitkami obviněného. Stěžejním důkazem je skutečně výpověď poškozené (jak je typické pro tento typ trestné činnosti), tato však nestojí osamoceně a je podporována řadou dalších důkazů. Nalézací soud se náležitě věnoval hodnocení věrohodnosti poškozené (bod 29. odůvodnění rozsudku) a podrobně konfrontoval její výpověď s ostatními provedenými důkazy (body 29. - 34. odůvodnění). Obviněný je usvědčován řetězcem nepřímých důkazů – kromě výpovědi poškozené také výpověďmi svědků B. a Š., kamerovým záznamem, lékařskými zprávami o výsledcích vyšetření poškozené na gynekologicko-porodnickém oddělení a na chirurgickém oddělení, protokoly o prohlídce těla obviněného a poškozené a částečně i odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Přehlédnout nelze ani shodný modus operandi, jaký obviněný použil již v případě předchozího odsouzení Okresním soudem v Havlíčkově Brodě. Výpověď obviněného shledal nalézací soud nelogickou, účelovou a důkazně osamocenou.
36. Podrobné úvahy nalézacího soudu vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, které bezpochyby odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi ztotožnil a ještě je dále rozvedl (blíže viz body 5. až 11. odůvodnění napadeného rozsudku). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto pečlivě odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména nalézacího soudu nemůže, a ani nemá důvod jakkoliv zasahovat. Rozhodně pak nelze v projednávané věci hovořit o žádném, natož zjevném (extrémním) rozporu jeho závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
37. Jestliže obviněný namítal, že odvolací soud pouze převzal hodnocení důkazů, které provedl nalézací soud, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, § 59-60. Podle tohoto rozsudku se odvolací soud při zamítnutí odvolání může v zásadě omezit i na převzetí odůvodnění rozhodnutí soudu nižšího stupně, a to s podmínkou, že napadené rozhodnutí skutečně na základě argumentů uvedených v opravném prostředku přezkoumal. Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci (v části výroku o vině zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn).
38. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že hodnocení věrohodnosti výpovědi obviněného podle toho, v jaké fázi trestního řízení a v jaké důkazní situaci byla učiněna, je nepřípustné. Samozřejmě není možné skutkovou verzi obviněného prezentovanou až v odvolacím řízení odmítnout jen proto, že byla učiněna až v této fázi trestního řízení. Pokud však soud okamžikem učinění výpovědi podpůrně argumentuje v situaci, kdy je skutková verze obviněného vyvracena celou řadou dalších důkazů, pak nelze proti tomuto jeho postupu nic namítat.
39. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze s určitou mírou tolerance podřadit námitky obviněného, že se soudy nezabývaly úmyslem obviněného ke spáchání trestného činu porušování domovní svobody a že ze skutkové věty nevyplývají okolnosti, z nichž by bylo možné na tento jeho úmysl usuzovat. Ani tyto námitky však neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými.
40. Pro účely posouzení obviněným vznesených námitek je třeba vycházet ze skutkového stavu zjištěného dokazováním, nikoliv z odlišného skutkového stavu, který prezentuje obviněný. V projednávané věci bylo prokázáno, že obviněný vstoupil do pokoje obviněné na ubytovně bez jejího souhlasu, neboť byla pod vlivem alkoholu a spala. Tato skutečnost je uvedena i ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Odůvodnění naplnění subjektivní stránky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku je pak obsaženo v bodě 35. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Lze tedy uzavřít, že závěr o naplnění subjektivní stránky přečinu porušování domovní svobody je jednak správný, jednak má ve skutkové větě náležitý podklad.
41. Proti právní kvalifikaci jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněný žádnou konkrétní hmotněprávní argumentací nebrojí, když opět jen rozporuje jednotlivá skutková zjištění.
42. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že námitky obviněného sice v zásadě lze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
44. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu