3 Tdo 471/2025-456
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 9 To 380/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 66/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 1 T 66/2024, byl M. S. (dále rovněž jako „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 21. 2. 2024 v době kolem 23:35 hod. v Praze XY, XY, stojíc ve vozovce před domem, mával na projíždějící vozidla nožem drženým v levé ruce za současného pokřikování, že všechny zabije, přičemž následně s nožem v ruce vběhl do autobusu linky č. XY, který zastavil na přilehlé zastávce MHD ,,XY“ ve směru ulice XY, ve kterém po výzvě ze strany řidiče autobusu poškozeného P. G., nar. XY, a jeho syna poškozeného P. G., nar. XY, aby opustil autobus, proti nim namířil nůž držený v levé ruce a sděloval jim, že je pobodá a zabije, přičemž poté začal takto vykřikovat i na ostatní cestující v autobuse, kdy opakoval, že tyto zabije nebo pobodá, a následně byl na místě zadržen přivolanou hlídkou PČR, čímž vyvolal minimálně v poškozených P. G., nar. XY, a P. G., nar. XY, odůvodněnou obavu o jejich zdraví či život, a uvedeného jednání se dopustil, ač byl pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. 58 T 50/2018.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože se zelenou rukojetí a kobercového nože se žlutou rukojetí.
4. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ústavní formě.
5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 1 T 66/2024, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
6. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 9 To 380/2024, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil pouze výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a při nezměněném výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, při nezměněném výroku o trestu propadnutí věci a při nezměněném výroku o uložení ochranného léčení podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II.
7. Proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 372–374 spisu), které následně k výzvě soudu prvního stupně k odstranění nedostatků obsahových náležitostí podaného dovolání ve smyslu ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř. doplnil dne 13. 5. 2025 v tom směru, že vymezil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. (č. l. 445–446 spisu).
8. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že odvolací senát Městského soudu v Praze 9 To rozhodoval o třech zcela nesouvisejících věcech, kdy vedle rozhodnutí o jeho odvolání, rozhodoval rovněž o stížnosti proti rozhodnutí, jímž byl dovolatel ponechán ve vazbě, a o stížnosti proti rozhodnutí týkajícího se námitky podjatosti samosoudkyně soudu prvního stupně. Zmíněný senát tak získal informace o věci samé ještě před meritorním rozhodováním, což mohlo podle dovolatele ovlivnit názor a úsudek soudu ve věci samé. Uvedl, že pokud není v rozvrhu práce upraveno, že související věci napadají z procesní ekonomie jednomu senátu, pak se jedná o porušení ústavně garantovaného principu zákonného soudce. V tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4852/2016) a judikaturu ESLP (rozhodnutí ve věci Piersack proti Belgii ze dne 1. 10. 1982, stížnost č. 8692/79).
9. Dále obviněný napadl nestrannost znalkyně MUDr. Gabriely Léblové, která na obviněného v projednávané věci vypracovala znalecký posudek. Namítl, že obhajoba vznesla námitku podjatosti znalkyně s odkazem na její negativní zkušenost s obhájcem dovolatele, kvůli které chtěla skončit s výkonem své praxe. Obviněný vznáší otázku, zda má být znalec nepodjatý po celou dobu trestního řízení či zda postačí jeho nepodjatost v době vyhotovování znaleckého posudku, kdy na tuto sám odpovídá s tím, že podle § 105 odst. 3 tr. ř. musí být znalec nepodjatý po celou dobu. Je proto přesvědčen, že skutkový závěr o jeho vině byl učiněn na základě procesně nepoužitelného důkazu, znaleckého posudku vypracovaného objektivně podjatou znalkyní, což naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. V návaznosti na výše uvedené obviněný navrhl, aby byl dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 9 To 380/2024, zrušen v celém rozsahu a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, případně aby byl zrušen v celém rozsahu i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 1 T 66/2024, a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 28. 3. 2025, sp. zn. 1 NZO 188/2025, tedy ještě před zasláním výzvy obviněnému podle § 265h odst. 1 tr. ř., která mu byla doručena dne 2. 5. 2025.
12. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že ze spisového materiálu, který měla k dispozici nebylo zřejmé, zda byl obviněný předsedou senátu soudu prvního stupně vyzván k odstranění vad ve smyslu § 265h odst. 1 tr. ř. (pro neoznačení zákonného ustanovení dovolacího důvodu) s tím, že pokud byl obviněný vyzván k odstranění vad ve smyslu ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř., a vady neodstranil, je namístě dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
13. Z procesní opatrnosti se nicméně státní zástupkyně vyjádřila k námitce obviněného stran vyloučení senátu, kdy uvedla, že akcentované vyloučení senátu či jeho členů podle § 30 odst. 2 tr. ř. není vůbec namístě, neboť ani jeden z jeho členů nerozhodoval ve věci v přípravném řízení, ale až v řízení o odvolání (logicky tedy po podání obžaloby). Odvolání obviněného bylo navíc senátu odvolacího soudu přiděleno k vyřízení dne 7. 11. 2024 společně s oběma stížnostmi v téže věci. Ve vztahu k námitce podjatosti znalkyně MUDr. Leblové státní zástupkyně uvedla, že identickou námitku uplatnil obviněný jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení před soudem odvolacím. Oba soudy se tedy uvedenou námitkou již zabývaly.
14. Po zvážení všech aspektů posuzované věci státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
15. Dne 9. 4. 2025 byla Nejvyššímu soudu doručena replika obviněného k vyjádření státní zástupkyně. V rámci této repliky obviněný konkretizoval svou dovolací argumentaci v tom směru, že své námitky podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Dále setrval na svém závěru, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno jemu garantované právo na zákonného soudce, a současně byla klíčová skutková zjištění založena na znaleckém posudku, který měl být jako procesně nepoužitelný důkaz vyloučen.
16. Poté, co obviněný na podkladě výzvy soudu k odstranění vad podaného dovolání podle § 265h odst. 1 tr. ř. označil zákonné ustanovení dovolacích důvodů (č. l. 445–446 spisu), bylo doplnění dovolání dne 22. 5. 2025 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Dne 29. 5. 2025 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení státní zástupkyně, že nevyužije svého práva se k předmětnému doplnění dovolání obviněného vyjádřit. Sdělení státní zástupkyně již nebylo zasíláno na vědomí obhájci obviněného.
III.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
18. Dovolání proti usnesení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 9 To 380/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
19. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
20. Je namístě upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný totiž vznáší námitky totožné s námitkami, s nimiž se již na podkladě řádného opravného prostředku vypořádal soud odvolací.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
22. Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů. Podle obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný nenamítá věcnou nepříslušnost soudu, ale má za to, že soud rozhodující v jeho věci nebyl náležitě obsazen. K uvedené problematice lze uvést následující.
23. Pro posouzení, zda byl soud náležitě obsazen, je třeba vycházet zejména z ustanovení § 27 a § 31 zákona o soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu § 41 a § 42 a násl. zákona o soudech a soudcích, neboť jen tak je zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Podstatou náležitého obsazení soudu je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/1995, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/1996, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/1998, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/1998). Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státu jednu ze záruk nezávislého a nestranného rozhodování soudů; jde o její porušení vždy, jestliže věc u odvolacího soudu projednají a rozhodnou soudci, kteří k tomu nebyli podle předem daných pravidel určeni (povoláni) rozvrhem práce.
24. Součástí tohoto základního práva na zákonného soudce je tedy i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/2003). Rozvrh práce u soudu tak není jen normou „interní povahy“, podle níž se organizuje výkon soudnictví u jednotlivých soudů (samozřejmě včetně soudů odvolacích). Tím, že věc byla přidělena (způsobem stanoveným v rozvrhu práce) do příslušného soudního oddělení, je současně stanoveno, že ji u odvolacího soudu projednají a rozhodnou ti soudci, kteří působí (podle rozvrhu práce) v tomto soudním oddělení. Prostřednictvím rozvrhu práce se tak ve smyslu ustanovení č. 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod stanoví rovněž příslušnost soudce.
25. V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil následující: - Odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 2024, č. j. 1 T 66/2024-226, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (č. l. 226–233 spisu), bylo předloženo odvolacímu soudu dne 7. 11. 2024 (č. l. 299 spisu) a bylo o něm rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 9 To 380/2024 (č. l. 331–338 spisu). - Stížnost obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2024, č. j. 1 T 66/2024-269, o ponechání obviněného ve vazbě (č. l. 269– 271 spisu) byla předložena stížnostnímu soudu dne 7. 11. 2024 (č. l. 295 spisu) a bylo o ní rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 9 To 381/2024 (č. l. 318–320 spisu). - Stížnost obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2024, č. j. 1 T 66/2024-272, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Heleny Strnadové (č. l. 272–275 spisu), byla předložena stížnostnímu soudu dne 7. 11. 2024 (č. l. 297 spisu) a bylo o ni rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 9 To 382/2024 (č. l. 323–325 spisu).
26. Z uvedeného se podává, že opravné prostředky obviněného byly spolu se spisovým materiálem předloženy Městskému soudu v Praze ve stejný den, tj. dne 7. 11. 2024.
27. Dále si Nejvyšší soud zajistil rozvrh práce Městského soudu v Praze platný pro rozhodné období, tj. s účinností od 1. 11. 2024. Tento je veřejně dostupný na stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky (https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2024). Z rozvrhu práce na straně 137 první odstavec se podává, že pokud spis bude předložen odvolacímu soudnímu oddělení s nemeritorní stížností proti rozhodnutí a v této době bude dodatečně předložen opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí, bude opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí vyřizovat soudní oddělení, které vyřizovalo předchozí meritorní rozhodnutí v této věci a nebylo-li dosud takového rozhodnutí, bude věc vyřizovat soudní oddělení, které má spis předložený k rozhodnutí o nemeritorní stížnosti. Uvedené ustanovení v rozvrhu práce zakotvuje, aby bylo o souvisejících věcech (meritorních i nemeritorních) předložených v blízké časové návaznosti rozhodováno jedním odvolacím oddělením (senátem), které má k dispozici příslušný spisový materiál. Takové ustanovení rozvrhu práce je v souladu s obecně vyžadovanou procesní ekonomií soudních řízení. V druhém odstavci rozvrhu práce strana 137 je zakotven postup pro případ, že je některé soudní oddělení (senát) touto kumulací zatíženo – Při principu obecného dorovnávání nápadu pak s ohledem na počet těchto stížností bude toto soudní oddělení v dalších kolech přidělování nápadu přeskočeno, a to až do doby, kdy se dorovná počet věcí napadlých tomuto soudnímu oddělení a ostatním soudním oddělením jako je tomu u specializovaných soudních oddělení. Obecně tedy platí, že počet odvolání a počet stížností napadlých jednotlivým soudním oddělením, by měl bez specializace odpovídat procentuální velikosti nápadu odvolání a stížností. Tímto je tedy ošetřeno, že žádné ze soudních oddělení není nepřiměřeně zatíženo.
28. Námitce obviněného tedy Nejvyšší soud nepřisvědčil, neboť rozvrh práce Městského soudu v Praze zakotvuje jím užitý způsob přidělování věcí. Dovolatelovo právo na zákonného soudce tedy nebylo postupem odvolacího soudu porušeno.
29. Dále obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
30. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
31. Námitku existence tzv. opomenutých důkazů obviněný nevznáší. Stejně tak nelze dovodit užití varianty tzv. zjevného rozporu ve věci provedených důkazů a z nich se podávajících rozhodných skutkových zjištění. Obviněný výslovně uvedl, že namítá variantu předmětného dovolacího důvodu v podobě, že rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, kdy procesně nepoužitelným důkazem měl být znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Gabriely Léblové vypracovaný na osobu obviněného, a to z důvodu její objektivní podjatosti.
32. Procesně nepoužitelnými důkazy jsou takové důkazy, které nebyly opatřeny v souladu s trestním řádem a trpí tak podstatnou procesní vadou, která způsobuje jejich procesní neúčinnost. Neúčinnost důkazů v trestním řízení je tedy důsledkem, který vyplývá právě z toho, že určitý důkaz v řízení opatřený procesem dokazování sice existuje, ale je zatížen podstatnou procesní vadou, k níž došlo při jeho opatřování nebo provádění, případně je nepoužitelný z jiných důvodů, a proto z něj nelze činit žádné závěry o dokazované skutečnosti. Stěžejní je zde tedy postup realizovaný v rámci toho, co ustanovení § 12 odst. 10 tr. ř. nazývá trestním řízením.
33. Uvedenou námitku týkající se podjatosti znalkyně MUDr. Léblové vznesl obhájce obviněného poprvé řádně v rámci hlavního líčení dne 12. 8. 2024, nicméně se tak stalo až poté, co proběhl výslech znalkyně, v rámci něhož jí opakovaně kladl dotazy, a v rámci něhož zformulovala své znalecké závěry (protokol na č. l. 214–233 spisu). Obhájce námitku podjatosti neuplatnil dříve, ačkoli byl o skutečnosti, že znalkyně byla přibrána k vypracování znaleckého posudku na jeho klienta, informován s dostatečným předstihem, konkrétně již v rámci přípravného řízení, neboť mu bylo dne 29.
2. 2024 (č. l. 25 spisu) doručeno opatření o přibrání znalce ze dne 22. 2. 2024. Navzdory skutečnosti, že již u předcházejícího hlavního líčení konaného dne 26. 6. 2024 avizoval, že žádá vypracování revizního znaleckého posudku, protože znalkyně obviněného prakticky neviděla a vůči jeho osobě (myšleno osobě obhájce) je podjatá, resp. nemá ho ráda, se k osobě znalkyně vyslovil až poté, co tato v rámci hlavního líčení dne 12. 8. 2024 prezentovala své znalecké závěry. Znalkyně k dotazu předsedkyně senátu na začátku svého výslechu uvedla, že o osobě obhájce vyšetřovaného neměla při vyšetření obviněného a vypracovávání znaleckého posudku žádné informace, přičemž v soudní síni jej poznala pouze podle obličeje, jeho jméno si nevybavila, vybavila si pouze, že s ním měla asi před dvěma lety nepříjemný zážitek.
Předsedkyně senátu následně vydala v rámci hlavního líčení usnesení, jímž byla podle § 105 odst. 3 tr. ř. a contrario námitka podjatosti vznesená proti znalkyni MUDr. Léblové zamítnuta. Usnesení bylo stručně odůvodněno, a bylo dáno poučení o nepřípustnosti opravného prostředku. V rámci rozsudku se k této námitce vyjádřil soud prvního stupně v bodě 16. odůvodnění, kdy uvedl, že „znalkyně připustila, že s osobou obhájce má spojenou nepříjemnou paměťovou stopu starou několik let, která má původ v agresivních výpadech obhájce, přesvědčivě však vysvětlila, že v době znaleckého vyšetření a následného zpracování znaleckého posudku nevěděla, kdo je obhájcem obžalovaného, tyto informace jí policejní orgán totiž nesděluje, pro ni to ani není podstatné, jméno obhájce jí nic neřeklo, a paměťovou stopu si spojila až s jeho vizuální podobou v soudní síni.“ Odvolací soud se k námitce podjatosti znalkyně, vznesené rovněž v rámci řádného opravného prostředku, vyjádřil poměrně obsáhle v bodě 12.
svého rozsudku. Negoval tvrzení obhajoby, že znalkyně již v době vyhotovení znaleckého posudku věděla, kdo je obhájcem obviněného, a poukázal na to, že obhájce o skutečnosti, že znalkyně MUDr. Léblová byla přibrána jako znalec, věděl již v přípravném řízení, a vůči znalkyni nevznesl žádné námitky. Poukázal rovněž na to, že znalkyně sice přiznala, že měla s obhájcem obviněného nepříjemný zážitek, neuvedla však nic v tom směru, že by se v důsledku této předchozí zkušenosti cítila být při svém výslechu u hlavního líčení podjatá.
Zdůraznil rovněž, že jak obhájce Ing. Mgr. Musil, tak znalkyně MUDr.
Léblová jsou profesionálové, kteří se mohou v rámci trestních řízení dostat i do vyhrocených situací, nicméně z nesouhlasných postojů v rámci jednotlivých trestních řízení nelze nijak odvodit podjatost v rámci dalších řízení. „Ani odvolací soud tak neshledal odůvodněný návrh na doplnění dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie či návrh na doplnění dokazování jiným trestním spisem, kde je zřejmě obdobně obhajobou argumentováno proti osobě znalkyně“.
34. Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje a námitku obviněného tak shledává nedůvodnou.
35. Námitka podjatosti byla ze strany obhájce obviněného prakticky vznesena s odkazem na to, že znalkyně jej (myšleno osobu obhájce) nemá ráda, a to s ohledem na incident, který se odehrál před několika lety mezi nimi v rámci trestního řízení v jiné trestní věci, přičemž znalkyně si až do chvíle, než k tomu byla dotazována v soudní síni, osobu obhájce s tímto incidentem ani nespojila. Obhájcem obviněného tvrzená „objektivní podjatost“ znalkyně MUDr. Léblové je v podstatě založena na incidentu, k jakým v rámci trestních řízení dochází mezi obhájci a znalci (případně státními zástupci či dokonce soudci) dnes a denně. Vyhrocené situace nejsou v trestních řízení věcí neznámou, neboť v nich zpravidla dochází ke střetu názorových postojů. Jak správně zmínil odvolací soud, jak obhájci, tak znalci jsou profesionálové, osoby erudované a znalé procesů trestního řízení, a jako takoví by neměli dopustit, aby je jeden případný negativní konflikt v rámci trestního řízení ovlivnil do té míry, aby to narušilo jejich nestrannost pro jiná trestní řízení. Byť nelze vyloučit situace, kdy dojde k profesním či osobním konfliktům majících takový následek, nic nenasvědčuje tomu, že by tomu tak bylo v projednávané věci. I pokud si znalkyně MUDr. Léblová u hlavního líčení vybavila negativní zážitek spojený s osobou obhájce Ing. Mgr. Musila, nelze na podkladě takovéto skutečnosti automaticky učinit závěr, že je tím ovlivněna její nestrannost v projednávané věci a zejména pak její nestrannost ve vztahu k vyšetřované osobě. Ze strany znalkyně MUDr. Léblové nelze žádnou podjatost vůči obviněnému či jeho obhájci, ať osobní či profesní, která by se snad měla projevit ve sféře znaleckých závěrů, dovodit. Stejně jako soud prvního stupně i Nejvyšší soud považuje za stěžejní poukázat na to, že výpověď znalkyně MUDr. Léblové zcela korespondovala s písemně vyhotoveným znaleckým posudkem, přičemž v rámci své výpovědi neuváděla nic, co by oproti písemnému vyhotovení posudku a tam uvedeným závěrům mělo zhoršit postavení obviněného či vykreslit jeho osobu v nepříznivějším světle, kdy toliko setrvala na svých závěrech, jak byly formulovány v písemně vypracovaném znaleckém posudku. Z jejích vyjádření se nepodává ničeho, co by mělo její nestrannost v rámci projednávané věci jakkoli zpochybňovat. Dovozovat automaticky podjatost ve věci či vůči osobě na podkladě skutečnosti, že v rámci výkonu profese dojde v trestním řízení k určitému konfliktu majícího podklad v odborných otázkách a závěrech, resp. v nesouhlasných postojích, jednoduše řečeno nelze.
IV.
36. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný M. S., odmítl.
37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu