3 Tdo 533/2023-1890
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2023 o dovolání, které podal obviněný T. C., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 9 To 58/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 7/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. C. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2022, č. j. 40 T 7/2021-1655, byl obviněný T. C. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil jednáními č. 1. – 13., podrobně popsanými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
2. Podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný za shora uvedený zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pod bodem I. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 21 T 126/2021, jenž nabyl právní moci dne 12. 11. 2021, a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku pod bodem II. z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 1 T 72/2021, jenž ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 9 To 82/2022 nabyl právní moci dne 26. 4. 2022, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let.
3. Uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze rozhodl také o vině a trestu pro obviněnou právnickou osobu M. M. C. R., v likvidaci, to však není pro projednávanou věc podstatné, neboť tato právnická osoba nepodala proti rozsudku nalézacího soudu odvolání a tento tak ve vztahu k ní nabyl právní moci.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 9 To 58/2022, tak, že podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř.
6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný rozporuje způsob, jakým byla stanovena výše způsobené škody (10 457 632 Kč). Namítá, že znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví odhady cen motorových vozidel, byl zpracován ve velmi zjednodušené formě a podle již neplatné metodiky znaleckého standardu č. I/2005.
7. Obviněný namítá, že pokud by soud přihlédl k jím předloženému odbornému vyjádření a nechal zpracovat nový znalecký posudek podle znaleckého standardu č. I/2022, mohlo by vyjít najevo, že škoda nepřesahuje hranici škody velkého rozsahu, a přicházela by v úvahu mírnější právní kvalifikace jednání obviněného. Způsob, jakým se odvolací soud s uvedeným důkazním návrhem vypořádal, nemá oporu v dokazování a je založen pouze na domněnkách odvolacího soudu. Nezpracování nového posudku podle obviněného zakládá vadu tzv. opomenutého důkazu, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a bylo zkráceno jeho práva na obhajobu.
8. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný brojí proti uloženému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Odkazuje na zvukový záznam z veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze konaného dne 4. 1. 2023, kdy soud odůvodňuje přiměřenost uloženého trestu tak, že uložený trest je stále i v přípustné sazbě podle obviněným prosazované mírnější právní kvalifikace jeho jednání podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Takové odůvodnění obviněný považuje za naprosto nepřípustné a odporující zásadě přiměřenosti trestních sankcí.
9. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. K námitce obviněného týkající se nezpracování nového znaleckého posudku státní zástupkyně uvedla, že argumentace obviněného nesvědčí o vadě opomenutých důkazů. Obviněný by totiž musel namítat, že se nižší soudy důkazním návrhem vůbec nezabývaly, což však obviněný nečiní. Odvolací soud, zjevně veden rámcem prováděného dokazování, doplnil dokazování přečtením odborného vyjádření V. a neshledal důvod pro zpracování nového znaleckého posudku. Nepřisvědčil námitkám odvolatele týkajícím se nedostatku ohledání oceňovaných vozidel. Ohledání nebylo uskutečnitelné, protože obviněný vyvezl vozidla na neznámé místo v zahraničí. Pod bodem 16. usnesení se pak odvolací soud zabýval i dalšími zjištěními, z nichž znalec vycházel. Došel k závěru, že znalec postupoval výrazně ve prospěch obviněného. Znalecký posudek byl vypracován podle pravidel platných v době jeho vyhotovení a změny obsažené v novém znaleckém standardu jsou pro projednávanou věc bez významu. Přezkumný závěr odvolacího soudu považuje státní zástupkyně za plně akceptovatelný, porušení zásad spravedlivého procesu neshledává.
12. Argumentaci uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný opět založil na zpochybnění výše způsobené škody. Státní zástupkyně připomněla, že uplatněný dovolací důvod dopadá na situace, kdy dojde k uložení trestu nepřípustného či trestu mimo trestní sazbu stanovenou pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Výjimečný zásah dovolacího soudu je možný v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých. Dovolání obviněného neobsahuje odpovídající argumentaci, která by mohla citovaný dovolací důvod naplnit.
13. Pokud jde o otázku přiměřenosti trestu, oba nižší soudy podle státní zástupkyně svá rozhodnutí řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Otázkou přiměřenosti trestu se vyčerpávajícím způsobem zabýval nalézací soud v bodě 37. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se pak přiměřenosti trestu věnoval v bodech 21. – 24. odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání. Pro oba vedlejší tresty byly zákonné podmínky splněny. Byl-li uložen souhrnný trest odnětí svobody při polovině zákonné sazby, nejde o trest nepřiměřeně přísný.
14. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
17. Nejvyšší soud při posouzení přípustnosti dovolání musel brát v úvahu skutečnost, že obviněný před nalézacím soudem ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svou vinu ve vztahu k útokům pod body I.1.-10. a souhlasil s právní kvalifikací skutku. Soud ve smyslu § 206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny přijal. Vzhledem k tomu, že podle § 206c odst. 7 tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, je dovolání obviněného ve vztahu k těmto útokům nepřípustné. Naproti tomu ve vztahu k útokům pod body I. 11. – 13. z odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným, a to podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
24. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný T. C. jím na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř. brojí jednak proti výroku o vině, kdy zpochybňuje výši způsobené škody a z toho vyplývající právní kvalifikaci svého jednání, a jednak proti výroku o trestu.
25. Proti výroku o vině obviněný brojí v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou, že odvolací soud měl nechat zpracovat nový znalecký posudek podle nového znaleckého standardu. Z nového posudku by mohlo vyplynout, že způsobená škoda nedosahuje hranice škody velkého rozsahu a jednání obviněného by tak mohlo být kvalifikováno mírněji.
26. Nezpracováním nového znaleckého posudku odvolací soud podle obviněného řízení zatížil vadou tzv. opomenutých důkazů. Současně obviněný namítá, že pokud soud vycházel z posudku zpracovaného ve zjednodušené podobě a podle již neplatného standardu, jsou skutková zjištění ve zjevném nesouladu s provedenými důkazy.
27. Takto pojatá argumentace je formálně vzato pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná, Nejvyšší soud ji však po konfrontaci s obsahem trestního spisu shledal zjevně neopodstatněnou.
28. K problematice opomenutých důkazů je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr ostatně vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení, a to i bez případných návrhů stran, zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jak vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. Platí, že není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh, pokud však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
29. Pokud měl v důsledku neprovedení uvedeného důkazu nastat zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak k této námitce lze opět nejprve v obecné rovině uvést, že uvedená námitka se uplatňuje pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
30. Ve vztahu k nezpracování nového znaleckého posudku považuje Nejvyšší soud za podstatné zmínit, že znalecký standard I/2022 vstoupil v účinnost dne 1. 1. 2022. Tedy dříve, než proběhlo hlavní líčení, na němž byl proveden jako důkaz obviněným kritizovaný znalecký posudek, a dříve, než proběhlo celé řízení před odvolacím soudem. Současně Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že obviněný souhlasil se čtením znaleckého posudku, netrval na výslechu znalce a k přečtenému posudku se nijak nevyjádřil (srov. protokol o hlavním líčení konaném dne 28. 2. 2022 na č. l. 1527). Při hlavním líčení dne 27. 4. 2022 obviněný neučinil žádné návrhy na doplnění dokazování (srov. protokol na č. l. 1636). Následně při veřejném zasedání o odvolání obviněného, konaném dne 4. 1. 2023, obviněný navrhl jen provedení důkazu odborným vyjádřením vyjádření V., avšak již výslovně nenavrhl zpracování nového znaleckého posudku a neučinil ani žádné další návrhy na doplnění dokazování (srov. protokol na č. l. 1768-1770). Již tato zjištění mohou svědčit účelovosti a v důsledku toho i o zjevné neopodstatněnosti dovolací argumentaci obviněného.
31. V zásadě toliko nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněným navržený důkaz odborným vyjádřením V. týkajícím se ceny ukradených vozidel navíc odvolací soud nepřešel, nýbrž jej naopak řádně provedl. V návaznosti na něj se (z vlastní iniciativy) důkladně zabýval otázkou, zda je třeba zpracovat nový znalecký posudek či doplnit ten stávající. V bodě 16. odůvodnění svého usnesení došel odvolací soud k závěru, že nový znalecký posudek není třeba zadávat a toto své rozhodnutí podrobně odůvodnil. Za této procesní situace se zjevně nejedná o opomenutý důkaz ve smyslu shora citované judikatury.
32. Stejně tak Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Obviněnému lze přisvědčit v tom, že podle § 28 odst. 5 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, musí být znalecký posudek kromě odůvodněných případů zpracován v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví. Současně však podle Nejvyššího soudu skutečnost, že v průběhu trestního řízení vstoupil v účinnost nový znalecký standard, neznamená, že by bylo automatickou povinností soudu nechat zpracovat znalecký posudek nový. Takový postup by byl značně nehospodárný a byl by v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř., podle něhož soudy zjišťují skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
33. Výjimku ze shora uvedeného pravidla představují situace, kdy v trestním řízení vyvstanou zcela konkrétní otázky, které jsou pro rozhodnutí soudu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. podstatné, a na které znalecký posudek z důvodu použití již neúčinného standardu neodpovídá. K vyjasnění takových otázek bude primárně sloužit výslech znalce podle § 108 tr. ř. V projednávané věci však obviněný na výslechu znalce netrval, když souhlasil s přečtením písemného znaleckého posudku. V projednávané věci navíc tak jako tak nevyvstaly konkrétní otázky, které by vyžadovaly zpracování nového znaleckého posudku podle nového znaleckého standardu. S námitkami obviněného se podrobně vypořádal odvolací soud v již zmíněném bodě 16. jeho usnesení. Ohledání vozidel a zkušební jízdy logicky nebylo možné provést, neboť vozidla byla v důsledku trestné činnosti obviněného vyvezena na neznámé místo do zahraničí. Pokud měly vozy vyšší než standardní výbavu, pak to jejich cenu zvyšuje, nikoliv snižuje. Odvolací soud naopak poukázal na skutečnost, že hodnota automobilů zjištěná původním znaleckým posudkem je patrně z obezřetnosti znalce až nedůvodně snížena. Nejvyšší soud tak opakuje, že v projednávané věci nelze hovořit o žádném, natož zjevném rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy.
34. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný brojil proti uloženému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Proti dalším trestům, které mu byly uloženy, obviněný nebrojí.
35. Jak již bylo konstatováno výše (viz bod 21. tohoto usnesení), obviněným uplatněný dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu naopak nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
36. Zaměří-li se Nejvyšší soud na konkrétní dovolací argumentaci obviněného, pak musí konstatovat, že tato argumentace se s uplatněným dovolacím důvodem míjí. Obviněný jednak opět prosazuje uložení trestu v sazbě od dvou do osmi let, jíž by byl ohrožen, pokud by soud přisvědčil jeho námitkám ohledně výše škody. Tyto námitky však Nejvyšší soud již výše v tomto usnesení odmítl. Souhrnný trest odnětí svobody na 7 let je druhem trestu, který je možné pachateli za trestný čin krádeže podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku (za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku) uložit, a současně byl tento trest obviněnému uložen v zákonem předpokládané sazbě (5 až 10 let podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku).
37. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo. Mimo obou trestů zákazu činnosti, proti nimž obviněný nebrojí, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ještě v dolní polovině trestní sazby. Za situace, kdy obviněný měl v době rozhodování odvolacího soudu v rejstříku trestů již 9 záznamů z posledních 4 let a byl mu ukládán souhrnný trest dokonce za vícečetnou sbíhající se trestnou činnost, se o extrémně přísný trest vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nejedná.
38. Pouze nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že oba nižší soudy se otázkou přiměřenosti ukládaného trestu v odůvodnění svých rozhodnutí stručně, avšak dostatečně zabývaly (srov. bod 37. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 21. – 24. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Pokud odvolací soud v ústním odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání obviněného ve vztahu k přiměřenosti trestu podpůrně argumentoval tím, že výměra uloženého trestu by spadala i do oné nižší sazby, kterou obviněný prosazuje, pak z toho v žádném případě nelze dovozovat, že by soud popíral zásady pro ukládání trestů, jak se snaží prezentovat obviněný.
39. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že námitky obviněného zčásti nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, zčásti se pak jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
40. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného T. C. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
41. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 6. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu