3 Tdo 587/2025-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 4 To 241/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 26/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. T. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 5 T 26/2023, byl J. T. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod body 1. a 2. výroku o vině uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1. v XY–XY na ulici XY, v prostorách společných šaten ve XY, v úmyslu vyrobit dráždivé snímky dětí za účelem svého sexuálního vzrušení, svým mobilním telefonem zn. XIAOMI Redmi 7, skrytě, v nestřeženém okamžiku a bez vědomí focených nezletilých dětí, které zjevně nedovršily patnáctý rok svého věku a které se u šatních skříněk převlékaly, zhotovil dne 3. 11. 2019 v době kolem 17:19 hodin celkem 1 kus fotografie zcela nahého chlapce, který stál k němu bokem se zobrazením jeho genitálií, dne 10. 11. 2019 v době kolem 17:08 hodin celkem 4 kusy fotografií dívky, která seděla na lavičce před šatní skříňkou čelem k obviněnému, měla roztažené nožičky a od pasu k nohám byla zcela nahá, s detailem na její genitálie, dne 23. 12. 2019 v době kolem 17:27 hodin 1 kus fotografie chlapce, který byl od pasu k nohám nahý a stál k němu čelem, s detailem na jeho genitálie,
2. na blíže nezjištěném místě, na volně přístupném břehu jezera XY v XY při letním koupání, v úmyslu vyrobit dráždivé snímky dětí za účelem svého sexuálního vzrušení, svým mobilním telefonem zn. XIAOMI Redmi 7, skrytě, v nestřeženém okamžiku a bez vědomí focených nezletilých dětí, které zjevně nedovršily patnáctý rok svého věku, zhotovil dne 21. 8. 2020 v době kolem 13:16 hodin celkem 2 kusy fotografií zcela nahé dívky, která stála k němu čelem, s detailem na její genitálie,
2. a pod bodem 3. výroku o vině byl obviněný uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v době nejméně od dne 3. 11. 2019 do dne 1. 5. 2022 v XY nebo jinde, ve svém mobilním telefonu XIAOMI Redmi 7 přechovával - od 10. 11. 2019 od 17:09 hodin 1 kus fotografie dívky, která seděla na lavičce před šatní skříňkou čelem k obviněnému, měla roztažené nožičky a od pasu k nohám byla zcela nahá, s detailem na její genitálie, - od 23.
12. 2019 od 17:28 hodin 1 kus fotografie chlapce, který byl od pasu k nohám nahý a stál k němu čelem, s detailem na jeho genitálie, - od 21. 8. 2020 od 14:38 hodin 2 kusy fotografií zcela nahé dívky, která stála k němu čelem, s detailem na její genitálie, a dále nejméně od 3. 11. 2019 do dne 1. 5. 2022, v blíže neurčené době v XY nebo jinde ve svém notebooku zn. Lenovo ideapad 110-15ACL, přechovával - 1 kus fotografie ze dne 3. 11. 2019, zobrazující zcela nahého chlapce, který stál k němu bokem se zobrazením jeho genitálií, - 6 kusů fotografií ze dne 10.
11. 2019 zobrazující dívku nízkého věku, která seděla na lavičce před šatní skříňkou čelem k obžalovanému, měla roztažené nožičky a od pasu k nohám byla zcela nahá, s detailem na její genitálie, - 7 kusů fotografií ze dne 23. 12. 2019, zobrazující chlapce, který byl od pasu k nohám nahý a stál k němu čelem, s detailem na jeho genitálie, - 5 kusů fotografií ze dne 21. 8. 2020, zobrazující zcela nahou dívku od pasu k nohám, která stála k němu čelem, s detailem na její genitálie.
3. Za to byl obviněný odsouzen podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku za podmínek § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to: - mobilního telefonu značky XIAOMI Redmi 7, IMEI XY, se SIM kartou a paměťovou kartou SanDis ultra - notebooku Lenovo ideapad 110-15ACL, výrobní číslo S/N: XY s kabely a adaptérem, které jsou uloženy v depozitním skladu Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, 7. OOK, Ostrava, u č. j. KRPT 102743/TČ-2022-070777.
5. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické ambulantní léčení.
6. Dále byl obviněný podle 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 8 Tz 35/2022, pro skutek, v němž byl spatřován přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 5 T 26/2023, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
8. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 4 To 241/2024, a to tak, že z podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině pod bodem 3. v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném léčení.
9. Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od 10. 11. 2019 do dne 1. 5. 2022 v XY nebo jinde, ve svém notebooku zn. Lenovon ideapad 110-15ACL přechovával - 2 kusy fotografií ze dne 10. 11. 2019, zobrazující dívku nízkého věku sedící na lavičce před šatní skříňkou čelem k obžalovanému, od pasu k nohám zcela nahou, v jednom případě s roztaženýma nohama s detailem na její genitálie, a dále v době od 23. 12. 2019 do dne 1. 5. 2022 v XY nebo jinde, ve svém mobilním telefonu zn. XIAOMI Redmi 7 přechovával - 4 kusy fotografií ze dne 23. 12. 2019, zobrazující chlapce, který byl od pasu k nohám nahý a stál k obžalovanému čelem, s detailem na jeho genitálie.
10. Za tento trestný čin a za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku pod body 1. a 2. výroku o vině z napadeného rozsudku soudu prvního stupně, byl obviněný odsouzen podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku za podmínek § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
11. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to: - mobilního telefonu značky XIAOMI Redmi 7, IMEI XY, se SIM kartou a paměťovou kartou SanDisk ultra, - notebooku Lenovo ideapad 110-15ACL, výrobní číslo S/N: XY s kabely a adaptérem, které jsou uloženy v depozitním skladu Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, 7. OOK, Ostrava, u č. j. KRPT 102743/TČ-2022-070777.
12. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
13. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 4 To 241/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 412–415 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy dovolání směřuje proti výroku z rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně pod bodem 3. a celý výrok o trestu. Z obsahu dovolání se
14. Jádrem dovolací argumentace obviněného je tvrzení, že jím pořízené fotografie zobrazující dítě není možno považovat za pornografické dílo ve smyslu § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněného je možno souhlasit s tím, že trestní zákoník nedefinuje, co je pornografickým dílem zobrazujícím dítě, nicméně nesouhlasí s aplikací pojmu dětská pornografie na projednávaný případ. Brojí proto proti závěru odvolacího soudu, který ve prospěch svého závěru, že předmětné fotografie pornografické dílo ve smyslu § 192 odst. 1 tr.
zákoníku představují, odkázal na definici dětské pornografie podle Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkajícího se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie (sdělení č. 74/2013 Sb. m. s.; dále jen „Opční protokol“) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011, o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (dále jen „Směrnice 2011/93/EU“). Odvolací soud uvedl, že na posuzovanou věc dopadá ta část definice podle čl.
2 písm. c) Opčního protokolu a podle čl. 2 písm. c) bod ii) Směrnice 2011/93/EU, podle které se dětskou pornografií rozumí nejen jakýkoli materiál, který zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, ale také jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům. Obviněný nesouhlasí s konkrétním závěrem odvolacího soudu, že v projednávané věci se jedná o dětskou pornografii vzhledem k i) zachycení dětí zpravidla nižšího věku, ii) skrytému způsobu pořízení fotografií, iii) zjevné viditelnosti pohlavních orgánů i při zachycení při běžných aktivitách, iv) většímu počtu snímků v případě intimnějšího odhalení pohlavních orgánů fotografovaným dítětem, v) častému pořizování záběrů bez hlavy se zaměřením na pohlavní orgány dítěte, vi) pořizování zvětšených výřezů pohlavních orgánů, vii) zjištěné deviaci obviněného, který snímky pořizoval nebo přechovával za účelem svého sexuálního uspokojení.
15. (1. námitka) Obviněný uvádí, že ačkoli má Česká republika právo a povinnost implementovat mezinárodní závazky do svého vnitrostátního práva, neznamená to, že každá definice z mezinárodní smlouvy automaticky nahrazuje nebo ovlivňuje výklad pojmů v trestním zákoníku, pokud není výslovně implementována. Aplikační přednost se týká pravidel kolize norem, nikoli automatického dodefinování vnitrostátních pojmů. Pokud existuje speciální výklad pojmu v trestním zákoníku (byť nepřímo, např. jeho ustáleným výkladem v judikatuře a doktríně), pak by tento výklad měl mít přednost před obecnější definicí v mezinárodní smlouvě i ve smyslu zásady lex specialis derogat legi generali. Mezinárodní smlouvy často používají širší a obecnější jazyk, aby umožnily flexibilní implementaci státy, tím spíše jde-li o výklad judikatorní, vzniklý na základě aplikace práva a právních pojmů na konkrétní případy. Podle obviněného je pojem „pornografické dílo“ dostatečně definováno v soudní judikatuře a definice vycházející z Opčního protokolu či Směrnice 2011/93/EU nemůže být před touto definicí upřednostněna. Speciální výklad pojmu v trestním zákoníku, byť nepřímý (doktrinální a judikaturní), má tedy podle obviněného přednost před obecnější definicí ve smyslu pravidla lex specialis derogat legi generali. Jakékoli rozšíření definice tohoto pojmu nad rámec ustáleného výkladu je podle obviněného v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti trestní represe.
16. (2. námitka) Obdobné závěry se podle obviněného vztahují rovněž k definici uváděné ve Směrnici 2011/93/EU. Definice obsažená v této směrnici je podle obviněného neaplikovatelná rovněž i z toho důvodu, že úprava podle § 192 tr. zákoníku nebyla přijata na jejím základě, ale již dříve, tedy mimo její rámec, a nikoli k jejímu provedení, jak tvrdí odvolací soud. V takovém případě nelze na ustanovení § 192 tr. zákoníku aplikovat výklad a definici obsažené v této směrnici.
17. (3. námitka) Dále obviněný namítá, že odvolací soud se zcela neoprávněně a nedůvodně odchýlil od dosavadní ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména od usnesení sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, sp. zn. 6 Tdo 450/2017 či sp. zn. 6 Tdo 832/2021, v rámci nichž byl pojem dětské pornografie definován. Z pohledu této judikatury se u dovolatelova jednání nejedná o trestný čin ve smyslu § 192 tr. zákoníku.
18. (4. námitka) Závěrem pak obviněný poukázal na jednotlivá odvolacím soudem vytvořená kritéria pornografického díla (i–vii), s tím, že tato se nachází zcela mimo rámec dosavadních judikaturních kritérií, přičemž některá [pod body ii), iv) a vi)] nejsou odvolacím soudem vůbec odůvodněna, případně jsou zcela nedostatečně vysvětlena, čímž se stává rozhodnutí odvolacího soudu částečně nepřezkoumatelným.
19. S ohledem na uvedené má tedy obviněný za to, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2025, č. j. 4 To 241/2024-386, a dále též rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2024, č. j. 5 T 26/2023-360, a aby nově rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby v celém rozsahu, a dále aby v návaznosti na to zrušil rovněž i výrok o trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky XIAOMI Redmi 7, IMEI XY, se SIM kartou a paměťovou kartou SanDisk ultra, notebooku Lenovo ideapad 110-15ACL, výrobní číslo S/N: XY s kabely a adaptérem.
20. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 7. 7. 2025, sp. zn. 1 NZO 494/2025.
21. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněného dovolacího důvodu, uvedl, že dovolací argumentace obviněného kopíruje jeho obhajobu ustáleně jím uplatňovanou v průběhu trestního řízení, s níž se již oba ve věci činné soudy, zejména odvolací soud, dostatečným způsobem vypořádaly (srov. zejména body 20. a 21. napadeného rozsudku).
22. K námitce 1. státní zástupce uvedl, že tato je založena na nepřípustném směšování pravidel kolize právních norem, mezi něž patří i obviněným uváděné pravidlo lex specialis derogat legi generali, s pravidly jejich interpretace. Ustanovení § 192 odst. 1 tr. zákoníku není právní normou kolidující s normou mezinárodního práva veřejného obsahující definici dětské pornografie v Opčním protokolu, ani s normou unijního práva obsaženou ve Směrnici 2011/93/EU. Pokud se k tomuto obecnému pojmu vztahují bližší interpretační vodítka obsažená v unijním právu či mezinárodní smlouvě podle čl.
10 Ústavy České republiky, která a priori nejsou v rozporu s jeho jazykovým vyjádřením, pak o žádný konflikt právních norem nejde, a soud je naopak – v silném kontrastu s pozicí postulovanou obviněným – povinen vykládat takový pojem ústavně konformním způsobem, což s sebou nese (mimo jiné) povinnost jak eurokonformního výkladu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1996/13 ze dne 16. 7. 2015 (N 130/78 SbNU 57), bod 28.], tak výkladu konformního s mezinárodními závazky České republiky [viz např. nález sp. zn. I.
ÚS 55/04 ze dne 18. 8. 2004 (N 114/34 SbNU 187) či nález sp. zn. Pl. ÚS 15/98 ze dne 31. 3. 1999 (N 48/13 SbNU 341)]. Státní zástupce dále poukázal na skutečnost, že mezinárodní závazek České republiky ke kriminalizaci dětské pornografie zakotvuje rovněž čl. 20 Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání (sdělení č. 59/2016 Sb. m. s., tzv. Lanzarotská úmluva), který v odst. 2 definuje dětskou pornografii mimo jiné (shodně s Opčním protokolem) také jako „jakékoliv zobrazení pohlavních orgánů dítěte k primárně sexuálním účelům“.
Nejde tedy o jakýsi ojedinělý požadavek, ale o projev dlouhodobého trendu v recentním vývoji mezinárodních smluv v oblasti ochrany dětí.
23. Pokud jde o námitku 2., státní zástupce uvedl, že tato opomíjí povinnost eurokonformního výkladu. Závazek vyplývající z čl. 2 písm. c) v návaznosti na čl. 5 Směrnice 2011/93/EU byl do českého právního řádu proveden tzv. implicitní transpozicí, neboť ke splnění transpozičního závazku postačovalo již stávající znění trestního zákoníku (viz důvodovou zprávu k zákonu č. 141/2014 Sb., jímž byly transponovány ty části směrnice 2011/93/EU, které dosud český právní řád neobsahoval). Tzv. implicitní transpozice ničeho na povinnosti respektovat eurokonformní výklad nemění (ba naopak zde jde právě o nástroj k dosažení plného účinku směrnice).
Tato povinnost se totiž prosadí bez ohledu na to, zda předmětná ustanovení právního řádu členského státu byla přijata „před, nebo po směrnici“ (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 13. 11. 1990, věc č. C-106/89 Marleasing SA v La Comercial Internacional de Alimentacion SA, bod 8.). Jediným nepřekročitelným limitem eurokonformního výkladu je, že jeho výsledek nemůže stát contra legem (srov. např. rozsudek velkého senátu Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2006, věc C-212/04 Konstantinos Adeneler a další proti ELOG, bod 110.).
V případě relativně neurčitého právního pojmu „pornografické dílo“ uvedeného v § 192 odst. 1 tr. zákoníku by výklad contra legem spočíval v přiřknutí mu takového obsahu, který by překračoval i nejzazší meze jeho jazykového vyjádření. K tomu však zohledněním definice pojmu „dětská pornografie“ podle čl. 2 písm. c) Směrnice 2010/93/EU zjevně nedochází, neboť žádná z tam uvedených variant se nepříčí obecným sémantickým mezím pojmu „pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem“.
Na překážku přitom nikterak nemůže být ani fakt, že původně byl takový právní předpis přijat za jiným účelem či v jiném kontextu.
24. K námitce 3. státní zástupce uvedl, že obviněný přehlíží, že všechna tři jím uváděná rozhodnutí neobsahují absolutní uzavřenou definici pornografického díla, nýbrž přibližují pouze některé jeho základní charakteristiky. Usnesení sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, publ. pod č. 35/2005 Sb. rozh. tr., jehož právní větu přebírají další dvě obviněným uváděná rozhodnutí i pro aktuální právní úpravu obsaženou v § 192 odst. 1 tr. zákoníku, kategoricky nevyloučil, že by charakter pornografického díla mohlo mít za splnění dalších podmínek i jiné dílo než zobrazující zjevně sexuálně explicitní výjevy typu provádění sexuálních praktik, sexuálně stylizované pózy atd. To ostatně výslovně uvádí i rozhodnutí č. 32/2005 Sb. rozh. tr., které akcentuje potřebu „…brát v úvahu i místo, čas, formu a kontext, v nichž je dílo prezentováno“. V určitém kontextu tak může být pornografickým dílem podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku i fotografie obnaženého dítěte s viditelnými pohlavními orgány při zcela běžných činnostech bezprostředně nespojených se sexuální sférou (typicky koupání, převlékání), která by v jiném kontextu pornografické dílo nepředstavovala. To ostatně připustil i Ústavní soud, když uvedl, že shromažďuje-li pachatel ve větším množství jinak sexuálně neexplicitní fotografie cizích obnažených dětí pořízené na nudistické pláži, o pornografická díla jít může (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 261/25, bod 10.). Podle státního zástupce je v nynější věci nepochybné, že celkový kontext, v němž byly předmětné fotografie pořizovány, tedy zejména způsob pořizování (tajné sledování dětí v převlékárně a u jezera bez jakékoli umělecké, marketingové či jiné obdobné ambice, pořizování většího počtu snímků, podařilo- li se obviněnému zachytit pohlavní orgány dítěte), nakládání s nimi (shromažďování fotografií pro osobní potřebu obviněného) a jejich následné úpravy (zvětšování výřezů pohlavních orgánů dětí na maximální technicky dosažitelnou úroveň), jakož i účel, který tím obviněný sledoval (sexuální vzrušení), neponechávají žádný prostor pro pochybnost, že se o pornografická díla jednalo.
25. Závěry tohoto exposé vyvrací podle státního zástupce i námitku 4., neboť kritéria, která zvolil odvolací soud při posuzování předmětných fotografií jako pornografických děl, shora popsaným judikaturním východiskům plně odpovídají, a to včetně shora zrekapitulovaných kritérií ii), iv) a vi), která souzní právě s požadavkem na kontextuální posouzení.
26. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
28. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 4 To 241/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
29. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
31. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
32. Námitky obviněného formálně předmětnému dovolacímu důvodu odpovídají. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku, kdy má za to, že ve světle ustálené judikatury jeho jednání spočívající v pořízení předmětných fotografií není trestným činem, resp. že jím pořízené fotografie nelze definovat jako pornografické dílo zobrazující dítě. Současně brojí proti aplikaci pojmu dětská pornografie odvolacím soudem, který při jeho definici vycházel z Opčního protokolu a Směrnice 2010/93/EU, neboť má za to, že přednost má aplikace pojmu, jak je vymezen stávající judikaturou, kdy konkrétně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, sp. zn. 6 Tdo 450/2017 a sp. zn. 6 Tdo 832/2021. Hodnotící kritéria, která odvolací soud užil (i–vii), stojí podle obviněného mimo rámec dosavadních kritérií užitých v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu. Nadto stávající úprava ustanovení § 192 tr. zákoníku nebyla přijata na základě Směrnice 2010/93/EU, ale již dříve, a tedy mimo její rámec, proto definici podle této směrnice užít nelze.
33. Obviněný byl uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, kterého se dopustil třemi skutky, kdy skutky pod body 1. a 2. byly kvalifikovány jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, a pod bodem 3. jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku.
34. Přečinu podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla. Obviněnému je kladeno za vinu, že vyrobil fotografické pornografické dílo, které zobrazuje dítě.
35. Přečinu podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem. Obviněnému je kladeno za vinu, že přechovával fotografické pornografické dílo, které zobrazuje dítě.
36. Podle § 126 tr. zákoníku se dítětem rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.
37. Komentářová literatura se shoduje na tom, že objektem trestného činu podle § 192 tr. zákoníku je zájem společnosti na ochraně morálních hodnot před pornografií zobrazující děti nebo osoby jevící se jako děti. Ustanovení § 192 tr. zákoníku užívá pojem „pornografické dílo“, které blíže charakterizuje (fotografické, filmové, počítačové, elektronické, nebo jiné). Pojem „dětská pornografie“ uvádí pouze v ustanovení § 192 odst. 2 tr. zákoníku (zavedené novelou č. 141/2014 Sb.), zatímco v ostatních dvou základních skutkových podstatách obsažených v odstavcích 1 a 3 je takové dílo blíže charakterizováno (které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem). Definici jako takovou toho, co je pornografickým dílem zachycující dítě, nicméně trestní zákoník neobsahuje.
38. Obviněný odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, která podle něho definují, co je možno považovat za pornografické dílo zachycující dítě, tedy tzv. dětskou pornografii. Obviněným zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, publikované pod č. 35/2005 Sb. rozh. tr., obsahuje právní větu ve znění: Za pornografické dílo zobrazující dítě (tj. osobu mladší osmnácti let) ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák. lze pokládat např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, popř. i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí.
Nejde-li o takové snímky, pak závěr o pornografickém charakteru díla nelze bez dalšího dovozovat jen z toho, že jsou za účelem uspokojení osob trpících sexuální deviací (tj. osob, pro které jsou sexuálně atraktivní nedospělé osoby) zpřístupňovány takovými prostředky, které tyto osoby vyhledávají. Další dvě usnesení Nejvyššího soudu (tj. usnesení ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 6 Tdo 832/2021, a usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017) uvedenou právní větu přebírají. Předně je třeba uvést, že rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 1077/2004 bylo vydáno v době platnosti předcházejícího trestního předpisu, tj. trestního zákona č. 140/1961 Sb., kdy část posuzovaného jednání spadala do doby před účinností novely č. 134/2002 Sb. (tj. před 1.
7. 2002), která právní úpravu trestného činu ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 trestního zákona významně pozměnila a zpřísnila. Ve znění účinném do 30. 6. 2002 byla totiž výroba, šíření, dovážení a publikace pornografických obrazových nosičů zobrazující děti trestná jen pokud zobrazovaly sexuální styk s dítětem. Jelikož ve vztahu k části skutku spáchané před 1. 7. 2002 nebyla učiněna žádná zjištění, že by ve výroku uvedené obrazové materiály zobrazovaly sexuální styk s dítětem, což bylo podmínkou trestnosti takového jednání, a ve vztahu k části skutku spáchaném po citované novele, tj. po 1.
7. 2002, nebylo zkoumáno, která zobrazení nezletilých uvedená ve výroku měla skutečně charakter pornografických děl zobrazujících dítě, Nejvyšší soud přistoupil ke kasaci dovoláním napadených rozhodnutí. V citované právní větě je na tyto uvedené závěry reagováno. Právní věta neobsahuje jednoznačnou definici pornografického díla zachycujícího dítě, pouze příkladem uvádí, co by za takové dílo mohlo být považováno. Nevylučuje tím však, že za dětskou pornografii může být považováno i dílo jiné, než zachycující zjevně explicitní výjevy.
V rámci výkladu zde Nejvyšší soud totiž poukázal i na čl. 2 písm. c) Opčního protokolu, podle kterého se dětskou pornografií rozumí jakékoli zobrazování dítěte libovolnými prostředky při skutečných nebo předstíraných zřejmých sexuálních aktivitách či jakékoli zobrazování pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům. Zdůraznil rovněž, že „přitom je nutno brát v úvahu i místo, čas, formu a kontext, v nichž je dílo prezentováno.“
39. V časově nejbližším rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které obviněný odkazuje, tj. usnesení ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 6 Tdo 832/2021, Nejvyšší soud nepřistoupil na argumentaci nejvyššího státního zástupce, že za pornografické dílo zobrazující dítě je možno považovat i snímky oděných nebo dostatečně zahalených dětí, byť se jejich genitálie mohou na obrázcích rýsovat, které byly v kontextu souborů řazeny tak, že přispívaly k podněcování sexuálního zájmu. Nejvyšší soud zde poukázal na čl. 20 Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání (sdělení č. 59/2016 Sb., dále jen „Lanzarotská úmluva“), který pojednává o trestných činech týkajících se dětské pornografie, konkrétně pak jeho odst. 2, který definuje „dětskou pornografii“ jako jakýkoli materiál, který vizuálně zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného sexuálně explicitního jednání nebo jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte k primárně sexuálním účelům.
40. Obviněným poukazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu tak odkazují na definice pojmu dětské pornografie zachycené v normách mezinárodního práva veřejného a práva Evropské unie. Takový postup soudů je zcela správný. Jak uvádí komentářová literatura [ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025)], protože právní úprava obsažená v § 192 tr. zákoníku představuje zejména implementaci Směrnice 2011/93/EU, je třeba při výkladu pojmu „dětská pornografie“ tuto zohlednit, resp. její čl. 2 písm. c), který definuje, co je dětskou pornografií. Podle tohoto ustanovení je dětskou pornografií:
- jakýkoli materiál, který zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, - jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům,
- jakýkoli materiál, který zobrazuje osobu se vzhledem dítěte, která se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo každé zobrazení pohlavních orgánů osoby se vzhledem dítěte k prvotně sexuálním účelům, nebo
- realistické obrázky dítěte, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání, nebo
- realistické obrázky pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům.
Z tohoto vymezení je třeba dovodit, že jde-li např. o fotografické snímky nebo filmové zachycení hrajícího si nahého dítěte na pláži u moře, včetně jeho odhalených pohlavních orgánů (nikoli však se zaměřením na ně), např. jeho rodiči na dovolené, které pak umístí, byť je to jistě nevhodné, na sociálních sítích, nepůjde o dětskou pornografii, neboť nejde o „zobrazení pohlavních orgánů prvotně k sexuálním účelům“, ani o „realistické obrázky pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům“. O dětskou pornografii nepůjde, ani použije-li takový snímek či film jiná osoba pro své sexuální uspokojení, neboť jen tím, že se dostala do její dispozice, se nemohl změnit jeho charakter, a to včetně toho, že nebyla vytvořena prvotně k sexuálním účelům. Jinak by tomu mohlo být, pokud by takovou fotografii někdo další upravil ve smyslu shora uvedené definice dětské pornografie, a poté ji začal používat ve smyslu § 192 [srovnej GŘIVNA, Tomáš § 192 (Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií).
In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2401, marg. č. 2.].
41. Jelikož směrnice Evropské unie jsou pro členské státy závazné pouze ve vztahu k výsledku, nikoli formě, členské státy musí obsah směrnice formálně promítnout do vnitrostátního práva, což se děje tzv. transpozicí. V případě závazků vyplývajících z čl. 2 písm. c) Směrnice 2011/93/EU byly tyto v souladu s již existující právní úpravou obsaženou v trestním zákoníku, a závazek tak byl do českého právního řádu proveden tzv. implicitní transpozicí, tedy bez nutnosti dalších kroků, jak ostatně uvádí v rámci vyjádření státní zástupce.
Státní zástupce ve svém vyjádření podal v tomto směru, stejně jako v otázce kolize právních norem zcela vyčerpávající výklad, na který je možno pro stručnost odkázat. Nejvyšší soud k uvedenému může pouze dodat, že je nerozhodné, zda uvedená směrnice časově předcházela vnitrostátní právní úpravě či byla vnitrostátní právní úprava na jejím podkladě vytvořena či novelizována (směrnice byla tzv. implementována), neboť stěžejní je, že vnitrostátní právní úprava neopomíjí závazky vyplývající pro ni z unijního práva.
To se pak samozřejmě může projevit i při výkladu právních norem. Soudy mohou při rozhodování v konkrétních případech zohledňovat širší kontext a cíle právních předpisů, tedy například jako v projednávané věci užít definici, jak je uvedena ve směrnici Evropské unie či mezinárodní smlouvě.
42. Odvolací soud se otázkou, co je možno považovat za dětskou pornografii, zevrubně zabýval. V bodě 15. odůvodnění rozsudku konstatoval, že bylo jednoznačně prokázáno, že všechny předmětné fotografie zobrazovaly dítě, tedy osobu mladší osmnácti let. V bodech 16. až 21. odůvodnění rozsudku konstatoval, že postup soudu prvního stupně, který při definici pojmu pornografické dílo zachycující dítě vycházel z Opčního protokolu a Směrnice 2011/93/EU, byl zcela správný. Zdůraznil, že Opční protokol se stal součástí právního řádu České republiky podle čl.
10 Ústavy České republiky, a pojem dětské pornografie, jehož definice je v Opčním protokolu uvedena, je tak nutno vykládat ústavně konformním způsobem právě v kontextu této mezinárodní smlouvy. Pokud se týká Směrnice 2011/93/EU a definice dětské pornografie tam uvedené, zde se uplatní výklad eurokonformní, jak již rozvedeno výše v bodech 40. a 41. tohoto usnesení. V bodech 35. až 44. odůvodnění rozsudku odvolací soud pečlivě a detailně rozvedl, co je možno vyhodnotit jako dětskou pornografii, kdy poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k této otázce (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, sp. zn. 6 Tdo 1398/2015, sp. zn. 6 Tdo 450/2017 a sp. zn. 6 Tdo 1281/2019), Směrnici 2011/93/EU a v ní uvedenou definici, na rozdíl mezi dětskou pornografií a sexualizovanými obrázky zachycujícími děti, tzv. dětskou erotiku, kdy rovněž neopomněl úvahy stran toho, že ne všechny fotografie zachycující pohlavní orgány dítěte je možno vyhodnotit jako dětskou pornografii.
Na základě svých úvah konstatoval, že „k posouzení dětské pornografie není proto nezbytné, aby bylo na fotografii zachyceno dítě účastnící se jednoznačně sexuálního jednání (např. v polohách skutečného nebo předstíraného sexuálního styku), ale postačí, že s vědomím či bez vědomí dítěte jsou vyobrazeny jeho pohlavní orgány, a to prvotně k sexuálním účelům“ (bod 42. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S uvedeným závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
43. Dle komentářové literatury může být v konkrétním případě velmi obtížné posoudit, zda dané fotografie či videa zobrazují „pohlavní orgány k prvotně sexuálním účelům“. V zásadě ale lze soudit, že například fotografie (včetně takové, která má charakter tzv. selfie), na které je dítě zachyceno buď zcela nahé, anebo třeba jen částečně (například dívka se vyfotografuje se zcela odhaleným poprsím) do kategorie dětské pornografie jistě patřit bude. Na druhou stranu, pokud by fotografie zachycovala dítě například ve spodním prádle (aniž by dítě na této fotografii prezentovalo či jednoznačně naznačovalo nějaké sexuální jednání), pravděpodobně již nelze hovořit o zobrazení pohlavních orgánů, tudíž taková fotografie nebude spadat do kategorie dětské pornografie [srovnej ŠČERBA, Filip § 192 (Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií).
In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 13.]. Pornografický charakter však mohou získat i fotografie, které byly původně pořízeny bez jakéhokoli nevhodného účelu, např. fotografie nahých dětí pořízené jejich rodiči během dovolené, které jsou následně umístěny na sociální sítě. Jelikož kontext a účel, s jakým fotografii pořídili, nemá s pornografií nic společného, nelze vůči nim samozřejmě vyvozovat trestní odpovědnost. Jiné posouzení by však mohlo nastoupit v případě, kdy by byla původní fotografie upravena (například by byly s pomocí počítačového programu zdůrazněny pohlavní orgány); pak by již původně nepornografická fotografie mohla získat pornografický ráz [srovnej ŠČERBA, Filip § 192 (Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií). In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 15.].
44. Pokud jde v projednávané věci o posouzení fotografií a vyhodnocení, zda je možno tyto označit za pornografické dílo zachycující dítě, je možno odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, zejména body 25. až 27., kde jsou tyto fotografie specifikovány, a body 30. a 31., kde odvolací soud rozvedl, jakým specifickým způsobem byly fotografie pořizovány a za jakým účelem, resp. co zobrazují. Zdůraznil, že obviněný děti fotografoval způsobem, při němž se snažil eliminovat možnost svého odhalení, tedy skrytě. „Fotografie dětí byly zaměřeny na jejich pohlavní orgány, na řadě fotografií není zachyceno ani celé tělo dítěte, neboť obžalovaný při fotografování objekt přiblížil tak, že vyfotografoval tělo dítěte se zaměřením na jeho pohlavní orgány, a to bez jeho hlavy (fotografie z č. l. 134, č. l. 148, č. l. 161, č. l. 162, č. l. 118, č. l. 119 a čtyři z č. l. 183). Není bez významu, že předmětné fotografie byly v případě některých dětí následně upraveny, a to zvětšením se zaměřením na pohlavní orgány (upravené fotografie/screenshoty z č. l. 134, č. l. 136, č. l. 149, č. l. 163, č. l. 164 a č. l. 165).“ Přestože fotografie zachycují situace zcela běžné, tj. převlékání se v prostorách šatny plaveckého bazénu či koupání u vody, nejedná se o činnosti, které by měly být kýmkoli cizím fotografovány. Jak zdůraznil odvolací soud, a ostatně na uvedené poukazuje i obviněným citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1077/2004 (viz bod 38. tohoto usnesení), stěžejní jsou rovněž okolnosti, za jakých jsou fotografie pořizovány a za jakým účelem, tedy kontext tohoto jednání. Odvolací soud v bodě 32. odůvodnění rozsudku zdůraznil, že s ohledem na dovolatelovu sexuální poruchu, tzv. voyeurismus, jak byla konstatována znalkyní, je zcela evidentní, že „předmětné fotografie nebyly obžalovaným pořizovány za účelem vyhotovení například uměleckých fotografií, ale k jeho sexuálnímu uspokojení, tedy k sexuálním účelům“. O tom vypovídá i způsob, jakým obviněný následně pořízené fotografie upravoval. V případě obviněného byly fotografie pořízeny za účelem podněcování jeho sexuálního pudu, přestože ve zdravém jedinci sexuální pud nevyvolávají. Nelze tak mít pochyb o tom, že se jedná o pornografická díla.
45. Námitce obviněného, že jím pořízené fotografie nepředstavují pornografické dílo zachycují dítě, tedy nelze přisvědčit.
46. Jako neopodstatněnou pak je namístě vyhodnotit poslední námitku obviněného, v rámci níž napadal odůvodnění odvolací soudu stran kritérií, která odvolací soud zvolil při posuzování obviněným pořízených fotografií. Odvolací soud v bodě 45. odůvodnění rozsudku vyhodnotil provedenou analýzu související judikatury a mezinárodní a evropské právní úpravy, kdy ve vztahu k jednání obviněného vyvodil jednotlivá kritéria, na jejichž podkladě bylo možno dospět k závěru, že se jednalo o dětskou pornografii. A to vzhledem k: (i) zachycení dětí zpravidla nižšího věku, (ii) skrytému způsobu pořízení bez vědomí dětí, (iii) poloze dítěte ve vztahu k pořizovateli snímků, kdy děti byly sice zachyceny při běžné činnosti v rámci převlékání v prostorách šaten, případně ve volně přístupném prostoru (břeh jezera), avšak v okamžiku, kdy jsou při pořízení viditelné jejich pohlavní orgány, (iv) pořízení většího počtu snímků v případě intimnějšího odhalení pohlavního orgánu, jako v případě holčičky s roztaženými nožičkami, (v) časté pořizování snímků bez hlavy dítěte se zaměřením na jeho pohlavní orgány, (vi) následné úpravě snímků, jejich zvětšenými výřezy se zaměřením na pohlavní orgány, (vii) zjištěné deviaci obžalovaného, který snímky pořizoval/přechovával za účelem svého sexuálního uspokojení.
47. Nejvyšší soud k uvedenému závěru nemá žádných připomínek. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací provedly pečlivou analýzu jak vnitrostátní, tak mezinárodní, reps. nadnárodní právní úpravy vztahující se k problematice dětské pornografie, kterou následně aplikovaly na projednávaný případ. Sumarizace uvedená v bodě 45. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je výstižná a přehledná. Pokud obviněný namítá, že kritéria ii), iv) a vi) nebyla nijak odůvodněna, případně nedostatečně, Nejvyšší soud uvádí, že o skrytém způsobu pořízení fotografií v areálu plaveckého stadionu nebylo žádných pochyb, a že se tak dělo bez vědomí dětí, je zjevné již ze samotných fotografií, stejně tak, že bylo pořízeno větší množství fotografií děvčátka sedící na lavičce v šatně, nebo že fotografie byly následně obviněným upraveny (oříznuty) tak, aby byly zdůrazněny pohlavní orgány dítěte.
48. Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, jak učinil obviněný v projednávané věci. Obviněný totiž vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci obhajoby již od počátku řízení a zejména pak v rámci řádného opravného prostředku, tedy takové, s nimiž se již vypořádal soud prvního stupně, resp. soud odvolací.
IV.
49. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný J. T., odmítl.
50. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu