3 Tdo 598/2025-290 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve věci obviněného K. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 To 62/2025–260, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 80/2024–239, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 To 62/2025-260. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 11. 2024, č. j. 17 T 80/2024-239, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2,5 roku, v níž mu bylo uloženo, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou činem způsobil. Ta mu byla přisouzena zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym), ročník XY, ve výši 25 000 Kč vůči.
2. Zločinu se obviněný dle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 24. 10. 2023 v XY v odpoledních hodinách nejprve v prostoru prodejny verbálně obtěžoval sexuálními narážkami mladistvou AAAAA, ročník XY, následně ji požádal o ukázání umyvadla v zázemí prodejny, kde jí položil ruku zezadu na krk, dovedl ji až do místnosti s umyvadlem, zavřel dveře a požadoval po ní, aby mu ukázala prsa a pomuchlovala se s ním a snažil se jí opakovaně sáhnout na prsa do výstřihu, což se mu nepodařilo, neboť poškozená si dala ruce přes prsa, odstrkovala jej a říkala mu, aby ji nechal být, pro což obviněný toho po chvíli zanechal a z prodejny odešel.
3. K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 To 62/2025-260, prvostupňový rozsudek v celém rozsahu zrušil a trestní věc obviněného postoupil k projednání Městskému úřadu XY, neboť skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Opřela je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř.
5. Odvolacímu soudu vyčetla, že ačkoliv plně akceptoval skutkové závěry prvostupňového soudu, v odůvodnění svého rozhodnutí jednání obviněného popsal poněkud umírněněji, kdy namísto jeho snahy sáhnout poškozené na prsa zmínil toliko neúspěšný výsledek – totiž sáhnutí do výstřihu na hrudník pod klíční kost. Odvolacímu soudu by v obecné rovině bylo možno dát za pravdu, že pouhé sáhnutí na hrudník do výstřihu by nebylo možno považovat za pohlavní styk, v projednávaném případě však nelze přehlédnout, že obviněný svou snahu sáhnout si neomezoval jen na oblast výstřihu mimo prsa poškozené, ale opakovaně se snažil poškozené sáhnout na prsa, a pokud na ně nesáhl, pak jediným důvodem bylo to, že poškozená se mu ubránila. Dovolatelka odmítla, že taková opakovaná snaha pachatele sáhnout dívce do výstřihu na prsa může být označena za „letmý“ dotyk. Upozornila na ustálený právní závěr, že osahávání prsou je mírnější formou pohlavního styku konaného nikoliv souloží a poukázala jak na odbornou literaturu, tak na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu. V souvislosti s tím vytkla odvolacímu soudu dezinterpretaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 191/2011, neboť v tamním rozhodnutí Nejvyšší soud v žádném případě nejudikoval, že by znaky pohlavního styku nemělo hlazení prsou nezletilé dívky. Hlazení ženských prsou znaky pohlavního styku naplňuje, což koresponduje i s obecným vnímáním ženských prsou v rámci zdejšího kulturně civilizačního okruhu jakožto velmi intimní části těla.
6. Nad rámec této primární argumentace státní zástupkyně doplnila, že Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 8 Tdo 775/2014 připustil možnost posoudit méně intenzivní osahávání za užití zásady subsidiarity trestní represe, tím však nynější odvolací soud nikterak neargumentoval. Navíc ve zmíněné judikované věci šlo o útok na dospělou ženu, která se s pachatelem znala z pracoviště a byla lépe schopna se mu ubránit, zatímco v nynější kauze obviněný zaútočil na dospívající šestnáctiletou dívku z pozice zcela cizího staršího muže. Útok byl navíc zákeřný tím, že se udál na zdánlivě bezpečném místě a směřoval proti studentce, kterou do prodejny vyslala škola na povinnou praxi. Z těchto důvodů nelze v jednání obviněného spatřovat ani nedostatek škodlivosti činu pro společnost.
7. Dovolatelka uzavřela, že při skutkových zjištěních přijatých soudy nižších stupňů obviněný jednal v úmyslu hladit šestnáctiletou poškozenou po prsou, chtěl tedy dosáhnout určitého uspokojení svého pohlavního pudu, což odpovídá vymezení pojmu pohlavního styku. S tímto záměrem se neúspěšně pokusil překonat fyzický odpor poškozené a za současné právní úpravy má takové jednání znaky pokusu zločinu sexuálního útoku podle § 21 odst. 1 a § 185a odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025, který je pro obviněného příznivější s ohledem k nižší horní hranici trestní sazby. Pokud odvolací soud
spatřoval v takovém jednání pouhý přestupek, jde o nesprávné právní posouzení naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Šlo-li o trestný čin, pak nebyly splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu k projednání přestupku, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně vyslovila souhlas i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
9. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti (§ 265f tr. ř.). IV.
Důvodnost dovolání
10. Státní zástupkyně založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vést k požadované kasaci napadeného rozhodnutí.
11. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
12. Námitky státní zástupkyně spadají pod uplatněné dovolací důvody. Její argumentace je dostatečně podrobná, logická, srozumitelně vyjádřená a Nejvyšší soud se s ní ztotožnil. Na úvahy podrobně rozvedené v podaném dovolání lze proto odkázat a nad jejich rámec lze doplnit snad jen následující:
13. Odvolací soud z celkového komplexu širokospektrálního jednání obviněného vyseparoval toliko určitý díl a pouze tento segment podrobil úvahám o jeho charakteru a kategorizaci. Učinil tak navíc pouze optikou (ne)dosaženého výsledku bez zohlednění cíle, k němuž obviněný směřoval a důvodů, proč jeho snahy o naplnění zamýšleného efektu ztroskotaly. Druhostupňový soud také přehlédl aranžmá celé situace a předpolí, na které výpady obviněného navazovaly.
14. Konkrétně a chronologicky vzato se obviněný coby dospělý a nejméně vzhledem ke svému věku určitými zkušenostmi vybavený jedinec vymezoval vůči dívce mladší takřka o dvě generace. Uvedená výrazná věková disproporce pak byla umocněna i profesním prvkem, kdy obviněný vystupoval jako pro provoz důležitý a zkušený řemeslník, zatímco poškozená byla studentkou nacházející se v daném provozu na školní praxi. Již tato dvojí disproporce poskytovala obviněnému výrazně výhodnější, až jakousi nadřazenou autoritativní pozici.
Tu obviněný ještě posílil více než autoritativním protektorským a dominujícím gestem spočívajícím v tom, že poškozené položil ruku zezadu na krk a dovedl ji zázemím až do místnosti s umyvadlem. Tam pak jeho dosavadní verbální narážky na poškozenou nejprve přerostly v sexuálně zabarvené výzvy a následně jeho jednání vygradovalo ve snahu sáhnout poškozené na prsa do výstřihu. Tato jeho snaha navíc nebyla jednorázová, ale obviněný se o to pokoušel opakovaně a od svých snah upustil jen díky tomu, že se jeho svéráznému dvoření poškozená bránila.
Kromě uvedeného se ze svědeckých výpovědí poškozené, její matky i prodavaček na prodejně podává, že obviněný své výpady vůči poškozené patrně pokládal za něco, nač měl nárok a co odpovídá jeho vnitřním normám, když po návratu z toalety sebepochvalně referoval o tom, že poškozenou „opotřeboval“ a vrací ji.
15. Označovat popsaný soubor celkového jednání obviněného tvořeného popsanými na sebe navazujícími jevy jako „letmé doteky“ je nepřijatelným eufemismem, který s realitou projednávaného případu nemá nic společného. Pokud tak odvolací soud učinil, pak nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav a naplnil tak dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zjištěné jednání obviněného totiž nebylo letmými dotyky hrudníku, ale představovalo výrazně invazivnější atak do intimní sféry poškozené, který bylo namístě kategorizovat jako obecný pohlavní styk ve smyslu § 185 tr. zákoníku, popřípadě § 185a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025. Obviněný tak svým jednáním naplnil všechny formální znaky trestného činu.
16. Je pochopitelné, že pokud odvolací soud dovodil, že jeden z formálních znaků trestného činu naplněn není, nezaobíral se v rámci svých argumentů vyúsťujících v postoupení trestní věci obviněného přestupkovému správnímu úřadu otázkou společenské škodlivosti. Nicméně i v tomto ohledu lze plně přitakat podanému dovolání. Jak zmíněno již výše, jednání obviněného se odehrálo v aranžmá silově (byť nikoliv z hlediska fyzické síly) výrazně vychýleném v neprospěch poškozené, šlo o jednání, které postupně gradovalo a obsahovalo i závěrečné sebehodnocení či sebechválu naznačující, co je pro obviněného normou v jeho chování vůči druhým.
Navíc nelze nepoznamenat, že ani jeho verbalizované sexuální narážky ještě v prodejně před odchodem do zázemí nebyly zdaleka tak nevinné, jak se mohou na první pohled jevit. Obviněný se vyjadřoval k somatickým parametrům šestnáctileté dívky, tedy osoby ve věku zvýšeně náchylném vnímat jakékoliv poznámky ke svému tělu velmi citlivě. Adolescentní či pubertální jedinec si totiž často negativně vykládá a pro sebe vnímá i poznámky, které mohou být jejich autorem pronášeny jako pochvalné a z jeho hlediska obdivuhodné, v mysli dospívajícího však mohou vyvolat zcela opačný efekt.
Nejvyšší soud tím rozhodně nechce tvrdit, že by nezletilcům nebylo možno adresovat komplimenty týkající se jejich vzhledu, jde-li však o komplimenty, které v sobě obsahují nějaký komparativní prvek (váhy, míry, velikost, objem a podobně), jde o komentáře velmi citlivé a jejich užití je třeba více než opatrně vážit. I tato okolnost tak dokresluje celkový rozměr a vyznění všech dílčích aktivit obviněného, které ve svém souhrnu vykazují dostatečně vysokou míru společenské škodlivosti. Je totiž celospolečensky nežádoucí, aby si kdokoliv osoboval pozici samozvaného protektora povolaného k tomu nevyžádaně zasvětit jiného do tajů lidské sexuality.
To platí jak z hlediska zasvěcovaného, tak i optikou povolaného vychovatele (typicky rodiče), který by sotva za bagatelní či dokonce třeskutě vtipné (obviněný tvrdil, že mu šlo o to, aby byla sranda) pokládal, pokud by takovému nakládání byl vystaven jeho potomek.
V.
Způsob rozhodnutí
17. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že námitky státní zástupkyně naplňují uplatněné dovolací důvody, neboť odvolací soud nesprávně právně posoudil charakter jednání obviněného vůči poškozené a v návaznosti na to nesprávně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu. Vadu zakládající tyto dovolací důvody lze zhojit v druhostupňovém řízení, z něhož vzešla a Nejvyšší soud proto podle § 265k odst.1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušované usnesení obsahově navazující, jež změnou vyvolanou tímto zrušením, pozbyla svého podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí dovolací soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, neboť tím by dovolací soud nahrazoval činnost soudu druhého stupně.
18. Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, v němž bude úkolem druhostupňového soudu, aby z pohledu výše definovaných vad právně posoudil trestněprávní odpovědnost obviněného za stíhané jednání. V souvislosti s tím nechť krajský soud upře svou pozornost na časovou změnu hmotněprávního předpisu a vyhodnotí, která právní úprava je pro obviněného příznivější a jak má být v důsledku toho jeho jednání trestněprávně kvalifikováno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů