3 Tdo 683/2024-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný T. N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 14 To 21/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 88/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného T. N. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 14 To 21/2024, a to v části, v níž zůstal nezměněn rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 3 T 88/2023, ve výroku o vině pod bodem 2), přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 3 T 88/2023, byl obviněný T. N. pod bodem 1. výroku o vině uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěnou dobu od 14:45 hodin do 15:15 hodin dne 11. 4. 2022 v místě svého trvalého bydliště v obci XY v domě čp. XY, po předchozí slovní rozepři se svou družkou L. J., tuto urážel a vyhrožoval jí se slovy: „Drž hubu ty píčo, seber se a vypadni, nebo ti prostřelím palici“, čímž v poškozené vzbudil důvodnou obavu o její zdraví a život umocněnou tím, že po těchto slovech odešel do přilehlé garáže, kde téhož dne před uvedeným incidentem kolem 12:00 hodiny nalezla poškozená jeho uschovanou blíže neurčenou, neoprávněně drženou, střelnou zbraň opatřenou tlumičem, kdy poškozená se následně v domě uzamkla až do příjezdu přivolané hlídky Policie ČR, a pod bodem 2. výroku o vině byl uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že minimálně v době od 18. 1. 2022 do 14. 4. 2022 v místě svého trvalého bydliště v obci XY čp. XY v rozporu se zákonem č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, neoprávněně držel a přechovával: hlavní části zbraně, 1 ks jednořadého segmentového zásobníku výrobce Česká zbrojovka Uherský Brod s kapacitou 10 ks nábojů ráže 22LR, ve větším množství střelivo a to konkrétně 1 ks ostrého náboje ráže 22 Short, 1 ks ostrého náboje ráže Winchester Magnum, 1 ks ostrého náboje ráže 6,35 Browning, 666 ks ostrých nábojů ráže 22 Long Rifle, 950 ks ostrých nábojů ráže 7,65 Browning, 3 ks ostrých nábojů ráže 22 Long Rifle, 11 ks ostrých nábojů ráže 22 Short, 1 ks ostrého náboje ráže 22 Long Rifle, 22 ks ostrých nábojů ráže 22Long Rifle, 50 ks ostrých nábojů ráže 22 Short, konvolut 532 kusů nábojů (1 ks 12,7 x108, 1 ks 375 Holland & Holland Magnum, 1 ks 7,92 x 57 Mauser, 1 ks 5,56x45 Blanc, 1 ks 5,75 Velodog, 1 ks 9mm Luger Shotsheel, 2 ks 44 Smith & Wesson Special, 2 ks .22 Hornet, 2 ks 6mm Flobert Court, 2 ks 9mm Makarov, 3 ks, 9mm Blanc, 2 ks 9mm R Blanc, 3 ks 12A, 7 ks 9mm Luger, 8 ks 7mm Lefaucheux, 9 ks 9mm Luger DAG, 11 ks 7,65 mm Browning, 11 ks 7,62 mm Tokarev, 12 ks 6,35 mm Browning, 23 ks .380 Short, 25 ks .38 Special, 50 ks .22 Short, 36 ks .22LR), a dále zakázaný doplněk zbraně, a to 1 ks komorového tlumiče hluku výstřelu domácí výroby bez v. č.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.
3. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost v průběhu zkušební doby odčinit nemajetkovou újmu trestnou činností způsobenou.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks jednořadého segmentového zásobníku výrobce Česká zbrojovka Uherský Brod s kapacitou 10 ks nábojů ráže 22LR, 1 ks ostrého náboje ráže 22 Short, 1 ks ostrého náboje ráže Winchester Magnum, 1 ks ostrého náboje ráže 6,35 Browning, 666 ks ostrých nábojů ráže 22 Long Rifle, 950 ks ostrých nábojů ráže 7,65 Browning, 3 ks ostrých nábojů ráže 22 Long Rifle, 11 ks ostrých nábojů ráže 22 Short, 1 ks ostrého náboje ráže 22 Long Rifle, 22 ks ostrých nábojů ráže 22Long Rifle, 50 ks ostrých nábojů ráže 22 Short, konvolut 532 kusů nábojů (1 ks 12,7 x 108, 1 ks 375 Holland & Holland Magnum, 1 ks 7,92 x 57 Mauser, 1 ks 5,56 x 45 Blanc, 1 ks 5,75 Velodog, 1 ks 9mm Luger Shotsheel, 2 ks 44 Smith & Wesson Special, 2 ks .22 Hornet, 2 ks 6mm Flobert Court, 2 ks 9mm Makarov, 3 ks 9mm Blanc, 2 ks 9mm R Blanc, 3 ks 12A, 7 ks 9mm Luger, 8 ks 7mm Lefaucheux, 9 ks 9mm Luger DAG, 11 ks 7,65 mm Browning, 11 ks 7,62 mm Tokarev, 12 ks 6,35 mm Browning, 23 ks .380 Short, 25 ks .38 Special, 50 ks .22 Short, 36 ks .22LR), a dále zakázaného doplňku zbraně – 1 ks komorového tlumiče hluku výstřelu domácí výroby bez v. č.
5. Podle 228 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené L. J. nemajetkovou újmu ve výši 20.000 Kč.
6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená L. J. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 3 T 88/2023, podal obviněný odvolání do výroku o vině, trestu i náhradě škody.
8. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 14 To 21/2024, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena povinnost odčinit v průběhu zkušební doby nemajetkovou újmu způsobenou trestnou činností a v celém výroku o náhradě nemajetkové újmy, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou L. J. odkázal s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
9. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
10. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný T. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 239–242 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod, který označil jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že odvolací soud jakož i soud prvního stupně nesprávně hmotněprávně posoudil polehčující a přitěžující okolnosti při ukládání trestu, když mezi polehčující okolnosti nebyly zařazeny všechny skutečnosti, které u něj a daného skutku přicházejí v úvahu. To má ve svém důsledku za následek uložení trestu, který se v daném případě jeví jako nepřiměřený.
11. Obviněný trvá na tom, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Své družce nevyhrožoval, nevlastní a nedržel hlavní části zbraně, tj. zakázaný doplněk ani střelivo. Ačkoliv obviněná vypověděla, že předmětného dne 11. 4. 2022 nalezla v garáži zbraň, kterou vyfotila, tak žádná zbraň ani střelivo nebyla po příjezdu policistů nalezena. Nemohl vědět, že se chystá zavolat policii, a tak neměl důvod cokoliv schovávat. Poškozená nebyla schopna popsat co vyfotila, pouze soudí, že podle tvaru pouzdro, v němž se nacházela zbraň. Z pořízené fotografie není zřejmé, o co se jedná. Stejně tak není možné přisvědčit jejímu tvrzení, že viděla samopal v látkovém sáčku, ve kterém jej měl nést do garáže. Nelze totiž definovat předmět v látkovém sáčku bez znalosti takového předmětu. Soud vycházel z jejích představ a domněnek. Soudy nepřipustily výpovědi svědků M. a K., které zmiňovala poškozená, a kteří znevěrohodňují její výpověď. Svědek M. v rozporu s její výpovědí uvedl, že se mu obviněný nikdy nezmínil o držení jakýchkoliv střelných zbraní. Svědek K. pak vyloučil jakoukoliv společnou střelbu s obviněným na střelnici i mimo ni. Nebyl ani opatřen žádný důkaz, že by poškozená věděla o přechovávání hlavní části zbraně, tj. 1 ks segmentového zásobníku výrobce Česká zbrojovka či zakázaného doplňku zbraně – 1 ks komorového tlumiče výstřelu domácí výroby.
12. Obviněný se také vymezuje vůči výpovědi zpracovatele odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěcha Němce, který uvedl, že na fotografii je tovární pouzdro pro samopal vz. 61 s vyříznutým otvorem pro tlumič, který zkoumal. Uvedené konstatování je však podle obviněného rozporné s jiným vyjádřením zpracovatele, kde uvedl, že tlumič nezkoumal, neboť nebyla předložena zbraň, která by s ním šla použít. Žádným z důkazů není jednoznačně prokázáno, co se ve vyfoceném pouzdře nacházelo a co mělo u poškozené vzbudit důvodnou obavu o její život a zdraví. Zároveň s tím obviněný zpochybnil erudici zpracovatele s tím, že nepoznal tlumič výstřelu, který zkoumal.
13. Obviněný brojil rovněž proti závěru, že přechovával hlavní část zbraně – zásobník, když podle zpracovatele odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěcha Němce předložené zásobníky jsou volně nabyvatelné.
14. Obviněný poukázal i na nepřesnosti soudu spočívající v tvrzení, že domovní prohlídka byla provedena v jeho domě. V předmětné době však již dům nevlastnil a bydlel tam na základě nájemní smlouvy.
15. Dále uvedl, že byl dne 11. 4. 2022 vykázán ze společného obydlí a dne 13. 4. 2022, tj. den před domovní prohlídkou, poškozená oslovila policii, aby těmto následně vydala náboje, které měla nalézt v ložnici, kterou pravidelně užívala. Další střelivo bylo nalezeno v místech, kde policie hledala dne 11. 4. 2022 zbraň. Obviněný však na místě od tohoto data již z důvodu vykázání nebyl.
16. Zároveň se vymezil vůči poukazům soudů na jeho bývalou příslušnost v Armádě ČR v návaznosti na možnost si obstarat střelné zbraně. Z žádného důkazu nevyplývá, proč by tak měl konat. Byl příslušníkem logistického pluku a jako řidič jezdil po různých místech. Jakoukoliv střelnou zbraň či střelivo měl k dispozici jen na cvičné střelby. Neměl sbírku střeliva nepoměrně starší než on sám. Soudy se nezabývaly tím, že střelivo bylo nalezeno v domě, který vyklízel, a který zdědila jeho družka po svém dědovi. Stejně tak dostatečně nezohlednily, že na zajištěných nábojích nebyly zjištěny použitelné daktyloskopické či DNA stopy. Namísto tohoto konstatovaly, že je možné, že s nimi obviněný manipuloval v rukavicích. Žádné stopy však nebyly nalezeny ani na tlumiči domácí výroby. Absenci otisků a DNA nelze zlehčovat ani tvrzením, že bylo blíže zkoumáno pouze 57 ks nábojů. Nelze totiž zpochybňovat běžně používanou praxi výběru referenčního vzorku ze zajištěných stop a aplikaci zjištěných závěrů na všechny stopy jako celek. Ve vztahu ke střelivu se soudy nevypořádaly ani s tím, že zajištěné střelivo bylo staršího data výroby. Nebylo ani prokázáno, že zajištěná faktura na nákup náhradních součástek na samopal Škorpion na jméno T. H. znamená, že tyto součástky nakupoval právě obviněný.
17. Obviněný se rovněž vymezoval proti stanovisku soudu, že jím předložený videozáznam ze dne 11. 4. 2022 dokumentující jednání poškozené a policie při hledání zbraně nemohl být pořízen v dopoledních hodinách, neboť ze záznamu společně s mapou pozemku lze vypozorovat, že stíny policistů na něm směřují k východu, slunce tak muselo svítit ze západu, což není možné v dopoledních hodinách. Na č. l. 156 se nachází pouze černobílý letecký snímek obce, na kterém obviněný zaznamenal polohu po příjezdu policie na místo (uvedený snímek se ve skutečnosti nachází na č. l. 187, na č. l. 156 je přiložen obviněným předložený kamerový záznam). Nelze z něj určit světové strany, polohu slunce ani denní dobu, při které byl pořízen. Žádný důkaz citované závěry soudů nepodporuje.
18. Ke správním spisům provedeným k důkazu obviněný uvádí, že správní řízení z roku 2020 ve věci N. B. bylo zastaveno. V něm vypovídala poškozená (v projednávané trestní věci) L. J., že u něj viděla dvě vzduchovky. O zbraních a střelivu nehovořila.
19. Obviněný dále namítl, že ve vztahu k přečinu nebezpečného vyhrožování je výpověď poškozené podporována výlučně výpovědí jejího bratra J. J., který nebyl na místě přítomen a veškeré informace má pouze zprostředkovaně od poškozené. Naopak lze mít za prokázané, že jednání poškozené je zcela účelové, neboť po uplynutí vykázání s ním dále žije, on se podílí na výchově a zabezpečuje životní úroveň její i jejich dcery. Soudy však neuvěřily obviněnému, že s ním poškozená i dcera nadále bydlely v pronajatém bytě v XY a následně v XY.
20. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve neveřejném zasedání k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. 1, písm. b) tr. ř., ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 14 To 21/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 3 T 88/2023, a dále postupoval ve smyslu ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně s tím vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání i v situaci, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládá § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
21. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 7. 2024, sp. zn. 1 NZO 512/2024.
22. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný v částech 2. – 4. svého dovolání opakuje různé procesní námitky obsažené již v podaném odvolání, a to zejména účelovost a osamocenost tvrzení poškozené, neprokázání držení zbraně i vyhrožování. Žádnou ze svých námitek však nepodřadil pod některou z variant jím označeného dovolacího důvodu, ale toliko připomíná svoji argumentaci.
23. Obviněný v podaném dovolání brojí toliko proti přiměřenosti uloženého trestu, opíraje svou námitku o neplatné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. hovoříc o „hmotněprávním“ posouzení. S odkazem na rozhodnutí publikované pod. č. 22/2003 Sb. rozh. tr. jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, zdůraznil, že otázky přiměřenosti trestu odnětí svobody nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod. Otázkou přiměřenosti trestu se Nejvyšší soud v rámci dovolacích důvodů zabývat nemůže a zejména nemůže hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Přiměřenost trestu může v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, Nejvyšší soud přezkoumat, pokud by „bylo rozhodnutí o trestu nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nacházelo-li by se mimo zákonná kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu, či bylo-li by založeno na skutkovém stavu stiženém stejnou vadou, která by zakládala dovolací důvod, jednalo-li by se o otázku viny“ či pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí, jak plyne například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013. Tuto zásadu však obviněný ve svém dovolání nezmínil a takového posouzení se tak podle státního zástupce ani nedomáhá – nemá zájem, aby byl jemu uložený trest posouzen mimo rámec dovolacích důvodů. Současně je zřejmé, že nenamítá ani porušení zásady subsidiarity trestní represe.
24. Celkově po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
26. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 14 To 21/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy došlo toliko ke zrušení výroku o náhradě škody). Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
27. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným T. N. vznesené námitky naplňují jím uplatněný a zákonem stanovený dovolací důvod.
28. Obviněný v rámci podaného dovolání vymezil jím uplatněný dovolací důvod způsobem velmi zmatečným. V úvodu podaného dovolání uvedl, že rozsudek odvolacího soudu trpí vadami, které naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy užil pouze zákonný odkaz na toto ustanovení. V závěrečném shrnutí uvedl zákonný odkaz na tento dovolací důvod s tím, že odvolací soud jakož i soud prvního stupně nesprávně hmotněprávně posoudil polehčující a přitěžující okolnosti při ukládání trestu. Uvedená citace
zákonného znění, tj. nesprávné hmotněprávní posouzení, však dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl v návaznosti na dosavadní soudní praxi rozšířen výčet dovolacích důvodů o nové znění dovolacího důvodu podle písm. g), zatímco dosavadní znění tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) bylo novelou bez obsahových změn nově zařazeno pod písm. h).
Nové vymezení dovolacího důvodu podle písm. g) dopadá na situace, kdy došlo k pochybení soudů, která svou závažností narážejí na limity práv spojených se spravedlivým procesem, pod což je možno podřadit i nesprávnou realizaci důkazního řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04).
Vymezení dovolacích důvodů tak došlo citovanou novelou trestního řádu změn, které nebyly obviněným v podaném dovolání nijak reflektovány.
29. Je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem značně formalizovaným a napadené rozhodnutí lze přezkoumávat pouze z důvodů výslovně uvedených dovolatelem. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval z kusých formulací či náznaků, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá a o jaký dovolací důvod opírá svoji argumentaci. Právě z důvodu značné formalizace a přísného vymezení dovolacích důvodů je pro sepsání a podání dovolání stanovena podmínka povinného zastoupení advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.), tedy osobou znalou práva, která disponuje nutnou mírou odbornosti k tomu, aby z podání bylo zjevné, jaké konkrétní vady jsou namítány. Nejvyšší soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
30. Nejvyšší soud ctíc dovolatelovo právo na spravedlivý proces, posoudil podané dovolání podle jeho obsahu a uplatněný dovolací důvod, přičemž dospěl k závěru, že pokud obviněný poukazuje na vadná skutková zjištění stran věrohodnosti poškozené, přechovávání zakázaného doplňku zbraně – tlumiče, zásobníku a množství střeliva, hodnocení výpovědí svědka M. K. a zpracovatele odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěcha Němce, otázky vlastnictví domu, kde došlo k nálezu střeliva a času pořízení nahrávky předložené obviněným, jedná se o snahu uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 10. 2021. V jeho tvrzení, že nepřechovával hlavní část zbraně – zásobník, neboť podle stanoviska zpracovatele odborného vyjádření se jednalo o zásobník volně nabyvatelný, pak lze spatřovat argumentaci podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění od 1. 10. 2021.
31. Je na místě upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný totiž vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci obhajoby již od počátku řízení a rovněž i v rámci řádného opravného prostředku, tedy takové, s nimiž se již vypořádal soud odvolací.
32. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
33. Jak uvedeno výše, tento dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
34. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů ani námitku tzv. opomenutých důkazů obviněný podle obsahu dovolání nevznáší. Jeho argumentace stojí v podstatě na polemice o tom, jaká skutková zjištění byla soudy dovozena z provedených důkazů, kdy se s těmito závěry neztotožňuje.
35. Předně je však třeba zdůraznit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
36. Vady, které by bylo možno zařadit do kategorie tzv. zjevného rozporu obviněný nepopisuje. Obviněný namítal, že provedené dokazování nebylo dostačující pro vyslovení závěru o jeho vině ani u jednoho skutku. V tomto směru napadal způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a to zejména záznam jeho výpovědi, výpověď poškozené, jejího bratra J. J., svědků M. K. a P. M., nalezenou fakturu na jméno T. H., jím předložený záznam ze dne 11. 4. 2022 a výpověď zpracovatele odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěcha Němce.
37. Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
38. Je možno shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Pardubicích, která se stala podkladem rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Soudy obou stupňů vysvětlily, které důkazy vzaly za prokázané, reagovaly na námitky obviněného (totožné jako v podaném dovolání) a náležitě se s nimi vypořádaly.
39. Nalézací soud vysvětlil, ze kterých důkazů vycházel při stabilizaci skutkových zjištění [v bodech 4. – 7. ve vztahu k bodu 1) výroku o vině a v bodech 8. – 9. ve vztahu k bodu 2) výroku o vině]. V bodech 10. – 11. vysvětlil, proč uvěřil výpovědi poškozené, a nikoliv výpovědi obviněného. Zatímco ve výpovědi poškozené neshledal žádných rozporů a považoval ji za logickou, korespondující s ostatními provedenými důkazy, výpověď obviněného vyhodnotil jako nedůvěryhodnou. Ve své výpovědi poškozená podrobně popsala, jak se odehrál celý incident mezi ní a obviněným, vysvětlila, z čeho pramenily její obavy o život i důvod, proč byla nakonec přivolána police, tj. že se pohádala s obviněným, který jí řekl „Drž hubu ty píčo, seber se a vypadni, nebo ti prostřelím palici“, přičemž téhož dne před tímto incidentem viděla poškozená zbraň v koženém pouzdře, které vyfotografovala.
Fotografie pouzdra podle zpracovatele odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěcha Němce zachycovala pouzdro pro zbraň, ve kterém byl vyříznut otvor pro tlumič, a to konkrétně pouzdro pro samopal vz.
61. Z obavy, že se obviněný opije a mohl by svou hrozbu uskutečnit, zavolala poškozená svému bratrovi, který následně přivolal policii, která na místo dorazila téhož dne v odpoledních hodinách. Výpověď poškozené je vedle již zmíněné výpovědi zpracovatele znaleckého posudku kpt. Ing. Vojtěcha Němce podpořena i výpovědí jejího bratra J. J., kterému v den incidentu volala. Podle svědka byla vystrašená („vyklepaná a strachy bez sebe“), a proto se společně rozhodli, že zavolají policii. Tento svědek rovněž potvrdil, že se mu v minulosti obviněný chlubil tím, že má zbraň a že mu ji dokonce ukazoval, a jednalo se o samopal opatřený tlumičem.
Rovněž tak byla výpověď poškozené podpořena výpovědí svědkyně N. B., která sice nevypovídala k průběhu předmětného incidentu, ale popsala obdobnou situaci jako poškozená z roku 2019, když uvedla, že jí obviněný taktéž vyhrožoval střelnou zbraní stejně jako sousedovi, u kterého měl dokonce střílet do vzduchu, aby jej vystrašil. Uvedené svědectví potvrzuje prudkou povahu obviněného, i to, že v rámci „řešení“ konfliktů užívá výhružek střelnou zbraní. Dlužno podotknout, že výpověď poškozené nezvěrohodňuje ani jí přiznaná skutečnost, že se i po tomto incidentu snažila obnovit soužití s obviněným, a to až do 3.
3. 2023, kdy ji začal znovu napadat (srov. bod 4. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Jak přiléhavě podotkl nalézací soud v závěru bodu 10. odůvodnění svého rozsudku „je naprosto běžné, že oběti násilí ve vztazích, a to včetně fyzického, se opakovaně vrací k agresorovi, zejména za situace, kdy s ním mají dítě.“ Tím je ostatně vyvrácena i obviněným tvrzená motivace poškozené jej poškodit, neboť by se nesnažila o obnovení soužití s ním a zároveň jej křivě obvinit, zinscenovat přítomnost zbraní u nich v domě, vymyslet si historku o vyhrožování a následně křivě vypovídat.
Tvrzení obviněného o tom, že tlumič vlastní výroby stejně jako množství střeliva nastrčila poškozená, nedává smysl i z toho pohledu, že obviněná tvrdila existenci a přítomnost zbraní, které se na místě nenašly.
Pokud by celou věc zinscenovala, pak by jistě netvrdila přítomnost zbraní, které by na místo neumístila. Nelze ani opomenout, že se prohlídka a nález uvedené munice neudál stejného dne jako oznámení a prvotní příjezd policie, ale až s časovým odstupem několika dnů a obviněný tak měl dost času zbraně ukrýt, což neznemožňuje ani jemu nařízené vykázání z domu. V předmětném domě ani objektu přilehlém přitom obviněná v době od 11. 4. 2022 do 14. 4. 2022 nebyla, neboť dbala varování policie, pouze si vyzvedla své osobní věci a v domě se nezdržovala, a to právě v obavě z obviněného.
Na věrohodnosti poškozené nemůže nic změnit ani výpověď svědka P. K., který uvedl, že se s obviněným zná, ale nikde spolu nestříleli a není mu ani známo, že by obviněný vlastnil nějaké střelné zbraně. Obviněným poukazovaná výpověď strýce poškozené P. M. pak spíše potvrzuje výpověď poškozené, neboť tento svědek sice uvedl, že nemá povědomí o vlastnictví střelné zbraně obviněným, ale svědčí o špatném vztahu obviněného a poškozené, která na návštěvě u něj brečela a stěžovala si na obviněného.
40. Verzi obviněného shledal nalézací soud nevěrohodnou. Vyjma výpovědi poškozené se verze obviněného rozcházela i s odborným vyjádřením kpt. Ing. Vojtěcha Němce a jeho výslechem k nalezeným částem zbraně a střelivu. Obviněný tvrdil, že se jednalo o střelivo, které zdědil po předcích poškozené, jak ale zpracovatel odborného vyjádření uvedl, tak velká část tohoto střeliva byla vyrobena v roce 2022, tedy v roce, kdy bylo dané střelivo zabaveno. Nalézací soud pak poukázal i na vyvrácené tvrzení obviněného (bod 11.), že jím předložený videozáznam byl pořízen v dopoledních hodinách, kdy k němu přijela policie a nemohl se proto dopustit skutku popsaného pod bodem 1. výroku o vině. Z policejního záznamu (č. l. 194a spisu) vyplývá, že oznámení na policii učiněné bratrem poškozené J. J. dne 11. 4. 2022, na základě kterého vyjeli příslušníci Policie ČR, bylo učiněno až v 15:17 hodin. To samotné by k vyvrácení jeho tvrzení postačovalo, nicméně nalézací soud poukázal i na to, že ze záznamu je patrné, kam směřují stíny budov a jednotlivých osob zachycených na záznamu. Ve spojení s mapou založenou na č. l. 187 je pak možno dovodit, že stíny směřovaly k východu, slunce tedy svítilo od západu, což implikuje odpoledne, a nikoliv devátou ranní, tedy čas tvrzený obviněným. Pokud obviněný vyčítal nalézacímu soudu, že nesprávně uvedl, že dům, kde se měl incident odehrát, byl v jeho osobním vlastnictví, ačkoli tam byl ve skutečnosti pouze v nájmu, tak lze uvést, že se v kontextu projednávaného případu jedná o informaci zcela nepodstatnou. Není pochyb o tom, že obviněný žil v místě, kde bylo nalezeno množství střeliva a zbraň – tlumič vlastní výroby, a že prostory, v kterých byl učiněn nález, užíval ke své potřebě. Není přitom vůbec rozhodné, na základě jakého právního titulu tyto prostory užíval.
41. Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu plně ztotožnil a konstatoval, že skutková zjištění učiněná nalézacím soudem jsou správná a odpovídající zákonu (str. 3 rozsudku odvolacího soudu). Nad rámec argumentace obsažené v rozsudku nalézacího soudu pak dodal, že bylo svědeckými výpověďmi i fotografiemi z garáže užívané obviněným vyvráceno jeho tvrzení, že nekonzumuje v nadměrné míře alkoholické nápoje, stejně jako tvrzení, že nalezené prázdné láhve používal na skladování technického benzínu a podobných látek, neboť žádné stopy po technickém benzínu v těchto láhvích nalezeny nebyly. Stejně tak bylo vyvráceno jeho tvrzení, že jméno T. H., na které byla vystavena v jeho domě nalezená faktura na součástky samopalu vz. 61, se dozvěděl až při vyšetřování, přestože se jedná o pseudonym jím užívaný. Lze uzavřít, že verze obviněného byla přesvědčivě vyvrácena ve věci provedenými důkazy. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost silně zdůrazňovaná obviněným, že se na zkušebním vzorku zajištěné munice nenašly jeho otisky ani použitelné stopy DNA. Jedná se o zjištění, které obviněného nijak automaticky nezbavuje trestní odpovědnosti. Jeho vina je totiž prokazována množstvím jiných důkazů specifikovaných výše a rozvedených v rozsudcích soudů nižších stupňů.
42. Nezbývá než uzavřít, že skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou podloženy provedenými důkazy, ze kterých vyplývají logicky bezvadným způsobem skutková zjištění v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. V bodě 13. – 14. odůvodnění rozsudku pak nalézací soud zjištěný skutkový stav zastřešil příslušnou právní kvalifikací, která zůstala nezměněna i po přezkumu odvolacího soudu, který se se závěry nalézacího soudu ztotožnil (str. 6 a 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Zaujal stanovisko, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnými vadami a důkazy byly provedeny řádně a v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., byl z nich zjištěn skutkový stav, který byl po právní stránce správně posouzen.
43. V otázce právní kvalifikace druhého skutku se však Nejvyšší soud nemůže s názory soudů ztotožnit, a proto přisvědčil argumentaci obviněného namítajícího, že nepřechovával hlavní část zbraně – zásobník, neboť zásobníky jsou volně nabyvatelné, jak ostatně potvrdil i zpracovatel odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěch Němec. Uvedená námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
44. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
45. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu není možné polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel svou veškerou argumentací. Východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, jak například rozvedeno výše v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
46. Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně.
47. Objektem trestného činu nedovoleného ozbrojování je zájem společnosti na bezpečnosti lidí proti možnému ohrožení jejich života a zdraví, které vyplývá z nekontrolovaného držení, nošení nebo výroby střelných zbraní, jejich hlavních částí nebo dílů, střeliva a výbušnin, včetně zájmu na potlačování nelegálního opatřování, držení a nakládání se střelnými zbraněmi, střelivem a výbušninami. Nelegální držení zbraní, střeliva a výbušnin je často zneužíváno k páchání další trestné činnosti.
48. Speciálním zákonem, který se vztahuje k nakládání a dalším činnostem souvisejících se střelnými zbraněmi a střelivem, je zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů, a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003, a který upravuje kategorie střelných zbraní (dále jen „zbraně“) a střeliva, podmínky pro nabývání vlastnictví, držení, nošení a používání zbraní nebo střeliva, práva a povinnosti držitelů zbraní nebo střeliva, podmínky pro vývoz, dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva a pro provozování střelnic, provádění pyrotechnického průzkumu, provozování informačních systémů v oblasti zbraní a střeliva, sankce a výkon státní správy v oblasti zbraní a střeliva, provozování střelnic a provozování a provádění pyrotechnického průzkumu. Další podrobnosti jsou pak stanoveny ve vyhlášce č. 384/2002 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zbraních.
49. Z povahy věci vyplývá, že trestný čin nedovoleného ozbrojování může být spáchán jen ve vztahu ke střelným zbraním, k jejichž výrobě a k nakládání s nimiž je třeba povolení, tedy ve vztahu ke střelným zbraním kategorie A, B a C (§ 3 až § 6a zákona o zbraních).
50. K nabývání, držení a nošení střelné zbraně a střeliva je třeba zásadně povolení, které se prokazuje jednotným dokladem, a to zbrojním průkazem nebo zbrojní licencí.
51. Nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§ 66 zákona o zbraních), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud zákon o zbraních nestanoví jinak (§ 8 zákona o zbraních). Zbrojní průkaz je veřejná listina, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení (§ 16 odst. 1 zákona o zbraních). Zbrojní průkaz se rozlišuje podle účelu užívání zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění do skupin A, B, C, D, E a F (§ 16 odst. 2 zákona o zbraních) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3655 až 3665).
52. V souladu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu aprobovaných soudem odvolacím je potřeba uvést, že obviněný nebyl držitelem zbrojního průkazu jakékoliv skupiny. Neměl tedy oprávnění nabývat do svého vlastnictví zbraň, její hlavní části či ve větším množství střelivo kategorie A, B, C.
53. Opatřením střelné zbraně nebo jejích hlavních částí nebo dílů nebo ve větším množství střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně je jakýkoli způsob získání, ať pro sebe, nebo pro jiného (může jít o dar, koupi, výměnu za jinou věc apod.). Střelnou zbraň a střelivo smí koupit nebo jiným způsobem získat zásadně jen ten, kdo je oprávněn držet nebo nosit příslušný druh zbraně a střeliva, tj. má příslušně povolení. Přechováváním je jakýkoli způsob držení nebo nošení zbraně nebo jejích hlavních částí nebo dílů nebo ve větším množství střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně. Jde o úmyslný ohrožovací trestný čin, který je dokonán již výrobou, opatřením nebo přechováváním jedné střelné zbraně nebo jejích hlavních částí nebo dílů nebo ve větším množství střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3663 až 3664).
54. Trestní zákoník vedle střelné zbraně bez povolení vyrobené, sobě nebo jinému opatřené nebo přechovávané nově poskytuje ochranu i hlavním částem střelné zbraně nebo dílům. Podle § 3 odst. 2 zákona o zbraních se hlavní části zbraní, které jsou nebo mají být jejich součástí, řadí mezi zbraně vymezené v kategoriích A až D.
55. Příloha č. 1 k zákonu o střelných zbraních a střelivu, vymezující zbraně a střelivo v části první, mezi druhy zbraní v bodě 23. zařazuje i hlavní části střelné zbraně, za něž považuje: a) hlaveň; hlavní se rozumí také vložná hlaveň a vložná nábojová komora, b) pouzdro zbraně, kterým se rozumí tělo zbraně, rám revolverové zbraně a pouzdro závěru, včetně horní a dolní části děleného pouzdra závěru, c) válec revolverové zbraně, d) závěr; závěrem se rozumí také závorník a nosič závorníku e) tlumič hluku výstřelu.
56. Z taxativního výčtu uvedeného v příloze zákona o zbraních je zřejmé, že jednořadý segmentový zásobník výrobce Česká zbrojovka Uherský Brod s kapacitou 10 ks nábojů ráže 22LR nelze považovat za hlavní část zbraně a nepodléhá tak úpravě zákona o zbraních. Zároveň k jeho nákupu není zákonem o zbraních vyžadován zbrojní průkaz ani jiné zvláštní oprávnění, a je tedy volně nabyvatelný, jak potvrdil i zpracovatel odborného vyjádření kpt. Ing. Vojtěch Němec v hlavním líčení (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 15. 11. 2023 na č. l. 188–192). Nebylo tak možné ve vztahu k tomuto zásobníku konstatovat naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování. S ohledem na skutečnost, že zjištěné pochybení má vliv na správnost skutkové i právní věty z rozsudku soudu prvního stupně a s ohledem na to, že byl obviněnému uložen trest propadnutí této věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přistoupil Nejvyšší soud k částečnému zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu v části, v níž zůstal nezměněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 2) přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu.
57. Na druhou stranu však nelze soudům nižších stupňů vyčíst závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu ve znaku ve větším množství zabaveného střeliva.
58. Střelivem se rozumí souhrnné označení nábojů, nábojek a střel do střelných zbraní (srov. část druhá čl. 1. přílohy č. 1 zákona o zbraních). Podle části druhé uvedené přílohy jsou v bodech 2. až 16. vyjmenovány a definovány jednotlivé druhy střeliva. Střelivo se podle § 3 odst. 1 zákona o zbraních dělí stejně jako je to podle tohoto ustanovení i u zbraní, tedy na zakázané střelivo, spadající do kategorie A a A-I, a na střelivo do zbraní kategorií A až D, které není zakázané. Jak již bylo řečeno výše, nabývat do vlastnictví s výjimkou dědictví zbraně a střelivo kategorií A, B, C a D se řídí stejnými pravidly jako nabývání zbraní dané kategorie. Pro vlastnictví zbraně i munice kategorie A je vyžadována výjimka Policie ČR (§ 9 odst. 1, 2 zákona o zbraních), střelivo do zbraní kategorie B může nabývat a držet pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence (§ 12 odst. 2 zákona o zbraních), stejně jako střelivo spadající do kategorie C (§ 14 zákona o zbraních). U zbraní a střeliva kategorie D (historické zbraně, paintballové zbraně, plynové zbraně, znehodnocené zbraně, expanzní přístroje, neaktivní střelivo a munice a zbraně neuvedené v ostatních kategoriích – srov. § 7 zákona o zbraních) může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 15 zákona o zbraních). Pro účely trestního zákoníku jsou však relevantní pouze střelivo kategorie A až C-I, je-li bez povolení vyrobeno, přechováváno ve větším množství i bez toho, aniž by tomu bylo současně s příslušnou zbraní. Zjednodušeně řečeno, držitel takovéhoto druhu střeliva, u něhož nakládání s ním není spojeno s vydáním povolení (poukazované střelivo kategorie D), se nemůže dopustit trestného činu nedovoleného ozbrojování, ať ho drží v jakémkoli množství. Stejně tak nelze ustanovení § 279 odst. 1 tr. zákoníku vztáhnout na neaktivní střelivo.
59. Ačkoliv soudy nižších stupňů neoznačily konkrétní skupinu střeliva, do které spadá střelivo, z výpovědi zpracovatele odborného vyjádření z oboru balistika kpt. Ing. Vojtěcha Němce v hlavním líčení jednoznačně vyplynulo, že pro nabytí nalezeného střeliva je vyžadováno oprávnění (zbrojní průkaz) a není ho možno volně držet bez tohoto oprávnění (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 15. 11. 2023 na č. l. 188–192). Jedná se tedy o střelivo spadající pod ustanovení § 279 tr. zákoníku, jehož držba ve větším množství naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku.
60. Trestní zákoník nekvantifikuje znak většího množství střeliva konkrétní hranicí, ale ponechává vymezení tohoto pojmu, resp. stanovení konkrétního množství střeliva na posouzení soudu. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1620/2015, publikovaném pod č. 24/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že „při určení konkrétní hranice, jaké množství střeliva lze považovat za „větší“ ve smyslu § 279 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba vycházet z druhu, účinnosti a počtu držených nábojů. O střelivo ve větším množství ve smyslu tohoto zákonného znaku půjde jen tehdy, pokud na základě těchto charakteristik lze učinit závěr, že zejména s ohledem na velikost nábojů, jejich energii, množství a účinnost výbušné náplně je způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako jedna střelná zbraň.“ V citované věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že 8 nábojů ráže 6.35 mm (tj. nábojů do pistole menší účinnosti) není přechováváním většího množství střeliva, neboť není způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako držení jedné střelné zbraně. V posuzované věci však je nutné dospět při respektu k tomuto kritériu k závěru, že množství střeliva držené obviněným rozhodně vysoce přesahovalo stupeň nebezpečí jedné střelné zbraně, a tedy naplňovalo hranici určenou trestním zákoníkem i judikaturou Nejvyššího soudu pro naplnění znaku většího množství střeliva. Jednalo se o 2238 ks nábojů různých ráží, a to jak pistolových nábojů (tedy nábojů použitelných do krátkých palných zbraní a samopalů), tak nábojů do dlouhých zbraní. Posouzení soudy nižších stupňů stran naplnění tohoto znaku skutkové podstaty je tedy nutno považovat za správné.
61. Nad rámec výše uvedeného je možné poukázat na pochybení soudů nižších stupňů, které považovaly komorový tlumič výstřelu za zakázaný doplněk zbraně, a to z následujícího důvodu. Po novelách zákona o zbraních provedených zákonem č. 229/2016 Sb., který vypustil z § 4 písm. c) zákona o zbraních ze zakázaných doplňků laserový zaměřovač, a zákonem č. 13/2021 Sb., který z téhož ustanovení vypustil tlumiče hluku výstřelu i zaměřovače zbraní konstruované na principu noktovizorů, kategorie zakázaný doplněk ze zákona o zbraních zcela vymizela. Nově byl tlumič zvuku řazen mezi zbraně kategorie C a jeho používání je regulováno v § 28 a 29 zákona o zbraních.
62. Nejvyšší soud shrnuje, že částečně vyhověl námitkám obviněného směřujícím proti naplnění znaků trestného činu nedovoleného ozbrojování ve vztahu k 1 ks jednořadého segmentového zásobníku výrobce Česká zbrojovka Uherský Brod s kapacitou 10 ks nábojů ráže 22LR a zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, v níž zůstal nezměněn výrok soudu prvního stupně pod bodem 2) výroku o vině. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zasáhl do výroku o vině, zrušil i celý výrok o trestu. O vině obviněného za skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině nalézacího soudu tak bude nově rozhodováno stejně jako o celém výroku o trestu. Námitkami obviněného směřujícími proti posouzení všech hledisek při ukládání trestu a jeho přílišné přísnosti se proto Nejvyšší soud dále nezabýval.
IV.
63. Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného T. N. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 14 To 21/2024, částečně zrušil, a to v části, v níž zůstal nezměněn rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 3 T 88/2023, ve výroku o vině pod bodem 2) přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu.
64. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích nařídil, aby v souladu s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
65. V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
66. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že jelikož byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen výhradně z podnětu dovolání podaného ve prospěch obviněného T. N., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Petr Šabata předseda senátu