Judikát 3 Tdo 69/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11.03.2026
Spisová značka:3 Tdo 69/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.69.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Dokazování
Dotčené předpisy:§ 202 odst. 2 tr. ř. § 207 odst. 2 tr. ř. § 202 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C 3 Tdo 69/2026-398
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 9 To 153/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 148/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. V. odmítá. Odůvodnění:
I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 2 T 148/2024, byl V. V. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoníku“) dílem dokonaným (v bodech 1., 2. a 4. až 8.) a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 3.), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že
1. dne 16. 2. 2024 v době 18:31 hod. do 18:33 hod. v XY na ulici XY v prodejně Electro World odcizil ruční vysavač značky Kärcher v hodnotě 2.269 Kč, a to tak, že vešel na prodejní plochu, zde uchopil z prodejního stojanu předmětné zboží, které si následně ukryl pod košili, do které byl oblečen, kdy s takto ukrytým zbožím přešel přes pokladní zónu bez řádného zaplacení, čímž způsobil poškozené právnické osobě obchodním řetězci Electro World s.r.o., Chlumecká 1531, Praha 9, celkovou škodu odcizením 2.269 Kč,
2. dne 19. 2. 2024 v době od 16:15 hod. do 16:25 hod. v XY, ulice XY, v prodejně Mobil Pohotovost GSM, s.r.o., odcizil chytré hodinky Huawei Watch 4 černé barvy, a to tak, že poté, co přišel do prodejny, přešel k místu s hodinkami a nůžkami přestřihl pásek hodinek, kdy tyto si uschoval do kapsy své bundy, a takto, bez řádného zaplacení zboží, opustil prodejnu, čímž způsobil poškozené společnosti MOBIL POHOTOVOST GSM s.r.o., IČO: 25770471, se sídlem Spálená 101/37, 110 00, Praha 1 – Nové Město, Česko, škodu ve výši 4.192,87 Kč,
3. dne 4. 4. 2024 v době od 15:55 hod. do 16:05 hod. v prodejně O2 na ulici XY v XY neupřesněným ostrým předmětem přestřihl nebo přeřízl zabezpečovací kabel – alarm, včetně řemínku hodinek, kdy se pokusil z prodejní stěny odcizit vystavené pánské náramkové hodinky zn. Apple Watch series 9, Cellular 45 mm, v hodnotě 15.290 Kč, které po spuštění alarmu ponechal na místě a z místa utekl, kdy tímto svým jednáním se pokusil způsobit poškozené společnosti O2 Czech Republic, a.s., IČO: 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 00, Praha 4 – Michle, škodu v předmětné výši, tedy 15.290 Kč, kdy škoda poškozením na řemínku zabezpečovacím kabelu byla dle poškozené společnosti zanedbatelná, 4. dne 11. 4. 2024 v době od 13:29 hod. do 13:32 hod.
v XY v prodejně DM, ulice XY, odcizil pánskou kosmetiku, a to parfémy: 1 ks Bugatti Red v hodnotě 699 Kč, 1 ks Bugatti Black v hodnotě 699 Kč, 1 ks David Beckham True v hodnotě 749 Kč, 1 ks David Beckham Bold v hodnotě 749 Kč, 2 ks Tom Tailor Adventur v hodnotě 599 Kč, 1 ks Dermacol Eternal v hodnotě 599 Kč, 1 ks Tom Tailor Exclusive v hodnotě 599 Kč, 1 ks David Beckham Classic Blue v hodnotě 649 Kč, 1 ks Guess Noir v hodnotě 799 Kč, 1 ks Calvin Klein Man v hodnotě 899 Kč, a dále 1 ks Hugo Boss v hodnotě 999 Kč, a to tak, že poté, co přišel do prodejny, manipuloval s výše uvedeným zbožím, které si následně nastrkal pod oděv, kdy následně bez toho, aby zboží uhradil, opustil prodejnu, čímž způsobil poškozené právnické osobě dm drogerie markt s.r.o., filiálka XY, celkovou škodu 8.638 Kč,
5. dne 11. 4. 2024 v době od 18:19 hod. do 18:42 hod. v XY v drogerii Rossmann na adrese XY odcizil drogistické zboží, a to 2x balzám po holení Milder 100 ml v hodnotě 538 Kč, vodu po holení Black 100 ml v hodnotě 199 Kč, EDP Definition 30 ml v hodnotě 799 Kč, Deodorant citrus 100 ml v hodnotě 299 Kč, vodu po holení Deep 100 ml v hodnotě 269 Kč, 2x EDP Aguilera 30 ml v hodnotě 1.598 Kč, vodu po holení Sensitive 100 ml v hodnotě 188 Kč, kapsle Quantum lemon 60 ks v hodnotě 369 Kč, EDT Woman 50 ml v hodnotě 849 Kč, EDT M CR7 Play it cool 100 ml v hodnotě 869 Kč, 2x EDT M CR7 Origins 100 ml v hodnotě 1.738 Kč, EDT M CR7 100 ml v hodnotě 869 Kč, EDP spray The one for men 50 ml v hodnotě 699 Kč, 2x EDT the one for men 50 ml v hodnotě 918 Kč, Q kapsle do myčky Lemon 120 ks v hodnotě 449 Kč a 3x balení kalhotek Hipsters černá mix v hodnotě 1.497 Kč, a to tak, že poté, co přišel na prodejní plochu, při přecházení po prodejně různě manipuloval s výše uvedeným zbožím, které postupně odebíral a schovával do oděvu a do přineseného batohu, kdy následně, bez toho aby zboží uhradil, opustil prodejnu, čímž způsobil poškozené právnické osobě ROSSMANN, spol.
s r.o., IČO: 61246093, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00, Praha 4 – Nusle, celkovou škodu 12.147 Kč,
6. dne 18. 4. 2024 v době od 17:24 hod. do 17:29 hod. v prodejně Rossmann na ulici XY č. p. XY v XY odcizil Duo pack, ve kterém se nacházely dva zubní kartáčky zn. Curaprox v hodnotě 239 Kč, parfém zn. Bruno Banani Woman edt. 50 ml v hodnotě 849 Kč, a dále parfém zn. Ralph Lauren, Big Pony Blue edt, 50 ml v hodnotě 869 Kč, a to tak, že poté, co vešel do prodejny, vyhledal uvedené zboží, které si uschoval pod svoji bundu a prošel pokladní zónou, aniž by zboží uhradil a opustil prodejnu, čímž způsobil společnosti ROSSMANN, spol. s r.o., IČO: 61246093, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00, Praha 4 – Nusle, škodu odcizením 1.957 Kč,
7. dne 26. 4. 2024 v době okolo 14:00 hod. vstoupil vstupními automatickými prosklenými dveřmi do budovy hotelu XY na adrese XY, kde z atria po levé straně od dveří odcizil volně stojící křeslo světlé barvy v hodnotě 9.744 Kč, a to tak, že v nestřežený okamžik jej uchopil a v náručí vynesl z hotelu ven, a poté s tímto odešel neznámo kam, kdy způsobil poškozené společnosti – právnické osobě 2.
DSP, s.r.o., IČO: 25614207, se sídlem Na Strži 1660/32, 140 00, Praha 4 – Krč, škodu ve výši 9.744 Kč,
8. dne 22. 5. 2024 v době od 12:00 hod. do 12:15 hod. vstoupil vstupními automatickými prosklenými dveřmi do budovy hotelu XY na adrese XY, kde z atria odcizil volně stojící křeslo světlé barvy v hodnotě 9.744 Kč, a to tak, že v nestřežený okamžik jej uchopil a v náručí vynesl z hotelu ven, a poté s tímto odešel neznámo kam, kdy způsobil poškozené společnosti – právnické osobě 2. DSP, s.r.o., IČO: 25614207, se sídlem Na Strži 1660/32, 140 00, Praha 4 – Krč, škodu ve výši 9.744 Kč.
2. Za to byl obviněný V. V. odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným společnostem dm drogerie markt s.r.o., IČO: 47239581, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice, škodu ve výši 8.638 Kč a ROSSMANN, spol. s r.o., IČO: 61246093, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, škodu ve výši 14.104 Kč.
4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost 2. DSP, s.r.o., IČO: 25614207, se sídlem Na Strži 1660/32, 140 00 Praha 4, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 2 T 148/2024, podal obviněný odvolání do všech jeho výroků.
6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 9 To 153/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II.
7. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 9 To 153/2025, podal obviněný V. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 368–370), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř.
8. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Za nepoužitelný důkaz označuje především svůj výslech, který podle něj nebyl proveden až po zahájení trestního stíhání, ale před ním. Z protokolu o výslechu plyne, že jeho výslech započal dne 15. 8. 2024 v 9:28 hod., přestože mu usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno až v 10:25 hod.
téhož dne. S ohledem na procesní nepoužitelnost tohoto důkazu nemohou obstát ani závěry o vině u skutků 1. – 2. a 4. – 6. Údajně odcizené zboží nebylo u obviněného nalezeno ani nebylo prokázáno, že by s ním nějak nakládal mimo prodejnu. V případě skutku pod bodem 3. neexistuje vyjma předmětného protokolu žádný důkaz o tom, že by se pokusil zboží odcizit, a i kdyby soud vůbec nezvážil, zda se nejedná o přestupek proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4. zákona č. 251/2016, o některých přestupcích.
Při procesní nepoužitelnosti důkazů se nabízí otázka, proč se doznal ke skutkům, o kterých je přesvědčen, že je nespáchal. Bylo u něj diagnostikováno vícero duševních chorob a dlouhodobá závislost na omamných látkách.
Závislé osoby se velmi často přiznají k čemukoliv, aby zmenšily pravděpodobnost, že na ně bude uvalena vazba a dojde k nedobrovolné abstinenci. Stejně tak nelze s ohledem na jeho psychický stav vyloučit, že si v den výslechu nevzpomněl, co se přesně v minulosti událo a o možnost prokázání skutečnosti přišel díky tomu, že bylo hlavní líčení vedeno v jeho nepřítomnosti.
9. Dále obviněný namítl, že jsou závěry soudů obou stupňů v rozporu s provedenými důkazy. Důkazy kamerovým záznamem, kterými argumentuje soud, nebyly řádně provedeny. Z protokolu o hlavním líčení plyne, že došlo pouze k provedení listin, konkrétně vytištěných fotografií a úředních záznamů ke kamerovým záznamům. Samotné kamerové záznamy provedeny nebyly. V situaci, kdy nebyl obviněný zadržen na místě, nelze na podkladě provedených fotografiích určit, zda se zbožím opustil prodejnu nebo se o to pokusil. V návaznosti na tuto námitku obviněný obsáhle citoval usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 197/2017.
10. Dovolatel deklaroval, že si je vědom toho, že těžiště dokazování je před soudem prvního stupně a že dovolací soud není třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudu druhého stupně v plném rozsahu. Skutkové závěry soudu prvního stupně, kterým přisvědčil soud odvolací, jsou však v tak extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, že je namístě, aby se jimi dovolací soud zabýval.
11. Obviněný rovněž vyjádřil přesvědčení, že mu měl být ve smyslu § 93 tr. zákoníku započten trest vykonaný v Srbsku přesahující 7 měsíců, případně i tresty, které mu byly uděleny v Polské republice, potažmo alespoň zohledněny ve smyslu § 39 odst. 4 tr. ř.
12. Dále obviněný namítl, že bylo konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř., čímž je založen důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. To dovozuje z toho, že k jeho výslechu nedošlo až po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, ale před ním. Z obecného pravidla, že se má hlavní líčení konat v zásadě v přítomnosti obviněného, lze vybočit pouze výjimečně, a v zákonem vymezených případech. Obviněný se dostavil pouze o několik minut později, nicméně z důvodu jeho špatného zdravotního stavu mu trvalo poměrně dlouhou dobu, než našel správnou jednací síň a svou přítomnost oznámil předsedkyni senátu.
Hlavní líčení podle protokolu započalo v 8:30 hod. a trvalo pouhých 22 minut, obviněnému tak nebyl dán žádný časový prostor se se zpožděním dostavit. Je přitom obvyklé, že při zpoždění účastníků započne hlavním líčení o pár minut či desítek minut později, případně se soud pokouší účastníky telefonicky kontaktovat. K tomu však v projednávané věci nedošlo, přestože obviněný avizoval svůj zájem se hlavního líčení zúčastnit. Hlavní líčení proto nemělo bez jeho přítomnosti vůbec proběhnout, a už vůbec ne v takto extrémně zkrácené podobě.
13. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265i tr. ř. konstatoval vytýkané nedostatky rozhodnutí soudů nižších stupňů a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2025, sp. zn.
9 To 153/2025, tak jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 2 T 148/2024, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na toto usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
14. Závěrem svého dovolání obviněný požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody v případě, že tak neučiní k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř.
15. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 13. 1. 2026, sp. zn. 1 NZO 981/2025.
16. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného, státní zástupce poukázal na to, že v podaném dovolání obviněný opomněl uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř, ačkoliv jeho dovolání směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně.
17. K námitce obviněného tvrdící naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce poukázal na znění ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. a označil námitku obviněného za neopodstatněnou. Podotkl, že obviněný vychází formalisticky pouze z porovnání časového údaje o zahájení provádění úkonu v protokolu a písemného potvrzení času převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání. Nezohledňuje však celý obsah protokolu, neboť by musel dojít k tomu, že před vlastním vyjádřením obviněného k věci potvrzuje, že převzal usnesení o zahájení trestního stíhání.
Dále státní zástupce upozornil na to, že obviněný převzal usnesení v 10:25 hod. a výslech byl ukončen 11:00 hod. V protokolu obsažené údaje je nutné vnímat logicky podle vlastního obsahu tak, že byl samotný výslech obviněného k věci samé realizován až po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání. Čas uvedený na protokolu (9:25 hod.) je možné vysvětlit tím, že si policejní komisař otevřel přednastavený formulář a nechal si jej tam otevřený a dále do něj do doručení usnesení nezasahoval. Pokud v mezidobí došlo k úkonům vedoucím k ověření totožnosti obviněného, jeho poučení o právech a následcích křivé výpovědi, stalo se tak v souladu s právní úpravou, neboť tyto úkony musí předcházet vlastnímu výslechu obviněného.
Až po doručení předmětného usnesení pak přistoupil policejní orgán k samotnému výslechu obviněného. Vzhledem ke strohosti jeho výpovědi odpovídá časový údaj o cca půl hodině, po kterou měl výslech obviněného od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání po jeho skončení trvat, reálné době provedení výslechu. Podle státního zástupce tak nelze souhlasit s dovolatelem, že před konáním hlavního líčení nebyl v postavení obviněného k věci vyslechnut.
18. Jako nedůvodnou označil státní zástupce i argumentaci obviněného, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Zdůraznil přitom, že zaručené právo obviněného na osobní účast v hlavním líčení zaslouží ochranu, pokud obviněný o svá práva dbá a zúčastní se hlavního líčení, o němž je dostatečně dopředu vyrozuměn, pokud mu v tom nebrání omluvitelná překážka osobní účasti. V projednávaném případě byly splněny jak podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., tak ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. Obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody a byl ohrožen trestem s horní sazbou dva roky. Zároveň svou neúčast obviněný řádně a včas neomluvil ve smyslu § 202 odst. 3 tr.
ř. Předvolání si řádně převzal s dostatečným časovým předstihem. Argument, že dorazil pouze s malým zpožděním a svou nepřítomnost oznámil po skončení hlavního líčení, kdy byl již vyhlášen rozsudek, podle státního zástupce obstát nemůže a je z pohledu zachování ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení bezpředmětný. Pokud obviněný v projednávané věci rezignoval na svou osobní přítomnost v hlavním líčení a soud za splnění zákonných podmínek měl za to, že je možné rozhodnout i bez jeho osobní účasti, tak nedošlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.
19. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K namítané procesní nepoužitelnosti protokolu o jeho výslechu uvedl, že v souladu s ustanovením § 202 odst. 3 tr. ř. lze přečíst protokoly o výslechu svědků, znalců, spoluobviněných nebo přehrát obrazové záznamy pořízené o jejich výslechu za podmínek daných ustanovením § 211 tr. ř. Protokol o dřívější výpovědi obviněného bylo možné přečíst podle § 207 odst. 2 tr. ř., neboť se jednalo v nepřítomnosti obviněného za splnění podmínky, že byl jeho výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím trestnímu řádu. V řízení postačoval pouze souhlas státního zástupce se čtením výpovědí svědků v souladu s § 211 odst. 1 tr. ř., a to vzhledem k neúčasti obviněného u hlavního líčení. K přečtení protokolu tak došlo v souladu s pravidly trestního řádu, a pokud soudy i na něm založily své závěry, nelze jim podle státního zástupce nic vyčítat.
20. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněného týkajícím se provedených kamerových záznamů. Obviněný se svou neúčastí vzdal svých procesních oprávnění – navrhování důkazů, vyjadřování se k provedeným důkazům, čtením některých listinných důkazů či přehrání kamerových záznamů. Státní zástupce poukázal na obsah spisového materiálu, kde byly k úředním záznamům obsahujícím vyhodnocení kamerových záznamů připojeny CD-R s těmito záznamy. Soud prvního stupně předložil tyto důkazy podle § 213 odst. 1 tr. ř. stranám a podle § 213 odst. 2 tr. ř. se dotázal, zda žádají přečtení některého z předložených listinných důkazů nebo přehrání záznamů. Přítomná státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně toto nežádala. Důkazy kamerovými záznamy tedy byly podle názoru státního zástupce provedeny řádně způsobem, který trestní řád předvídá a to podle § 213 odst. 1 tr. ř. Návrh na přehrání kamerových záznamů ve veřejném zasedání odvolací soud řádně odmítl a jeho neprovedení odůvodnil.
Ke kamerovým záznamům státní zástupce ještě dodal, že se při jejich provádění postupuje podle § 213 tr. ř. tak, že se předloží stranám k nahlédnutím, a pokud je potřeba jej provést, tak se přehraje takovým způsobem, aby se strany s jeho obsahem mohly seznámit. Pokud soud prvního stupně provede důkaz tímto postupem, není pochybením odvolacího soudu, že takový důkaz opětovně neprovede za situace, kdy souhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Vada tzv. opomenutých důkazů nepokrývá situace, kdy se účastník řízení domáhá opakování důkazu, na nějž v trestním řízení právní nárok není.
21. Jako nepřípadný pak státní zástupce hodnotil odkaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 197/2017, neboť v něm bylo řešeno zcela jiné pochybení v průběhu dokazování před nalézacím soudem. Jednalo se o stavění skutkových závěrů odkazem na výslech svědkyně, který vyslechnuta nebyla.
22. Jako nedůvodnou vyhodnotil státní zástupce argumentaci obviněného v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Poukázal přitom na to, že obviněný svou námitku dovozuje v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy ve vztahu k alternativnímu skutkovému ději, který nebyl předmětem právního posouzení ze strany soudů nižších stupňů. Námitku hmotněprávní povahy fakticky neuplatňuje.
23. Mimo rámec dovolacích důvodů a jakoukoliv přípustnost pak podle státního zástupce stojí námitka obviněného brojící proti nezapočítání trestů vykonaných v Polsku a Srbsku. V rozhodnutích ve věci samé se přitom o započtení vazby nerozhoduje. Nadto státní zástupce připomenul, že soud České republiky ani nemůže ukládat souhrnný trest či společný trest za pokračování v trestném činu ve vztahu k dřívějšímu odsouzení téhož pachatele cizozemským orgánem či mezinárodním soudním orgánem, neboť není oprávněn rušit či měnit cizozemské rozsudky.
24. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce neshledal důvod pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III.
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
26. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 9 To 153/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.
osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
27. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
30. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. Obviněný namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, a to zejména, že nedošlo k jeho výslechu před zahájením trestního stíhání, tedy že nebyly splněny podmínky podle § 202 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud se však s námitkou obviněného nemůže ztotožnit, a to především z následujících důvodů.
31. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
32. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení před soudem prvního stupně a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání odvolacího soudu.
Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu tak rigorózně stanoveny nejsou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002). Neznamená to však, že by v hlavním líčení byla přítomnost obviněného vždy nezbytně nutná k tomu, aby se mohlo konat hlavní líčení. Trestní řád stanovuje v ustanovení § 202 tr. ř. striktní podmínky, za kterých je možné učinit výjimku z pravidla a konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného.
33. Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se může hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.), na to a na jiné následky nedostavení musí být obžalovaný v předvolání upozorněn.
34. Proto, aby konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného odpovídalo uvedeným zákonným požadavkům vymezeným v ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., musí být respektováno, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného, což je zaručeno tehdy, když nepřítomnost obviněného nepoznamená průběh hlavního líčení a jeho výsledky, zejména s ohledem na potřebný rozsah dokazování a dostatečné zjištění skutkového stavu věci pro rozhodnutí nejen v otázce viny, ale i o trestu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 57/1972-II.
Sb. rozh. tr.). V tomto směru musí soud zvážit důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, jakož i dosavadní stanovisko obviněného k věci. Významné je rovněž i to, aby bylo možné účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného (k tomu viz rozhodnutí č. 70/1980 Sb. rozh. tr.), což např. znamená, aby bylo přihlédnuto i k dostatečnému výchovnému a preventivnímu vlivu hlavního líčení a rozhodnutí v něm učiněného.
Zároveň jde o to, aby bylo řízení provedeno dostatečně rychle, a pokud možno hospodárně. Při splnění těchto podmínek se dále vyžaduje řádné doručení obžaloby obviněnému a jeho včasné a řádné předvolání k hlavnímu líčení [§ 202 odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obžalobu i předvolání je nutno doručit do vlastních rukou podle § 64 odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž jejich uložení podle § 64 odst. 2, 3 tr. ř. je vyloučeno [§ 64 odst. 4 písm. a) tr. ř.]. Předvolání obviněného je včasné, jestliže mu za těchto podmínek bylo doručeno se zachováním pětidenní lhůty uvedené v § 198 odst. 1 věta první tr.
ř.
35. Dále je potřeba, aby ve smyslu § 202 odst. 2 písm. b) tr. ř.
byla dodržena ustanovení o zahájení trestního stíhání, což znamená, že orgány činné v trestním řízení vůči obviněnému postupovaly podle § 160 odst. 1, 3, 5 tr. ř. a rozhodly usnesením o zahájení trestního stíhání, a výrok usnesení obsahoval dostatečně konkrétní popis skutku a jeho právní kvalifikaci, a i v dalších směrech respektovaly citovaná ustanovení. Současně musel být obviněný upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování podle § 166 odst. 1 tr. ř., což je podmínkou řádného ukončení přípravného řízení a poslední příležitostí obviněného ovlivnit způsob rozhodnutí v tomto stadiu řízení, zejména pak rozhodnutí státního zástupce, zda podá obžalobu a obviněného postaví před soud, či nikoli. Zároveň jde o příležitost, aby se obviněný mohl domoci odstranění případných neúplností v dosavadním průběhu přípravného řízení (srov. přiměřeně též rozhodnutí č. 50/1998 Sb. rozh. tr.).
36. Nejprve je třeba uvést, že s ohledem na shromážděné důkazy, zjištěný skutkový stav věci, jakož i rozsah projednávané věci, a rovněž se zřetelem na osobu obviněného, nic soudu nebránilo, aby mohl mít za to, že věc bylo možné spolehlivě rozhodnout a účelu trestního stíhání bylo možné dosáhnout i bez přítomnosti obviněného. Obviněný nerozporoval řádné a včasné doručení obžaloby, vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis ani včasné předvolání k hlavnímu líčení na den 27. 5. 2025 na 8:30 hod.
Jak bylo ve věci dále zjištěno, obviněnému byla obžaloba společně s předvoláním k hlavnímu líčení doručena do datové schránky dne 12. 5. 2025, jak se podává z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (na č. l. 222 p. v. spisu), tak z úředního záznamu o telefonátu obviněného a sdělení mu termínu hlavního líčení z téhož dne (na č. l. 234 spisu). Doručení datové zprávy obsahující předvolání pak obviněný potvrdil také datovou zprávou doručenou soudu dne 12. 5. 2025 (na č. l. 235 spisu). Není tak pochyb o tom, že obviněný byl dostatečně včasně seznámen s datem a konkrétním časem, ve kterém se mělo hlavního líčení konat, a že mu byla poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě na hlavní líčení překračující 5 pracovních dní v souladu s požadavkem obsaženým v ustanovení § 198 odst. 1 tr.
ř.
37. Obviněný především rozporuje naplnění podmínky dané v § 202 odst. 2 písm. b) tr. ř., konkrétně, že nebyl vyslechnut ke skutkům, jež jsou mu kladeny za vinu po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání.
38. Jeho námitce však není možné přisvědčit, ve své argumentaci totiž vychází striktně formalisticky z času 9:28 hod. uvedeném na protokolu o výslechu ze dne 15. 8. 2024 (na č. l. 22–26 spisu) a vyznačeném času převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání 10:25 hod. téhož dne. Zcela však pomíjí obsah tohoto protokolu i ostatních dokumentů obsažených ve spise. Každý úkon stejně jako každé podání slouží určitému účelu a obviněný je o tomto účelu stejně jako o svých právech před započetím každého úkonu příslušeným orgánem poučen (ve fázi prověřování a vyšetřování zpravidla policejním). Každou listinu či podání je také potřebné posuzovat právě v souladu s jeho účelem z materiálního hlediska a v kontextu ostatních relevantních skutečností.
Jak patřičně podotkl obviněný i státní zástupce, čas uvedený v protokolu o výslechu je vyznačen systémem při vytvoření toho kterého dokumentu automaticky. Zcela však opomněl, že de facto ve stejném čase mělo být započato i podání vysvětlení obviněného (podle údaje v záhlaví protokolu v čase 9:29 hod. téhož dne). Logicky totiž není možné, aby několik úkonů (o nichž je pořizován písemný záznam) bylo prováděno simultánně. Jako pravděpodobnější varianta se v souladu s obsahem spisového materiálu spíše jeví to, že policejní komisař předpřipravil oba dokumenty.
Nejprve realizoval podání vysvětlení, tedy úkon ve stadiu prověřování a následně předal obviněnému v 10:25 hod. usnesení o zahájení trestního stíhání a poté po učiněných nezbytných úkonů předepsaných v ustanovení § 91 tr. ř. přistoupil k samotnému výslechu obviněného. Uvedenou úvahu dokládá obsah zmíněných dokumentů. V úředním záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 12–14 spisu je uveden čas a datum započetí úkonu v 9:29 hod. dne 15. 8. 2024. Obviněný po poučení vypovídal k věci samotné a svým osobním poměrům, poté byl úřední záznam vytištěn, dán k přečtení a v čase 10:14 hod.
podepsán, čímž byl tento úkon dokončen. Následně bylo obviněnému předáno usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro skutky popsané pod body 1. – 8., které se staly předmětem následné obžaloby, a pro které byl obviněný uznán vinným. Seznámení se s tímto usnesením obviněný potvrdil svým vlastnoručním podpisem v čase 10:25 hod. V předmětném protokolu o výslechu obviněného ze dne 15. 8. 2024 je sice uveden čas započetí úkonu v 9:28 hod., ale po obsáhlém poučení a úkonech souvisejících s výslechem (§ 91 odst. 1 tr.
ř.) je v rámci prvních dvou vět uvedeno, že se obviněný dostavil na policii k úkonům trestního řízení a že si převzal usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. a že s jeho obsahem souhlasí. Následně mu byla v souladu s ustanovením § 92 odst. 3 tr. ř. dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, kdy obviněný plně odkázal na obsah usnesení o zahájení trestního stíhání, se kterým plně souhlasil a nad rámec toho se stručně vyjádřil ke všem skutkům. Pokud by mu předmětné usnesení nebylo předáno a on se s ním neseznámil před samotným výslechem těžko by potvrzoval jako první jeho přijetí nebo se odvolával na jeho obsah.
Výslech obviněného podle obsahu protokolu byl ukončen a protokol obviněným podepsán v 11:00 hod. Stručnému vyjádření obviněného (necelá strana textu) odpovídá čas přibližně půl hodiny, který připadá na dobu od potvrzení převzetí a seznámení se s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání v 10:25 hod. a ukončení výslechu v 11:00 hod. Je tak možno uzavřít, že obviněný byl ke všem skutkům řádně vyslechnut, čímž byla naplněna zákonná podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 písm. b) tr.
ř.
39. Jen pro úplnost lze dodat, že konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nebránila překážka ve smyslu ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. Obviněný nebyl v době konání hlavního líčení ve vazbě ani výkonu trestu odnětí svobody a nebyl ani ohrožen trestem, jehož horní hranice přesahuje 5 let.
Bylo mu kladeno za vinu spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin byl ohrožen trestem odnětí svobody s horní sazbou 2 let.
40. Poslední podmínkou pro konání hlavního líčení bez jeho přítomnosti je, že musí být o následcích svého nedostavení se náležitě poučen. Obviněný byl předvoláván vzorem č. 10 tr. ř. (Doručení obžaloby obžalovanému a jeho předvolání k hlavnímu líčení), který takové poučení výslovně obsahuje, když uvádí, že „jestliže se bez řádné a důvodné omluvy k hlavnímu líčení nedostavíte, může soud za splnění podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu provést hlavní líčení ve Vaší nepřítomnosti“.
41. Za těchto okolností mohl soud prvního stupně konat hlavní líčení i přesto, že se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil. Je totiž nutné zdůraznit, že obviněný sám nepovažoval za potřebné být u hlavního líčení přítomen tak, že by dorazil s dostatečným předstihem nebo alespoň načas. O svém zpoždění nepovažoval za nutné nikoho informovat a dorazil až 30 minut po začátku hlavního líčení poté, co již byl vyhlášen odsuzující rozsudek (viz úřední záznam na č. l. 246 spisu). V takovém procesním stavu věci již nemá soud prvního stupně žádnou možnost jak již jednou vydané rozhodnutí (v souladu se všemi procesními pravidly) vzít zpátky.
Rozhodně nelze vyčítat soudu, že za této situace respektujíc veškeré podmínky dané trestním řádem vyhlásil usnesení podle § 202 odst. 2 tr. ř. a konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, o němž neměl žádné zprávy, a nevyčkával, zdali se obviněný k hlavnímu líčení dostaví či nikoliv. Představa obviněného, že by bylo povinností soudu vyčkávat přinejmenším 30 minut a teprve poté zahájeno hlavní líčení, ač mu zákon umožňuje konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, je jednoznačně mylná, v rozporu se zásadou procesní ekonomie.
42. Nejvyšší soud proto shrnuje, že konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nebylo porušeno ustanovení § 202 tr. ř. a nebylo ani zasaženo do ústavně zaručených práv obviněného na soudní a jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny ani na projednání věci v přítomnosti obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Nebylo tak možné shledat naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
43. Obviněný dále zpochybňoval zákonnost provedených důkazů, a to protokol o jeho vlastní výpovědi, kamerových záznamů zachycujících jeho jednání a skutkových závěrů, které označil za extrémně rozporné s obsahem provedeného dokazování. Jeho námitky obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
44. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
45. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly.
Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
46. Nejvyšší soud předně podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
47. Obviněný brojil proti způsobu provedení jeho vlastní výpovědi a kamerových záznamů zachycujících obviněného na jednotlivých místech činu, a to v návaznosti na druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.
48. Procesně nepoužitelnými důkazy jsou takové důkazy, které nebyly opatřeny v souladu s trestním řádem a trpí tak podstatnou procesní vadou, která způsobuje jejich procesní neúčinnost. Neúčinnost důkazů v trestním řízení je tedy důsledkem, který vyplývá právě z toho, že určitý důkaz v řízení opatřený procesem dokazování sice existuje, ale je zatížen podstatnou procesní vadou, k níž došlo při jeho opatřování nebo provádění, případně je nepoužitelný z jiných důvodů, a proto z něj nelze činit žádné závěry o dokazované skutečnosti. Stěžejní je zde tedy postup realizovaný v rámci toho, co ustanovení § 12 odst. 10 tr. ř. nazývá trestním řízením.
49. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 tr. ř., jak bylo vyloženo výše. Stejně tak bylo vyloženo, že protokol o výslechu obviněného ze dne 15. 8. 2024 byl opatřen zákonným způsobem po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání.
50. Podle § 202 odst. 3 tr. ř.
nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát za podmínek uvedených v § 211.
51. Samotným čtením protokolu o výslechu obviněného se zabývá ustanovení § 207 odst. 2 tr. ř., které stanoví, že protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu. Právě podle tohoto ustanovení postupoval soud prvního stupně při přečtení výpovědi obviněného z přípravného řízení (viz protokol o hlavním líčení ze dne 27. 5. 2025 na č. l. 240–242).
52. Jak již bylo konstatováno výše, obviněný se nedostavil k hlavnímu líčení. Soudkyně korektně procesním způsobem rozhodla o tom, že bude hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 tr. ř. Tím byla splněna i podmínka daná ustanovením § 207 odst. 2 tr. ř. a mohla tak být jako důkaz čtena dřívější výpověď obviněného z 15. 8. 2024 (na č. l. 22–26 spisu). Jeho námitce brojící proti provedení tohoto důkazu proto nelze přisvědčit.
53. Obdobně nedal Nejvyšší soud obviněnému za pravdu ani v jeho tvrzení, že nebyly provedeny kamerové záznamy. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 27. 5. 2025 se podává, že kamerové záznamy byly provedeny podle § 213 odst. 1 tr. ř. tak, že byly předloženy stranám k nahlédnutí a státní zástupkyně byla podle § 213 odst. 2 tr. ř. dotázána (jako jediný přítomný účastník), zda si žádá podrobné čtení některého z důkazů, které byly takto předloženy, přičemž uvedla, že tohoto nežádá. Obviněný jako osoba nepřítomná dotazován pochopitelně nebyl a dobrovolně se tak práva na přečtení konkrétního protokolu nebo přehrání kamerového záznamu fakticky vzdal.
Dlužno podotknout, že nebyly provedeny pouze úřední záznamy vyhodnocující tyto kamerové záznamy, jak tvrdí obviněný, ale i kamerové záznamy samotné. V protokolu o hlavním líčení ze dne 27. 5. 2025 soud prvního stupně vždy uvádí, že předkládá stranám k nahlédnutí příslušný úřední záznam o vyhodnocení obsahu kamerového záznamu a k němu připojené CD, které obsahuje samotný kamerový záznam. Provádění důkazu zvukovým a obrazovým záznamem není v trestním řádu výslovně upraveno. Postupuje se podle § 213 tr.
ř., neboť jde o jiný věcný důkaz, který se předkládá stranám k nahlédnutí. Je-li třeba ho provést (§ 213 odst. 2 tr. ř. per analogiam), takový záznam se přehraje, promítne nebo jinak zobrazí, aby se strany s jeho obsahem seznámily (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 8 Tdo 557/2020). Právě takovým způsobem soud prvního stupně postupoval a kamerové záznamy v souladu s pravidly trestního řádu provedl. Jeho postupu nelze ničeho vytknout.
Stejně tak nelze ani vyčítat odvolacímu soudu, že zamítl důkazní návrh na přehrání kamerových záznamů vznesený ve veřejném zasedání o odvolání obviněného dne 26. 6. 2025 (protokol na č. l. 256) a své rozhodnutí o zamítnutí odůvodnil v bodě 6. odůvodnění svého usnesení tím, že tento důkazní návrh považuje za nadbytečný, „neboť nepovažuje za účelné dokazování doplňovat něčím, co již k důkazu provedeno bylo“.
54. Podle Nejvyššího soudu nelze odhlédnout od obsahu předvolání k hlavnímu líčení vzorem č. 10 tr. ř., který byl již zmíněn výše, a který ve svém poučení jednoznačně uvádí, že v případě, že bude konáno za splnění zákonných podmínek hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného tak „budou protokoly o Vaší dřívější výpovědi přečteny (§ 207 odst. 2 tr. řádu). Taktéž mohou být, za souhlasu státního zástupce, přečteny i protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných (§ 202 odst. 3, § 211 tr. řádu).“ Již na podkladě tohoto poučení muselo být obviněnému zřejmé, co může následovat v případě, že se nedostaví, a že soud může provádět důkazy i bez jeho osobní účasti. Lze proto uzavřít, že ve věci provedené důkazy, tedy i důkaz čtením protokolu o jeho vlastní výpovědi ze dne 15. 8. 2024 i důkaz kamerovými záznamy byly provedeny v souladu se zákonem procesně korektním postupem a nelze je proto považovat za důkazy neprovedené či procesně nepoužitelné.
55. S ohledem na výše uvedené je potřebné hodnotit jako zcela nepřípadný poukaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 Tdo 197/2017, který se zabýval situací, kdy soud odkazoval na důkaz (v citovaném případě výpověď svědkyně), který nebyl vůbec proveden. Taková situace však nenastala v projednávaném případě, kdy kamerové záznamy procesně korektním způsobem provedeny byly. Jedná se tak o zcela odlišnou situaci, než která byla řešena v citovaném rozhodnutí.
56. Obviněný dovolací důvod uplatnil i ve vadě tzv. zjevného rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry soudů. Uvedená varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nicméně není naplněna námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li právě o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících tzv. zjevnému (extrémnímu) rozporu. Takovýto rozpor pak spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou.
Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
57. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Ve vztahu k odůvodněním soudů obou stupňů, jimi provedenému dokazování a z něj vyvozeným skutkovým zjištěním je nutno konstatovat, že se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr.
ř., jak namítá obviněný.
58. Obviněný předmětnou námitku odůvodnil velmi stroze s poukazem na procesní nepoužitelnost důkazů, u nichž Nejvyšší soud již shora dospěl k závěru, že procesně použitelné jsou. Dlužno dodat, že rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího nespočívalo pouze na doznání obviněného učiněného v protokolu o jeho výslechu ze dne 15. 8. 2024, ale na celé řadě dalších důkazů, zejména na obsahu kamerových záznamů, ale i na protokolech o ohledání místa činu, fotografiích, náčrtcích místa činu, odborných vyjádření k určení výše škody apod. Provedené důkazy spolu navzájem korespondují a prokazují jednoznačně vinu obviněného (srov. bod 3.
rozsudku soudu prvního stupně). S postupem soudu prvního stupně stejně jako s hodnocením jím provedených důkazů se plně ztotožnil i odvolací soud, jak vyplývá z bodů 7. – 11. odůvodnění jeho usnesení. Konstatoval, že soud prvního stupně závěr o vině obviněného založil „nejen na jeho úplném doznání, které učinil před policejním orgánem jak před, tak i po zahájení trestního stíhání, ale zejména na kamerových záznamech z míst činů, jakož i na množství ve spise shromážděných listinných důkazů, které v rámci dokazování u hlavního líčení řádně provedl.
Jedná se zde tedy o ucelený řetězec (přímých a nepřímých) důkazů, které v souhrnu obžalovaného usvědčují.“
59. Lze uzavřít, že přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná či neúplná, vyplývající z procesně nepoužitelných důkazů, tak skutková zjištění byla soudy nižších stupňů založena na procesně korektně provedeném dokazování a obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozována. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor. Argumentaci obviněného vztahující se k tzv. zjevnému rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů proto nelze přisvědčit.
60. Obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento však obviněný uplatnil toliko formálně bez toho, aby pod tento dovolací důvod podřadil odpovídající argumentaci. Zákonný důvod dovolání totiž nemůže být toliko deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022). Jeho prohlášení, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by obviněný chtěl zboží odcizit a zda např. nešlo o přestupek proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4.
zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích bez jakékoliv další argumentace nelze považovat za korektně vznesenou námitku. Jednak se jedná o námitku vystavěnou na popření zjištěného skutkového stavu a jednak z ní není zřejmé, proč by měly soudy uvažovat o posouzení jednoho z útoků pokračujícího trestného činu (§ 116 tr. zákoníku) izolovaně jako přestupku.
61. Jen pro úplnost lze uvést, že soud prvního stupně na podkladě zjištěného skutkového stavu dospěl v bodě 4. odůvodnění svého rozsudku k závěru, že obviněný naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v případě skutku 3. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku), a to osmi útoky v období od 16. 2. do 22. 5. 2024, tedy v blízké časové souvislosti, a to obdobným způsobem. Správně dospěl k tomu, že se jedná o typickou pokračující trestnou činnost ve smyslu § 116 tr.
zákoníku, kdy se jednotlivé škody sčítají. Svým jednáním obviněný způsobil celkovou škodu 48.691,87 Kč a pokusil se způsobit další škodu ve výši 15.290 Kč, což přesahuje hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je přitom zřejmé, že jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Se závěrem soudu prvního stupně se pak zcela ztotožnil soud odvolací, jak vyplývá z bodu 12. odůvodnění jeho usnesení. Nejvyšší soud k tomu dodává, že právnímu posouzení jednání obviněného nemá čeho vytknout.
62. Jako zcela nepřípadnou a mimo dovolací důvody stojící námitku Nejvyšší soud hodnotí výtku obviněného, že mu měl být započítán ve smyslu ustanovení § 93 tr.
zákoníku trest vykonaný v Srbsku a tresty udělené v Polské republice, případně měly být tresty vykonané v zahraničí alespoň zohledněny ve smyslu ustanovení § 39 odst. 4 tr. zákoníku. Nedůvodnost této námitky lze spatřovat na několika úrovních. Za prvé je nutné poukázat na to, že rozhodnutí o započtení vazby není rozhodnutím, které je součástí rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. a jako takové nemůže být přezkoumáváno v rámci dovolacího řízení. Toto rozhodnutí je činěno až ve vykonávacím řízení po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku ukládajícího obviněnému trest odnětí svobody.
Za druhé obdobně vazbu či vykonaný trest v cizině lze započíst stejně jako trest nebo vazbu vykonanou v tuzemsku (v takovém případě by bylo postupováno podle § 92 tr. zákoníku), je-li to možné, pouze pokud vazba nebo část trestu vykonávaná v cizině je pro ten samý skutek, pro který je obviněný následně odsouzen v České republice. To ovšem rozhodně není případ obviněného, který nebyl v Srbsku a Polsku odsouzen a zadržen pro skutky, jež byly projednávány v rámci tohoto trestního řízení. Ty nemohly být zohledněny ani rámci ustanovení § 39 odst. 4 tr.
ř., podle kterého soud přihlédne k dosud nevykonaným trestům odnětí svobody tak, aby obviněnému uložený trest nebyl nepřiměřeně přísný. V projednávaném případě se však obviněný v rámci tohoto ustanovení domáhá zohlednění trestů již vykonaných v zahraničí, tedy zcela mimo působnost tohoto ustanovení. Dále je možné nad rámec výše uvedeného dodat, že soud prvního stupně v projednávané věci hodnotil trestní minulost obviněného stejně jako další okolnosti tak, jak mu ukládají § 37, § 38, § 39 tr. zákoníku, jak vyplývá z bodů 5.
– 7. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. S jeho závěry stran uloženého trestu se zcela ztotožnil i soud odvolací, když v bodě 13. odůvodnění svého usnesení uzavřel, že nelze trest uložený obviněnému považovat za nepřiměřený, a už vůbec ne jako drakonický. IV.
63. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný V. V., odmítl.
64. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. 3. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu