USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, č. j. 5 To 115/2025-101, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 172/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, č. j. 3 T 172/2024-85, uznal obviněného R. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě uvedeného rozsudku.
2. Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 110 (sto deset) denních sazeb v částce 600 Kč, tedy celkem 66.000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně svým usnesením dne 7. 5. 2025, č. j. 5 To 115/2025-101, tak, že je zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Z vlastní dovolací argumentace vyplývá, že tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil především vůči zamítnutí jeho námitek vůči výroku o trestu.
5. Po zopakování dosavadního průběhu řízení a podmínek dovolacího řízení, včetně zákonného vymezení dovolacích důvodů, konstatoval naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že soudy prvního i druhého stupně nesprávně vyhodnotily přiměřenost uloženého trestu a polehčujících okolností. Soudu prvního stupně vyčetl, že nevzal v potaz jím zaslané prohlášení viny ani bezúhonnost jeho osoby. Prohlášení viny, ačkoliv není zákonem zakázáno učinit jej písemně, tak bylo ve výsledku přičteno k jeho tíži, což označil za absurdní.
6. Vzhledem k výše uvedenému následně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, č. j. 5 To 115/2025-101, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 2. 2025, č. j. 3 T 172/2024-85, a věc vrátil soudu prvního stupně k rozhodnutí.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého práva a reagovala na předložené dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku, shrnula argumentaci dovolatele a obecná východiska reklamovaného dovolacího důvodu, přičemž zdůraznila, že tato nejsou v nyní posuzovaném případě naplněna. Dovolání není určeno ke korekci ukládaných trestů z hlediska jejich přiměřenosti. Neztotožnila se s obviněným v otázce posouzení polehčujících okolností, neboť soud prvního stupně prohlášení viny učiněné v přípravném řízení explicitně zmínil. K tomu připomněla, že prohlášení viny nelze učinit jinak než ústním prohlášením po poučení soudem v rámci hlavního líčení. Soudy tedy přihlédly ke všem polehčujícím okolnostem, přičemž provedly všechny důkazy k dokreslení skutkových zjištění a osobnosti obviněného, včetně možnosti jeho nápravy a působení na něj skrze trest zákazu činnosti. Zároveň připomněla, že ačkoliv odvolací soud označil uložený trest za přísný, dodala, že se nejedná o trest nepřiměřeně přísný.
8. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
10. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
12. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
14. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora uvedeného důvodu obviněný brojil i proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť soud odvolací jeho námitky nevyslyšel. Tím ovšem nastala procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který najde své uplatnění ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněný však tento důvod výslovně nenamítl. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku provedení dovolacího řízení, neboť se jednalo o chybu, kterou je možno označit za formální, a tedy nezabraňující v rozhodnutí.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl pouze usnesení odvolacího soudu, avšak jeho argumentace směřovala i proti rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně výroku o trestu. Obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) [správně měl být uplatněn prostřednictvím písm. m)] tr. ř. uplatnil námitky směřující vůči hodnocení okolností rozhodných pro ukládání trestu.
18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze stručně v obecnosti uvést, že pamatuje na situace, kdy byl uložen buď nezákonný druh trestu, anebo sice zákonný druh, ovšem ve výměře vymykající se trestní sazbě stanovené pro trestný čin, za který je takový trest ukládán. Současně ovšem jeho prostřednictvím nelze napadat nepřiměřenost uloženého trestu či se domáhat trestu podle vlastních představ dovolatele. Sluší se tedy zdůraznit, že pouhá nepřiměřenost trestu nemůže být v dovolacím řízení relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015).
19. Obviněný svojí argumentací brojil výlučně proti přiměřenosti trestu, čímž ovšem veškeré jeho výhrady zůstaly za hranicemi dovolacího přezkumu. Pokud totiž dovolatel akcentoval prohlášení viny zaslané písemně před konáním hlavního líčení, zcela opomněl, že ani využití tohoto institutu nezaručuje obviněným dosažení trestů, které by si sami přáli. Je sice pravdou, že využití tohoto institutu může být při ukládání trestu vzato v úvahu, dokonce za určitých podmínek i jako důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody (§ 58 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku), zároveň ovšem není prohlášení viny „obchodem“ se soudem, který by dával obviněnému právo na uložení trestu podle vlastních představ. V nyní posuzované věci zároveň nelze odhlédnout od toho, že k prohlášení viny nedošlo, neboť podstatnou náležitostí tohoto postupu je jeho akceptace ze strany soudu (§ 206c odst. 4 tr. ř.). Z napadených rozhodnutí a konečně i z dovolání obviněného ovšem vyplynulo, že k tomuto ve věci nedošlo.
20. Nalézací soud při svých úvahách o výměře trestu přihlédl k tomu, že obviněný se doznal již v přípravném řízení a tuto okolnost hodnotil jako polehčující, stejně jako jeho dosavadní bezúhonnost a fakt, že nezpůsobil újmu na zdraví nebo škodu na majetku. Na druhé straně ovšem akcentoval i okolnosti svědčící o osobnostním nastavení obviněného, které vykazuje sklony k tomu, aby pod vlivem alkoholu usedl za volant, a to přesto, že se mu dostalo opakovaně zcela kategorického sdělení o protiprávnosti takového jednání, včetně uložení zákazu řízení v rámci správního trestání. Úvahy nalézacího soudu jsou proto zcela jasné, srozumitelné a po stránce logiky a obecného hodnocení kritérií pro ukládání trestů i věcně správné.
21. Nejvyšší soud není zásadně oprávněn do výroku o trestu zasahovat s výjimkou závažných pochybení prolamujících zákonnost uloženého trestu (viz shora bod 18. tohoto usnesení), přičemž v nyní posuzovaném případě k takové situaci nedošlo a nutno konstatovat, že nebyla obviněným ani namítána. Lze tedy uzavřít, že dovolací námitky se zcela minuly se zákonem stanoveným katalogem dovolacích důvodů obsaženým v § 265b tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
22. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jím uplatněné námitky nenaplnily žádný ze zákonných dovolacích důvodů, tedy dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
23. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu