USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 9. 2024, č. j. 2 To 52/2024-1002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 8/2023,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2024, č. j. 2 T 8/2023-781, byl obviněný uznán vinným dvěma zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku.
2. Za prvý zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, dále za přečin výtržnictví a konečně za sbíhající se přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 1. 2023, č. j. 5 T 33/2022-225, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 5 let s ostrahou, když současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Šumperku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Za druhý zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 léta s ostrahou.
4. Konečně byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra 59 768,50 Kč a na náhradě nemajetkové újmy synům AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) každému 60 000 Kč. Se zbytky uplatněných a soudem nepřiznaných nároků jak na náhradu škody, tak nemajetkové újmy, byli všichni tři zmínění poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný trestných činů dopustil čtyřmi skutky spočívajícími, zjednodušeně řečeno, v tom, že a) od začátku roku 2019 do 3. 3. 2022 a v přítomnosti svých nezletilých synů AAAAA a BBBBB napadal svou družku M. K. vulgárními výrazy, bil ji do různých částí těla rukama, případně nástroji, udeřil s ní několikrát o zem, vytrhával jí vlasy, v důsledku čehož musela být poškozená ošetřena v nemocnici ve dnech 9. 4. 2019 a 9. 8. 2021, nezletilí synové byli z každé situace rozrušení, 9.
4. 2019 musel být obviněný vykázán ze společného obydlí, dále 13. 6. 2021 udeřil poškozenou do hlavy, bil ji lištou, udeřil ji pěstí do oka a poškozená ze strachu vyskočila z okna přízemního bytu a při špatném došlapu utrpěla nitrokloubní tříštivou zlomeninu horního konce holenní kosti vlevo s obvyklou dobou léčení 12–16 týdnů, v návaznosti na což byl obviněný na 10 dnů od 13. 6. 2021 ze společného obydlí vykázán a následně mu bylo usnesením Okresního soudu v Šumperku z června 2021 uloženo, aby opustil společné obydlí a zdržel se setkávání s poškozenou a jejího nežádoucího sledování a obtěžování [prvý zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku], b) 17. 1. 2023 v dopoledních hodinách v XY v městském parku napadl poškozenou M. K., které strhl kus riflí až k levému kotníku, chytil ji rukou za vlasy, cloumal s ní, chytil ji za krk, tlačil k lavičce, z níž ji následně shodil a poté, co ji zvedl, udeřil ji levou pěstí do oblasti pravého obočí, čímž jí způsobil oděrku nad pravým okem, odtržení nehtu na prstu a zlomeninu posledního článku prsteníčku pravé ruky (přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku), c) od 3. 3. 2022 do 2.
2. 2023 opakovaně tahal svou družku M. K. za vlasy, které jí vytrhával, až jí způsobil lysiny, hodil po ní ovladač od televize, čímž jí zlomil zub, několikrát měsíčně ji bil rukama do obličeje, kopal do těla, bil do kolen paličkou na maso, tloukl hlavou o zeď, bil dřevěnou tyčí a opakovaně tak poškozené způsobil tržné rány vlasaté části hlavy, tržnou ránu v oblasti obočí pravého oka, sprostě jí nadával, omezoval ji v přístupu k penězům a sociálních kontaktech, kontroloval ji, s kým se stýká a takto si počínal i v době jejího těhotenství a po porodu společného dítěte, v důsledku čehož se poškozená pokusila o sebevraždu spolykáním léků [druhý zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku], a d) nejméně od 13. 12. 2022 do 15. 12. 2022 kontaktoval na Facebooku poškozenou M. K., hrubě ji urážel, vyhrožoval jí exekucí a omezením kontaktu s jejími dětmi, 23. 12. 2022 pak vstoupil do jí obývaného bytu, kde setrval do 26. 12. 2023 a 7. 2. 2023 ve večerních hodinách přišel k azylovému domu, kde poškozená bydlela a cihlou rozbil vnější výplň skleněného okna koupelny a takto si počínal navzdory tomu, že mu s vykonatelností od 12. 12.
2022 byla předběžným opatřením Okresního soudu v Šumperku uložena povinnost dočasně opustit společné obydlí, zdržet se vstupu do něj a zdržet se styku s poškozenou a navazování kontaktu s ní (přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku).
6. Prvostupňový rozsudek napadli odvoláním státní zástupce, obviněný i poškození AAAAA a BBBBB. Odvolací Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvoláním státního zástupce a poškozeného AAAAA napadený rozsudek částečně změnil, zatímco odvolání obviněného a poškozeného BBBBB zamítl jako nedůvodná.
7. Změna se týkala skutků, v nichž byly prvostupňovým soudem spatřovány dva zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí a spočívala v tom, že odvolací soud v obou těchto skutcích shledal naplnění také přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Prvostupňový rozsudek stran těchto dvou skutků proto zrušil, precizoval skutková zjištění týkající se druhého skutku, v němž doplnil, že některým atakům obviněného na poškozenou byly přítomny nezletilé děti AAAAA a BBBBB, a tyto skutky nově právně kvalifikoval jako v obou případech vždy zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Provedená změna neměla žádný dopad na otázky souběhu jednotlivých skutků a odvolací soud proto obviněnému uložil tytéž tresty jako soud prvního stupně, zopakoval též adhezní výroky týkající se Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra a BBBBB a nově rozhodl o vyšší náhradě nemajetkové újmy, a to částky 80 000 Kč ohledně staršího ze synů – AAAAA. Ve zbytku uplatněných a soudem nepřiznaných nároků na náhradu škody i na náhradu nemajetkové újmy všechny tři poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. V podrobnostech k popisu skutků jak v prvostupňovém, tak v druhostupňovém rozsudku se odkazuje na tato rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. To opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
10. Namítl, že jeho trestní stíhání pro první skutek bylo zahájeno na podkladě nezákonně provedeného neodkladného a neopakovatelného úkonu, jenž měl spočívat ve svědecké výpovědi poškozené z 23. 9. 2021. Prvostupňový soud důkaz touto svědeckou výpovědí v hlavním líčení neprovedl, neboť neshledal splnění podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti tohoto úkonu v přípravném řízení. Trestní stíhání vůči dovolateli tak bylo postaveno výlučně na nezákonném úkonu označeném protiprávně jako neodkladný a neopakovatelný a toto nezákonné zahájení trestního stíhání nelze zhojit tím, že policie následně opatřila další informace i podklady. Dovolatel uzavřel, že rozhodná skutková zjištění tak byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, což zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek obviněného, v němž tyto skutečnosti namítal, pak došlo k naplnění i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dále shledal v tom, že rozhodná skutková zjištění týkající se prvních tří skutků jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. · Upozornil, že prvý skutek měl být prokázán výpověďmi rodinných příslušníků poškozené, a to její matky, sester, nevlastního otce a kamarádky. Tito svědci však nebyli schopni jimi popisované dílčí jednání, jehož se měl dopustit, časově zařadit, a navíc se vyjadřovali k jen několika málo incidentům bez bližších souvislostí a spojitosti. Ze žádné svědecké výpovědi, ani v jejich spojení a ani v kombinaci s listinnými důkazy, nelze dojít k závěru, že bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání podřazovaného pod prvý skutek, stejně jako nebyla prokázána jeho intenzita a četnost. · Ani stran třetího skutku nelze uzavřít, že vina obviněného byla bez důvodných pochybností prokázána. Zde odsuzující rozsudek vychází z výpovědi poškozené, která sice již byla provedena procesně použitelným způsobem, avšak je dosti povrchní a obecná v časovém zařazení a nepopisuje tak celé období, jímž je třetí skutek vymezen. · Výpověď poškozené není věrohodná ani ohledně druhého skutku. Poškozená svou výpověď několikrát změnila a panují významné nesrovnalosti ohledně zranění, které měla utrpět. Poškozená souladně s výpovědí obviněného uvedla, že pár dní před incidentem několikrát upadla na oslavě, z čehož měla pohmožděniny a odřená kolena. Její nevlastní otec pak zmínil, že poškozená si mu několik dní před konfliktem stěžovala na poranění prstu. Obviněný vytkl nižším soudům, že těmito jeho námitkami se nezabývaly, ačkoliv je v řízení před nimi vznesl.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vztáhl obviněný k rozšíření právní kvalifikace odvolacím soudem stran prvého a třetího skutku a dále jej aplikoval v kombinaci s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na čtvrtý skutek.
· Ohledně prvého a třetího skutku obviněný shledal nesprávné
hmotněprávní posouzení v tom, že odvolací soud rozšířil právní kvalifikaci o přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud tuto právní kvalifikaci postavil na domněnkách o tom, že problémy nezletilých synů s hygienou, opožděným vývojem řeči či se závadovým chováním mají být důsledkem jeho jednání vůči matce dětí. Takové závěry nemají oporu v provedeném dokazování, kdy na nezletilé děti nebyl zpracován znalecký posudek.
· Ke čtvrtému skutku namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu, neboť předmětné úřední rozhodnutí mu bylo doručeno až 28. 2. 2023, a před tímto datem se o obsahu zákazu nijak nedověděl. Absentuje jediný důkaz o tom, kdy mu měla poškozená sdělit, co je předmětem úředního rozhodnutí – předmětného opatření. Odmítl, že by k napadení subjektivní stránky mohlo postačovat, že poškozená mu měla nespecifikovaný den a nespecifikovanou formou sdělit, že předmětné opatření bylo vydáno.
13. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc nově projednat a rozhodnout.
14. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
15. Upozornil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou s hodnocením důkazů nižšími soudy. Ty v projednávaném případě zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností pečlivým vyhodnocením provedených důkazů. Odmítl, že by rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, neboť nižší soudy nepřihlížely k napadanému výslechu poškozené z 23. 9. 2021 a nezaložily na něm svá skutková zjištění. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou, že dokazováním nebyla dostatečně objasněna doba, po kterou se obviněný měl dopouštět stíhaného jednání. Časovým ohraničením se podrobně zabýval prvostupňový soud ve prospěch obviněného, určil počáteční okamžik až od roku 2019, neboť v této době již útoky byly natolik intenzivní, že vyvolaly konkrétní reakce veřejnoprávních institucí. Pokud obviněný rozporoval věrohodnost výpovědi poškozené, pak jeho výhrady nemají oporu ve shromážděných důkazech, zejména s poukazem na psychologický znalecký posudek, podle něhož lze výpověď poškozené jak v jednotlivostech, tak i jako celek pokládat za věrohodnou.
16. Nejasnosti týkající se vzniku poranění poškozené v souvislosti s druhým skutkem nelze mít za rozhodné pro posouzení věci, neboť podstata jednání zakládajícího druhý skutek nespočívá ve způsobení poranění, ale obviněný je zde viněn z verbálního i fyzického napadení, které bylo způsobilé narušit veřejný pořádek. Závěr o poranění prstu tak nepředstavuje rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků skutkové podstaty.
17. Soudy nižších stupňů se podrobně zabývaly i otázkou subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, kdy obviněný sám uvedl informace, z nichž lze dovozovat, že o existenci předběžného opatření věděl, což plyne i z výpovědi poškozené a ze zpráv orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“). Tato námitka obviněného opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak je zjevně neopodstatněná.
18. Poslední námitku, že problémy dětí s hygienou, opožděným vývojem a chováním mají být důsledkem jednání obviněného, dovolatel nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podstata jeho výhrad totiž směřuje do oblasti provedených důkazů a měla tak být podřazena pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto formální pochybení však nikterak nebrání posouzení vznesené námitky, kterou státní zástupce neshledal důvodnou. Vyzdvihl, že přečin ohrožování výchovy dítěte je ohrožovacím deliktem nevyžadujícím, aby došlo k poruše v rozumovém, citovém či mravním vývoji dítěte. V žádném ze skutkových popisů také není zmíněn takový následek, a proto i otázka, zda problémy s hygienou, opožděným vývojem či chováním jsou v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, není pro posouzení jeho trestní odpovědnosti tímto přečinem podstatná. Obviněný tak v tomto ohledu namítá údajnou nesprávnost skutkových zjištění ovšem takových, která nemají povahu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu.
19. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s konáním neveřejného zasedání státní zástupce udělil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání
20. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání
21. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
22. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
23. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] a · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
25. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho prvé alternativě poukazem na nejasnost časového usazení a neprůkaznost intenzity a četností výpadů vůči poškozené, jejíž výpověď označil za povrchní, obecnou a rovněž i nevěrohodnou stran jejího tvrzení o vzniku zranění prstu v souvislosti s druhým skutkem. Na pomezí skutkových námitek uplatnitelných pod prvou alternativou tohoto dovolacího důvodu a námitek proti právnímu posouzení, jaké lze vznést pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se nacházejí výhrady obviněného, jimiž vyčítá odvolacímu soudu závěr, že problémy nezletilých dětí s hygienou, vývojem a chováním mají být důsledkem jednání obviněného vůči jejich matce. Tento dovolací důvod obviněný konečně uplatnil v jeho druhé alternativě ve vztahu k prvému skutku poukazem na to, že stran něho bylo trestní stíhání postaveno výlučně na nezákonně provedeném úkonu označeném jako neodkladný a neopakovatelný.
26. S prvou alternativou tohoto dovolacího důvodu se námitky obviněného rozcházejí. Plně to platí o jeho výhradách směřujících proti dílčímu skutkovému závěru o poraněních, která poškozená utrpěla při napadení v parku (druhý skutek) a o údajném dílčím skutkovém zjištění odvolacího soudu, že problémy nezletilých dětí vyvěrají z jednání obviněného vůči jejich matce.
27. Jak přiléhavě upozornil již státní zástupce, skutkové zjištění o poraněních poškozené v souvislosti s druhým skutkem nelze označit za rozhodné skutkové zjištění. Trestnost jeho jednání totiž není založena následkem v podobě změn zdravotního stavu poškozené, ale dopadem do sféry veřejného pořádku. Jinak řečeno, i kdyby poškozená při napadení v šumperském parku neutrpěla vůbec žádné poranění, nemělo by to na trestní odpovědnost obviněného žádný vliv. Navíc nutno zdůraznit, že nižší soudy se otázkou původu rozporovaných zranění velmi pečlivě zaobíraly, takže i kdyby zcela hypoteticky bylo možno konstruovat, že tato zranění by měla být rozhodným skutkovým zjištěním (což ovšem z výše rozvedených důvodů nelze), pak by takové zjištění nebylo s obsahem provedených důkazů v rozporu, natožpak v rozporu zjevném.
28. Pokud jde o údajné skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že problémy nezletilých dětí s hygienou, vývojem či chováním mají být důsledkem jednání obviněného vůči jejich matce, pak v prvé řadě nutno uvést, že žádné takové jednoznačné skutkové zjištění odvolací soud neučinil. Krajský soud toto propojení potíží nezletilých dětí s jednáním obviněného zmínil pouze k dokreslení okolností a jako skutečnost podpůrně nasvědčující negativnímu vlivu partnerské agrese na nezletilé děti. Tento vliv je však primárně založen již jen jejím charakterem, délkou a intenzitou, aniž by hrálo roli, zda zanechala nějaký hmatatelný následek v jakékoliv podobě (vývojové deficity, osobnostní rozpad, výchovné problémy apod.). Nicméně i kdyby teoreticky mělo být dovozováno, že odvolací soud takové skutkové zjištění učinil, pak nejde o rozhodné skutkové zjištění, neboť – a zda lze rovněž odkázat na vyjádření státního zástupce – přečin ohrožování výchovy dítěte je deliktem ohrožovacím, který nevyžadujíce prokázání následku.
29. S prvou alternativou tohoto dovolacího důvodu se míjejí i výhrady, jimiž obviněný brojí proti skutkovým závěrům týkajícím se časového zařazení četnosti a intenzity jednání tvořících prvý a třetí skutek. Obviněný zde neoznačuje žádný rozpor, natožpak zjevný a toliko v obecné rovině poukazuje na nevěrohodnost svědků či nepřesvědčivost jejich výpovědí. Tyto jeho námitky se nikterak nevymykají z obvyklých nekonkrétních stesků nad hodnotícími úvahami nižších soudů, s nimiž dovolatel vede pouze prostou polemiku. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit, respektive co z nich (ne)měly zjistit, aniž by se jakkoliv ve svých dovolacích námitkách nořil do otázek provázanosti jednotlivých důkazů a jejich vzájemné korelace, jak správně učinily soudy nižších stupňů. Ty se podrobně a přesvědčivě zaobíraly provedenými důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti, neopomněly žádný prvek provedeného dokazování, nevykazovaly žádnou logickou mezeru a přiléhavě vysvětlily, proč učinily skutkové závěry, proti nimž obviněný pouhým obecným vyjádřením nesouhlasu brojí.
30. Pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by patrně bylo možno podřazovat výhrady vyvěrající z námitky nezákonnosti zahájení trestního stíhání. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné. V prvé řadě nutno uvést, že výslech poškozené (vztahující se k prvému skutku) provedený dne 23. 9. 2021 jako neodkladný a neopakovatelný úkon vůbec prvostupňovým soudem jako důkaz v hlavním líčení proveden nebyl. Z tohoto pohledu tak žádná (natož pak rozhodná) skutková zjištění na procesně nepoužitelném výslechu založena nejsou. Tento efekt není dán ani na základě konstrukce obviněného, který dovozuje, že bylo-li trestní stíhání zahájeno nezákonně díky tomu, že bylo postaveno výlučně na zmíněném výslechu poškozené, který neodkladným a neopakovatelným úkonem nebyl, pak jde o nezákonnost, která dopadá i na další úkony činěné po takovém zahájení trestního stíhání. Tomuto náhledu obviněného však přisvědčit nelze. Trestní stíhání je možné zahájit i na podkladě procesně dále nepoužitelných úředních záznamů. Z tohoto hlediska je zcela nerozhodný charakter dokumentu, v němž měly původ prvotní informace nasvědčující, že došlo ke spáchání trestného činu. I kdyby tedy poškozená byla 23. 9. 2021 pouze vytěžena takzvaně na úřední záznam, v němž by uvedla totéž, co ve výslechu nenaplňujícím podmínky neodkladného a neopakovatelného úkonu, nic by to na oprávněnosti zahájení trestního stíhání neměnilo. Trestní stíhání tak bylo zahájeno zákonně a zákonnými byly i důkazy opatřené policií po takovém zahájení trestního stíhání. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
31. Jak zmíněno již výše, tomuto dovolacímu důvodu se spíše vymykají námitky obviněného proti údajnému závěru odvolacího soudu o tom, že problémy nezletilých dětí mají být důsledkem jednání obviněného proti jejich matce. Tyto dovolatelovy připomínky mají především skutkový rozměr a přesah do právních otázek zde obviněný v podstatě nenamítá. Nikterak totiž nezpochybňuje, že jeho výpady proti jejich matce děti neprožívaly jako harmonické rodinné prostředí plné pozitivních impulsů skýtajících jim klid, bezpečí a optimální vzorce chování pro jejich další životní rozvoj. Brojí pouze proti následkům, které to na dětech mělo zanechat, což však není pro právní posouzení relevantní otázka.
32. Na pomezí dovolacích důvodů podle písm. g) a písm. h) § 265b odst. 1 tr. ř. stojí námitky obviněného k absenci subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Obviněný odmítá svou vědomost o obsahu zakazujícího předběžného opatření, což činí dílem i z platformy svých vlastních autonomních skutkových závěrů odlišujících se od závěrů, které učinily soudy nižších stupňů. V tomto ohledu obviněný sice nerozporuje, že měl určité informace od poškozené, opomíjí však, že závěr o vědomosti zákazu vyplývajícího z předběžného opatření nižší soudy dovodily i z vyjádření dovolatele samotného a ze zpráv OSPODu, vůči němuž obviněný svou vědomost o zákazu deklaroval. Potud jde spíše o skutkové námitky, které pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřazovat nelze.
33. Právní rozměr uvedených námitek lze spatřovat v tom, že obviněný sice připouští určitou vědomost o existenci předběžného opatření, zpochybňuje však svou informovanost, pokud jde o jeho konkrétní obsah a vymezení jím stanovených podmínek a zákazů. Touto optikou nazírané dovolací námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Je třeba vyzdvihnout, že obviněný nebyl adresátem předběžných opatření majících za cíl chránit před ním poškozenou poprvé. Již v předchozích dobách byla vůči němu vydána obdobná rozhodnutí a z tohoto hlediska si tak obviněný jistě svedl učinit alespoň rámcovou představu o obsahu nynějšího předběžného opatření, kterým bylo reagováno na obdobnou situaci, na jakou bylo reagováno dřívějšími předběžnými opatřeními. Vědomost obviněného o obsahu předběžného opatření je pak patrná i z toho, jak on se vyjadřoval vůči OSPODu, popřípadě vůči pracovnici azylového domu, v němž následně poškozená bydlela a jejíž sdělení je podchyceno rovněž ve zprávách OSPODu. Jestliže obviněný sám hlásal, že o nějakém zákazu ví a referoval o tom, že přes zákaz byl u poškozené, a jestliže sama poškozená vypověděla, že vůči ní obviněný deklaroval, že zákazy jsou od toho, aby se porušovaly, pak nemůže obstát jeho námitka, že snad měl být nějak dezorientován a tápat v tom, čeho vlastně by se ony zákazy měly týkat. Pokud by pak teoreticky takovou nejistotu bylo možno dovozovat, pak vzhledem ke zkušenosti obviněného s předcházejícími předběžnými opatřeními, sotva mohlo být pro něho nějak těžké získat od příslušného soudu předmětné předběžné opatření a zbavit se tak břemene své údajné nejistoty. Nic takového však obviněný neučinil, takže i kdyby zcela hypoteticky bylo možno dovozovat, že konkrétní obsah předběžného opatření neznal, pak vzhledem k jeho vědomosti o tom, že nějaký zákaz vydán byl, a s přihlédnutím k jeho bohatým zkušenostem s obdobnými zákazy z minulosti, byl přinejmenším srozuměn s tím, že kontaktováním poškozené porušuje zákaz veřejné moci. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
34. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení obviněný neuplatnil v prvé alternativě – tedy, že mu bylo odepřeno právo na přístup k druhé instanci. Uplatnil jej v alternativně druhé – totiž že odvolací soud v rámci svého přezkumu neodstranil vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Tento dovolací důvod lze ovšem úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. To se však v projednávané věci nestalo, neboť námitky obviněného k namítaným jiným dovolacím důvodům se s nimi buď míjely, anebo byly shledány zjevně neopodstatněnými. V. Způsob rozhodnutí
35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 12. 3. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů