3 Tvo 61/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2001 stížnost obžalovaného K. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. 4 Ntv 7/2001, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 5/99, rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Namítl v ní, že důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. jsou v jeho případě dovozovány účelově, neboť skutečnosti vyplývající ze spisu nesvědčí pro závěr o obavě, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání ani že bude v páchání trestné činnosti pokračovat. Dále poukázal na to, že nebyly splněny podmínky pro to, aby podle § 71 odst. 3 tr. ř. mohla být jeho vazba znovu prodloužena. Podle přesvědčení obžalovaného nejsou v jeho případě podmínky výše citovaného ustanovení zákona dány, neboť nelze dovodit, že by k prodlužování řízení došlo pro „obtížnost věci\" nebo „jiné závažné důvody trestního stíhání\". Konečně i Vrchní soud v Olomouci ve svém předcházejícím usnesení o prodloužení vazby neakceptoval návrh předsedy senátu krajského soudu na prodloužení vazby do 31. 5. 2001 a vazbu prodloužil pouze do 30. 4. 2001.
Ze shora uvedených důvodů proto obžalovaný v petitu své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Obžalovaný K. H. je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost. Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 36 T 5/99 (na podkladě obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 Kzv 109/98 ze dne 16. 4. 1999) proti obžalovanému a dalším osobám, bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem dne 24. 9. 1999 (č. j. 36 T 5/99-696). Tento rozsudek byl v odvolacím řízení ohledně obžalovaného K. H. dne 11. 1. 2000 v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Po doplnění řízení v intencích odvolacího soudu rozhodl Krajský soud v Ostravě novým rozsudkem ze dne 23. 3. 2001, č. j. 36 T 5/99-1183. Obžalovaný K. H. byl uznán vinným organizátorstvím trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák., organizátorstvím trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1, 2 tr. zák., za které mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem byl obžalovaný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Z důvodů urychlení řízení byla usnesením soudu část trestné činnosti obžalovaného podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Proti výše citovanému rozsudku podal obžalovaný K. H. odvolání ihned po jeho vyhlášení. Předmětná trestní věc se nyní nachází ve stadiu, kdy po provedení úkonů podle § 251 tr. ř. bude předložena odvolacímu soudu.
O vzetí obžalovaného K. H. do vazby rozhodl soudce Okresního soudu v Karviné usnesením ze dne 22. 12. 1998, sp. zn. 9 Nt 957/98, z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b), c) tr. ř. v tehdy účinném znění. Tyto důvody byly v průběhu řízení omezeny o důvody tzv. koluzní vazby a obžalovaný v současné době vykonává vazbu na základě důvodů ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vazba obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 4 Ntv 15/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 5 Tvo 147/2000, do 30. 4. 2000. Návrh na další prodloužení této vazby podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. předseda senátu Krajského soudu v Ostravě.
Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u obžalovaného K. H. dosud důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Poněvadž v mezidobí nedošlo ke změně skutečností, na jejichž základě byl tento závěr soudy opakovaně učiněn (naposledy v již citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 5 Tvo 147/2000), lze především odkázat na tato předcházející rozhodnutí, včetně důvodů, které ve svém usnesení ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. IV.ÚS 365/2000, uvedl Ústavní soud České republiky, když rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti obžalovaného. K důvodům tzv. útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je třeba navíc poznamenat, že ohrožení obžalovaného vysokým trestem v posuzovaném případě nevyplývá jen ze zákonné trestní sazby, ale v současném stadiu řízení má již konkrétní podobu ve víceletém trestu odnětí svobody, který mu byl (byť nepravomocně) uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě.
S napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci se lze ztotožnit i v tom, že v předmětné věci jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Krajský soud v Ostravě v rámci posledního prodloužení vazby pokračoval v hlavním líčení a provedl řadu úkonů v souladu s pokyny odvolacího soudu a řízení dovedl až do stadia, kdy ve věci rozsudkem znovu rozhodl. Tyto skutečnosti jsou v napadeném usnesení podrobně rozvedeny. Jestliže se tedy nepodařilo trestní stíhání obžalovaného (pravomocně) skončit ve lhůtě do 30. 4. 2001, nestalo se tak pro nečinnost soudu a v důsledku jím zaviněných průtahů řízení, ale z objektivních důvodů, jež je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. nutno považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaného současně hrozí, že v případě jeho propuštění na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, a aby bylo předcházeno a zamezováno trestné činnosti.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil trvání vazby obžalovaného K. H., tj. do 31. 8. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak s ohledem na povahu projednávané věci, tak i na její současný procesní stav. Oba soudy ovšem musí i v rámci prodloužení vazební lhůty postupovat v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř., jež orgánům činným v trestním řízení ukládá povinnost vyřizovat vazební věci přednostně a s největším urychlením.
Ze všech shora konstatovaných důvodů proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaného K. H. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 tr. ř. ji jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler