3 Tz 19/2023-186
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 26/2020, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 1, 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 26/2020,
byl porušen zákon
ve prospěch obviněného J. K. v § 12 odst. 11 trestního řádu a § 45 odst. 1 trestního zákoníku a
v neprospěch obviněného J. K. v § 37 odst. 1 trestního zákoníku, § 337 odst. 1 trestního zákoníku a § 69 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Hradci Králové se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 26/2020, byl v bodě I. podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen ve výroku o vině a trestu rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 2 T 48/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v bodě II. byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě, podle kterého
„a) dne 7. 3. 2020 ve 21:32 h na pozemní komunikaci č. 299 mezi Dvorem Králové nad Labem, okres Trutnov, a Dvorem Králové nad Labem – Zboží řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. XY, RZ: XY, bez platné technické kontroly,
b) dne 19. 5. 2020 v době od 16:10 h do 16:15 h v Hradci Králové z ul. XY do ul. XY jako řidič vlečeného vozidla řídil osobní motorové vozidlo zn. XY, RZ: XY,
a těchto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 3 T 30/2011, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2011, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 36 měsíců, jenž vykonává od 29. 3. 2014 do 5. 12. 2020 s přerušením výkonu v době od 22. 6. 2014 do 25. 12. 2017 a od 12. 10. 2018 do 11. 12. 2019“.
2. Za to mu byl podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 337 odst. 1 trestního zákoníku uložen společný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců s dohledem. Podle § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb v hodnotě 100 Kč každá z nich, tedy celkem 20 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků.
3. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. 2 T 26/2020, byl podle § 86 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku obviněnému ponechán v platnosti podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody na třicet měsíců s dohledem uložený napadeným rozsudkem a současně prodloužena zkušební doba podmíněného odsouzení o jeden rok za současného uložení přiměřeného omezení zdržet se ve zkušební době užívání návykových látek.
4. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 2 T 26/2020, bylo podle § 86 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná trest odnětí svobody na třicet měsíců uložený napadeným rozsudkem a pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen věznice s ostrahou. Z podnětu stížnosti obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 10 To 306/2021, posledně citované usnesení v celém rozsahu zrušil. V odůvodnění usnesení krajský soud uzavřel, že není možné podle § 86 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnut o tom, že obviněný trest odnětí svobody na třicet měsíců vykoná, a to s ohledem na fakt, že tento trest přesahuje zákonnou výměru trestu odnětí svobody stanovenou v § 337 odst. 1 trestního zákoníku.
5. Proti výroku o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 26/2020, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozsudkem v neprospěch obviněného porušen zákon ve výroku o trestu v 69 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 a v § 337 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2022. Tímto rozhodnutím byl totiž uložen trest odnětí svobody na třicet měsíců, v přepočtu na dva roky a šest měsíců, tedy ve výměře nad horní hranicí trestní sazby až na dvě léta přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 trestního zákoníku, a to o celých šest měsíců. Takový trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu ve smyslu § 266 odst. 2 trestního řádu (např. komentář k § 266 odst. 2 trestního řádu, bod 15., v publikaci Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3295–3320). Rovněž představuje trest ve zřejmém rozporu s účelem trestu (přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 4 Tz 92/2012). Napadený rozsudek porušuje § 69 odst. 1 věty druhé trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020. Náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců stanovený napadeným rozsudkem totiž spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahuje horní hranici trestní sazby dokonce o jeden rok.
6. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 26/2020, byl v neprospěch obviněného porušen zákon ve výroku o trestu v § 68 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 a v § 337 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2022, podle § 269 odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, stejně tak zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl..
7. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že se s argumentací stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje. Doplnil, že uložený trest je nejen v rozporu se zásadou přiměřenosti trestních sankcí, ale zejména se jedná o přímé porušení zásady nulla poena sine lege, tedy jedné z naprosto základních zásad trestního práva, výslovně kodifikované v § 37 odst. 1 trestního zákoníku, jako možnost ukládání trestních sankcí pouze na základě trestního zákona. K uložení náhradního trestu odnětí svobody podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 státní zástupce uvedl, že stanovení náhradního trestu odnětí svobody v době vydání napadaného rozhodnutí představovalo obligatorní součást výroku o trestu v rozsudku, kterým se ukládá peněžitý trest. Pokud však již byl uložen trest odnětí svobody za horní hranicí trestní sazby, jakákoli výše náhradního trestu se dostala do rozporu se zněním tohoto ustanovení. Vzhledem k obligatornosti uložení náhradního trestu odnětí svobody při ukládání peněžitého trestu spatřuje státní zástupce nezákonnost již v samotném uložení peněžitého trestu podle § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku účinného do 30. 9. 2020.
9. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020 sp. zn. 2 T 26/2020 byl v neprospěch obviněného porušen zákon ve výroku o trestu v § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 a v § 337 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2022, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a stejně tak zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že stížnost pro porušení zákona, byť směřuje pouze proti výroku o trestu, je přípustná podle § 266 odst. 2 trestního řádu, neboť v důsledku vytýkané vady je podle názoru ministra spravedlnosti trest uložený napadeným rozhodnutím ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 3 Tz 262/2000). Nejvyšší soud proto podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
11. Jelikož byl napadeným výrokem o trestu obviněnému uložen společný trest za pokračování v trestném činu podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku, musel Nejvyšší soud za splnění podmínek podle § 267 odst. 3 věta druhá trestního řádu přezkoumat i výrok o vině v tom smyslu, zda pro uložení společného trestu byly splněny zákonné podmínky.
12. Společný trest za pokračování v trestném činu podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku lze uložit pouze v případě, že je ukládán za pokračování v trestném činu (srov. § 116 trestního zákoníku). Pokračující trestný čin je jediným trestným činem, sestávajícím z více dílčích útoků. Mezníkem, který pokračování v trestném činu nemůže překlenout, je sdělení obvinění (viz § 12 odst. 11 trestního řádu). Proto jakmile došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu nebo návrhu na potrestání podle § 314b odst. 1 trestního řádu (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 14 To 49/2002, uveřejněný pod č. 15/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.) pro trestný čin obviněnému a ten poté spáchá další útok (či útoky) naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky § 116 trestního zákoníku, jde již o další trestný čin, nikoliv o pokračování v trestném činu. Ustanovení § 12 odst. 11 trestního řádu se uplatní i ve vztahu k § 45 trestního zákoníku o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu. Postup podle § 45 trestního zákoníku tak přichází v úvahu jen tehdy, když pokračující trestný čin (skutek) nebyl ukončen sdělením obvinění (srov. rozsudek ze dne 22. ledna 2003, sp. zn. 4 Tz 101/2002).
13. V projednávané věci Okresní soud v Hradci Králové posoudil jako pokračování v trestném činu jednání obviněného, kterého se dopustil dvěma útoky ve dnech 7. 3. 2020 a 19. 5. 2020. Přitom skutku ze dne 19. 5. 2020 se obviněný dopustil až poté, kdy nejenže mu byl doručen návrh na potrestání pro skutek ze dne 7. 3. 2020, ale dokonce byl za tento skutek vyhlášen odsuzující rozsudek Okresním soudem v Trutnově ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 2 T 48/2020. Skutky ze dnů 7. 3. 2020 a 19. 5. 2020 tudíž nemohly být dílčími útoky jednoho pokračujícího trestného činu. Skutek ze dne 19. 5. 2020 měl být proto posouzen jako další samostatný trestný čin, u kterého nepřicházelo v úvahu uložení společného trestu podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku. Jelikož se obviněný tohoto dalšího skutku dopustil po vyhlášení odsuzujícího rozsudku pro skutek ze dne 7. 3. 2020, ale před jeho právní mocí, nejednalo se ani o souběh trestných činů, na něž by měl být ukládán souhrnný trest podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku, nýbrž o tzv. zdánlivou zpětnost. Napadený rozsudek tudíž trpí vadou již ve výroku o vině, a to v důsledku porušení § 12 odst. 11 trestního řádu a § 45 odst. 1 trestního zákoníku. Jelikož výrokem o vině došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného, omezil se Nejvyšší soud v této části na tzv. akademický výrok podle § 269 odst. 1 trestního řádu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se proto nijak nedotýká právní moci napadeného rozsudku ve výroku o vině pokračujícím trestným činem.
14. Pokud jde o navazující výrok o trestu, je nutné nejprve připomenout, že podle § 37 odst. 1 trestního zákoníku lze trestní sankce ukládat jen na základě trestního zákona. Podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Podle § 53 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku lze vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin, uložit i jiné tresty uvedené v § 52 trestního zákoníku. Podle § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku může soud uložit peněžitý trest v případě, že ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. Podle § 69 odst. 1 trestního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2020, ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na čtyři léta; náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.
15. Jestliže byl v projednávané věci napadeným rozsudkem podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 337 odst. 1 trestního zákoníku obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců (s podmíněným odkladem v trvání čtyřiceti dvou měsíců), tedy ve výměře o šest měsíců přesahující horní hranici zákonné trestní sazby, zjevně došlo k porušení § 337 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud byl vedle takto uloženého podmíněného trestu odnětí svobody obviněnému dále uložen peněžitý trest a k němu podle § 69 odst. 1 věta první trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, došlo také k porušení § 69 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, jelikož náhradní trest spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahoval horní hranici trestní sazby o dvanáct měsíců. Takto uložený podmíněný trest odnětí svobody a náhradní trest odnětí svobody navíc porušují zásadu nulla poena sine lege ve smyslu § 37 odst. 1 trestního zákoníku a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
16. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že nesdílí názor státního zástupce o nezákonnosti samotného uložení peněžitého trestu podle § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Přestože výrok o stanovení náhradního trestu odnětí svobody podle tehdy účinné právní úpravy obligatorně navazoval na výrok o uložení peněžitého trestu, bylo možné od stanovení náhradního trestu upustit za situace, kdy by takový postup porušoval § 69 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku (přiměřeně srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 1995, sp. zn. Stn 1/96, uveřejněné pod č. 36/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zákon byl porušen také v neprospěch obviněného.
18. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 26/2020, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. K. v § 12 odst. 11 trestního řádu a § 45 odst. 1 trestního zákoníku a v neprospěch obviněného J. K. v § 37 odst. 1 trestního zákoníku, § 337 odst. 1 trestního zákoníku a § 69 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Jde v podstatě o to, aby Okresní soud v Hradci Králové při vázanosti výrokem o vině obviněného pokračujícím trestným činem znovu rozhodl o uložení společného trestu ve smyslu § 45 odst. 1 trestního zákoníku za splnění podmínek podle § 37 odst. 1 trestního zákoníku, § 337 odst. 1 trestního zákoníku a § 69 odst. 1 trestního zákoníku.
20. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu