3 Tz 58/2021-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. v jiné trestní věci ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2020, č. j. 11 T 75/2020-103, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2020 č. j. 11 T 75/2020-103, a v řízení předcházejícím
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného J. K. v § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu a v § 202 odst. 4 trestního řádu.
Napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení počínaje hlavním líčením konaným dne 21. 12. 2020 se zrušují. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Písku se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2020, č. j. 11 T 75/2020-103, byl J. K. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 2. 2021.
2. Proti citovanému rozhodnutí podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl rozsudkem okresního soudu porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť dne 21. 12. 2020 nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, jelikož se již od 26. 11. 2020 nacházel ve vazbě v jiné trestní věci. Zároveň nebyl ani zastoupen obhájcem, ačkoliv byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu.
3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2020, č. j. 11 T 75/2020-103, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu a zároveň v § 202 odst. 4 trestního řádu, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2020, č. j. 11 T 75/2020-103, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Písku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 trestního řádu.
4. Stížnost pro porušení zákona byla podle § 274 odst. 5 trestního řádu zaslána obviněnému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství s tím, že se k ní mohou ve stanovené lhůtě vyjádřit. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s ní a s argumentací v ní obsaženou v podstatných bodech ztotožňuje. Státní zástupce se však neztotožnil beze zbytku s návrhovou částí podané stížnosti pro porušení zákona. Podle názoru státního zástupce nezákonný není jen samotný napadený rozsudek, ale jeho nezákonnost se primárně odvíjí od toho, že je založen na vadném postupu řízení. Ve smyslu § 268 odst. 2 trestního řádu je proto třeba konstatovat porušení zákona v řízením předcházejícím napadenému rozhodnutí. V návaznosti na to nepostačuje pouze zrušení napadeného rozsudku, ale je třeba zrušit i toto vadné předcházející řízení, tedy zejména hlavní líčení konané dne 21. 12. 2020, které je třeba provést znovu. Pokud jde o alternativní návrh na postup podle § 271 odst. 1 trestního zákoníku, má státní zástupce za to, že k němu vůbec nejsou dány zákonné podmínky, neboť řízení předcházející napadenému rozhodnutí je stiženo zásadní vadou, kterou nelze zhojit v řízení o podané stížnosti pro porušení zákona před Nejvyšším soudem.
5. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
6. Podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
7. Podle § 202 odst. 4 trestního řádu hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
8. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na potrestání a předvolání k hlavnímu líčení byly obviněnému doručeny do vlastních rukou dne 29. 10. 2020 a vzhledem k tomu, že se dne 21. 12. 2020 k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, rozhodl Okresní soud v Písku podle § 202 odst. 2 trestního řádu o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. V průběhu téhož hlavního líčení pak byly provedeny všechny dostupné důkazy a vyhlášen odsuzující rozsudek. Až následně Okresní soud v Písku zjistil, že se obviněný již od 26. 11. 2020 nacházel ve vazbě ve věci Okresního soudu Strakonice, sp. zn. 0 Nt 7004/2020.
9. Postupem Okresního soudu v Písku, který konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nacházejícího se ve vazbě, došlo k porušení práva obviněného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů, a zároveň k porušení práva obviněného na obhajobu, když obviněný neměl obhájce, ačkoliv existoval důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 6 Tz 111/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 7 Tdo 855/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 4 Tz 22/2015).
10. Nejvyšší soud proto vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného v § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu a v § 202 odst. 4 trestního řádu rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2020, č. j. 11 T 75/2020-103, a řízením předcházejícím, počínaje hlavním líčením konaným dne 21. 12. 2020. Citované rozhodnutí a jemu předcházející řízení v uvedeném rozsahu podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Písku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
12. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu