3 Tz 72/2021-186
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a
JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně
spravedlnosti ve prospěch obviněného V. G., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č.
ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Okresního
soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132, a podle § 268 odst. 2
trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu
rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného V. G. v § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další
rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chebu se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T
147/2020-132, byl obviněný V. G. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205
odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to a za pokračující přečin
porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a
pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního
zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24.
11. 2020, č. j. 6 T 93/2020-145, byl podle § 205 odst. 4 za použití § 43 odst.
2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku
byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne
24. 11. 2020, č. j. 6 T 93/2020-145, jakož i všechna další rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla
podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 2021.
2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu podala
ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro
porušení zákona ve prospěch obviněného V. G. Podle názoru ministryně
spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v § 205 odst. 4 písm. b)
trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované
skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo dovozeno
pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního
soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst.
2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12.
2020, č. j. 2 T 147/2020-132, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. G. v
§ 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, podle § 269 odst. 2 trestního řádu
zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T
147/2020-132, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v
Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně
postupoval podle § 271 odst. 1 trestního řádu.
4. Obviněný ke stížnosti ministryně spravedlnosti uvedl, že se
ztotožňuje s důvody uvedenými ve stížnosti. V původně probíhajícím trestním
řízení se doznal k jednání, které mu bylo obžalobou kladeno za vinu. V rámci
hlavního líčení dne 7. 12. 2020 prohlásil svou vinu a soud jeho prohlášení
přijal. Nezpochybňoval skutkové okolnosti zjištěné v rámci přípravného řízení.
Vzhledem k následnému vývoji judikatury je však nepochybné, že v předmětné věci
došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. V této souvislosti se jeví
uložený trest jako nesprávný a nepřiměřený.
5. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce poukázal na to, že Okresní
soud v Chebu rozhodl o podané obžalobě státního zástupce v hlavním líčení
konaném dne 7. 12. 2020. V rámci hlavního líčení obviněný po přednesu obžaloby
a prezentaci nároku poškozených na náhradu škody prohlásil, že se cítí být
vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě, souhlasí s jeho popisem i s jeho
právní kvalifikací, ale nesouhlasí s navrženým trestem. Následně obviněný po
poučení ve smyslu § 206c odst. 1 trestního řádu výslovně prohlásil vinu,
přičemž po stanovisku státního zástupce vyhlásil soud usnesení, jímž prohlášení
viny podle § 206c odst. 4, 6 trestního řádu přijal a upustil v tomto rozsahu od
provedení dokazování. Po provedení důkazů nezbytných pro rozhodnutí o trestu
byly strany vyzvány k závěrečným řečem, po jejichž přednesu byl vyhlášen
napadený rozsudek. Po jeho vyhlášení se obviněný i přítomná státní zástupkyně
vzdali práva na podání odvolání a souhlasili s vyhotovením rozsudku „bez
písemného odůvodnění“. Napadený rozsudek Okresního soudu v Chebu je produktem
řádně projevené relevantní vůle obviněného jakožto autonomní dispoziční sféry
jednotlivce, do které již s odkazem na § 206c odst. 7 trestního řádu nepřísluší
stěžovatelce zasahovat. Státní zástupce má za to, že s ohledem na uvedený
procesní stav stížnost pro porušení zákona přípustná není.
6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§
274 věta poslední trestního řádu) rozhodl podle § 268 odst. 1 písm. a)
trestního řádu tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není
přípustná.
7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností stížnosti pro porušení
zákona. Vzal přitom v úvahu svou aktuální rozhodovací praxi, zejména rozhodnutí
ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 79/2021, a ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 3 Tz
51/2021. V těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval právě otázkou
přípustnosti stížnosti pro porušení zákona poté, co soud přijal prohlášení viny
obviněného. Došel k závěru, že § 206c odst. 7 trestního řádu nelze na rozdíl od
dovolání vztahovat i na stížnost pro porušení zákona.
8. V posuzovaném případě si lze těžko představit, že by obviněný za
situace, kdy by mu byl znám rozsudek velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, prohlásil svou
vinu.
9. V případě nemožnosti podat proti skutečnostem uvedeným v prohlášení
viny mimořádný opravný prostředek (stížnost pro porušení zákona) by nebylo
možné napravit zásadní a podstatné vady, pro které nemůže napadené rozhodnutí
obstát. Záměrem zákonodárce zcela jistě nebylo v případě takových vad soudního
rozhodnutí odejmout obviněnému jakoukoli možnost podat opravný prostředek a
domoci se zákonného a spravedlivého rozhodnutí v konkrétní věci.
10. Za této situace by byla znevýhodněna ta skupina osob, která usnadní
svým přístupem objasnění trestné činnosti a zjednoduší řízení před soudem,
avšak oproti těm, kteří absolvovali „klasické“ trestní řízení by nemohli žádným
způsobem dosáhnout změny nezákonného rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud proto shledal stížnost pro porušení zákona jako
přípustnou.
12. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro
porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení
napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen
byl.
13. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát
trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15
Tdo 110/2021. Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata
trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku
může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za
„jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není
událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít
podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o
naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že
musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém
rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti
dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující
okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) trestního zákoníku.
14. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými
přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v
důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b)
trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se
sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního
kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může
jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či
zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost
umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že
v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání
nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden
apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin
pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení
zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení
atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých
nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené
úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které
obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá
těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak
projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
15. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná
událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání
trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch,
anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní
důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i
trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické
potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze
vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují
naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu
krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních
okolnostech spáchaného činu.
16. V projednávané věci se obviněný skutku dopustil 16. 10. 2020 v době
výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění
COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nalézací
soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda
pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně
usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho
prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4
písm. b) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové souvislosti tohoto činu
s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Vzhledem ke konkrétním
okolnostem a způsobu spáchání činu – odcizení čokolád v obchodním domě – nelze
žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit.
Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty
zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nejsou správné.
17. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu,
současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
18. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc
Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku
vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil.
19. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o
stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k
tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu