USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce R. P., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 220/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 11 Co 200/2024-178, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2024, č. j. 23 C 220/2022-143, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 61 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 138 892 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok II) a co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 138 892 Kč od 28. 9. 2022 do 11. 10. 2022 (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 47 254 Kč (výrok IV).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 11 Co 200/2024-178, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i co do částky 61 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 4 500 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Částky 200 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu nepřiměřenou délkou daňových řízení zahájených na základě daňových kontrol DPH za zdaňovací období říjen až prosinec 2017 a leden až listopad 2018 (dále jen „posuzované řízení“) u společnosti Muramax RP Holding, s. r. o., jejíž je žalobce jednatel a jediný společník.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřuje jen do výroku o věci samé, tedy proti výroku I. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost.
5. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka aktivní věcné legitimace žalobce k uplatňování nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, jehož se účastnila právnická osoba, jejíž je žalobce jediný společník a jednatel, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že žalobce aktivní legitimaci v daném případě nemá, poněvadž účastníkem posuzovaného řízení byla společnost Muramax RP Holding, s. r. o., nikoliv žalobce, jenž je (pouze) jejím jednatelem a jediným společníkem. V takovém případě je totiž příčinná souvislost mezi případným nesprávným úředním postupem a žalobcem utrpěnou újmou přerušena jeho vztahem k primární poškozené společnosti, od něhož (nikoliv od tvrzeného nesprávného úředního postupu) žalobce svoji újmu odvozuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 675/2011, a ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2439/2012). K obdobnému závěru o přerušení příčinné souvislosti právním poměrem k účastníkovi řízení, a tedy neexistenci aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, dospěl Nejvyšší soud i ve vztahu k vedlejšímu účastníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, publikovaný pod č. 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4826/2017).
6. V dané věci uplatnil žalobce nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, jehož však nebyl účastníkem, tím byla právnická osoba, jíž byl žalobce jednatelem a jediným společníkem. Pokud žalobce v dovolání poukazoval na to, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení mu kromě „běžné“ újmy vznikla i další újma spočívající v poškození dobrého jména nebo v podobě zásahu do jeho rodinného života, tvrdí tím vznik jiné újmy (nad rámec běžné nejistoty ohledně výsledku řízení), jíž lze zohlednit při stanovení formy a výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013), ale jen v případě, že žalobci nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení může svědčit, což však v daném případě naplněno není, neboť nárok na zadostiučinění za újmu z nepřiměřené délky řízení může uplatnit jen účastník řízení (srov. kromě v předchozím odstavci uvedené judikatury i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019). Tato argumentace tedy nemůže být důvodem pro změnu výše popsané ustálené rozhodovací praxe a Nejvyšší soud tudíž nevyhověl požadavku žalobce, aby výše uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť ani na základě jeho argumentace v dovolání neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu