30 Cdo 1201/2022-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalovaným: 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) J. L., soudci Obvodního soudu pro Prahu 2, bytem XY, o zaplacení 1 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 9/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, č. j. 28 Co 302/2020-34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 7. 2020, č. j. 12 C 9/2012-28, odmítl žalobu doručenou soudu dne 10. 1. 2019 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 28 Co 302/2020-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2021, č. j. 12 C 9/2019-41, byl žalobce vyzván k tomu, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání, který podle položky č. 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků činí 4 000 Kč. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na toto usnesení reagoval žalobce podáním ze dne 26. 1. 2021, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 25.
5. 2021, č. j. 12 C 9/2019-47, tak, že jí nevyhověl a žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 28 Co 348/2021-54. Přípisem soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2022 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve smyslu usnesení ze dne 6. 1. 2021, č. j. 12 C 9/2019-41. Tento přípis byl žalobci doručen dne 27. 1. 2022, avšak žalobce na něj nikterak nereagoval a poplatek za dovolání nezaplatil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, a to i z novu poté, co bylo negativně rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku pro dovolací
řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
I kdyby ovšem žalobce znovu vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání nebyl, na věci by to ničeho nezměnilo, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání.
Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30.
1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Jan Kolba pověřený člen senátu