U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem
Ištvánkem ve věci žalobce Ing. P. R., proti žalované České republice –
Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1,
o konstatování porušení práva a zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 29/2012, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, č. j. 30 Co 382/2015-87,
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu
prvního stupně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 25 C 29/2012-78, jímž soud žalobci
nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl návrh
žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (proti rozsudku odvolacího
soudu ze dne 17. 2. 2015, č. j. 30 Co 40/2015-56).
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na tvrzení žalobce,
jenž uvedl, že žije sám, nemá žádné příjmy z pracovního nebo obdobného poměru a
nevlastní žádný majetek. Výdaje žalobce jsou hrazeny z důchodu jeho jediného
rodiče. Žalobce platí na zdravotním pojištění, místních poplatcích a nájemném
měsíčně celkem 5 660 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce věrohodně nedoložil
svou majetkovou, sociální a výdělkovou situaci. Lze mít pochybnosti o tom, z
jakých příjmů žalobce žije. Žalobce dostatečně věrohodně nerozkryl své
majetkové poměry, když tvrdí, že nedosahuje žádných příjmů a jeho měsíční
výdaje mají dosahovat výše 5 660 Kč. Odvolací soud se s uvedeným závěrem soudu
prvního stupně ztotožnil, přičemž rovněž poukázal na okolnost, že žalobce má
vysokoškolské vzdělání a jeho bydliště se nachází v blízkosti hlavního města. Z
pouhého obecného tvrzení o tom, že nemá pracovní příležitosti vzhledem k jeho
získané odbornosti, není možno přijmout závěr, že není schopen zajistit si, byť
i méně kvalifikovanou, práci. Dále odvolací soud poukázal na skutečnost, jež je
mu známa z jeho rozhodovací činnosti a jež plyne z katastru nemovitostí, že
žalobce je vlastníkem významné majetkové hodnoty, a to bytové jednotky v Praze,
která neslouží k uspokojování jeho bytové potřeby, když sám žalobce uvádí své
bydliště jinde. Tuto skutečnost žalobce v Prohlášení o osobních, majetkových a
výdělkových poměrech neuvedl.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 15. 2. 2016.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 30 Cdo 1219/2016-99,
dovolatele vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení odstranil
nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání, a to v souladu se závěry, k nimž Nejvyšší
soud dospěl v usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, na které ve
výzvě odkázal. Na výzvu reagoval dovolatel podáním ze dne 14. 4. 2016, v němž
označil postup předsedy senátu za protiprávní, svévolný, diskriminační a
šikanózní. Uvedl, že v dovolacím řízení nemusí být zastoupen advokátem, přičemž
poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon
609/97, ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sen.
zn. 29 NSCR 82/2014.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31.
12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Předně dovolací soud uvádí, že dovolatelem namítaná judikatura, z níž plyne
závěr, že dovolatel nemusí být v tomto řízení zastoupen advokátem, byla
překonána výše uvedeným usnesením sp. zn. 31 NSČR 9/2015. K závěrům vysloveným
v posledně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl již v usnesení ze dne 23.
7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 82/2014, na něž sám dovolatel také odkazuje.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o.
s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne
8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1).
Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí.
V daném případě se dovolací soud ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že
nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatel věrohodně nedoložil své
majetkové poměry, tudíž nelze dospět k závěru, že by jeho poměry odůvodňovaly
osvobození od soudních poplatků.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil
nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2
a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. 4. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu