30 Cdo 1255/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci
žalobkyně L. W., zastoupené Mgr. Ing. Vojtěchem Szalayem, advokátem se sídlem v
Břeclavi, nám. T. G. Masaryka 2957/9A, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti
vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. Kamila Brančíka, soudního
exekutora se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, o zaplacení částky 91.250,- Kč s
příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 1984/2005, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2013,
č. j. 17 Co 88/2013-223, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“)
poté, co přihlédl k čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2
a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, konstatoval, že dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně
(dále již „odvolací soud“) ze dne 31. října 2013, č. j. 17 Co 88/2013-223, není
přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolatelka spatřuje nesprávné posouzení věci v závěru odvolacího soudu, který
dovodil, že za situace, kdy žalobkyně v žalobě tvrdila, že spatřuje nesprávný
úřední postup v postupu soudního exekutora, který pokračoval v exekuci, aniž by
vyčkal skončení řízení o podaných vylučovacích žalobách, a poté dodala, že
tento nesprávný úřední postup shledává i v postupu Okresního soudu v Hodoníně,
který neodložil exekuci v případě, kdy byly podány vylučovací žaloby, nešlo o
žádnou změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř., o níž by soud prvního
stupně musel rozhodovat, neboť žalobkyně stále uplatňovala tentýž nárok na
totožném skutkovém základě spočívajícím v nesprávném úředním postupu státu. Dovolatelka namítá, že uvedený závěr odvolacího soudu je v rozporu se závěry
dále citované ustálené judikatury dovolacího soudu, která dovozuje, že v
případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a
stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového základu věci, než jak ho
vylíčil v původní žalobě, jde o změnu žaloby dle ustanovení § 95 o. s. ř. (viz
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000,
uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2834/2011, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2614/2011 a rozsudek ze dne
31. března 2010, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008). Dovolací soud shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovolatelkou
předestřené právní otázky, se kterou se odvolací soud – jak vyplývá z
odůvodnění napadeného rozhodnutí – řádně vypořádal, není v rozporu s výše
citovanou judikaturou, která na daný případ nedopadá. Nejvyšší soud např. ve
věci sp. zn. 25 Cdo 2573/2007 rozhodoval o dovolání v právní věci týkající
odpovědnosti státu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, kdy se žalobce na státu
a na soudním exekutorovi domáhal náhrady škody ve specifikované výši, „která mu
měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalovaného 2) (soudního exekutora)
pověřeného provedením exekuce vedené proti A. Č. jako povinnému. Nesprávný
úřední postup měl spočívat v tom, že zaměstnanci žalovaného 2) odvezli z
provozovny žalobce movité věci patřící žalobci, které byly poté prodány v
dražbě, přestože žalobce podal předtím ohledně těchto věcí vylučovací žalobu.“
V usnesení ze dne 10. července 2009, sp. zn.
25 Cdo 2573/2007 (všechna zde
uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových
stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), Nejvyšší soud vyložil, že
neshledal-li soud (za takto vymezeného předmětu žaloby) nesprávnost úředního
postupu na straně předmětného soudního exekutora (protože podání vylučovací
žaloby není důvodem k tomu, aby soudní exekutor přerušil exekuci prodejem
movitých věcí), pak je zapotřebí zkoumat splnění předpokladů vzniku
odpovědnosti státu za škodu z hlediska postupu příslušného (exekučního) soudu
(neboť není-li vylučovací žaloba zjevně bezdůvodná, soud odloží exekuci do
pravomocného skončení řízení, jinak může jít o nesprávný úřední postup). Z uvedeného je tedy zřejmé, že odvolací soud v intencích připomenuté judikatury
Nejvyššího soudu důsledně postupoval, přičemž současně jeho přijaté závěry
nejsou nijak v rozporu s judikaturou, na kterou dovolatelka v dovolání činí
odkaz, neboť žalobkyně v podané žalobě vymezila v dostatečném rozsahu právně
významná skutková tvrzení, jež umožňovala odvolacímu soudu přistoupit k danému
právně kvalifikačnímu závěru, jak je vyložen v odůvodnění jeho písemného
vyhotovení kasačního usnesení. Pokud dovolatelka prezentuje vlastní interpretaci vztahu příčinné souvislosti
mezi škodou, která vznikla žalobkyni, a konstatovaným nesprávným úředním
postupem, neuplatňuje tak dovolací důvod týkající se řešení otázky právní,
nýbrž skutkového zjištění, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik
škody na straně poškozené jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, na nichž
jsou závěry odvolacího soudu postaveny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října
2013, sp. zn. 30 Cdo 1120/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne
20. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 881/2014). Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto
rozhodnutím řízení nekončí; o nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném
rozhodnutí (o žalobě o náhradu škody, jež měla vzniknout nesprávným úředním
postupem státu). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.