30 Cdo 1352/2022-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci
žalobce P. J., narozeného dne XY, bytem ve XY, právně zastoupeného Mgr.
Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti
žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 16, za kterou právně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových, Územní pracoviště střední Čechy, se sídlem v Praze 2, Rašínovo
nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 3 390 194 Kč, vedené u Okresního soudu
Praha - západ pod sp. zn. 5 C 309/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 28 Co 171/2021-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 2. 5. 2021, č. j. 5 C
309/2020-37, bylo rozhodnuto tak, že se návrh žalobce, aby bylo žalované
uloženo zaplatit žalobci částku 3 390 194 Kč za zmařené investice spočívající v
nezaplacení prodejní ceny za rozkradená zvířata a v jejím důsledku následné
škody – ztrátu nemovité investice včetně zákonného úroku z prodlení od 14. 1.
2020 do zaplacení, zamítá (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení (výrok II.). Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl
tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje (výrok I.), a dále bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu I. stupně a
skutkových zjištění, která učinil na základě doplnění dokazování. Na základě
kontroly Krajskou veterinární správou na farmě XY ve XY byl učiněn závěr, že se
žalobce zjištěným jednáním zjevně dopouští týrání zvířat, a byl podán návrh
zajistit umístění 31 koní a 8 kusů skotu ve výrazně špatném stavu do náhradní
péče; ode dne 3. V4. 2013 bylo žalobci zakázáno přesunovat zvířata z/do
hospodářství. Policie České republiky zahájila úkony trestního řízení proti
žalobci ve věci zanedbání péče o zvíře, Městský úřad v Černošice zahájil řízení
o umístění 14 koní a 8 kusů skotu do náhradní péče a u zbylých zvířat
zajišťoval napájení a výživu ve formě zásobování senem a vodou. Žalobce i přes
výzvu neuhradil náklady tímto vzniklé, a proto se zvířata (14 koní a 8 kusů
skotu) stala vlastnictvím České republiky a následně byla bezúplatně převedena
do vlastnictví fyzických osob, o čemž byl žalobce ke své žádosti informován. Žalobce byl opakovaně postižen za přestupek dle zákona č. 246/1992 Sb. (2x v
roce 2011, 1x v roce 2013) a byl odsouzen za přečin týrání zvířat dle § 302
odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku za předmětné
jednání, jehož se dopustil minimálně v období od 2. 4. 2013 do 7. 5. 2013. Žalobce v souvislosti s uvedeným řízením podal řadu trestních oznámení. Trestní
oznámení žalobce s tvrzením že mu byly odcizeny koně v noci z 1. 4. 2013 na 2. 4. 2013, bylo odloženo, neboť se nepodařilo zjistit pachatele trestného činu,
všechna další trestní oznámení žalobce související s výše popsaným řízením byla
uložena bez dalšího opatření, neboť nebyly po provedeném šetření zjištěny žádné
skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin, které by
odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 tr. řádu. Trestní oznámení, které žalobce podal dne 7. 5. 2013, bylo obecně směřováno
proti Městskému úřadu Černošice pro trestný čin krádeže a zadržování a užívání
cizí věci, neboť z farmy žalobce bylo odvezeno 10 koní pro podezření z týrání
na základě rozhodnutí o zvláštním opatření náhradní péče, se závěrem žalobce,
že mu zvířata byla ukradena. Uvedené trestní oznámení žalobce bylo sloučeno s
trestní věcí zanedbání péče o zvířata vedené proti žalobci Policií České
republiky, oddělení Praha venkov – Západ, jemuž byl spisový materiál ve věci
trestního oznámení podaného žalobcem dne 7. 5. 2013 dne 14. 5. 2013 ke sloučení
odeslán a dopisem z téhož dne byl o tomto postupu žalobce vyrozuměn. Dne 30. 5. 2013 a následně 12. 6. 2014 byl celý spisový materiál odeslán Okresnímu
státnímu zastupitelství Praha – západ, které podalo na žalobce obžalobu u
Okresního soudu Praha – západ; žalobce byl za stíhanou trestnou činnost
pravomocně uznán vinným.
Žalobce nynější žalobou uplatnil nárok na náhradu
škody z nesprávného úředního postupu Policie České republiky, jehož se měla
dopustit tím, že na základě jeho trestního oznámení ze dne 7. 5. 2013 nekonala
a nekonala ani na základě jeho dalších trestních oznámení, která odkládala bez
odůvodnění, s tím, že trestní oznámení ze dne 7. 5. 2013 zlikvidovala bez jeho
uvědomění a nesplnila povinnosti jí uložené dle § 158 trestního řádu. Po právní stránce odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Odvolací soud
předně konstatoval, že soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když jednal jako s účastníkem řízení s
Ministerstvem spravedlnosti, které je organizační složkou státu a nemá právní
subjektivitu; jedná se o vadu odstranitelnou, která byla v odvolacím řízení
odstraněna tím, že žalovaná byla při prvním odvolacím jednání žalobcem správně
označena jako Česká republika, za niž jedná Ministerstvo spravedlnosti. K
samotnému žalobnímu nároku odvolací soud uvedl, že vyjma trestního oznámení
podaného dne 7. 5. 2013 postupovaly policejní orgány v souladu s § 158
trestního řádu, náležitě věc prošetřily a uzavřely, že ve věcech nejsou dány
skutečnosti, které by nasvědčovaly důvodně tomu, že byl spáchán trestný čin. Tyto závěry byly potvrzeny i Okresním státním zastupitelstvím Praha – západ. Jestliže správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, nelze uzavřít, že by
se ony, či za ně jednající osoby, dopustily trestné činnosti, a že by se
Policie České republiky tím, že tyto osoby nestíhala, ale trestní oznámení na
ně po prošetření odkládala, dopustila nesprávného úředního postupu. Policie
České republiky věc vždy prošetřila, žalobce o vyřízení jeho trestního oznámení
vždy vyrozuměla, úkony byly prováděny v souladu s § 158a odst. 3 trestního řádu
a potřebné podklady a nezbytná vysvětlení byla opatřena. Odvolací soud však
shledal nesprávný úřední postup policejního orgánu spočívající v tom, že
nevyrozuměl žalobce o způsobu vyřízení jeho trestního oznámení podaného dne 7. 5. 2013. Žalobce byl policejním orgánem vyrozuměn dopisem ze dne 14. 5. 2013 o
přijatých opatřeních dle § 158a odst. 2 trestního řádu, tj. o skutečnosti, že
trestní věc vedenou o jeho trestním oznámení ze dne 7. 5. 2013 spojuje s
trestní věcí vedenou proti žalobci; následně jej již neinformoval o vyřízení
věci ve smyslu § 159a odst. 6 trestního řádu. Spis týkající se trestního
oznámení žalobce ze dne 7. 5. 2013 již byl skartován. Poté, co byl spis
postoupen územnímu útvaru, byly obě spojené věci předány dne 30. 5. 2013
státnímu zástupci, který věc vrátil (důvodem byla informace žalobce o jiné
kvalifikaci jeho trestné činnosti) a následně byl předložen opět příslušnému
okresnímu státnímu zastupitelství dne 12. 6. 2013 a dne 13. 6. 2013 byla již na
žalobce podána obžaloba u Okresního soudu Praha – západ. Na základě uvedeného
odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci žádné vyrozumění o vyřízení jeho
trestního oznámení ze dne 7. 5. 2013 dle § 159a odst. 6 věty druhé trestního
řádu nebylo zasláno, ačkoli věc byla vyřízena odložením věci.
Odvolací soud
však neshledal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem
policejního orgánu spočívajícím v nevyrozumění žalobce o způsobu vyřízení jeho
trestního oznámení ze dne 7. 5. 2013 a žalobcem tvrzenou škodou. Žalobce tvrdí,
že mu škoda vznikla tím, že měl podle kupní smlouvy obdržet kupní cenu 750 000
Kč za jemu odebraná zvířata a že v důsledku toho, že ji neobdržel, se nemohla
realizovat ani budoucí kupní smlouva o prodeji zemědělského majetku, ocitl se
tímto v insolvenci, v níž přišel o svůj spoluvlastnický podíl na domě v hodnotě
2 640 194 Kč. Odvolací soud uvedl, že žalobce byl tím, kdo byl odsouzen za
týrání zvířat, v jehož důsledku mu byla zvířata odňata na základě pravomocných
rozhodnutí správního orgánu, která nebyla pro nezákonnost zrušena (přestože
žalobce opravných prostředků využil), a jím tvrzená škoda nemohla vzniknout
pouze tím, že žalobce nebyl formálně vyrozuměn o způsobu vyřízení trestního
oznámení. Odvolací soud uzavřel, že jestliže nebyl splněn již jeden z
předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992
Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, tj. příčinná souvislost, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobci jím tvrzená škoda
skutečně vznikla, a již z tohoto důvodu je nutno považovat žalobou uplatněný
nárok za nedůvodný. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Jako dovolací důvod
dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel spatřuje přípustnost
dovolání v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek
hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly
doposud vyřešeny, a to konkrétně, a) zda je jednání s Ministerstvem
spravedlnosti, které nemá právní subjektivitu, jako s účastníkem řízení vadou,
která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a zda je taková vada
odstranitelná v odvolacím řízení tím, že je v odvolacím řízení jednáno s Českou
republikou jako s účastníkem řízení; b) zda nevyřízení trestního oznámení
policejním orgánem ve smyslu vyrozumění osoby podávající trestní oznámení o
konečném vyřízení věci dle dříve platného ustanovení § 156a odst. 6 věty druhé
trestního řádu, zakládá v případě prokazatelného vzniku škody na straně žalobce
v důsledku jednání, které mělo být v rámci trestního řízení prověřeno,
příčinnou souvislost mezi takovýmto nesprávným úředním postupem policejního
orgánu a vzniklou škodou; c) zda je za vyřízení věci dle § 159a odst. 6
trestního řádu, platného k 7. 5. 2016, možno považovat podání obžaloby na
oznamovatele v jiné věci.
Dovolatel závěrem navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §
241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1
a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v
§ 237 o. s. ř.
Otázka shora uvedená pod písm. a) je ve svém jádru námitkou o vadě řízení,
která nepředstavuje zákonný dovolací důvod, neboť dovolání lze podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s.
ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo
496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze
dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad však v posuzované
věci naplněn není. Nejvyšší soud k tomuto pro úplnost uvádí, že dovolatelem
předestřená otázka shora uvedená pod písm. a) již byla v praxi dovolacího soudu
vyřešena (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp.
zn. 31 Cdo 2847/2011).
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a
vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní
posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými
skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké
okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Uvedené
závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou
událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem
na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde
tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti těmto
(skutkovým) závěrům odvolacího soudu (námitka shora uvedená pod písm. b/),
uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Ačkoli lze se žalobcem souhlasit v tom směru, že v odůvodnění dovoláním
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odvolací soud nepřiléhavě uvedl, že věc
byla vyřízena odložením věci, jestliže policejní orgán považoval trestní
oznámení za vyřízené podáním obžaloby na něho (k tomu viz odst. 71 dovoláním
napadeného rozhodnutí), s ohledem na celkový kontext odůvodnění dovoláním
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je nutno dospět k závěru, že odvolací
soud měl zjevně na mysli vyřízení věci (tj. trestního oznámení ze dne 7. 5.
2013) odložením ve smyslu § 159a odst. 5 trestního řádu v tehdy platném znění,
jestliže policejní orgán považoval trestní oznámení za nedůvodné s ohledem na
pravomocné odsouzení žalobce pro trestný čin týrání zvířat ve spojeném trestním
řízení, jehož závěry nemohly než současně vyloučit existenci skutečností, které
by důvodně nasvědčovaly tomu, že by čin popsaný žalobcem v trestním oznámení ze
dne 7. 5. 2013 byl spáchán. Odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí je nutno
chápat jako celek a námitku dovolatele shora uvedenou pod písm. c), která je
založena na vytrhnutí textu odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí z jeho
celkového kontextu, není schopno založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237
o. s. ř., neboť právní posouzení předestřené dovolatelem vychází z odlišného
skutkového základu, než na kterém je založeno dovoláním napadené rozhodnutí, a
proto se jedná o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli
proti jím učiněnému právnímu posouzení, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem
(k tomu srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení
(srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu