USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce T. U., zastoupeného JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Na Maninách 1424/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 25/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 69 Co 7/2024-91, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 106 400 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 219/2005.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 15 C 25/2023-68, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 79 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 2. 8. 2023 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbývajícím rozsahu výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 22 570 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II).
4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Dovolání žalobce proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 79 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 2. 8. 2023 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, není přípustné, neboť k podání dovolání proti této části výroku, není žalobce subjektivně oprávněn. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 3/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo 2357/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. BECK, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2155/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4418/2014). Předmětnou částí výroku I rozsudku odvolacího soudu totiž bylo žalobě (co do části požadovaného nároku) vyhověno.
6. Dovolání žalobce proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 26 600 Kč s příslušenstvím, pak není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle kterého není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu