30 Cdo 166/2024-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 26/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2020, č. j. 18 C 26/2017-122, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2021, č. j. 19 Co 13/2021-132, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 18 C 26/2017-122, opravil postupem podle § 164 občanského soudního řádu chybu v psaní vyskytující se ve výroku I jeho usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. 18 C 26/2017-104, tak, že tento výrok nadále správně zní: „Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, č. j. 19 Co 380/2018-53, se zastavuje“. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje).
Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Co se týče žalobcova dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu, pak žalobce při jeho podání nebyl zastoupen advokátem. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v § 21 o.
s. ř, která má právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé.
Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Žalobce, který není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání, v podaném dovolání požádal, aby mu byl zástupce pro dovolací řízení ustanoven. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 9. 2022, č. j. 18 C 26/2017-251, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 19 Co 314/2022-264, jež nabylo právní moci dne 29. 11. 2022, však byla tato jeho žádost zamítnuta. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2023, č. j.
18 C 26/2017-267, které bylo žalobci doručeno dne 1. 3. 2023, byl proto žalobce vyzván k tomu, aby si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zvolil a aby ve stanovené dvouměsíční lhůtě plynoucí ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu jak příslušnou plnou moc, tak i dovolání, které bude tímto zástupcem sepsáno. Současně s tím byl i poučen, že v případě nevyhovění této výzvě bude dovolací řízení zastaveno. Žalobce však této výzvě nevyhověl, když namísto toho pouze svým podáním ze dne 6.
3. 2023 znovu požádal, aby mu byl zástupce pro dovolací řízení ustanoven. Jeho postup v tomto řízení se tak neliší od toho, jak si žalobce dlouhodobě počíná v řadě jiných obdobných řízeních, v nichž byl již mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, proti němuž podaná ústavního stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5.
5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1177/20, ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2002/2021, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1892/2022, nebo ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023). K opětovné žalobcově žádosti o ustanovení zástupce ze dne 6. 3. 2023, která nadto nevychází ze žádných nových skutečností nastalých poté, co jeho předchozí obdobná žádost byla v tomto řízení pravomocně zamítnuta, proto dovolací soud nepřihlédl, a to v souladu s § 41 odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle § 2 a § 6 o.
s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017). Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o části jeho dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu, a proto dovolací řízení i v tomto rozsahu zastavil, a to podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
1. 2012, sp. zn.
29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2024
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu