U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce
Zemědělského družstva „Palava“ Pavlov, se sídlem v Pavlově č. p. 177,
identifikační číslo osoby 001 34 422, zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem,
advokátem se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 6, proti žalovanému
Mysliveckému spolku „PALAVA“ PAVLOV, z. s. (dříve „Myslivecké sdružení
‚Pálava‘ Pavlov o. s.“), se sídlem v Pavlově, Česká 155, identifikační číslo
osoby 484 55 288, zastoupenému JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem v
Brně, Jaselská 23, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi
pod sp. zn. 7 C 35/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 8. prosince 2016, č. j. 14 Co 101/2016-173, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 3.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radka
Kellera, advokáta se sídlem v Brně, Jaselská 23.
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací
soud“) předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací
řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II., části první zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony.
Okresní soud v Břeclavi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2.
prosince 2015, č. j. 7 C 35/2011-81, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem
pozemku v katastrálním území P. u D. V., jehož součástí je rodinný dům v obci
P. (dále již „předmětný pozemek“).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) rozsudkem
ze dne 8. prosince 2016, č. j. 14 Co 101/2016-173, změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že žalobu o určení vlastnictví k předmětnému pozemku
zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého
advokáta včasné dovolání, které však není – jak bude vyloženo níže – přípustné
ve smyslu § 237 o. s. ř. Je tomu tak z toho důvodu, že žalobce ve svém dovolání polemizuje se skutkovým
stavem věci, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, uplatňuje svou
skutkovou verzi případu, kterou oproti odvolacímu soudu zcela jinak právně
posuzuje (a to ve prospěch závěru, že je výlučným vlastníkem předmětného
pozemku). Takováto dovolací argumentace ovšem přípustnost dovolání ve smyslu §
237 o. s. ř. nezakládá, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1
o. s. ř.), přičemž v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§
241a odst. 6 o. s. ř.) a pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v
době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud sice při posuzování přípustnosti dovolání není oprávněn
verifikovat skutková zjištění, z nichž při rozhodování odvolací soud vycházel,
avšak pokud by naznal, že z odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním
napadeného rozhodnutí nelze zjistit právně rozhodné skutečnosti, případně tyto
jsou (z hlediska učiněných dílčích skutkových zjištění) rozporné,
nesrozumitelné či neurčité, pak by – poněvadž by uvedený stav šel na vrub
správnosti právního posouzení věci (jelikož takto defektně uvedený skutkový
stav z povahy věci by vylučoval, aby odvolací soud na něj aplikoval příslušné
pravidlo chování, případně je neaplikoval, ač se jednalo o předčasný závěr
právě pro popsané defekty na skutkovém úseku) – musel přistoupit k vydání
kasačního rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince
2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009; všechna zde označená rozhodnutí dovolacího
soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu
http://nsoud.cz). Posledně uvedená varianta ovšem v této věci nenastala
(dovolacím soudem zjištěna nebyla), pročež ani z tohoto důvodu nelze dovolání
žalobce považovat za přípustné. K další dovolací argumentaci vztahující se k polemice s hodnocením důkazů
odvolacím soudem nutno připomenout, že dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3
o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož
nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen
ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné
pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat,
že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý
důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených
důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů,
a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených
důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš,
J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: C. H. Beck, 2009, s.
1920, bod V, příp. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 205/2013). Dovolací soud přitom v daném případě nezaregistroval, že by odvolací soud ve
shora připomenutém směru pochybil. Závěry, k nimž odvolací soud dospěl v
odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozsudku, jsou důsledkem použitých
logických úvah a nejsou v extrémním nesouladu s obsahem spisu. Přitom dovolací
soud zde není řádnou třetí soudní instancí, která by nad rozsah výše uvedeného
mohla (měla) zasahovat do procesu výsledků dokazování, tedy do zjištěného
skutkového stavu, „hodnotit“ hodnocení důkazů (odvolacím) soudem, posuzovat
relevanci rozsahu či účelnosti (odvolacím) soudem provedených důkazů, pakliže
způsob, jak ke skutkovému stavu odvolací soud dospěl, není defektní a
odvolacímu soudu umožňoval přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru. Jen pro úplnost dovolací soud zdůrazňuje, že v čl. I. kupní smlouvy ze dne 9. listopadu 1976 (jejíž kopie je založena na č. l. 8 procesního spisu), uzavřené
mezi prodávajícími manžely J. a A. F. a kupujícím (tehdejším) Jednotným
zemědělským družstvem Palava, se sídlem v Pavlově, se stran vymezení předmětu
převodu uvádí (poznámka: v textu nyní tučně zvýraznil dovolací soud): „Jak je
to osvědčeno výpisem z listu vlastnictví kat. území P. v operátech evidence
nemovitostí u střediska geodézie B., prov. M., jsou manželé J. a A. F. bezpodílovými spoluvlastníky mimo jiné i vinného sklepu se stav. pl. č o vým. 90 m2 v kat. území P..“ Projev vůle prodávajících převést předmět převodu je
pak vyjádřen v čl. II. takto: „Sklep, uvedený v odst. I. této smlouvy,
prodávají manželé J. a A. F. Jednotnému zemědělskému družstvu Palava se sídlem
v Pavlově do jeho výhradního vlastnictví za sjednanou kupní cenu v částce ... 30 700,- Kč...“ Přitom v odvolacím řízení byla vyslechnuta účastnice uvedené
smlouvy svědkyně A. J. (dříve F.), která (při svém výslechu u odvolacího soudu
při jednání konaném dne 27. října 2016 – viz protokol o jednání před odvolacím
soudem z uvedeného dne na č. l. 136-138) mimo jiné vypověděla: „Pokud jsme
(roz. s tehdejším manželem svědkyně J. F.) v roce 1976 prodávali předmětný
sklep, dali nám za to asi 30.000 Kč, i tato cena byla za tento sklep, nikoli za
tu budovu nad ním...“
Žalobcem v dovolání učiněné odkazy na některá rozhodnutí dovolacího soudu či na
nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 625/03, vesměs se týkající
intepretace právních úkonů, nijak nenarušují učiněný závěr odvolacího soudu,
neboť judikované právní názory je třeba vždy posuzovat v kontextu skutkových
okolností toho kterého soudního případu, přičemž v posuzované věci se odvolací
soud v řešení právní otázky výkladu v rozhodné době učiněných právních úkonů
nedopustil žádných rozporných závěrů s ustálenou judikaturou dovolacího soudu
či snad Ústavního soudu. Lze tedy – s přihlédnutím k žalobcem uplatněné dovolací argumentaci -
zrekapitulovat, že v posuzované věci nelze z odůvodnění dovoláním napadeného
(písemného vyhotovení) rozsudku odvolacího soudu vyvodit defektní způsob
hodnocení důkazů, ale ani extrémní nesoulad skutkových zjištění s obsahem
spisu.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se totiž podávají jak (přehledně
strukturovaná) skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při meritorním
rozhodování (a která v dovolacím řízení nelze nijak revidovat), tak i
srozumitelné úvahy, jak byly důkazy - zásadně významné pro rozhodnutí –
hodnoceny. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu rovněž obsahuje i právně
kvalifikační závěr, jak byl zjištěný skutkový stav podroben právnímu posouzení. Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1
odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3
o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.